Kia Stonic 1.0 T-GDI Exclusive: Městský crossover ze staré školy

Model Kia Stonic je zástupcem korejské automobilky v jednom z dnes nejžádanějších segmentů malých městských crossoverů. Zajímavé je, že pro Kiu šlo vlastně o první pokus v této kategorii. A nutno říct, že dost povedený. První Stonic se totiž na trhu objevil už roku 2017, což znamená, že letos slaví už devátý rok existence. Na poměry dnešního automobilového světa je to docela slušně natažený životní cyklus. Do důchodu se ale Stonic rozhodně nechystá. Naopak na konci loňského roku prošel výraznějším faceliftem, který mu dopřál menší omlazovací kúru a zároveň ho vizuálně přiblížil aktuálnímu designovému jazyku značky Kia. Jinými slovy pár vrásek se vyhladilo, nový kabát padne dobře a Stonic tak může bez větší ostudy pokračovat dál.

Vlastně se není čemu divit. V době, kdy se automobilky předhánějí v tom, kolik elektromotorů, baterií a různých stupňů hybridizace dokážou do auta nacpat, působí Stonic skoro až starosvětsky. Pod kapotou totiž najdeme obyčejný, nekomplikovaný spalovací motor bez jakékoli elektrifikace.

A světe div se, funguje to. Možná právě proto si Stonic stále drží velmi slušné prodeje a v přeplněném segmentu městských crossoverů rozhodně nehraje druhé housle. Konkurence je přitom v této třídě opravdu silná a dlouhá jak čekací listina na nové auto. Přesto Stonic stále patří mezi prodávanější modely značky. Není tedy překvapením, že se Kia rozhodla jeho životní cyklus pořádně vytěžit a držet ho na trhu co nejdéle. My jsme se tento týden podívali na zoubek faceliftované verzi Kia Stonic 1.0 T GDi s manuální převodovkou.

Původní verze Stonicu na mě vždycky působila trochu nemastně neslaně. Kia tehdy hrála spíš na jistotu. Auto bylo milé, barevné, nabízelo dvoubarevná lakování a pár veselých kombinací, ale jinak to byla spíš konzervativní volba. Nic, co by člověku zvedlo tep. Spíš auto, u kterého si řeknete ano, je to v pořádku, ale nadšené wow se nějak nedostaví.

Facelift tohle vnímání docela znatelně mění. Stonic teď působí mnohem výrazněji a na první pohled je vidět, že Kia mu nadělila svou novou designovou tvář inspirovanou vrcholným modelem EV9. Objevují se typicky stylizované přední světlomety s výrazným LED denním svícením, agresivněji tvarovaný přední nárazník a celkově ostřejší linie celé přídě. Podobný rukopis se propsal i do zadní části vozu, která je díky novému tvarování světel a nárazníku o něco dynamičtější.

Tohle osvěžení Stonicu sluší víc, než by člověk čekal. Nepůsobí jen jako rychlá kosmetika na poslední chvíli, ale poměrně výrazný designový update. Nový Stonic je mimochodem zhruba o 2,5 centimetru delší, což ale není žádná revoluce. Na svědomí to mají hlavně mohutnější nárazníky.

Jinak se základní koncept nemění. Pořád tu máme malý městský crossover se zvýšenou světlou výškou, který se nezalekne obrubníků, propadlých kanálů nebo jiných typických městských nástrah. V tomhle ohledu zůstává Stonic přesně tím, čím byl vždycky. Co se ale změnilo, je celkový dojem. Facelift mu viditelně prospěl a z auta, které dřív působilo spíš nenápadně, se stal mnohem zajímavější a atraktivnější kousek.

Podobným osvěžením prošel i interiér. Stonic totiž dosud držel poměrně tradiční architekturu palubní desky, kterou Kia používala ještě v minulé dekádě. Samostatný centrální displej infotainmentu, klasické analogové budíky před řidičem a k tomu spousta fyzických tlačítek. Taková ta stará dobrá škola, která sice nebyla technologickou výkladní skříní, ale člověk se v ní zorientoval během pár minut.

Tohle se teď trochu mění a interiér se o něco víc přibližuje větším modelům značky. Dominantou je nově jednolitý displej, který spojuje digitální přístrojový štít s centrálním infotainmentem do jedné horizontální plochy. K tomu přibyly lehce upravené materiály a také nový volant. Ten je dvouramenný a přiznávám, že na první pohled ve mně trochu probudil nostalgické vzpomínky na Škodu 120. Jakmile ho ale vezmete do ruky, zjistíte, že se s ním pracuje překvapivě dobře. Ergonomicky je povedený a drží se opravdu příjemně. Pochvalu si zaslouží i hlavice řadicí páky, která má trochu hranatější tvar. Na pohled možná zvláštní, ale v ruce sedí skvěle a řazení s ní je vlastně docela radost.

I když se část funkcí přesunula do infotainmentu, pořád je vidět, že Stonic vychází z o něco starší koncepce. Fyzických tlačítek tu zůstalo pořád dost, ať už pro vyhřívání sedaček, vyhřívání volantu nebo ovládání klimatizace. dokonce tu najdeme i klasickou ruční brzdu. To může vyhovovat spíš konzervativnějším řidičům, kteří si nepotřebují kvůli každé drobnosti otevírat další menu na displeji.

Příjemně mě překvapila také vnitřní prostornost. Byla to vlastně moje první delší zkušenost se Stonicem a musím říct, že na danou třídu je prostor uvnitř možná i lehce nadprůměrný. Dozadu se bez větších protestů posadí i dospělý člověk. Nečekejte limuzínu, ale místo před koleny i nad hlavou tu prostě je. Pohodlné jsou také přední sedačky, které nabízejí překvapivě slušný komfort. Sedí se v nich opravdu dobře. Kdybych měl být puntičkář, možná bych uvítal o kousek delší sedák, ale to už bych asi chtěl od malého crossoveru trochu moc. Místa je uvnitř dost a kufr je také slušný. Stonic tak může bez problémů fungovat i jako menší rodinný vůz. Pokud tedy zrovna nepatříte mezi rodiny, které každý druhý den převážejí čtyři paddleboardy, tři kola a dvě koloběžky.

Pod kapotou faceliftovaného Stonicu dnes najdete jen jednu jedinou motorizaci. Malý přeplňovaný litrový tříválec spalující benzín. K dispozici je buď s manuální převodovkou, nebo s automatem, ale jinak je to prostě klasický spalovací motor bez jakékoli hybridizace.

Někomu možná může být trochu líto, že z nabídky zmizel jednoduchý atmosférický čtyřválec 1.2. Jenže z dlouhodobějších zkušeností se dá říct, že litrový tříválec 1.0 T-GDI funguje překvapivě dobře a spolehlivě, takže po staré atmosféře vlastně není potřeba nijak zvlášť tesknit. Motor nabízí 100 koní a v praxi je překvapivě živý. Ve městě působí auto svižně a ochotně reaguje na plyn. V úplně nízkých otáčkách se toho sice moc neděje, ideální je držet motor někde kolem dvou tisíc otáček, kde se začne příjemně nadechovat. U malého přeplňovaného motoru bez elektrické výpomoci je to ale naprosto běžná věc.

Je také potřeba si zvyknout na určitou typickou gumovost tříválce, která se při akceleraci občas projeví. Jakmile s tím ale začnete počítat, zjistíte, že se se Stonicem jezdí vlastně velmi příjemně. Ve městě i v příměstském provozu jsem se pohyboval docela svižně a dynamicky. Auto samo o sobě moc neváží, takže stovka koní mu pro běžný provoz bohatě stačí. Samozřejmě není fér od něj čekat, že bude s přehledem polykat stovky kilometrů v levém pruhu německé dálnice. To prostě není jeho role. Pro město a každodenní příměstské ježdění ale motor funguje přesně tak, jak má. Spotřeba přitom není vyloženě zázračná. Pořád se bavíme o klasickém spalovacím motoru bez hybridní pomoci. Během testu jsem se pohyboval něco málo přes sedm litrů na sto kilometrů a to jsem rozhodně nejezdil úplně úsporně. Klidnější řidič se podle mě bez většího snažení dostane klidně o litr níž.

Příjemným překvapením je také podvozek Stonicu. Ten je naladěný spíš po evropsku, tedy o něco tužší, ale rozhodně ne nepohodlný. Není to rozkolíbaná houpačka, ale zároveň ani tvrdý podvozek, který by vám na první větší nerovnosti připomněl každou plombu v zubech. Jde o příjemný kompromis, kdy máte pocit jistoty i v trochu krizovějších situacích, ale zároveň vás na rozbitých městských silnicích rozhodně nevytřese z duše. Ve výsledku jde o docela poctivou mechanickou klasiku. Tlumiče jsou naladěné spíš tužším směrem, ale pomáhají jim rozumně velká kola, takže celek funguje velmi příjemně.

Stonic se v zatáčkách chová ochotně, auto je hezky stáčivé a práce s řízením je překvapivě příjemná. Pochvalu si zaslouží i manuální převodovka. Ta nepůsobí gumově, dráhy jsou jasně vymezené a jednotlivé kvalty tam zapadají s příjemnou mechanickou přesností. Celé auto tak během jízdy působí tak nějak mechanicky, po staru. V tom dobrém slova smyslu. Pořád máte pocit, že řídíte auto vy. Nejste jen pasažér v nějaké digitální kapsli plné asistenčních systémů.

Verdikt

Abych se přiznal, po týdnu stráveném za volantem téhle malé Kie se vlastně vůbec nedivím její stále slušné oblibě. Kia Stonic jednoduše funguje. Je to sice trochu jiný zážitek než v moderním městském crossoveru s full hybridním pohonem a hromadou digitálních pomocníků, ale právě v tom je jeho kouzlo. Samozřejmě je potřeba mít na paměti, že navzdory výraznému faceliftu základ auta vychází z devět let starého modelu. Některé věci tedy odpovídají spíš starší generaci automobilové techniky. Nenajdete tu například bezdrátový Apple CarPlay, všechno se připojuje kabelem. Klimatizace je jen jednozónová a grafika digitálního přístrojového štítu působí místy trochu jednodušeji, než bychom dnes možná čekali.

Je zkrátka vidět, že na některých místech se šetřilo. Jenže to vlastně není nic, co by při běžném používání zásadně vadilo. Se Stonicem se žije překvapivě příjemně a během testu mě vlastně docela mile překvapil tím, jak dobře zvládá každodenní provoz. A když se podíváme na cenu, která se pohybuje někde kolem půl milionu korun, začíná to celé dávat docela smysl. Pro někoho, kdo hledá ještě relativně klasické, mechanicky poctivé auto bez složité elektrifikace, je Kia Stonic pořád velmi solidní a férová nabídka. A přesně tímhle typem auta Stonic pořád je.

Technické údaje

Motor: zážehový mildhybridní přeplňovaný tříválec 1,0 litru
Výkon: 74 kW (100 koní) v 4 500 – 6 000 ot./min.
Točivý moment: 172 Nm v 1 500 – 3 500 ot./min.
Převodovka: šestistupňová manuální
Maximální rychlost: 179 km/h
Zrychlení 0–100 km/h: 11 s 
Pohotovostní hmotnost vozu: 1130 – 1223 kg 
Průměrná spotřeba dle výrobce (v testu): 5,6 – 5,9 l/100 km (7,2 l/100km)
Základní cena: 454 980 Kč
Cena testované varianty: 504 980 Kč