Malý, bizarní, ale šikovný. Leapmotor T03 ukazuje, že předsudky občas stojí za revizi

Možná jste si všimli, že k produkci Dálného východu jsme na Autíčkáři zatím lehce rezervovaní. Téma čínské invaze levných a skvělých automobilů prozatím necháme věštkyni Jolandě – možná se dostaví, možná ne, do její mediální podpory však nechceme skočit rovnýma nohama. Mám-li mluvit za sebe, čínské vozy se poměrem cena-výkon v tuto chvíli nijak zásadně neodlišují od ostatní konkurence. Pokud jsou superlevné, nestojí za nic, pokud jsou slušné, přicházejí s odpovídající cenovkou. Otázkou zůstává, jestli dokáží nabídnout extra hodnotu, která by člověka donutila odvrátit pozornost od tradičních automobilek a pohlédnout jejich směrem.

Tohle není Stellantis!

Leapmotor T03 to dokázal a na test jsem si ho objednala z čirého zájmu. Fakt, že se v Evropě prodává pod křídly koncernu Stellantis, v tom ovšem žádnou roli nehrál. Aby bylo jasno – Leapmotor je Číňan jako řemen, žádný Stellantis. Značka vznikla v Číně, tamtéž svá auta vyvíjí i vyrábí. Stellantis v ní od roku 2023 vlastní 21procentní podíl, z 51 procent pak vlastní společnost Leapmotor International, která byla založena za účelem expanze na globální trhy. Jisté propojení existuje, na podobu vozidel ale nemá žádný vliv. Zapojení Stellantisu by se mohlo projevit snad jen na dodávkách, zásobování náhradními díly, financování a dalších praktických aspektech.

Čím mě tedy zaujalo auto s vizáží prostomyslného kawaii plyšáka? Především tím, že patří do segmentu, který v našich končinách poslední léta zmírá na úbytě. Ta nejmenší městská autíčka, kdysi zastoupená v portfoliu většiny značek, dnes představují nedostatkové zboží. Znamená to, že po nich není poptávka? Ano i ne. Poptávka totiž logicky spojuje minirozměry s nízkou cenou – a tu se automobilkám nedaří nabídnout. Nároky na bezpečnost, povinné asistenční systémy a další požadavky shora výrobu malých aut nepřiměřeně prodražují a obchodně to zkrátka nevychází. Každý přírůstek do této kategorie tudíž vítám s otevřenou náručí. 

Dalším důvodem je skutečnost, že jde o malý elektomobil. Pokud někde dává elektřina smysl, je to právě městský provoz. Tady se jezdí na krátké vzdálenosti a není třeba složitě plánovat nabíjení, tady je hromada dobíjecích stanic a tady se taky uplatní výhody toho, že auto nesmrdí a nedělá kravál. Obří elektrická SUV za X milionů sice představují impozantní přehlídku technologií, ale praktický účel se někde cestou vytratil.
Díky za trpělivost s trochu delším úvodem – a teď už k Leapmotoru T03.

Malý, ale pořád pro čtyři

S délkou 3 620 mm je T03 ještě menší než aktuální Fiat 500e nebo Dacia Spring. V městské průjezdnosti ho tedy může zastínit už jen skútr, pokud nepočítám fichtly maskované za dvoustopá vozidla. Vzhledem k rozměrům je vnitřní prostor poměrně potěšující -  sama za sebe se na zadní sedačky usadím bez problému. Pro větší postavy už to žádná hitparáda nebude, ale kratší cestu přežijí bez újmy na zdraví i na cti. Do mikrokufru o objemu 210 litrů jsem napasovala velkou kartonovou přepravku z Lidlu, pár školních tašek by se ještě také vešlo. Škoda jen, že zadní lavici lze sklopit jen vcelku a s větším nákladem pojedete vždycky maximálně ve dvou.
Díky velkým oknům a panoramatické střeše interiér působí větší, než ve skutečnosti je, a stísněně jsem se v něm necítila ani trochu. 

V kabině čeká jednoduché prostředí bez snahy o design či invenci, víceméně všechno ale odpovídá evropskému standardu. Z upřímných tvrdých plastů nevzlíná chemický puch, na viditelných místech nenacházím odfláknuté slícování a nic nevrže. Auto jsem dostala na test úplně nové, s pár stovkami ujetých kilometrů, takže těžko soudit, všichni ale víme, že i ve stavu funglovky dokáží některé vozy nemile překvapit. 

Leapmotor T03 koupíte za 470 tisíc s jedinou možností motoru (70 kW), baterie (36 kWh) i výbavy. Připlatit si lze jen za barvu, pokud nechcete světle zelenkavou. Nebudeme se tvářit, že jde o „lidovku”, srovnávejme ale hrušky s hruškami. Na našem trhu má T03 v zásadě tři konkurenty – Fiat 500e, Dacii Spring a BYD Dolphin Surf. Fiat startuje o 120 tisíc výš (navíc s menší baterií a chudší výbavou), BYD je v základu dražší o 20 tisíc (o výbavě nemám dostatek informací a v autě jsem zatím neseděla). Spring sice koupíte „již od” 420 tisíc, v základní verzi má však velmi asketickou výbavu a i po poslední modernizaci jen 52 kW. Za nejnabušenější Extreme s 75 kW (ale pořád s 24,3kWh akumulátorem) už dáte 490 tisíc. Poměr cena-výkon je tedy u T03 velmi příznivý a ještě dostanete tovární záruku na pět let nebo 150 tisíc kilometrů.

Všechno máme!

Výbava T03 je na první pohled celkem působivá. Na vyhřívané sedačky nebo volant si musíte nechat zajít chuť (stejně tak na tepelné čerpadlo), jinak je tu ale snad všechno, co vás napadne, včetně adaptivního tempomatu a kontroly slepého úhlu. Teď je otázka, jak to bude fungovat v reálu, a u ní se chvilku zastavím. Číňané totiž mají ve zvyku oslnit množstvím položek, jejichž praktická využitelnost pak poněkud pokulhává. V Leapmotoru jsem nenarazila na nic, co by vysloveně nefungovalo, jen to někdy funguje tak trochu… po svém. Například zmíněný tempomat mile překvapil a dělal přesně to, co je jeho úkolem. Nepřišla jsem jen na to, jak snižovat či zvyšovat tempo – jinak než že vozidlo uvedu do požadované rychlosti a tu pak nastavím. S tím asi dokážu žít. 

Kalibrace některých asistenčních systémů pro mě každopádně zůstala záhadou. Při šouravém dojíždění do kolony auto čas od času hlásí, že hrozí kolize, stejně tak při popojíždění v hustém provozu. V prudší zatáčce nebo na kruháči vyskakuje záhadná hláška „driver has left the seat”. I kdyby to snad byla pravda, neumím si představit situaci, kdy by řidič toto upozornění mohl jakkoli ocenit, či dokonce využít.
Podivila jsem se i nad kontrolou slepého bodu, jehož indikátor jsem nenašla v blízkosti bočních zrcátek, kam se v okamžiku změny pruhu dívám, nýbrž na přístrojovce, kde je mi platný jen o něco málo více než mrtvému zimník.
Teď se nejspíš chytáte za hlavu, v každodenní praxi mi ale nic z toho vlastně nevadilo. Zvuky všech asistentů jsou umírněné a příliš neobtěžují, vypnutí rychlostního limitu si auto dokonce pamatuje i pro další jízdu. 

T03 má jednoduchou, ale dobře čitelnou digitální přístrojovku a samozřejmě displej infotainmentu, skrz který se ovládá úplně všechno. U něj už byla čitelnost na prudkém slunci o něco horší a nijak mě neoslnila ani velikost některých ikon, systém ale běhá rychle a menu má logické uspořádání. Velmi milé překvapení představuje skvělá parkovací kamera s použitelnými vodicími čárami a také audio, na poměry maličkého auta nadstandardní.
Na rozdíl od konkurentů infotainment nepodporuje zrcadlení telefonu, a to ani po drátě, problém však vyřeší dodatečná krabička asi za 1500 korun. Použít můžete také vestavěnou navigaci, i když oproti Waze nebo Google Maps to bude značný downgrade. 

Ve výbavě mi nakonec opravdu chyběla jen jedna trochu nečekaná položka – zadní stěrač. Chápu, že je zadní okénko maličké a stěrač potřebuje prostor, ale špína v tomto ročním období drží jak helvétská víra a aspoň skromný průzor by se hodil.

Jak jezdí panda?

Jak bylo řečeno, s motorizací si netřeba lámat hlavu. Dostanete elektromotor s výkonem 70 kW a točivým momentem 158 Nm, k tomu LFP akumulátor s využitelnou kapacitou 36 kWh. Výrobce udává WLTP dojezd 265 km, což je na městské vozítko akorát, navíc je číslo podle všeho trochu podhodnocené – v testech Eco Best Challenge 2025 (na trase tvořené z 55 % dálnicí, z 25 % okreskou a z 20 % městským provozem) auto na plnou baterii ujelo 290 kilometrů.

Takové rozdíly ovšem běžného uživatele ani nebudou zajímat, neboť městské trasy čítají spíš nižší desítky kilometrů a bez dobíjení si člověk leckdy vystačí celý týden. Střídavým proudem lze baterku nabíjet výkonem 6,6 kW a stejnosměrným 48 kW, což jsou průměrné hodnoty, které neurazí. 

Míra rekuperace se nastavuje pomocí jízdních módů, přičemž v režimu EKO (který auto aktivuje při každém nastartování) funguje v zásadě jako one-pedal drive se schopností úplného zastavení. Na rozdíl od některých jiných vozů tu navíc EKO neznamená potupné plížení po krajnici, nýbrž vcelku normální jízdu. 70 kW výkonu je pro 1175 kg těžké auto dost a dost, čiperné městské kličkování si tedy řidič jaksepatří užije. Občasné prohrábnutí předních kol se dostavilo jen ve sportovním módu, jinak je rozjíždění svižné, ale plynulé.

Asi největším překvapením pro mne byla jízda samotná. U maličkého auta v tomto ohledu nečekám zázraky a dokážu leccos odpustit, ale tady skutečně nebylo co. Stabilitou a komfortem se Leapmotor nachází o míle dál než kupříkladu Spring, a to říkám jako velký fanda Dacie. Podvozek je na nerovnostech nečekaně pohodlný, nikam neuskakuje a nedává herdy do zad.

Do zatáček zprvu najíždím obezřetně – koneckonců sedím v bublině, která je málem vyšší než širší -, po čase ale zjišťuju, že to není potřeba. Dokonce i na dálnici, pro kterou T03 rozhodně nebyla stavěna, si připadám jako v autě, nikoli jako na mopedu s předním sklem. Jen aerodynamického hluku je od stovky výše už docela dost. Auto jako celek působí vyrovnaně, žádné extrémní náklony, žádná vůle v řízení ani ztráty gripu. Navzdory rozměrům a vizáži pandy zkřížené s krabičkou od tikťaků si T03 počíná nadmíru dospěle a kultivovaně. Vůbec by mi nevadilo do ní sedat každý den a vyrážet do práce, na úřady, do školy, kamkoliv. 

Verdikt

Milé překvapení, které jsem s Leapmotorem zažila, určitě ovlivňuje fakt, že jsem od něj měla dost nízká očekávání. Na druhou stranu – v elektrické pětistovce i ve Springu jsem jezdila poměrně nedávno a můžu tedy srovnávat. Fiátek je stylovka a láska, neřešit peníze, určitě dostane přednost. Jenže bych si ho naspecifikovala nejmíň o dvě kila dráž, možná i víc. A mít dvě kila, nebo nemít dvě kila, to jsou dohromady čtyři kila… Ani Spring Extreme mě neuráží – jenže při vší úctě, T03 je prostě lepší.

V softwaru má sice hromadu typicky asijských mušek (spíš úsměvných než obtěžujících či nebezpečných), ale základem je dobře postavené auto s jízdními vlastnostmi odpovídajícími Evropě a roku 2025. Troufám si říct, že ladit detaily typu zadního stěrače nebo kalibrace asistentů je do budoucna jednodušší úkol, než vylepšovat platformu a pevnost karoserie. Zbývá jen otázka ceny, ta se však zdaleka netýká jen Leapmotoru. I na maličký elektromobil zkrátka potřebujete dost peněz a k tomu ty správné podmínky, tedy možnost nabíjení doma nebo v práci. Pokud je máte, není důvod, proč si do města nepořídit třeba právě T03.

Technické údaje:

Pohon: synchronní motor s permanentním magnetem, pohon předních kol
Kapacita akumulátoru: 36 kWh
Max. výkon AC dobíjení: 6,6 kW
Max. výkon DC dobíjení: 48 kW
Výkon: 70 kW (95 k)
Točivý moment: 158 Nm 
Provozní hmotnost: 1175 kg 
Zrychlení 0-100 km/h: 12,7 s 
Maximální rychlost: 130 km/h
Dojezd (WLTP): 265 km
Cena: 470 000 Kč