Ford Puma: Gay sporťák pro petrolheada?

Tímto článkem na Autíčkáři vítáme Adama Formana – novou redakční posilu a majitele sice poněkud zženštilého, ale také řidičsky skvělého Fordu Puma. Po Vavrisově bývalé Miatě (a půjčeném Boxsteru) se do redakční garáže dostává další z pětky "gay aut pro petrolheady", o kterých jsme kdysi psali. Což nám připomíná – nechce nám někdo půjčit Mini?

K Pumě jsem se dostal jako většina mladých řidičů rodinným přenecháváním. Nejdříve si ji pořídil můj děda, což u celé rodiny vyvolalo pobavené úsměvy a komentáře typu "Já myslela, že tohle máš už dávno za sebou". Po roce, který fordík strávil v garáži, byl přenechán otci. Ten ale, když zjistil jak tragicky málo dřeva se do něj vejde, odstavil vůz opět do plechové boudy. Měl jsem tou dobou čerstvý řidičák a závistivě jsem po Pumě pokukoval. Řešení mé mobility jsem tedy realizoval "vypůjčením".

Trpělivý čtenář jistě promine když vůz zevrubně popíšu. V mém případě se jedná o motorizaci  1.6 Zetec, rok výroby 2000 těsně po faceliftu. V této konfiguraci auto i s řidičem jen tak tak neváží tunu. Najeto má něco pod 100 000 kilometrů, zkrátka celkově je mechanicky v dobré kondici. Barva je stříbrná metalíza, což je snad nejnudnější možný odstín, jelikož nejhezčí je samozřejmě modrá. Bohužel, žádná ze skvělých fordích vychytávek se do výbavy konkrétního vozu nedostala a tak ostatním můžu jen závidět báječná sportovní kožená sedadla Recaro, vyhřívání řidičova i spolujezdcova pozadí a nakonec vychytávku nejlepší: výhřev čelního skla. Alespoň, že klimatizace byla pro Pumy standartem. Je to sice takové holátko ale stále to naštěstí není tragicky podmotorovaná 1.4.

Často slýchám, jestli se mi do toho vejde ještě někdo kromě mě samotného. Na tuto otázku je odpověď poněkud netypická, jelikož Ford Puma je vůz třímístný. Tedy, papírově je čtyřmístný ale vykrojení v palubní desce před spolujezdcem umožňuje posunutí jeho sedačky natolik dopředu, že se za něj víceméně pohodlně usadí další dospělý člověk (potvrzuji z vlastní zkušenosti, pozn. BobAsh). Za řidičem je místo spíše pro někoho kdo je zvyklý sedět v meditační pozici otevřeného lotosu. S využitelností zavazadlového prostoru to není vůbec špatné. Abych uvedl hned to nejpraktičtější, vleze se tam napříč 55 l sud piva, aniž by bylo třeba sklápět seadla. Puma je i přes sportovní vzezření vlastně spíše hatchback než pravověrné coupé. Sice má velmi vysokou nakládací hranu ale otevírá se i celé zadní okno, takže vstupní otvor je poměrně velký.  Vlastně je Puma natolik praktická, že jsem s ní ve dvou odjel na týden na Silvestra s jídlem a pitím pro pět lidí, a s kouřovodem pro dvoje kamna. Ačkoliv to nejspíš nebyl původni designerský záměr, fordík je takový malý náklaďáček.

Konečně se dostávám k tomu nejdůležitějšímu. Jízdní vlastnosti jsou alfou a omegou Pumy a pokud nemáte pod kapotou motorizaci s pouhopouhými 14 dcl objemu, sotva budete vnímat ostatní stránky vozu. Rovnou uznám, že vše, co suverénně zvládá 1.6, dělá 1.7 o kousíček líp. Šestnáctistovka má 103 koníků, sedmnáctistovka má 125k. Motor od Fordu vrní a brumlá u volnoběhu a hlasitě se rozkřikne až k sedmi tisícům. Strojovna od Yamahy zní zezačátku podobně ale nad 6000 ot./min ječí jako bájný banshee. Objektivně není těch pár koní navíc znát, spíše hodně závisí na konkrétním stavu vozu. Pokud majitel sedmnáctistovky nepoužíval celou dobu správný olej a nemá správně seřízezné VCT, nedojede ani čtrnástistovku.

Podvozek je překvapivě neutrální až místy přetáčivý, chápejte na poměry předohrabu původem z fiesty, celkově je auto sportovně tuhé. Na dlouhé cesty po evropě auto rozhodně stavěné není. Spíše je to takový zábavný způsob meziměstské okreskové přepravy. Vůbec nejlépe se Puma cítí na vysočině jako mezivesnické taxi.

umí sice v zatáčce zvednout kolo, ale následky na pohodlí nejsou zrovna příjemné

Konečně se dostávám k tomu, na co všichni jistě netrpělivě čekáte. Pokud se podívám na Pumu z kritického pohledu, najdu jednu nebo dvě slabé stránky. Nejpalčivější potíží je ze subjektivního pohledu pohodlí při jízdě. Podvozek je tuhý tak, že moderátoři Top Gearu (Puma byla v Top Gearu auto roku 97) neměli problém zvednout jedno z jejích koleček do vzduchu při ostrém průjezdu utaženou zatáčkou. Tato schopnost bohužel hodně vypovídá o tom na co se řidičova bedra musí připravit.

Při cestě z Pardubic (zdravíme redakci Autíčkáře) do Brandýsa n. L. jsem na konci cesty vystoupil značně roztřesený. Kdybych náhle utrpěl amnézii přísahal bych, že jsem se snad zúčastnil značně nevázané vězeňské párty. Ony ani moje uši na tom nebyly o nic lépe. Možná jsem jen zhýčkaný z jedničkové Laguny ale být z PR Fordu tak jízdní pohodlí hodnotím jako "výrazně orientované na zážitky za volantem". Další problém je osvětlení. Potkávací světla jsou tak slabá, že jsem si nedávno při nočním městském provozu ani nevšiml že nesvítím. Dálková světla jsou naštěstí naopak více než dostatečně výkonná. Nepotěší ani posaz za volantem tak nízký, že řidiče vše co není jiná Puma oslňuje pomalu i denním svícením. Výhled šikmo vzad není vzhledem k masivnímu C sloupku téměř žádný a s kulatou kaorserií se hůře parkuje couváním. No a pokud si na auto nepřipnete 14ti palcová kola s pneumatikami o šířce 185 a profilovým číslem 45, tak se s lehoučkým vozem k samotnému asfaltu přes sníh téměř nedostanete. Auto sice ve výsledku vypadá jako na kolečkách od piána ale aspoň to drží na silnici.

Pokud shrnu soužití s Pumou tak se dostanu k oblíbenému označení "auto pro gaye řidiče". Vůz má celkově spoustu nedostatků. Pro ženy je tím největším odhadnutí rozměrů a jízdních schopností. S trochou orientace v prostoru však oceníte malé rozměry a na předokolku téměř zázračný rejd kol. Zkušenější řidič přežije horší použitelnost v zimě i oslnění protijedoucími vozy a nepohodlí na cestě vyřeší prostým sešlápnutím plynového pedálu. V perfektní řidičské pozici, s pedály správně daleko od sebe a s motorem v šesti tisících totiž tomuhle autu odpustíte všechno. Po aplikaci pneumatik o šířce 205 mm možná na sázkách "jestli to utrhneš" vyděláte na benzín, jehož Puma spotřebuje celkem dost. Tedy dost na netunové autíčko, vůči MX-5 nebo Barchettě je to ještě pořád znatelně míň.

Jestliže jsem až doteď nezmínil spolehlivost tak proto, že jsem ji nikdy nemusel řešit. Až na karoserii a v případě 1.7 i motor je Puma vlastně mnohem hezčí dvojče Fiesty. Drtivá většina mechanických i interierových dílů je shodná a tudíž levná. No a pokud někdo náhodou Pumu zvažujete, tak za 40 000 se dá sehnat kousek se všemi vychytávkami, krásným koženým interiérem, klimatizací a motorem který dává vzpomenout na legendární CRX. Ty nejlevnější kusy už pomalu atakují potenciální plechCup speciál. Další výhodou je jistá jedinečnost. Moc jich na silnici nepotkáte a když už, tak se na vás řidič směje nebo i zamává. Já osobně v ní rád dávám školení vesnickým borcům nadšencům v BMW e36 320i. Jednoho už jsem si na tolik oblíbil, že když mě spatří ve zpětném zrcátku, preventivně mu chytnou saze. V Pumě prostě řídíte. Zadkem, rukama, očima a plným soustředěním. Věřím že zpohodlnělé amrikanofily dozajista nenadchne ale někdo kdo nemá na "hachi roku" nebo Integru najde přesně co hledá.

Druhý pohled

Práce šéfredaktora má svoje výhody. Třeba to, že v rámci náborového pohovoru dostanete šanci projet jednu z nejzajímavějších předokolek posledního čtvrtstoletí. Protože tou Ford Puma skutečně je. Vykašlete se na její vzhled, který přes snahu připomínat první generaci Fordu Capri (tvar oken, napojení světel a masky…) vypadá poněkud, no… roztomile. Upřímně řečeno, mě se Puma vlastně i docela líbí. Jen to neříkejte mojí žene, která mi pohrozila, že pokud tu věc někdy přitáhnu domů, mám si hledat jinou manželku. Nebo manžela.

Ale zpátky k tomu podstatnému. Puma totiž Capri nepřipomíná jen náznaky v designu, ale i celkovou koncepcí a tak trochu i tím, jak jezdí. Samozřejmě teď nemám na mysli machovské Capri se šestiválcovým třílitrem – spíše typický exemplář první generace, pod jehož kapotou se skrývala šestnáctistovka. Svému pravzoru je Puma podobná v celé řadě věcí. Je založena na nejmenším Fordu v nabídce (u Capri to byl Escort, tady jde o Fiestu), je tak akorát velká k tomu, abyste jí při extrémní skromnosti mohli používat jako auto pro mladou rodinu. A hlavně je obrovská zábava jí řídit.

Samozřejmě k zábavě přistupuje úplně jiným způsobem. Tam, kde Capri napodobovalo americký Ford Mustang a zážitky za volantem odvozovalo od zadních kol připojených ke kusu železné trubky na listových perech, poháněných primitivním OHV motorem, Puma všechno dělá sofistikovaněji. Její řízení i řazení je precizní, motor je pro člověka zvyklého na moderní auta či velkoobjemové sedany až neuvěřitelně točivý, a v zatáčkách neustále cítíte, že repertoár jejího vyvážení není omezen na čistý průjezd či poslušné odcupitání po tečně ven. Puma se dá řídit plynem – a narozdíl od moderních aut za jejím volantem nemáte pocit, že je to vlastně všechno jenom hra a nemusíte se snažit. Máte pocit, že vážně řídíte.

Ten pocit jsem měl už dřív, ale teď si jsem naprosto jistý – Puma je nejspíš nejpodceňovanějším sportovním autem na dnešním trhu. Je možná o kousek horší než Integra Type R či podobné legendární záležitosti, ale poměrem cena/výkon je při dnešních cenách opravdu jen těžko překonatelná.

A na ten vzhled si taky zvyknete.

Foto a Druhý pohled: Vojta Dobeš