Maybach Exelero: Unikát, který vznikl jen kvůli pneumatikám

Značka Maybach vyráběla před druhou světovou válkou jedny z nejluxusnějších vozů na planetě. Pak ale začala výroba upadat, až zanikla úplně. Mercedes Benz to tak ale nechtěl nechat a na začátku tohoto milénia se snažil značku vzkřísit a vrátit na výsluní. Dnes už si můžeme říct, že to úplně podle plánů nevyšlo a dnešní pojem Maybaych znamená už jen výbavový stupeň u automobilů s hvězdou ve znaku. Pravda, ta hvězda zmizí a nahradí ji stylizované M, výbava orientovaná především na komfort a luxus pro posádku je dechberoucí, ale základem je stále „obyčejný“ Mercedes.

Před dvaceti lety byla ale situace jiná. Pánové ve Stuttgartu věřili, že znovuzrozená značka vezme zákazníky především automobilkám jako Rolls Royce nebo Bentley. Připravili proti nim limuzíny s číselným názvem 57 a 62 (označení odpovídá délce vozů v decimetrech). My si ale dnes povíme pár drobností o třetím modelu nazvaném Exelero. Nešlo o vůz, který by se plánoval vyrábět. Šlo totiž vlastně pouze o takovou krásnou, dlouhou, blyštivou a výraznou pojízdnou reklamu. Jeho výrobu si totiž objednala pneumatikářská společnost Fulda, která na ni chtěla demonstrovat své produkty.

Spolupráci Fuldy a Maybachu už jsme mohli zaznamenat v minulosti. Ve třicátých letech dvacátého stolení si totiž Fulda objednala projekt supervýkonného vozu na základech velké limuzíny SW38. Cílem bylo překonat v té době magickou hranici 200 km/h. Fulda speciálně pro tento vůz vyvíjela vysokorychlostní pneumatiky, což mělo podle plánu přinést obchodní úspěch na neměckém i světovém trhu. Rok 1939 ale nebyl k jakýmkoli německým výrobkům příliš lichotivý a tak, i když se projekt dotáhl do úspěšného konce a vůz opravdu tuto hranici (dokonce výrazně) překonal, nebyl aerodynamický vůz zaveden do sériové výroby.

Maybach Exelero tak po 65 letech obnovuje spolupráci na voze, který by demonstroval jejich nejlepší pryže. Maybach projektu využívá, aby se zas dostal do podvědomí veřejnosti, a to především té nejmovitější. Je tedy nutné, aby vůz vyčníval a byl co nejvýraznější, a to se také daří.

V roce 2005 (letos tak slaví osmnáctiny) je představeno luxusní dvoumístné kupé, které stojí na technických základech modelu 57. Bere si z něj hlavně podvozek a taky motor. Dvakrát přeplňovaný dvanáctiválec byl převrtán z původních 5,5 litrů objemu na 5,9 litrů a po dalších lehkých úpravách produkuje rovných 700 koní a sympatických 1020 Nm, které posílá na zadní kola. Co se změnilo kompletně, byl samozřejmě interiér a design celého vozu. O ten se postarala vysoká škola ve Pforzheimu a výrobu měla na starosti Turínská karosárna Stola.

Výsledek vidíte na fotkách sami. Skoro šestimetrové kupé je přehlídkou předlouhlých ladných linií a pompéznosti v každém detailu. Dnes po téměř dvou desetiletích to možná už tolik nešokuje, protože svět se za tu dobu zas o kus posunul a poznal třeba masky současných BMW, ale v době představení vůz přesně plnil to, na co byl určen – poutal pozornost všude, kde se objevil. Nejčastěji to ze začátku bylo na různých přehlídkách elegance.

Cítím, že je také důležité sdělit to, jaké obutí vůz používal, když právě kvůli tomu byl postaven. Jednalo se o pneumatiky o rozměru 315/25 R23 řady Fulda Carat Exelero. S nimi byl vůz schopný dosahovat zajímavých výkonů, kdy na stovku zrychlil už za 4,4 vteřiny a maximální rychlost činila 351,45 km/h. Té dosáhl vůz s jezdcem a automobilovým závodníkem Klausem Ludwigem na testovacím okruhu Nardò na jihu Itálie, o kterém jsme si už taky něco málo řekli. Tento výkon znamenal i světový rekord v kategorii limuzín na sériově vyráběných pneumatikách (test probíhal podle specifikací FIA). Přitom proti autu hrály především dvě drobnosti – byl vybaven „pouze“ pětistupňovou převodovkou a hmotnost činila nemalých 2660 kilogramů. Jenže výborná aerodynamika a hlavně mamutí síla motoru zkrátka měly navrch.

Vůz byl pak využíván k reklamním účelům, a to byl vlastně i důvod jeho existence. Po vznešených Concours d'Elegance se začal objevovat i na těch méně exklusivních místech, a tak jsme jej nakonec mohli shlédnout i v pár hudebních videoklipech nebo dokonce v jednom díle Kobry 11 (S10E16).

Po šesti letech v roce 2011 se jej vlastník – společnost Fulda, rozhodla vydražit. Tento jediný vyrobený kus (o dalších se nikdy neuvažovalo) se prodal za astronomických 8 milionů dolarů. Moc dražších ojetin na světě nenajdete. Novým vlastníkem se stal muž, který si říká Birdman (rapper, vlastním jménem Bryan Williams). Už po roce ale vůz kupuje němec pod přezdívkou Mechatronic, u kterého se mi totožnost nepodařila zjistit. Jisté ale je, že nyní je vůz součástí sbírky Freidhelma Loha v muzeu v Německém městě Dietzhölztal.

Jsem si jistý, že tento koncept vás určitě neminul. Jak jej vidíte dnes, po takové době? Stále je tak pompézní jako při představení?