Mazda CX-3 vs. Citroën C4 Cactus: Tak stejní a přece jiní

Bývaly doby, kdy jedinou módní alternativu k běžným sedanům nebo pomalu se rozmáhajícím hatchbackům představovala kupé. Chtěli jste dát najevo, že jste cool a hledíte na styl? Potřebovali jste placaté dvoudveřové auto. Existovaly výjimky, jako některá terénní auta, ale pravidlo bylo takové. Styl = kupé.

Ta doba už je dávno pryč. Lidé si zvykli na pohodlí a praktičnost, kterou jim nabízejí čtyřdveřové karoserie a naučili se vyžadovat především prostor a praktičnost. Sportovní jízdní vlastnosti už tolik nefrčí – nikdo nepotřebuje sportovní auto, aby někam skutečně dojel rychleji, a lidí, kteří hledali za volantem skutečnou zábavu, těch nikdy nebylo mnoho. A i “pseudoterénní” auta jsou dnes pro běžného řidiče rychlá víc než dost.

Trh proto čím dál víc uchvacují SUV a crossovery. Jsou stále ještě nové, neokoukané a navíc dávají svým majitelům pocit, že jimi vyjadřují svůj aktivní životní styl – podobně jako staré GT dávalo najevo, že potřebujete pravidelně překonávat dlouhé vzdálenosti na atraktivní místa. A bylo vlastně docela jedno, že jste nakonec se svým Jaguarem či Fordem Capri trávili většinu času v dopravní zácpě okolo Londýna či mezi fabrikami v Porúří.

Problémem však zůstává, že většina crossoverů není o mnoho víc než hatchbacky na chůdách. Zvláště to platí o těch malých a kompaktních. Pro většinu automobilek je kompaktní crossover jednoduše cestou, jak vzít malý hatchback, doplnit ho o pár plastů a vyšší pružiny, a naúčtovat si díky tomu o mnoho desítek tisíc korun vyšší cenu.

My jsme ale chtěli zjistit, jestli mohou mít crossovery i nějaké skutečné kouzlo a osobnost. Proto jsme se pokusili najít dvě nejvýraznější auta své kategorie a  postavili je proti sobě – ani ne proto, abychom zjistili, které z nich je lepší, ale spíše proto, abychom vyzkoušeli, jestli mohou mít skutečnou osobnost. Uvítejte mezi námi největší naděje světa crossoverů, Citroën C4 Cactus a Mazdu CX-3.

Tahle dvě auta by si měl vedle sebe postavit každý, kdo tvrdí, že dnešní automobilový svět je nudný a všechna auta jsou stejná. Přestože jsou podobně velká, patří do stejné kategorie a jsou i podobně drahá, jsou tak odlišná, jak jen je to možné. A to i když odhlédneme od faktu, že testovaný exemplář CX-3 byl poháněn atmosférickým benzínovým dvoulitrem s automatickou převodovkou, kdežto pod kapotou redakčního Cactusu se skrývá dieselová šestnáctistovka. Mnohem zásadnější je totiž fakt, že zatímco Cactus jako by ztělesňoval všechny tradiční hodnoty Citroënu – tedy především podivnost, výstřednost a extravaganci, ale také překvapivé pohodlí a praktičnost – Mazda je jedním z mála crossoverů (ne-li jediným), který dokáže nabídnout potěšení i nadšenému řidiči. A i navenek to dává najevo dynamickým designem, který působí dokonce sportovněji než hatchback Mazda2, od kterého  je odvozena.

Citroën staví svoje charisma na francouzském šarmu a avantgardě. Nic není tak, jak se to dělává. Kokpit zavrhuje fyzická tlačítka, ale zároveň se navrací k lavici místo předních sedadel. Designově je Cactus moderním crossoverem, ale jeho jízdní vlastnosti připomínají spíše mix mezi starými Citroëny 2CV či Ami a velkým DS. Prim tu hraje pohodlí, což je něco, co u dnešních aut už téměř nevidíte.

Naopak Mazda se v mnoha ohledech drží tradičních postupů. Atmosférický motor, v případě testovaného kusu i hydroměničový automat, a podvozek, který dosahuje ladného pohybu po okreskách nikoliv díky moderním supertechnologiím, ale díky kombinaci lehkosti a skvělého naladění. Vlastně je to tradiční recept malého, sportovně laděného auta, jen aplikovaný na karoserii crossoveru. Představte si něco jako BMW řady X, jen menší, hezčí a o něco smysluplnější.

Samozřejmě, všechno není vždycky růžové. Cactus trpí neochotou a ospalostí své robotické převodovky, jeho hi-tech kokpit, v němž hrají prim dva displeje (jeden z nich dotykoý) sice vypadá jako ze Star Treku, ale občas byste dali koňský salám a půl princezny za obyčejná tlačítka, a snaha o dravější jízdu vyvolává v Cactusu značně nelibé reakce. Mazda zase nedokáže zcela zapřít svůj původ ve třídě supermini, který se projevuje stísněným prostorem na zadních sedadlech a v kufru, a zvýšená stavba karoserie potlačuje část výhod pro Mazdy tak typických. Podvozek je stále vynikající, ale božská kombinace pohodlí a agility, kteru znáte z modelů 2, 3 a 6, se poněkud posunula směrem ke klasické sportovní tvrdosti. A pokud jste zvyklí na až neuvěřitelně nízké spotřeby benzínových motorů SkyActiv, vězte, že v crossoveru s dvoulitrovou atmosférou a hydroměničovým automatem budete jezdit při běžném zacházení kolem 7 litrů. Což sice na jednu stranu není úplně špatné, na druhou stranu je to horší hodnota než u větší Mazdy 3 nebo dokonce Mazdy6.

Stane se naše redakce v dohledné době milovníky crossoverů? Pochybuji. Pořád jsme spíše benzínové hlavy než módní nadšenci a tak v našich garážích najdete spíše agilní hatchbacky, štíhlé sedany nebo sexy roadstery. Je ale příjemné vědět, že i v kategorii, která se stala symbolem “nudného mainstreamu” můžete dnes najít tak originální a charakterní auta jako jsou tahle dvě.