Když nechybí lehkost, výkon a důvtip, dá se sportovat i pohodlně: Citroën BX GTi slaví čtyřicetiny

V roce 2026 není žádným překvapením, že auta umí zároveň sportovat i pohodlně cestovat. Kombinace extrémních výkonů elektrických motorů a pokročilých adaptivních tlumičů vede k faktu, že dnešní vozy se umí jen stiskem tlačítka stát limuzínami i závoďáky. Je tedy pravda, že si řidič většinou musí mezi těmito charaktery vybrat, ale možné to je.

Jenže v osmdesátých letech automobilový svět vypadal jinak. Elektronických technologií tehdy moc nebylo, takže si bylo už v autosalonu nutné vybrat, jestli budete chtít jezdit „jako na obláčku“, nebo řezat každou zatáčku. Holt měly motory, podvozky i celá auta prostě jedno jediné nastavení.

Přesně před čtyřiceti lety se však objevilo vozidlo, které tyto popisované protichůdné vlastnosti spojit dovedlo. A co víc, ani nepotřebovalo tlačítko, zvládlo přímo pohodlně sportovat — dohromady, v jeden moment. Jmenovalo se Citroën BX GTi a právě v osmdesátém šestém se stalo novou, vrcholnou specifikací tohoto populárního, čerstvě modernizovaného rodinného automobilu střední velikosti. Jak se to stalo? To je jednoduché. Stačilo použít lehkost, výkon a důvtip. Povězme si víc.

Lehkost

Je-li něco problémem dnešních rychlých aut, je to vysoká hmotnost. Elektrifikované pohony a zejména baterie přidávají stovky kilogramů do už tak přetížených konstrukcí, jež musí být zároveň bezpečné, moderní, digitální a luxusní. Příkladem budiž třeba současné BMW M5 , které je sice enormně rychlé, ale tak těžké, že váží skoro stejně jako dvě M5 generace E28, položené na sebe. Mno…

Citroën BX GTi na to v osmdesátkách šel jinak. Zcela zapadal do tehdejší strategie značky, snažící se docílit co možná nejlehčích aut v rámci své třídy, aniž by byla nějak „ořezaná“. Dvojité šípy se tehdy opravdu hodně snažily, aby jejich vozidla neměla nadváhu, takže používaly odlehčené materiály a mnoho plastových dílů. Toto směřování nepřímo podporovala i tehdejší francouzská vláda.

Dělo se to hlavně kvůli úspoře materiálů, což snižovalo výrobní náklady. Ale také kvůli omezení spotřeby paliva. Obojí ocenila majitelova peněženka. Výsledky byly ihned znát, třeba na malinkém a hlavně lehounkém typu AX , který se dokonce zvládl zapsat do Guinnessovy knihy rekordů, když v dieselové specifikaci na jednu nádrž o objemu 45 litrů ujel přes tisíc mil, z anglického Doveru do katalánské Barcelony.

Ona lehkost však nemá výhodu jen při úsporách. S lehčími auty se tak nějak i lépe sportuje, že? Na každou změnu rychlosti či směru reagují líp, rychleji, aktivněji. A nemáte z nich pocit, že je přemlouváte, že je nutíte… že je trápíte. Přesně proto si mohli inženýři troufnout udělat z poměrně velkého BX víceméně hothatch. On totiž i při své velikosti vážil jen 1025 kg.

Výkon

Sportování samozřejmě nejde zařídit bez výkonu. Nebo dobrá, ano, sportovat se dá s jakýmkoliv stádem koní, když to člověk umí, ale pakliže je početnější, přece jen to jde snáz. Proto Citroën nadělil BX GTi dospěláckou benzínovou devatenáctistovku s osmi ventily a elektronickým vstřikováním, která dosahovala výkonu 125 koní (asi 93 kW) a točivého momentu 175 Nm při 4 500 ot./min.

Tyto hodnoty dnes, pravda, příliš neoslní. Vaše Scala 1.0 TSI nebude mít o moc horší. Jenže tenkrát to zaprvé znamenalo o dost víc než nyní, a hlavně se to spojilo s diskutovanou nízkou váhou. Výsledkem tak byl poměr hmotnosti k výkonu 8,2 kg/k, což bylo číslo hodné skutečného sportovního vozu a lepší než u většiny soudobých konkurentů.

V roce 1988 došlo ještě ke zlepšení, když přišla na řadu varianta BX GTi 16 Soupapes, poháněná zcela novým motorem XU9J4 16V o objemu 1 905 cm³ a výkonu 160 k při 6 500 ot./min. Maximální rychlost tohoto provedení se dostala až na 218 km/h a z 0 na 100 km/h zrychlilo za 7,9 sekundy. Takové BX bylo již nefalšovaným sportovním automobilem.

Důvtip

Třetí klíčový aspekt, proč je BX GTi tak zajímavé, je důvtip inženýrů, jelikož oni ani sportovní variantě neodebrali charakteristické hydropneumatické odpružení, vytvářející v běžných modelech dojem létajícího koberce, jen jemně se pohupujícího nad nerovnostmi vozovky. Pouze ho trochu… zpevnili, to je vše. Rozhodli se tak, protože věděli, že můžou.

Díky tomu auto dokázalo pořád žehlit díry způsobem, kterému se žádná jiná automobilka podobného cenového zaměření nedokázala ani vzdáleně přiblížit. Možná bylo o něco tužší než běžné verze, ale schopnost polykat výmoly a přeměňovat je v klidný a ničím nerušený let si zachovalo úplně stejnou.

Zároveň ale proto, že plynokapalinový hydraulický systém dokáže spolu s žehlením děr také podpořit jistější průjezdy zatáčkami a zajistit směrovou stabilitu ve vysokých rychlostech, BX GTi dokázalo posloužit i člověku milujícímu řidičské svezení.

Budiž, bylo potřeba si zvyknout, že se pořád dostavoval známý pocit odpojení od vozovky (jenž byl ale zdáním, nikoliv realitou), leč v kombinaci s nízkou hmotností a solidním výkonem představoval ideální průsečík pro pohodlné sportování. Tím tento Citroën vynikal před nejbližšími rivaly a snad se dá i říci, že předběhl svou dobu.

Závěr

Citroën BX GTi byl, tak jako správné auto dvojitých šípů, trochu jiným sporťákem než třeba VW Golf GTI. Spojoval v sobě klíčové aspekty lehkosti, výkonu a pokročilého podvozku, díky nimž uměl zajistit nejen rychlost, ale i pohodlí. A to bylo tenkrát velmi vzácné. Vždyť i dnes si řidič musí vybírat mezi sportovním a komfortním režimem. Tady už před čtyřmi dekádami nemusel. To si zaslouží uznání. A samozřejmě i popřání k jubileu. Tedy Citroëne BX GTi: Všechno nejlepší!

Co si o spojení sportování a pohodlí dohromady myslíte vy? Přijde vám to jako geniální nápad, nebo vám spíš dává smysl auto, které je prostě sportovní nebo pohodlné se vším všudy? Či je nejlepší, jak to máme dnes, tedy na tlačítko? Dejte vědět v diskuzi.