Má Dacia problém? Nový C3 Aircross vypadá skvěle, ale šetření neschová

Vzpomenete si na první generaci C3 Aircross? Bylo to takové to milé, trochu boubelaté auto, které si na nic nehrálo a jehož největší ambicí bylo vypadat vesele a poprat se s obrubníky a městskými nástrahami. Nový Citroën C3 Aircross vyrostl, zvážněl, nasadil hranatější vzhled a tváří se, že už ho nebaví být jen malým městským crossoverem. 

Novinka stojí na platformě Smart Car, což je v podstatě nízkonákladová derivace známé modulární techniky koncernu Stellantis. Je to stejný základ, který sdílí s novým Opelem Frontera nebo lidovou „malou“ C3. Aircross je v této sestavě kouskem, který by měl nabídnout nejvíce. S délkou lehce přes 4,3 metru nabízí možnost naskládat do interiéru až sedm cestujících a profiluje se jako velké rodinné SUV. 

Stellantis se, zdá se, pokouší s Citroënem o to, čím francouzský konkurent, Renault, exceluje u Dacie a chce nabídnout co nejvíce auta za co nejméně peněz. Jenže v téhle kategorii se snadno stane, že nakonec vytvoříte auto, které obrazně řečeno na tak velké boty prostě nemá dost silná lýtka. 

Musím uznat, že vizuální stránku věci zvládli u Citroënu na jedničku. Na první pohled byste Aircrossu jeho poněkud krabicovitý tvar, daný snahou o maximální vnitřní prostor, nehádali. Designéři totiž využili hru s horizontálními linkami a výraznými prolisy, které opticky rozbíjejí vysokou stavbu karoserie a dodávají autu potřebný švih. Přední maska s novým oválným logem a přísně řezanými světlomety působí sebevědomě, zatímco svisle orientované detaily na náraznících a bocích úspěšně maskují fakt, že jde v jádru o trochu neformé vysoké auto na relativně malých kolech.

Modernímu střihu výrazně pomáhá i barevná konfigurace. Příplatková zelená metalíza v kombinaci s kontrastní bílou střechou vypadá v městském provozu i na polní cestě skvěle a dává autu punc určité výjimečnosti. Jako celek vypadá C3 Aircross „v náloži“ skutečně moderně, až má člověk na chvíli tendenci zapomenout, na jak skromných základech tenhle fešák vlastně stojí.

Jakmile však vezmete za kliku a usadíte se uvnitř, začne to trochu drhnout. Interiér se sice snaží o stejné vizuální mimikry jako exteriér a sází na neotřelé tvary výdechů ventilace nebo zajímavé textury, ale tady už ta hra naráží na limity rozpočtu. Dominantou jsou tvrdé plasty, což by se v dané třídě dalo odpustit, nebýt nešťastných ploch z lakovaného černého plastu kolem středového panelu. Tenhle materiál vypadá levně už v katalogu, natož po pár dnech používání, kdy se stane magnetem na prach, škrábance a otisky prstů. Překvapí i startování klasickým klíčkem v zapalování, chybějící loketní opěrka, nebo, alespoň u manuální varianty, absence jakékoli formy otáčkoměru. 

Ergonomickým experimentem je pak nové rozvržení pracoviště řidiče. Malý volant a přístrojový štít vystrčený až nad jeho věnec je recept, za který motoristická veřejnost roky neúprosně plísnila Peugeot, zatímco Citroen byl dáván za vzor díky svému setrvání u „klasiky“. Podobně jako u Peugeotu, i tady asi bude potřeba pár let počkat, než se ergonomie tohoto řešení „vystříbří“, zatím jsem si polohu za volantem hledal těžko. Alespoň přední sedadla jsou ale stále dle starého citroeního receptu – hodně molitanu obaleného dalším molitanem – takže jsou vcelku pohodlná. I když výhřev je jen za příplatek. 

Pod kapotou tluče známý tříválec 1.2 PureTech o výkonu rovných sto koní. Na papíře to není žádná sláva, ale v reálném světě je to motor vlastně sympatický a pro dané účely vcelku adekvátní. Páru má tak akorát a manuální šestikvalt s dlouhými dráhami řazení je také docela nezáludný. Jenže motor je jedna věc a zbytek šasi věc druhá. Právě tady totiž myslím narážíme na největší problém onoho „nafukování“ malé platformy – fyziku prostě neukecáte.

Naladění podvozku se snaží být typicky citroënovsky komfortní, ale výsledkem je spíše neklid a neustálé kolébání. C3 Aircross se na silnici chová trochu jako neukotvená bárka; chybí mu směrová stabilita a vy jako řidič máte neodbytný pocit, že sedíte spíše „na autě“ než v něm. Ve městě a v nízkých rychlostech je to v pořádku, tam se ta měkkost a vysoký posez dají interpretovat jako pohoda. Jakmile ale vyrazíte na zakroucenou okresku nebo na dálnici, jistota se zvolna vytrácí. Auto v zatáčkách působí poněkud odtažitě a ve vyšších rychlostech vyžaduje od řidiče mnohem více soustředění a korekcí volantem, než by bylo milé. Ten maličký volant je navíc dost citlivý a přeposilovaný, což jistotě taky nepřidá. Výsledkem je tak určitý jízdní kompromis, který vás brzy naučí nikam moc nespěchat. Překvapilo mě, jak moc je projev rozdílný od příbuzné, avšak hierarchicky dražší Frontery.

To má nakonec blahý vliv i na spotřebu, která se v plynulém klidném tempu dá udržet mezi pěti a šesti litry. Na dálnici v plné rychlosti ale počítejte s hodnotami mezi sedmi a osmi. V tomto případě hádám bude efektivnější a jízdně přijemnější verzie Hybrid 145, kterou dostnete za příplatek nějakých 130 tisíc.

Verdikt

Citroën C3 Aircross je i přes úctyhodný výkon konstruktérů pořád levným autem vycházejícím z malé platformy. V něčem se tato skutečnost podařila celkem šikovně zamaskovat, jinde už to trochu skřípe. Jenže při pohledu do nabídky skladových vozů zjistíte, že si tohle auto můžete ještě dneska odvézt ze salonu za cenu jen lehonce převyšující čtyři sta tisíc. A to je argument, který všechny moje výtky shazuje ze stolu. Pořád je to totiž auto, které pobere v relativním komfortu dvě děti, dva dospělé, kočárek a zavazadla, spotřebou neurazí, na příjezdové cestě neudělá ostudu a pokud se s ním nepočítá do role každodenního polykače dálničních kilometrů, vlastně bude jezdit tak nějak akorát. A to nakonec vcelku stačí.

Technické údaje

Motor: Tříválec přeplňovaný benzínový 1199 ccm
Výkon: 100 koní
Točivý moment: 205 Nm
Převodovka: 6st. manuál
Provozní hmotnost: 1303 kg
Maximální rychlost: 179 km/h
0-100: 11,2s
Kombinovaná spotřeba WLTP:​ 6l/100 km
Spotřeba v testu: 7,7l/100km
Základní cena testované výbavy (PLUS 100k Man): 495 000 Kč