Honda Forza 350: Komfortní gétéčko na dvou kolech

Když si letos zjara Forza 350 uzmula titul motocyklu roku (cítíte to contradictio in adjecto?), všichni, které aspoň trochu zajímá svět jedné stopy, na to zírali jako tele na nová vrata. Jedni se tázali, jak k výsledku došlo, když podle odborné poroty byl skútr od Hondy až na místě devatenáctém, jiní nechápali, co je pro hlasující širokou veřejnost zajímavého zrovna na poměrně velkém stroji, pro jehož řízení potřebujete minimálně řidičák A2. 

My samozřejmě nejsme včerejší a víme, že všechny tyhle ankety výborně slouží pouze jednomu účelu – aby se lidé měli o čem barvitě pohádat. Přesto tentokrát výsledek přispěl k tomu, že Forza 350 vzbudila mou pozornost a rozhodla jsem se použít ji jako svou vstupní bránu do oblasti skútrů “střední třídy”. Dosud mi totiž nebylo moc jasné, k čemu jsou vlastně dobré. Když chci drndadlo do města, pořídím si mrštnou stopětadvácu, která se vejde do každé skuliny a při manévrování na malém prostoru nebudu jako slon v porcelánu. A když chci mašinu na dlouhé rychlé přesuny, pořídím si normální motorku, na které se nesedí jako na míse – no ne? 

Svůj test (což je silné slovo, neboť mé omezené zkušenosti sotva přinesou relevantní srovnání s konkurencí či užitečnou spotřebitelskou radu) jsem tedy pojala jako úkol zjistit, jaké benefity takový maxiskútr svému uživateli přináší. A taky jsem se na Forze chtěla svézt, protože se mi fakt líbí, proč si to nepřiznat…

Ciao, bella!

Na první pohled je patrné, že nejde o žádné prdítko a vzhledově se dle mého skromného názoru fakt povedla. V té červené barvě dvojnásob. Jednoduchá přístrojovka má dva klasické budíky a mezi nimi LCD displej s ukazateli všech možných informací od času přes teplotu až po dojezd. Je to pohledné i přehledné. Zde se sluší prozradit, že honďácké skútry se vyrábějí v italské Atesse a je na nich vidět, že se v průběhu let nakazily šmrncovním italským designem.

A hned mě napadá prvním benefit, jakási politická korektnost, kterou velký skútr vyzařuje. Pokud na něm totiž přijedete na schůzku, nebudete za hipstera jako na Vespě (František promine) ani za kaskadéra a Hells Angela jako na motorce (že to není Harley, je skutečně pod rozlišovací schopnost většiny lidí). Stroj jako Forza 350 disponuje přesně tím správným poměrem důstojnosti a rebelství. 

Forza je také vozidlo nesmírně praktické. Do podsedlového prostoru by se s trochou nadsázky vešel třetí pasažér (bez nadsázky se do ní vejdou dvě helmy), další rozměrná schránka s USB zásuvkou se nachází vlevo pod řídítky. Dohromady s kufříkem na nosiči je to hromada místa na ukládání všeho možného. Zejména v létě, kdy ze sebe po zaparkování před sámoškou chcete co nejrychleji servat všechen gear a někam ho odhodit, aby vás z vedra netrefil šlak, je to k nezaplacení. A když se pak vrátíte, umístíte do “zavazadelníku” klidně i velký víkendový nákup. Tohle je další disciplína, v níž velký skútr poráží na hlavu své malé příbuzné i všechny motorky, které nejsou osazené sadou obřích kufrů.  

Kovaní praktici si možná postěžují, že zde chybí rovná plocha u nohou, na kterou by se dala položit ještě basa piv, ale zrovna to mi nevadí… 

Skútr-náklaďák

Středový tunel je mi pocitově příjemnější a vyhovují mi jasně definovaná stupátka po jeho stranách. Tím se dostávám k sezení, které je ultra pohodlné jak pro řidiče, tak pro spolujezdce. Díky značné délce zmiňovaných stupátek se za řídítka Forzy poskládá jakákoli postava, i když centimetry navíc jsou v tomto případě žádoucí. Když si se svou výškou něco málo přes sto sedmdesát sednu tak, že se křížem dotýkám malého schůdku rozdělujícího sedačku na dvě poloviny, dosáhnu na zem leda baletními špičkami. V takovém postoji se - s přihlédnutím k faktu, že pohotovostní hmotnost skútru činí 186 kilo – moc komfortně necítím, takže před zastavením většinou na sedadle trochu popojíždím dopředu, abych si mohla stoupnout jistěji. Tím chci říct, že menší člověk už může být na Forze poněkud vratký. 

Na druhou stranu kompaktní rozměry jezdce jdou zase dobře dohromady s vy… trčeným ovladačem mobilní apky pod levým řídítkem. Na první pohled mám pocit, že o něj v každé levotočivé zatáčce štrejchnu kolenem, ale kupodivu se to neděje. Mimochodem, apku RoadSync vám zde nezrecenzuju, neboť komunikátor v helmě (zatím) nemám a se sluchátky nejezdím, hlasové ovládání mi je tím pádem k ničemu. Možná někdy příště. 

Ještě zmíním jednu parádní věc, a to inteligentní klíč, který zajišťuje dálkové ovládání jak zapalování, tak schránky pod sedlem a vrchního kufru. Jste-li v bezprostřední blízkosti stroje, máte všechno odemčeno, poodejdete, a všechno se zamkne. 

Jedeme!

Výkon je samozřejmě tím nejvýraznějším parametrem, jímž se maxiskútr liší od svých menších městských příbuzných. Motor o objemu 330 ccm – jde o kapalinou chlazený jednoválec, který se ozývá hlubokým bubláním – poskytuje výkon 29 koní a maximální točivý moment 31,5 Nm. Příjemně a schopně táhne už od nízkých otáček, rozjezdy z místa jsou tudíž svižné a skoro vždycky se najde dost síly na pohodlné předjíždění. Ve vyšších rychlostech je hmotnost mašiny výhodou – celá konstrukce působí pevně, stabilně a sebejistě, zkrátka velmi důvěryhodně. V sedle jednostopých vozidel dálnici obvykle nevyhledávám, ale Forza si na ní ostudu rozhodně neuřízne. Pravý pruh je pro ni v našich podmínkách dokonce příliš pomalý. Na silničce osmé třídy, na níž můj výlet pokračoval, už to taková hitparáda nebyla, to však není chyba Forzy, nýbrž péče místních silničářů. Jakákoli motorka na zdejších záplatách a výmolech trpí, rachotí a přesypává jezdci orgány v těle. Ve srovnání s jinými stroji to vlastně na Forze není nejhorší. 

Ve městě mě pak skútr překvapil svou obratností. Ano, manévrování na hodně omezeném prostoru není vzhledem k váze zrovna sranda, ale zvládnout se dá. A zatáčení díky poměrně krátkému rozvoru nepředstavuje žádný problém. 

Co si během jízdy nemůžu vynachválit, je výsuvný plexi štítek. Ovládá se tlačítky se šipkami nahoru a dolů přímo na řidítkách a rozsah je velkorysý – skoro 20 centimetrů. Při pomalejší jízdě ho necháte sjet dolů pro lepší výhled dopředu, při vyšší rychlosti ho vysunete pro ochranu před větrem. Rozdíl to udělá obrovský a pohodlnost ovládání nemá konkurenci. 

Verdikt

Jak tedy dopadl průzkum smyslu existence velkého skútru? Jako dopravní prostředek na cestu, která kombinuje město, okresky i dálnici, funguje naprosto perfektně. Forza 350 je dokonalý univerzál a umím si docela dobře představit, že kromě dojíždění do práce s ní občas dáte i výlet ve dvou. Své místo najde v garáži člověka, pro kterého je “béčkový” (rozumějte vyžadující pouze skupinu B v řidičském oprávnění) skútr z různých důvodů malý a pomalý, ale který zároveň ocení pohodlí, úložné prostory a jistou civilizovanost, jaké klasická motorka nenabízí. 

Když tedy odhlédneme od faktu, že nejde o motocykl, výsledek ankety dává smysl. Ne že by na tom snad záleželo. Chci si dál naivně myslet, že se zákazníci rozhodují na základě svého vkusu, zejména pak na základě dojmů z testovacích jízd – a tady má Forza 350 velkou šanci přesvědčit.

Technické údaje:

Motor: čtyřtaktní, čtyřventilový, kapalinou chlazený jednoválec 330 ccm   
Výkon: 21,5 kW (29 koní) při 7 500 ot./min  
Točivý moment: 31,5 Nm při 5 250 ot./min  
Převodovka: CVT s automatickou odstředivou suchou spojkou  
Maximální rychlost: 137 km/h 
Pohotovosttní hmotnost: 186 kg  
Spotřeba: 3,4 l/100 km  
Velikost nádrže: 11,7 l
Základní cena: 157 900,- Kč