Kia Ceed SW 1.5 T-GDi: Skvělá volba pro každý všední den

Seč už nám dnes Kia zevšedněla, není tomu to tak dávno, co jsme značku brali za lehce podivnou exotiku. Samotná firma funguje již od roku 1944, auta však začala vyrábět až o 30 let později, tehdy jako licenční Mazdy, a na evropský trh se podívala až v roce 1993, u nás s ročním zpožděním.

Asi nemusím nikomu říkat, že značka to v tradicionalistické Evropě neměla úplně jednoduché. Sama tomu taky nepomáhala, vozy byly nezáživné jak po stránce vzhledové, tak i jízdní. Prostě takové prapodivné cosi s lacině šedým interiérem.

U Kie brzy pochopili, že s expanzí na starý kontinent budou muset zabrat a nabídnout něco lepšího, čímž se dostávám k modelu Cee’d.

Oblíbenec Clarksona a zmizení apostrofu

Cee’d se světu představil v roce 2006 a i když se to úplně nezdá, tak u korejského výrobce na evropském trhu to byla revoluce. Najednou zde byl automobil, který má sice umírněný, ale už o dost atraktivnější a svěží design. Zpracování a jízdní vlastnosti se oproti předchozí produkci taky posunuly, i když za evropskou konkurencí pořád auto o něco zaostávalo.

Kia tak vytáhla ještě jeden trumf z rukávu. Svému novému modelu natolik věřila, že k nákupu přihodila 7 let dlouhou záruku (nebo do nájezdu 150 000 km, záleží, co dřív nastalo). To vše už stačilo k tomu, aby si jihokorejská novinka další rok odnesla ocenění Auto Roku 2007.

Popularitě Cee’du značně pomohl i Top Gear, který si jej vybral jako cenově dostupné auto pro jízdy celebrit na okruhu.

„Je to Cee – apostrof – D. Ano, apostrof. Protože nic neříká „radost z jízdy“ víc než interpunkce!“

– Jeremy Clarkson

---

Přesto, že je toto prohlášení posměšné, tak Jeremy Kiu ve výsledku chválil. Dle něj měla slušný podvozek, který navíc solidně držel v zatáčkách a celkově auto nebylo úplně bez charakteru. Krom okruhového ježdění jej ještě občas nastrčil do některých kontroverznějších scén.

Tuhle publicitu ve finále i kvitovala sama značka.

Cee’d se chytil…

A to i v druhé generaci. V Jižní Korei nezaháleli a modelový ročník byl oproti svému předchůdci propracovanější, kultivovanější i lépe vybavený.

Dnes tu již máme generaci s číslem tři, která i stihla facelift v roce 2021. To už je taky nějaký rok. Má tedy cenu o něčem takovém psát?

Myslím si, že ano. Ceed dospěl a dnes je z něj plnohodnotný soupeř v boji o zákazníky na evropském trhu. Ale nepředbíhejme…

Pozorné oko čtenářovo si nejspíš všimlo, že zde píšu rozdílně název Cee’d a Ceed. Ano, třetí generace přišla o věhlasný apostrof. V Kii naznali, že původní název svoji úlohu splnil. Lidé si model pamatují a interpunkce není již více potřeba. Nynější označení, bez diakritiky, navíc prý značně usnadňuje administrativu a věci kolem marketingu.

Krom apostrofu se Kia zbavila i svého starého znaku. Ano, přišly sice posměšky, že automobily značky se teď jmenují „KN“. Za mě to byl ale správný tah. Svého loga „z mikrovlnky“ by se mohl zbavit i Hyundai.

Moderní a vyspělý design

Vzhled aktuálního Ceedu není nic převratného ani revolučního. Vychází z designového jazyku značky, který se drží v produkci již víc jak deset let. Řadí se tak mezi střídmější kreace současné automobilové produkce, přesto v moderním světě nijak nezaostává.

Před námi tu stojí varianta kombi ve výbavě Spin, která je relativně blízko k „ceně od“. Pár odlišovacích detailů od příplatkových variant zde najdeme – mírně pozměněný přední a zadní nárazník. Úpravy nejsou úplně radikální, ale výbavové varianty tak dokážete od sebe odlišit. Zajímavým rozlišovacím prvkem jsou tady přední světlomety, které disponují denním svícením ve čtyřech ledkových bodech ala Porsche. Dražší příplatkové verze májí vnitřní grafiku světel ala Baworák.

Za mě musím říct, že se auto vzhledově povedlo. Příď má zamračenější výraz, boční prolisy jsou přítomny, což je přímý odraz soudobých trendů, nic však zde není přehnané. Lehce sportovní siluetu podporuje ten fakt, že se jedná o kombi, u něhož je oproti hatchbacku záď o něco elegantněji zakulacena. Ceed tak vypadá velmi sympaticky a vyspěle. Povedený exterirér podtrhuje i barva Yucca Steel Grey, která má, v závislosti na toku světla, odstíny modré a zelené. Hezčí už je v mých očích ze vzorníku pouze Experience Green.

Výbava Spin má v nabídce pouze jedna kola, a to 16“ dvoubarevné elektrony. Vzhledu by neuškodily sedmnáctky, zase ale nepřijdete o komfort díky vyššímu profilu gumy.

Uvnitř skoro vše postaru

Příznivci analogového přístupu k rozvržení ovládacích prvků palubovky si v Ceedu přijdou na své.

Hleďte! Mechanické tlačítka výhřevů, mechanický volič automatu, otočné ovladače topení, respektive klimatizace, která je kupodivu jedno-zónová… Analogové jsou i budíky. Vše je přitom přehledné, má relativně příjemný chod a všechny prvky jsou vesměs na místech, kde byste je očekávali.

Přesto je tu něco z moderního světa, a to display v horní části středu palubovky. Jednotlivé ikony sice připomínají designové trendy před deseti lety, zase to ale není nudná sterilní strohost a šeď… Je tu totiž růžovo-modrá! Hezkým prvkem pro mě byl „klidový mód“ obrazovky, který pouze ukazuje datum, čas a nenápadně pozici vozidla na tmavé mapce v pravé části obrazovky. Ještě víc se mi však líbila grafika ladění rádiových stanic, kde jsou čísla ve vyhledávání frekvence zobrazeny ve stylu digitronových hodin (bohužel opomněl jsem vyfotit).

Zpět k praktické části.

Reakce displaye mají lehké zpoždění. Kupodivu mě to ale nijak moc neobtěžovalo, což bylo možná dáno stejnou pravidelností prodlev. V menu najdete snad vše, co dnes potřebujete, ba dokonce bych některé položky i oželel. Třeba položky Hlasové poznámky nebo Režim Valet bych nejspíš nikdy nepoužil (Ale bež! I Ceeda by pustili do fancy restaurace :-) Snad! – pozn. Jarda). Naopak chybělo mi plné propojení se systémem Android přes Bluetooth. Spojení lze uskutečnit pouze přes kabel a to já nerad.

Jízdní asistenti se neprojevují nijak zvlášť otravně, ne-li násilně, což dneska není bohužel pravidlem. Čtení značek rozpoznávalo rychlostní omezení téměř bez chyb a lze jej vypnout čtyřmi dotyky právě na středovém displayi. Značně jednodušší je vypnutí start-stopu, což je jedno zmáčknutí tlačítka u voliče automatu.

Pomocník v jízdním pruhu se snažil držet mezi čárami jemně, avšak aktivní asistent řízení už měl trochu problém. Tady docela často docházelo k nepříjemnému pocukávání s volantem. Posádka to sice nepozná, ale řidič nebude moc nadšený z odezvy volantu. Přitom sam o sobě se drží hezky. Stejně tak i hezky vypadá. Tlačítka nabízí ovládání tempomatu, médií a palubního počítače mezi budíky.

U látky na sedačkách mám trochu obavy skrze životnost po letech, kdy to nejspíš odnese boční vedení. Tím bych se ale teď netrápil. Materiál je příjemný, stejně tak i posez. Nebudete se cítit nikterak moc rozlámaní ani po delších cestách. Trpět nebudou ani cestující vzadu, navíc prostornost kabiny nabídne místo na nohy i pro ně.

Kapsy předních dveří nabízí prostor pro plnohodnotnou lahev o objemu 1,5 litru, středová konzole zase klasické cup-holdery. Zamrzí snad jenom nepohyblivá středová loketní opěrka, o kterou se kratší lidé, jenž mají posunutou sedačku více dopředu, zkrátka a dobře neopřou. Naopak některé zase potěší klasická ruční brzda.

Půdorys kufru nabízí hodně místa, jenom snížená silueta vozu naznačuje, že toho sem na výšku zase tolik nedáte. Jak ale často zahrnujete zavazadelník věcmi až ke stropu?

Motor se má k životu, i přes emisní omezení

V současnosti u nás Kia nabízí pro model Ceed pouze dvě motorizace – 1.0 T-GDi a 1.5 T-GDi. Naštěstí pro mne jsem fásnul tu objemnější a tím pádem i silnější variantu.

Původně čtyřválcová „jedna-pětka“ disponovala výkonem 117 kW, bohužel, všichni se musí vlézt do emisních limitů a tak byla automobilka nucena zkrouhnout výkon na 103 kW. Už nejspíš klikáte po křížku, že to nemá cenu, ale momentík!

Sám jsem byl překvapený, jak dravě a s chutí tohle auto jede. Člověk si musel dávat pozor, aby při každém svižnějším rozjezdu nehrabal. Tabulkový výkon ani hodnoty zrychlení sice nezní kdovíjak skvěle, ale ono to chce jet a funguje to i ve vyšších rychlostech. Školit dálničních pretekárov nejspíš nebudete, ale svižnější tempo není vůbec žádný problém, ani když sedíte v autě v plném obsazení.

Jedinou vadou na kráse je zde automatická sedmistupňová převodovka DCT. Pokud víte, jak dokážou zlobit DSG od VW, tak tady se dočkáte skoro toho samého. Občas prostě nevěděla, co má dělat, ať už to byly pocuky na parkovišti, kdy sebou škubala a nestíhala dění okolo, nebo při pohodové dálniční rychlosti sem tam zapomněla hodit poslední sedmý stupeň.

Kupte si Ceeda s manuálem, budete spokojenější. Tak zní moje spotřebitelská rada.

Podvozek je dobře čitelný

Pokud jsem se v předchozích řádcích bavil, že motor není žádný závodník, přesto se nezalekne ničeho, tak podvozek je na tom dost podobně.

Ve předu MacPherson, vzadu víceprvkový multi-link. Ceed tak díky tomu docela obstojně filtruje nerovnosti, čemuž pomáhá i vyšší profil pneumatik na 16“ discích. Jediné, co zamrzí, je hluk od kol (i s přičtením faktu, že byla přítomna zimní pneu), který se ve velké míře dostává do kabiny. Žádná tragédie, dá se vyřešit dodatečnou montáží tlumících materiálů…

Ceed se jinak vodí velmi hezky a je jedno, jestli jedete ve městě, po dálnici nebo se zrovna nacházíte na okresce. Odezva v řízení je příjemná. Při ostřejší jízdě už ale najdete docela brzy limit podvozku. Avšak vše je krásně čitelné, o možném nedotáčivém smyku dá auto zavčas vědět. Zkrátka a dobře chová se jako standardní osobák se standardním předním náhonem, žádné záludnosti na vás nechystá.

Verdikt

Pokud hledáte auto na každý den, které dělá vše, co se od běžného auta očekává, tak Kia Ceed je horkým kandidátem. Motor není lenoch, podvozek je příjemný a čitelný, uvnitř najdete hromadu místa a kus slušné výbavy. Ve srovnání s konkurenční Octavií v podobné motorizaci a výbavě můžete ušetřit až sto tisíc a přitom o nic navíc nepřijdete.

Připomínky mám pouze k odhlučnění a automatické převodovce. Naštěstí Kia nabízí v Ceedu i manuál. Jinak nemám vozu moc co vytknout a sám si umím představit jeho začlenění do domácí garáže, kde by plnil funkci tzv. daily caru.

Když to vezmeme kolem a kolem, tak Ceed se stal obstojným konkurentem pro evropský automobilový trh. Není tedy divu, že se tyto vozy víc a víc dostávají i do hledáčků ve výběrech pro firemní flotily. Navíc onu legendární sedmiletou záruku můžete mít i dnes. To z ostatních výrobců nenabízí nikdo.

Technické parametry

Motor: 1.5 T-GDi – oturbený řadový čtyřválec
Výkon: 103 kW
Točivý moment: 253 Nm 
Převodovka: DCT automatická 7 st.
Maximální rychlost: 197 km/h
Zrychlení 0–100 km/h: 9,9 s
Provozní hmotnost: 1330 kg 
Tabulková x reálná průměrná spotřeba: 6,1 l/ 100 km x 7,2 l/ 100 km
Cena od: 459 900 Kč
Cena testovaného kusu (výbava Spin): 594 980 Kč

Fotky v článku jsou z mé vlastní tvorby, kterou najdete na instragovém profilu @_mr.fear44_, nezapomeňte však dát hlavně odběr na profil Autíčkáře. :-)