Mazda CX-3: Španělská premiéra

Jsou nabídky, které se dají těžko odmítnout. Jednou z nich byla i nabídky Mazdy k účasti na představení osvěženého modelu CX-3. A protože je tento malý crossover jedním z nejzásadnějších pilířů prodeje, musela se i jeho premiéra nést v podobném duchu.

Novináři ze všech zemí Evropy se během jednoho týdne prostřídali ve třech turnusech na jihu Španělska v nádherném okolí města Malaga. Pokud jste nikdy neměli možnost tuto část světa navštívit, měli byste to urychleně napravit. Pro mě znamenal let z Prahy do Španělska premiéru a po celé dva dny jsem byl jako v Jiříkově vidění. Důvodů je celá spousta, včetně jízdních dojmů z ‚nové‘ Mazdy.

Začátkem cítím za velmi rozumné si vůbec představit omlazení Mazdy CX-3 a jeho podstatné i méně podstatné detaily. Obnova se nese ve velmi decentním duchu. Proč by taky ne, již ‚původní‘ model byl velmi schopným vozem poskytujícím prakticky vše, co si může zákazník dychtící po voze tohoto segmentu přát. Proto se modernizace soustředí spíše na vychytání chyb a zlepšení ergonomie v interiéru. Vše je pak podtrhnuto novými, osmnácti palcovými koly a dalšími jemnými změnami exteriéru.

V případě Mazdy je velmi dobře pochopitelné, proč se facelift nepouští do žádných zásadnějších změn týkajících se karoserie. Již od roku 2015, kdy CX-3 poprvé vyjela, se její zevnějšek trefuje do jednotného designového jazyku Mazdy s názvem KODO nebo také ‚Soul in motion‘.

Aby byla společná designová filozofie ještě více podpořena, byla mírně pozměněna mřížka chladiče a přibyla pochromovaná lišta táhnoucí se po celém boku karosérie. Její hlavní účel tkví v údajném podpoření vizuálního dojmu z pohybu vpřed. Inovace se dotkla také barvy karoserie. Do palety barev přibyl po vzoru Mazdy CX-5 nový, hluboký odstín červené s názvem ‚Soul red crystal‘.

V interiéru byl facelift přeci jen trochu ‚zásadnější‘. Díky využití služeb elektronické ruční brzdy mohl být přepracován středový panel a jeho úložná místa. Změnu velmi oceňuji. Jednak se snad nikdy nedostanete do situace, kdy byste měli pocit nedostatku odkládacího místa a za druhé se povedlo ergonomicky vychytat ovládací panel infotainment a další k němu přidružené ovládací prvky.

Po chvíli je ovládání mapy, rádia a všech dalších funkcí natolik intuitivní, že není potřeba odvracet pohled od silnice. Když už se bavíme o infotainmentu, tak prakticky vše zůstalo při starém, až na jednu zásadní inovaci. Nově je v nabídce možnost připojit se k obrazovce skrze váš androidí či applovský smartphone, díky čemuž je cesta k navigaci Waze o dost usnadněna.

Pochopitelnou a vítanou změnou prošel také volant, kterým mimo jiné můžete ve spojení s automatickou převodovkou ovládat adaptivní tempomat umožňující absolutní zastavení a opětovný rozjezd bez řidičova přičinění.

Poslední změnu, kterou je bezpodmínečně nutné zmínit, jsou motorizace. Začneme tím nejméně zajímavým pro náš trh. Proč nejméně zajímavým? Protože se u nás tento typ motoru v Mazdě CX-3 skoro vůbec neprodává. Nicméně, jedná o vznětový motor o objemu 1,8 litru, který je vývojovým nástupcem předchozího dieselového agregátu o objemu 1,5 litru. U benzínových motorů se toho věru moc nezměnilo, jelikož objem 2 l zůstal stejný, a to samé platí i u výkonových parametrů. Slabší motor disponuje 89 kW, kdežto silnější až 110 kW. Měl jsem možnost vyzkoušet obě motorizace spřáhnuté jak s manuální, tak automatickou převodovkou. Který je lepší? Vyplatí se silnější varianta?

Zajímá vás, jak se s ‚novou‘ CX-3 žilo v nekončících horských cestách a průsmycích? Musím uznat, že nadmíru dobře. Snad to bylo způsobenou úchvatnou scenérii hor a údolí posetých bílými shluky domů kdesi v dáli nebo neskutečně nádherným počasím. Užíval jsem si každý metr cesty. První na řadu přišla slabší benzínová motorizace s automatickou převodovkou a nevšední modrou barvou karoserie. Největší oříšek mě čekal hned při výjezdu z garáže. Auta parkovala tak na těsno, že jsem byl nucen několikrát řadit zpátečku a couvat, abych zbrusu nové Mazdě neublížil. Povedlo se. Parkovací senzory mě nenechaly na holičkách.

Při jízdě po dálnici se přede mnou začalo postupně otevírat neuvěřitelné království klikatících se cestiček a odbočení, které neodolatelně sváděli ke zkoušení schopnosti pneumatik a podvozku. Slabší motor si hravě poradil i s vysokými kopci a nedělalo mu problém ani svižné předjetí. Jediné, co se na takové jízdě promítlo, byla poměrně vysoká spotřeba. I když bych sám sebe teď měl nejspíše zastavit, dát si ruku na srdce a přiznat si, že jsem nejel zrovna ‚normálně‘. To víte, z ničeho nic jsem ve zpětném zrcátku zahlédnul stejné auto s italskou posádkou a zavětřil jsem nebezpečí. Nepřipouštěl jsem si variantu, že by mě makarónci mohli předjet. A taky že nepředjeli.

Spojení motoru s automatickou převodovkou bylo také na straně spokojenosti. Pokud bych jí měl srovnat s etalonem automatických převodovek dnešní doby – s koncernovým DSG, musím konstatovat mírně pomalejší řazení. Ale to asi o tolik, že je to pro běžného uživatele naprosto zanedbatelný detail. Při zvolení jízdního režimu sport se rychlost řazení mírně upraví, odezva plynu přiostří a motor se nechá vytáčet až k šesti tisícům otáček za minutu, kde se nachází maximum výkonu.

Po sto padesáti kilometrech v horách nás všechny čekal malý pitstop. Byli jsme nakrmeni skvělou zmrzlinou a mohli jsme vyrazit vstříc dalšímu dobrodružství. To konkrétně pro mě spočívalo zejména v odškrtnutí si úkolu s názvem ‚vykoupat se v oceánu‘. Podařilo se. Mazda se ladně proplétala hustou městkou dopravou a čím dál více jsem si připadal, jako kdybychom spolu jezdili léta. Díky zatemněným zadním sklům se dá bez potíží využít zadní část Mazdy i jako šatna. Tedy samozřejmě pouze v případě, že přijde ten pravý čas na koupání se v oceánu.

Následný návrat do hotelu byl ve znamení okamžitého zarezervování si silnějšího benzínového motoru s manuálním řazením. „Ne, rozhodně ne červenou barvu.“ Ptáte se, proč jsem nechtěl červenou? Vždyť v ní vypadá každý model skvěle? Odpověď je jednoduchá. Právě kvůli tomu, že v ní vypadá každá Mazda skvěle.

Budík byl ráno nastaven na velmi brzkou hodinu. Času na ozkoušení a porovnání totiž nebylo mnoho, a tak bylo potřeba vstát ještě před rozedněním. Po vydatné snídani už byla před hotelem přistavena zdánlivě stejná Mazda jako včera. Jen měla bílou barvu a pod kapotou silnější motor. Musím uznat, že s manuálním řazením se mi auto zamlouvalo ještě více než to z předešlého dne.

Dráhy byly přesné a podporovaly dravý duch auta. U silnějšího motoru se mi oproti slabší verzi zamlouvala lepší schopnost reagovat na povely plynu a ostřejší vrchol maximálního výkonu. I když má silnější a slabší varianta stejný kroutící moment, je dvacet kilowatt opravdu znát. A co na navíc, k silnější verzi dostanete i pohon všech čtyř kol. Proto se mi úvahy o slabší verzi i přes nižší cenu zdají zbytečné.

Modrá barva a sto deset kilowatt z atmosférického motoru se mi zdají tou nejlepší volbou.

V brzké době můžete na autíčkáři očekávat ‚opravdový‘ test nové Mazdy CX-3.