Honda Civic EG8: Z mámina vozu k daily driveru?

Ano, maminka se rozhodla, že Civic je na její provoz a potenciální převoz vnoučat moc starý. Inu, zakoupil jsem jiný automobil s tím nejlepším možným motorem a dle motoristických novinářů nejhorší možnou převodovkou a než se zaobírat se servisem a prodejem nebohého Civica, rozhodl jsem se, že si ho nechám.

Důvody jsem veskrze sesumíroval. Nechtělo se mi drbat se s opravami, abych se zbavil bezproblémového auta za děkuju. Namísto toho jsem auto dostal a poděkoval… Tedy, tak snadné to nebylo. Začal jsem u zhodnocení stavu a nákupu dílů. Nutně byl potřeba středový díl výfuku, který uhnil u úchytu tak, že jej již nebylo možné svařit. A obě vnější manžety poloos v sobě měly díry podobné těm, které mám na pracovních kalhotech v rozkroku. Jen z nich nelezou trenky, ale teče mazivo. A nakonec ještě odstranit folii na zadním skle, je plná bublinek a už přes ni není skoro vidět. Není to raketová věda, tak šup do toho, ne? 

Objednal jsem středový díl výfuku, manžety poloos vnější i vnitřní (když už to dělám, tak rovnou, ne?), nechal v autodílech krásných 3200 korun a mohl vyrazit servisovat. Vše, s výjimkou jediného mnou způsobeného záseku ve formě poničeného závitu na spodním čepu jedné z těhlic, šlo v pohodě. A čep měl stejně naprasklou manžetu, tak co. Pak už jen stačilo strávit několik romantických odpolední s žiletkou, horkovzduškou a ředidlem na zadních sedačkách a mohlo se jet na STK. Ta prošla bez ztráty kytičky. 

V ideálním světě by to byl konec příběhu a jestli je rez a STK nerozdělila, tak jezdí dodnes. Ale znáte to rčení o kozách a kolech, že… A navíc, ty dva modré Civicy v závěru předchozího dílu jsou podezřelé, že? 

Popravdě, dlouhou dobu to vypadalo, že to tak bude. Civic jezdil bez jediného problému a zastával funkci daily driveru, voziče nářadí, dílů, prostě jednoduché univerzální auto, které nic moc nepotřebuje. Jestli mi byl sympatický už v době, kdy se potýkal s maminčiným provozem, teď jsem si ho vážně oblíbil. Já a Honda Civic, kdo by si to kdy pomyslel… Čas od času jsem se i podíval do inzerce, jestli nepořídit ještě hatch s manuálem, se kterým by se daly trochu i řezat okresky. Divné.

Ale vše dobré musí někdy skončit. Jednoho prosincového večera Civic nenastartoval. Při otočení klíčkem se ozval zvuk, jak se startér bezmocně protáčí, bez jakékoli známky odporu. Zamyslel jsem se a usoudil to samé, co by napadlo jako první každého. A protože jsem stál na parkovišti u práce, zašel jsem si pro kladivo, abych startéru domluvil. Nic. Venku mrzlo a já se rozhodl raději chvilku trucovat…

To trvalo do února. Tehdy se vyjádřil kamarád, že by nutně potřeboval auto s tažným a na Civicu přece stačí vyměnit startér, který byl tak dobře dostupný, že jsem ho vymontoval jednoruč – jinak to se zlomenou rukou za zápěstím ani nešlo. Startér mám, stačí vrátit (což nebudu muset dělat sám) a můžem jet, ne? 

Ano, správně, nemůžeme. Startér by sice měl být úplně stejný, číslo dílu taky odpovídá, ale jeho příruba je o pár milimetrů menší. Nevadí, ta se vymění. Ale po jeho výměně motor točí úplně stejně jako předtím. A protože tentokrát se můžu podívat na startující auto zvenku, tak vidím, že se točí nejenom startér, ale i zbytek motoru. Sakra… Další pátrání ale musí počkat, než bude venku tepleji a moje kosti budou srostlé. 

Přišlo jaro, sádrovou dlahu nahradila ortéza a měření tlaků motoru říká, že tlaky nejsou. Auto stále stojí u práce, kam naposled dojelo a já si po pracovní době hraju se sundaváním hlavy. Těsnění pod hlavou nevypadá tak krásně, jako když jsem ho tam před lety dával, ale hlava se zdá být rovná, blok taky. Nové těsnění zdražilo, už stojí 280 korun a po jeho výměně, kontrole všeho možného včetně ventilových vůlí, se situace s tlaky zlepšila. Dva válce teď ukazují alespoň něco, byť stále málo pro úspěšnou kompresi a zápal. Další dva jsou ale na beznadějné nule. Proč? Lékařské konzilium sestávající z mnoha lidí se o příčinách dohadovalo téměř několik týdnů nejenom u auta, po messengeru, ale i u piva a nakonec došlo k jedinému závěru. Nevíme.

Naznal jsem, že je čas si říct mrdat! dost. S Civicem jsem si hezky zajezdil, svůj úděl přežil a já už na tohle nemám čas a chuť. Nafotil jsem ho a s pěkným popiskem, že má najeto málo, nemá skoro kouska rzi, jen motor je mimo hru, ho nabídl na internetu…

Přijel pro něho někdo, kdo měl stejného a chtěl dárce dílů? A tak dva Civicy odjely do dáli za světlejšími zítřky? Ne tak docela…

Stačil jen den, než se na Marketplace objevil na prodej modrý Civic. Rok 1993, tmavě modrá, šedý interiér. Motor D15B2, od toho mého se lišil jen rokem výroby a převodovkou. (No dobře, ten můj má ještě šíbr.) Technická došla, další by kvůli pokročilé fázi koroze prahů nebyla možná. Prodejce k němu nabízel další sadu originálních kol se sjetými pneu, blatníky, dveře a převodovku. Navíc měl ještě staré okresní značky a šlo o auto, které bylo jako nové prodané v ČR. A ještě k tomu v Brně! No, co jsem měl dělat…

A tak jsem měl najednou Hondy dvě… Myslím, že tušíte, kam tahle taškařice směřuje, že?