Kombi na míru: Od Seatu za pár tisíc po Ferrari pro sultána

V osmdesátých letech se preference zákazníků měnily. Kombi už nebylo synonymem užitkového vozu, ale přebíralo pozici rodinného ideálu. Zákazníci taková auta chtěli, ale ne každá automobilka jim vyšla vstříc. Některé značky kombíky vůbec nevyráběly, jiné nabídly jen limitované edice pro vybrané trhy. Právě v této mezeře na trhu se objevili nezávislí karosáři, dílny a specializované firmy, které braly sériová auta a přetvářely je v to, co oficiální výrobce nechtěl nebo nemohl nabídnout.

Vznikaly tak velmi zajímavé projekty – někdy elegantní, jindy trochu divné. Dneska se podíváme na tři obyčejnější a tři velice luxusní kombíky postavené z vozů, které původně tuto praktickou variantu vůbec mít neměly.

1. Seat Toledo Vario - Praktický Španěl pocházel z Německa

Seat v 90. letech nenabízel kombi variantu svého modelu Toledo, i tak šlo ale o velice úspěšný model, který díky karoserii liftback nabídl se siluetou sedanu velmi slušnou užitnou hodnotu. Přesto se ale pravděpodobně našlo pár zákazníků, kterým na voze chyběla “dlouhá střecha”.

A právě pro ně připravila řešení německá karosárna Bieber. Ta se běžně specializovala spíše na přestavby běžných aut na mnohdy dost extravagantní kabriolety, její práce na sedanu Toledo byla ale poměrně decentní. Zadní partie vozu byly prodlouženy a upraveny tak, aby vznikl kombík s prostorným zavazadelníkem. Cena přestavby se tehdy pohybovala kolem 4 000 německých marek, což po započtení inflace vychází na něco kolem sta tisíc korun. To není zas tolik, slušně vybavené Toledo tehdy vyšlo klidně na desetinásobek téhle částky, takto přestavěné Seaty tak vznikaly ve stovkách kusů a s trochou štěstí je potkáte v provozu i ještě dnes.

2. Renault 25 Break – Limuzína s batohem

Luxusní Renault 25 nikdy v sérii neexistoval jako kombi, příležitosti se ale chopila belgická firma EBS. Ta měla s Renaulty bohaté zkušenosti, přestavěla například stovky “pětek” na kabriolet. Proto se pustili i do kombíkového modelu 25. Ten se v podstatě držel designu sedanu, ale přidal rozšířený zavazadelník a dlouhou střechu. Na rozdíl od výše zmíněného Fiatu byla přestavba o dost jednodušší – vlastně se jen odmontovalo zadní víko a nahradilo jakousí výklopnou laminátovou krabicí, která se otevírala celá včetně bočních oken.

Přestavba stála tehdy 10 000 francouzských franků – což odpovídá v dnešních cenách velice rozumným 35 tisícům korun. Nejde ale zrovna o moc hezký, a ve výsledku ani zas tak praktický přídavek, a tak se není čemu divit, že vzniklo pouze několik desítek exemplářů. Dnes jde o vcelku zajímavou raritu.

3. Opel Senator Artz – kombi od německého snílka

Günter Artz, můj oblíbený německý úpravce, se zapsal do dějin několika výstředními vozy. Mezi nimi trochu zapadá vcelku rozumný Opel Senator ve variantě kombi. Senator byl, podobně jako výše zmíněná “pětadvacítka”, luxusní sedan, který si držel klasické proporce a vyváženou tříprostorovou siluetu.  Artz vůz poměrně silně přepracoval, z dnešního výběru jde pravděpodobně o vůbec nejlépe provedenou úpravu, která skutečně působí jako tovární kus.

Prostorný a komfortní kombík, který si zachoval noblesu sedanu, ale nabídl užitnou hodnotu rodinného vozu byl oblíbený i mezi zákazníky. Ačkoli se mi nepovedlo dohledat přesná čísla, zájem o takto upravené Senatory byl prý poměrně velký a pomohl Artzovi financovat některé jeho šílené přestavby jiných Opelů (například Lotus Calibra, nebo Cordette)

Dost možná i tento zájem nakonec způsobil, že Opel později nabídl nástupnický model Senatora – Omegu – i ve variantě kombi.

4. Bentley Val d’Isère – aristokrat na lyže

Přejděme nyní do vyšších pater automobilové produkce. V roce 1989 pověřil Bentley známého britského karosáře Roberta Jankela, aby vytvořil luxusní kombi pro zákazníky, kteří chtěli stylově jezdit na lyže do Alp. Vznikl Bentley Val d’Isère – noblesní kombík, pojmenovaný po slavném lyžařském středisku.

Pod kapotou dřímal 6.75litrový V8 a pohon všech kol zajišťoval unikátní systém s hydraulickým čerpadlem a elektrickými motory pro přední kola. Systém se aktivoval při nízkých rychlostech a umožňoval jistou jízdu po zasněžených silnicích. Vyrobeno bylo pouhých 11 kusů – každý s cenovkou daleko mimo běžné možnosti smrtelníků.

5. Ferrari 456 Venice – Sultánský unikát

Když už jsme se vydali do světa luxusu, nelze nezmínit dost možná nejexkluzivnější kombi všech dob – Ferrari 456 Venice. Tento vůz vznikl na zakázku brunejského sultána a úpravy prováděla firma Pininfarina. Zachovala eleganci grand toureru a přidala dlouhou střechu a páté dveře.

Celkem vzniklo jen sedm vozů, z nichž každý měl čtyři sedačky, pořádnou dávku luxusu a schopnost jet přes 300 km/h. Venice je dodnes raritou, která vzbuzuje úžas a zároveň dokazuje, že i supersport může být rodinným kombíkem, tedy alespoň za předpokladu, že máte nechutně moc peněz.

6. Aston Martin Lagonda Shooting Brake – klínovitá extravagance

Trojici luxusních vozů zakončíme vesmírnou lodí z doby vrcholné digitální fascinace. Aston Martin Lagonda Shooting Brake je jedno z těch aut,u kterých si nejsem jistý, jestli se mi líbí, nebo je vlastně hrozně ošklivé, rozhodně mě ale fascinuje. Lagonda sama o sobě byla extrémně odvážným vozem, odvozené kombi jde ale ještě o kus dál. Kombinací nízké siluety a dlouhého profilu vznikl vůz, který vypadá jako staré Volvo, které někdo nafouknul a pak rozšlápnul, což rozhodně nepůsobí jako popis něčeho vizuálně atraktivního.

Jenže celé to auto je natolik fascinující, že vlastně snad ani hezké být nemusí. A to nebudeme vůbec začínat o spolehlivosti tohoto vozu. Existuje jen několik málo kusů a každý z nich je unikátní – jak tvarem, tak původem a v neposlední řadě i astronomickou cenou.

Napadá vás ještě nějaký specifický kombík, který byl dílem úpravce? Podělte se s námi o něj v komentářích.