Fiat Panda: Čarování prostorem | 2. díl

Psal se rok 2003. Bylo tu nové milénium, nová doba a s ní i nové požadavky na automobil. Hranatý a až vojensky spartánský Fiat Panda první generace, o kterém jsme si tu povídali minule, odchází na zasloužený odpočinek a je třeba světu představit nástupce. Novou ikonu mezi malými městskými vozy. 

Pravdou je, že tohle byla vždycky místní mistrovská disciplína. Malé auto a Itálie jdou perfektně dohromady. Křivolaké uličky antických měst si přímo říkají o kompaktní jednoduchý vůz, který bude vlastně alternativou ke všudypřítomným mopedům. Italové jsou známí svými prostorovými kouzly, však Fiaty 500 dokázaly vykouzlit překvapivě prostornou kabinu na minimálním půdorysu.

Jenže teď jde o nahrazení Pandy. Nástupce, pokud máme hovořit o úspěchu, musí navázat na legendární status, který udržel první generaci ve výrobě neuvěřitelných 23 let. A to nebude lehký úkol. Není ani pravdou, že by se Fiat nepokusil stárnoucí Pandu nahradit. Už v roce 1991 přichází Fiat Cinquecento a v roce 1997 jej potom vystřídá jeho výrazně modernizovaná podoba, model Seicento.

Oba tyto třídveřové miniaturní hatchbacky dělají přesně to, co mají. Je tu půdorys velmi podobný Pandě, překvapivě prostorná kabina, modernejší technika a soudobější design, to vše za málo peněz. A určitě ta auta nelze označit za neúspěch, však je továrny chrlí v obrovských počtech. Ale ani tak to stále není ono, není to stejné, jako Panda. Panda byla do jisté míry revoluční, přenesla maličké městské auto do nové éry. Však nahrazovala Fiat 126, auto koncepčně stále postavené na stejném principu, jako původní Fiat 500. 

To byla velká věc. Najednou tu bylo moderní hranaté přímočaré auto s prostornou kabinou, oproti předchůdci zcela nový vesmír prostornosti a praktičnosti. Jenže to všechno bylo dávno. V roce 2003 chápala nová generace motoristů počátek osmdesátých let jako pravěk. Však tenkrát u nás stačilo pro vydání veteránských registračních značek stáří 25 let. Ještě chvíli a bylo by možné pořídit si Pandu jako veterána a to v době, kdy je stále v italských showroomech Fiatu!

Zkrátka bylo nutné se posunout dál. A pokud má být zachován úspěch a statut Pandy jako královny městských uliček, musí to být posun radikální. Stejně radikální, jako když hranatá Panda nahradila “Malucha”. Proto Fiat představuje Pandu druhé generace. Zcela nové miniauto pro novou dobu. A ano, to auto bylo zcela jiné, ačkoli vlastně postavené na velmi podobné myšlence.

Především byla novinka pětidvéřová. Ba co víc, tohle auto svou prostorností skutečně pojalo čtveřici dospělých cestujících a spolu s nimi i nějaká ta zavazadla. A bylo toho tu mnohem víc. Přístrojová deska s mohutnou středovou konzolí, zabudovaným dvoudinovým autorádiem a na přání automatickou klimatizací působila skutečně moderně. A byla i praktická. Řadící páka se z podlahy přesunula netradičně na středovou konzoli, což nejen šetřilo místo mezi sedadly, ale ukázalo se to i jako skvělé a praktické řešení. Páka tak byla blízko volantu, v městské džungli perfektní nápad.

Jedním z prostorových kouzel bylo totiž využití výšky auta. Vyzdvihnutím sedáku výš byla umožněna více vzpřímená pozice za volantem, která šetřila místem v podélném směru. A bylo tu více výhod. Dámy, časté zákaznice Pandy, si pochvalovaly pocit lepšího výhledu, ostatně i dnes je právě ona vyvýšená pozice za volantem jedním z hlavních důvodů, proč různé crossovery zaznamenávají takový úspěch. Pro dámy tu ostatně byl poprvé i moderní elektrický duální posilovač řízení s režimem CITY, ve kterém šlo otáčet volantem doslova jen malíčkem a manévrování ve městě tak byla úplná hračka.

Společně se světlými odstíny plastových dílů a vesele barevnými potahy sedadel působila kabina novinky skutečně zcela nově, vzdušně, svěže a nesmírně přívětivě. Nezapomínejme, že jsme stále v roce 2003, kdy světu aut stále vládnou spíše tmavé šedé interiéry. A úplně stejně působila Panda i navenek. Fiat vsadil na zvláštní kombinaci zaoblené hranatosti. Základní tvar auta byl vlastně nesmírně jednoduchý a do jisté míry ryze funkční. Kola v rozích karoserie maximalizovala rozvor, i linie oken zvláštním způsobem obtékala kabinu pro cestující, jako kdyby se jim snažila přidat těch pár centimetrů. Zádi potom dominovala jednoduchá vertikálně umístěná světla.

A to bylo celé. I exteriér dostal veselé přívětivé laky, které po všech těch devadesátkových těžkých metalízách působily nesmírně svěžím dojmem a recept na úspěch byl kompletní. Posledním dílkem do skládačky potom byla cena. Fiat nabídl světu Pandu v překvapivém množství verzí a s relativně širokou nabídkou výbavy. Mohli jste si pořídit úplný základ, kde Panda zůstávala tím maximálně jednoduchým přibližovadlem. Pravda, z nějaké moderní výbavy tu toho moc nebylo, žádný posilovač řízení nebo snad dokonce klimatizace, nebyl tu ani otáčkoměr. Jenže tohle auto potom stálo jen o málo více, než moped.

Kdo ale chtěl, ten si svou Pandu mohl i náležitě vyšperkovat. Digitální automatická klimatizace, střešní okno, naporoučet jste si tu mohli skutečně lecos. A pro ještě náročnější zákazníky připravil Fiat i různé speciální edice. Tou asi nejznámější je verze 4x4. Jistě, že tu musela být, čtyřkolka k Pandě prostě patří a bez ní by nabídka nebyla kompletní.

Vedle běžné Pandy 4x4 nabídl Fiat i verzi Cross. Ta kromě obligátní vyšší světlé výšky a pohonu všech kol dostala i zcela jiná světla, výraznější oplastování a vlastně se tu jednalo o jeden z prvních crossoverů dávno před tím, než to začalo být cool. A Panda si troufala nejen na offroad. Fiat nabídl i verzi 100hp, malý kapesní hothatch s motorem o šílených sto koních! Jasně, žádný závoďák to nebyl, ale i tak byla maličká lehká Panda se stokoňovým motorem o objemu 1,4 litru docela zábavnou městskou krabičkou. Jak odlišné Pandy byly v nabídce jsme ostatně v rámci srovnávacího testu zjišťovali na vlastní kůži.

A výčtem všech dalších verzí bychom tu asi mohli trávit dlouhé zimní večery. Panda Alessi, model vzniklý ve spolupráci s výrobcem designového kuchyňského vybavení, ještě povýšila hravé barevné kombinace, v roce 2006 vznikla při příležitosti přehlídky jacht Luxury & Yachts na základě verze 4x4 i čistě bílá Panda Luxury.

Fiat dále experimentoval i s pohonem. Základní nabídka byla prostá, kompaktní spolehlivé zážehové čtyřválečky 1.1 a 1.2 z řady FIRE doplňovala již zmíněná 1.4 pro verzi 100hp a jako alternativa tu byl malý moderní diesel 1.3 Multijet. Zkoušely se ale i jiné způsoby pohonu. Provedení Natural Power bylo připraveno pro spalování metanu, Fiat nabídl i tovární úpravu na LPG. V roce 2006 potom byl představen i koncept Panda MultiEco, který si již v té době pohrával s dnes tak populárními recyklovanými materiály nebo třeba systémem se startér-generátorem.

Další specialitkou byla Panda Hydrogen. Tady Fiat experimentoval s vodíkovými články coby zdrojem energie, z hlediska pohonu tak byla Panda Hydrogen čistý elektromobil. Parametry nebyly (narozdíl od elektrické verze první generace Pandy) vůbec špatné, dojezd až 200 kilometrů a výkon 80 koní stačil i na maximální rychlost 130 kilometrů za hodinu, jako městské autíčko tedy zcela použitelný vůz. K sériové výrobě ale nakonec nedošlo.

V roce 2011 představil Fiat nástupce, Pandu třetí generace. Ta designově a částečně i technicky navazuje na generaci druhou a do jisté míry jde o pokračování příběhu. Vyměnily se motory, přibyla komfortné výbava, zůstaly verze 4x4 i Cross, ale především i tahle Panda stále nabízí příjemný a milý způsob, jak sobě pořídit nový automobil za minimální sumu peněz, aniž by se člověk cítil o něco ochuzený.

A to je ten okamžik, kdy si musíme zodpovědět onu základní otázku – podařilo se Fiatu navázat na úspěch první hranaté Pandy? A odpovědí je, že rozhodně ano. V onom roce 2011 bylo vyrobeno přes dva miliony kusů druhé generace Pandy. Fiat opět dokázal nabídnout na půdorysu městského miniauta něco víc a předběhl tak svou dobu.

Nyní již se těšíme na Pandu čtvrtou, Fiat již uvolnil obrázky modelu Grande Panda. Ten je futuristický a hledá nové trendy pro budoucnost, nezapomíná ale, odkud pochází a jaké základní myšlenky jednochudosti a přímočarosti stojí za úspěchem všech jeho předchůdců. Nezbývá nám tedy než popřát Fiatu, ať se mu to i napočtvrté podaří.