Isuzu D-Max: Čest práci!

Když se dívám na geometrickou řadou se množící SUV na silnicích, říkám si, kdy asi přijdou do módy pickupy. Jistě, bude zapotřebí odladit některé mouchy, které je nečiní právě ideálním prostředkem na běžné cestování. Na druhou stranu, mouchy spojené kupříkladu s vysokým těžištěm si běžný řidič zvykl snášet bez remcání, proč by si tedy nezvykl i na poněkud specifický komfort listových pružin výměnou za benefity, jež takový poctivý pickup nabízí? A že jich není málo. Ale dost bylo snění. Zatímco budeme čekat, jakou cestou se nevypočitatelné spotřebitelské chování vydá, můžeme se podívat na jeden pracovní vůz, jemuž ke statusu dokonalého daily driveru chybí jen pár drobných detailů. 

Narozdíl třeba od Austrálie, kde jsou pickupy stejně běžné jako v Evropě SUV, u nás máme značku Isuzu zažitou jako výrobce autobusů a náklaďáků. Na tom není nic zvláštního, patří totiž mezi tři největší světové výrobce užitkových vozidel a její dieselové motory se montují do vozů mnoha jiných automobilek. V nabídce značky se však vedle průmyslových vozů nachází velice schopný pickup D-Max, který se může beze studu postavit i mnohem rozšířenějším konkurentům, jako je Nissan Navara, Toyota Hilux nebo Ford Ranger. A pokud se domníváte, že je tohle auto dobré jen na svážení balvanů z kamenolomu (a v tom je velmi dobré), děláte chybu. 

Osobák (skoro) bez kompromisů

Pickup od Isuzu se nabízí v tradičních třech variantách – single cab (dvoumístná kabina), space cab (dvoumístná kabina s nouzovými sedačkami v druhé řadě) a double cab (pětimístná kabina). Dále je možné vybírat ze třech balíčků výbavy, od spartánské Basic, přes zlatý střed Custom, až po velmi příjemnou výbavu Premium. 

Testovaný kousek – double cab Premium – představuje nejcivilnější a také nejluxusnější verzi, jakou si zákazník může dopřát. Prostor pro posádku se v ničem neliší od standardního osobáku. Jsou tu velmi pohodlná kožená sedadla (žádná Valcona, přátelé, ale festovní a dobře omyvatená kůže) s výhřevem, automatická klimatizace, kožený multifunkční volant a hromada úložných přihrádek. Snad jen infotainment s navigací má ještě co dohánět, pokud chce srovnat krok s konkurencí. Dotykový displej se občas nechá k reakci vysloveně přemlouvat a probojovat se k některým položkám menu mě stálo dost trpělivosti. Alespoň propojení s telefonem fungovalo bez problémů, to hodnotím velmi kladně. 

Přes dobrou vybavenost je na interiéru vidět, že se priority při vývoji vozu přece jen nacházely v jiných sférách. Design je ryze účelový, estetické cítění si vzalo dovolenou. Tím nechci říct, že by snad působil nepříjemně nebo dokonce šeredně. Jen byste tu těžko hledali prvky, které mají čistě estetickou funkci, které vznikly jen proto, aby to vypadalo pěkně. Na druhé straně – zpracování je příkladné. Tvrdé plasty patrně vydrží věky v nezměněné podobě a není třeba se bát, že je necitlivou manipulací poškodíte. Ovládací prvky jsou robustní a (vyjma dotykového displeje) přesné, jako by se očekávalo, že na ně čas od času budete sahat v pracovních rukavicích. Nic tu nevrže a jakékoli nepřesnosti v sesazení jednotlivých částí byste hledali marně.  Dle mého skromného názoru je tento přístup naprosto v pořádku. Nebo snad chcete po nakládce těžkého a špinavého tovaru pokaždé procházet dekontaminační komorou, abyste mohli usednout za volant? 

V montérkách ve městě

Zvenčí auto naopak vypadá luxusnější, než skutečně je. Tady už se na potěchu oka myslelo. Přední maska působí majestátně a obzvlášť se mi líbí zadní okno s křídélkem.  Dostatečně luxusně nejspíš vůz působil i na městské strážníky, kteří mé nouzové parkování u školy odměnili lístečkem hned první den testu (oktávka a puma jim od začátku školního roku nezvedly tlak ani jednou). Bílá perleť a německé značky na tom jistě taky mají svůj díl. 

Civilní jízda má – dokonce i s nejcivilnější verzí auta – svá úskalí. Za prvé, je obrovské. Jestliže má člověk v Range Roveru pocit, že kormidluje koráb, v D-Maxu je to křižník Potěmkin. Rozhled je sice majestátní, ale co se odehrává v bezprostřední blízkosti auta do metrové výšky, o tom nemáte ani tušení. Před vysokými obrubníky nebo třeba betonovými bloky v podzemních garážích je třeba se mít extrémně na pozoru. Při couvání sice napomůže parkovací kamera, která však není doplněna senzory, takže vzdálenost od zdi, k níž se blížíte, můžete leda odhadovat. 

Rejdování na omezeném prostoru dále znesnadňuje poměrně tuhé řízení. Práci s volantem opravdu nelze vykonávat jedním prstem, což ovšem v jakékoli jiné situaci, než je parkování, považuju spíš za výhodu. No a za třetí jsou tu staré dobré listové pružiny na tuhé zadní nápravě. Na přepravu těžkého nákladu – na korbu D-Maxu lze naložit tovar o hmotnosti jedné tuny – jsou stále ideální volbou, což však neplatí pro přepravu živých osob, zkonstruovaných z kolagenních a elastických vláken, jejichž mechanická odolnost má své hranice. Jednoduše řečeno, nedostatečně zatížená zadní náprava skáče jako jankovitá kobyla. Fešnější stranou mince je fakt, že příčné prahy, obrubníky a menší výkopy můžete přejíždět hlava nehlava beze strachu, že by podvozek jakkoli utrpěl. 

Za hranicí asfaltu

Konečně se dostáváme k vrcholné disciplíně D-Maxu, tvrdé práci v divočině. Většina civilních ‚much‘ se hned po sjezdu ze zpevněné cesty promění v přednosti. Nenechte se zmást perleťovými odlesky, tohle není žádná sralbotka převlečená za teréňák, vlastně spíš naopak. Primární zadní náhon se přepíná na 4x4 pomocí otočného voliče vedle řadicí páky  (a to i během jízdy rychlostí až 100 km v hodině), další otočení kolečkem aktivuje redukci. Nájezdové úhly 30 a 24° patří k nejlepším hodnotám, jaké na trhu pickupů najdete, stejně tak úhel bočního náklonu 49°.

Otestovat terénní schopnosti auta je vždycky trochu ošemetná záležitost. Člověk pochopitelně nechce mlátit prázdnou slámu a povídat o něčem, co pořádně nevyzkoušel. Na druhou stranu je terén o dost hůř čitelný než silnice a špatný odhad velikosti balvanu nebo hloubky výmolu může snadno skončit nepříjemnostmi při vracení. Většinou si tedy kromě přehledných polí a luk troufnu jen do míst, kde přede mnou už prokazatelně ‚něco‘ projelo. Jistě, mohl to být traktor, jehož průchodnost terénem je někde trochu jinde, ale to už se holt ukáže. S D-Maxem jsme se vydali na krátkou návštěvu bývalého vojenského prostoru v brdských lesích a na průzkum močálů – toho času bohužel značně vyschlých – u soutoku Vltavy a Sázavy. S klidným svědomím mohu prohlásit, že kudy vedlo něco jen vzdáleně podobného cestě, tudy perleťový koráb proplul bez ztráty kytičky. Použít redukci většinou nebylo nutné a naložení hrstky balvanů se na jízdě neprojevilo ani v nejmenším. Naftový čtyřválec opatřený dvěma turby poskytuje vždy dostatek výkonu, tudíž mu odpustíte, že akustickým projevem po nastartování trochu připomíná zmíněný traktor. Pětistupňová automatická převodovka může na první pohled působit archaicky a na dálnici by se nějaký ten stupeň navíc jistě hodil, rychlosti jsou však dobře poskládané, řazení je logické a neobtěžující. Při průjezdu terénem, kdy si veškerou pozornost vyžádá sledování okolí a veškerý cit v nohou a rukou práce s plynem a volantem, by mě o manuálu vůbec nenapadlo uvažovat. 

Verdikt

Jak tedy Isuzu obstálo v našem testu? Dokáže fungovat i jako rodinné auto? Jednoduchá odpověď na tuto otázku zní: ano. D-Max je stále především bytelný pracovní nástroj, na který je spolehnutí, takový parťák do nepohody. Jeho kabina není dokonalá, jeho dynamika není dechberoucí, jeho vzhled není okouzlující, ale doveze vás, kam potřebujete. Hledáte-li právě takový vůz, pak vězte, že D-Max vás nezklame. V testované verzi potom získáte navíc i prostornou kabinu a prvky výbavy, které z vašeho pracovního nástroje pro všední den udělají pohodlné přibližovadlo, které vás i s rodinnou odveze k moři či na hory. A kdyby náhodou nastalo tsunami či padla lavina? Žádný problém.

Technické údaje

Motor: přeplňovaný vznětový čtyřválec 2 499 cm3
Výkon: 120 kW (163 koní) v 3 600 ot./min
Točivý moment: 400 Nm v 1400 ot./min
Převodovka: automatická pětistupňová
Maximální rychlost: 180 km/h
0-100 km/h: 11,1 s 
Průměrná spotřeba v testu: 9,1 l/100 km 
 
Cena s testovanou motorizací a výbavou : 1 036 700 Kč