Vypadá jako stavebnice, pod kapotou má ryzí benzin a k tomu velmi přátelskou cenovku. Co tedy novodobé Pandě chybí k tomu, aby byla ideálním městským crossoverem?
Fiat Panda, to je dnes mezi staršími a pokročilejšími autíčkáři téměř kult, zejména verze s pohonem na všechna čtyři kola, která od roku 1983 dřela na italských vinicích a v překvapivě hojném počtu tam dře dodnes. Právě legendy o tom, s jakým terénem si autíčko dokáže poradit, ho vystřelily na pomyslný Olymp automobilových hrdinů. Jenže abychom se vrátili zpátky na zem – první Panda vznikla jako vesnické postrkovadlo, jehož primárním cílem byla dostupnost a údržba proveditelná i v pastoušce bez jakéhokoliv servisního zázemí.
Dnešní rolníci s napjatým rozpočtem už mohou vybírat z nepřeberného množství ojetých čtyřkolek všech velikostí a jít si do showroomu pro nový offroad v kapesních rozměrech by je asi nenapadlo ani ve snu. Moderní Panda – tedy Grande Panda, abychom byli přesní – si tedy musí hledat zákazníky jinde. A protože přes své nové přízvisko zůstává na dnešní poměry malým vozem, najde je pravděpodobně ve městech.

Reklama
Osvěžení v nudné šedi
K probuzení zájmu městského automobilisty má Grande Panda zásadní předpoklad – vypadá originálně a vůbec se nebojím říct, že dobře. Vsadila na hranaté krabicoidní tvary, v nichž jasně vidím odkaz na první generaci, navíc je opatřila celou řadou zajímavých detailů. Příď s pixelovou grafikou si s žádným jiným autem nespletete, zadní světla odvážně vystrkují ostré hrany a nechybějí ani další dekorace – samoúčelné, nicméně atraktivní, třeba písmenkové prolisy v bočních dveřích i na zádi. Majitele asi nepotěší, že i po malém ťukanci budou dveře na výměnu, ale karosáři mají o starost méně…
Ať se na velkou Pandu dívám z jakékoliv strany, ze všeho nejvíc mi připomíná autíčko z Lega – a to je veskrze pozitivní asociace. Neuráží mne ani bílá barva (překvapivě příplatková), i když Fiat má v nabídce mnohem chytlavější laky. S černým oplastováním to Pandě sluší a vypadá trochu jako opravdická panda. Jistě, název původně neodkazuje na medvěda, nýbrž na římskou bohyni pohostinnosti, ale nekažme si pravdou hezký příběh.

Jako obvykle se projevuje „syndrom testovačky“ a v provozu si všímám jedné Grande Pandy za druhou. A kolemjdoucí či kolemjedoucí si zase všímají té mojí, což svědčí o tom, že design se Françoisi Leboinovi z Centro Stile Fiat opravdu povedl.
Navzdory tomu, že Grande Panda svou vizáží málem aspiruje na titul stylovky, chce zůstat jednoduchým a hlavně dostupným autem. Teď to začne být zajímavé, neboť Fiat drží cenovku povážlivě nízko. Startuje na částce 389 900 korun, což je ještě o chlup méně, než může nabídnout blízký příbuzný Citroen C3. Z modelů konvenčních značek pořídíte levněji třeba Hyundai i20, Dacii Sandero nebo Suzuki Swift, ty se však nemohou pochlubit žádanou zvýšenou stavbou. A malé crossovery jako Yaris Cross, Renault Captur nebo Seat Arona jsou sice většinou o pár centimetrů větší, jenže taky výrazně dražší. Nejbližším konkurentem tak zůstává asi Kia Stonic, o chlup větší a jen o chlup nákladnější.

Přiznejme si na rovinu, že základní výbava u Pandy není žádný mejdan – dostanete ji bez centrálního displeje, s halogenovými světly a pouhými dvěma repráky v kabině – o stupínek výš s příplatkem 40 tisíc už to ale není žádné holátko. Testovaná Panda má právě prostřední výbavu Icon, k níž patří LED světla, infotainment s bezdrátovou konektivitou, klimatizace, tempomat, zadní parkovací senzory a celých šest repráků (zvuk nadále stojí za starou bačkoru, takže ty dva si raději ani nechci představovat).
Reklama
Samozřejmě zde nechybí pár příplatků, vesměs takových, o nichž by zákazník reálně uvažoval. Paket Style + Zima za 33 tisíc obsahuje třeba hliníkové šestnáctky, střešní ližiny, výškově nastavitelné sedadlo spolujezdce, volant potažený umělou kůží, efektní zavírací schránku Bambox, světýlko v kufru a výhřev sedaček, volantu i předního skla. Paket Tech za 16 tisíc přidá například automatickou klimu, dešťový senzor, přední senzory a parkovací kameru. Budete-li podobně marnotratní, vyjde vás Grande Panda na plus minus 480 tisíc.
Lesk a bída kabiny
Jak to vypadá uvnitř auta, jehož délka se vejde pod 4 metry? S prostorem to vůbec není špatné. Když jsme se ve čtyřech lidech s výškou od 155 do 192 cm chystali na chalupu, byla jsem mírně nesvá, ale při šikovném poskládání měl každý nikoliv nadbytek, ale dostatek místa.

Prostřední sedadlo vzadu se samozřejmě ukázalo být vhodným leda tak pro kocoura v přepravce (a ani z něj dvounozí pasažéři po stranách právě nejásali), takže za pětimístné bych auto neoznačila. Přistupovat k Pandě jako k rodinnému autu by bylo poněkud sedmdesátkové, ale na kratších trasách obstojí i takto. Dokonce i své víkendové nezbytnosti všichni uložili do kufru a batožinu nebylo nutné cpát lidem pod nohy.
Materiály interiéru odpovídají cenovce, designéři se však snažili aspoň o nápaditost a docela se jim to povedlo. Tmavě petrolejová barva je lepší než černá, žluté detaily dodávají trochu hravosti. Jen ten lesklý černý plast by měli zakázat – nebo ho aspoň vyrobit dost tvrdý na to, aby už po pár tisících kilometrů nenesl trvalé šrámy.

Dvojice boxů před spolujezdcem, oddělená ještě otevřenou přihrádkou, kompenzuje skromné úložné prostory na středovém tunelu, kde se roztahuje páka ruční brzdy, leccos se vejde i do kapes ve dveřích.
Infotainment se hladce spároval s mobilem a většinu času i vzorně fungoval, při zrcadlení navigace se ovšem čas od času rozpadal obraz, jako by nestíhala grafika. Ikonky si sem tam vyžádaly několikeré trefování, ale klimatizace má naštěstí vlastní panel s fyzickými ovladači. Pod tímto panelem se navíc schovávají ještě tři tlačítka, jimiž lze vypnout start-stop, lane assist i upozorňování na překročenou rychlost. U jednoduché přístrojovky bych si postěžovala asi jen na nepřítomnost otáčkoměru. Ne že by se bez něj nedalo žít, ale když jezdím manuálem, s otáčkoměrem se „radím“ docela často. Místo něj na přístrojovce otravně bliká velké žluté kolečko, které neustále nabádá řadit vyšší stupeň.

Benzin a nic jiného
Manuální převodovka se pojí se základní motorizací – přeplňovaným tříválcem 1.2 PureTech bez jakékoliv elektrické dopomoci. Jeho nová generace s rozvodovým řetězem by měla být spolehlivější a výkonově se svými 100 koníky malému autu úplně stačí. Velice rychle ovšem zjistíte, že motor – navzdory doporučením žlutého kolečka – preferuje vyšší otáčky a v příliš nízkých nepříjemně duní celým vozem. Tohle podtočené dunění mi pije krev a poslouchat ho rozhodně nehodlám, proto jsem se se spotřebou nedokázala podívat pod 6 litrů ani s téměř prázdným autem. Průměr 6,8 mi ale s plným obsazením a velkým podílem dálnice stále připadá vcelku příznivý.

Odhlučnění logicky není kdovíjaké a vrčení tříválce si při jízdě nevyhnutelně užijete, to se dá u malého auta očekávat. Tím spíš mě překvapilo, že na dálnici nepůsobí Grande Panda utrápeně a pod tlakem ani ve vyšší než legální rychlosti. Jízda je nečekaně pohodová a auto nemusím nahánět v pruhu od čáry k čáře, jak by se dalo vzhledem k velikosti předpokládat.
Trochu paradoxně tak velká Panda dělá na delších trasách lepší dojem než tam, kde se bude pohybovat nejčastěji, totiž ve městě. Na dlažbě, kanálech, retardérech a tramvajových kolejích se ukazuje, že podvozek je až příliš tvrdý. Že si na malých nerovnostech poskočí, bych u malého postrkovadla klidně tolerovala a označila za charakter. Jenže když maličko polevím v ostražitosti a vezmu kanál běžnou rychlostí, přijde od kol rána, jako by se nějaká důležitá součástka právě rozhodla s autem rozloučit. Překvapilo mě to tím víc, že jsem u kolegů podobné stížnosti zatím nezaznamenala, navíc mám na autě menší šestnáctky. Že by mělo už takhle mladé auto za sebou těžký život?

Trochu mě zklamala i manévrovatelnost, zejména převod řízení, který bych si u městského vozítka představovala kratší. Ne že by to byla vysloveně tragédie, ale Panda tím přichází o část obratnosti, jaká by v jejím DNA neměla chybět.
Verdikt
Grande Panda rozhodně umí udělat dojem. Není to žádná šedá myška, co by se chtěla schovávat v koutě, a s podobně příznivou cenovkou těžko koupíte podobně zajímavé auto. V kabině najdete víc místa, než byste při pohledu zvenčí čekali, a stokoňovému tříválci nechybí síla ani chuť do života. Z pohledu jízdy však dostanete to, za co jste zaplatili – ničím nepřikrášlenou jednoduchou techniku a podvozek, s jehož komfortem si nikdo příliš hlavu nelámal. Přiznám se, že z rozhodování mezi atraktivnější Grande Pandou a pohodlnější Kiou Stonic by se mi asi nemálo zavařily závity…
Jak to vidí mladá krev
Anebo je to všechno úplně jinak. Do Grande Pandy jsem posadila svého osmnáctiletého syna. Na západ od našich hranic bude koneckonců jeho generace jednou z cílových skupin malého dostupného vozu. Na mládence svého věku není Vincent zas takové ucho, jak by se mohlo zdát – řídí od svých sedmnáctých narozenin a posledních pár měsíců brázdí Česko za volantem bílé dodávky coby kurýr Rohlíku, proto si jeho názor ráda poslechnu. Tady je:
Když jsem do Pandy poprvé nasedl, trochu mě překvapil poněkud hlasitý motor. Všechna další překvapení už byla ale příjemná. Panda má sice jen jedna-dvojku, ale tím se nenechte zmást. Když vezmete v úvahu, jak je lehká a krátká, dokáže jezdit hezky mrštně a dokonce zábavně. Jo, má poměrně tuhý podvozek. Jenže pro mě bylo to poskakování vlastně součástí její povahy, i když chápu, že tohle ve městě každý neocení. Chvíli mi trvalo zvyknout si na šestistupňový manuál – přišlo mi, že převody jsou dost dlouhé, obzvlášť ten první. Zkraje mi to tím pádem trochu hrkalo při řazení dvojky, hlavně v pražských kolonách. Člověk se ale za chvíli naučí. Infotainment má jen hrstku funkcí a intuitivní ovládání, totéž přístrojovka a čudlíky na volantu. Kombinace oválných tvarů a ostrých hranatých obdélníků nemusí být každého ten správný šálek kávy, mě se však kabina Pandy s bambusovými detaily moc líbila.
A teď si vyberte…
Technické údaje:
Motor: přeplňovaný zážehový tříválec 1 199 cm³
Maximální výkon spalovacího motoru: 74 kW (100 k) v 5500 otáčkách
Maximální točivý moment: 205 Nm v 1750 otáčkách
Převodovka: manuální šestistupňová
Maximální rychlost: 160 km/h
Zrychlení 0–100 km/h: 10,0 s
Spotřeba (WLTP): 5,6 l/100 km
Spotřeba v testu: 6,8 l/100 km
Cena (Grande Panda Pop) od: 389 900 Kč