Ferrari 288 GTO: Život ve stínu legendy

Vždycky, když se někde rozjede debata o nejlepší či nejoblíbenější Ferrari, můžete se spolehnout, že tam budou zaznívat modely jako F40, 250 GTO, Testarossa, F50, Enzo a tak dále. Mým nejoblíbenějším Ferrari není ani jedno z výše uvedených legend, já mám jiného favorita. A tím je model 288 GTO. Jedno z nejúžasnějších a také nejraritnějších aut se vzpínajícím se koníkem vůbec. Jestli považujete dnešní limitované modely jako je Enzo či LaFerrari za vzácné, protože se jich vyrobilo jen 399, resp. 499 kusů, pak vězte, že 288 GTO vzniklo v pouhopouhých 272 kusech.  

Osmdesátá léta mnoho lidí považuje za zlatou éru motorsportu. Měli jsme bestiální Formule 1, které disponovaly turbem a takovým přebytkem výkonu, že úspěchem bylo už jen to, že je někdo dokázal udržet na asfaltu. Největším lákadlem pro pravověrného automobilového nadšence bylo rallye. Ano, tušíte správně, mluvím o skupině B. Tohle byla ta nejšílenější a nejrychlejší auta, která se do té doby v automobilových soutěžích objevila. Automobilky se předháněly, kdo postaví vetší a silnější nesmysl. A světe div se, do tohoto zápolení se chtěly přidat i takové legendy autoprůmyslu jako Porsche a Ferrari. Jak nemyslitelné dnes, že? Dovedete si představit, že by se v dnešní době proháněly po trati Toyoty Yaris, Hyundaie i20 a někde mezi nimi by se mihlo třeba Ferrari 488 GTB? Asi ne, že. Ale osmdesátky byly prostě osmdesátky. Nic nebylo nemožné.

288 GTO byl závoďák postavený na značky. Mělo to být auto, které si podmaní skupinu B a ukáže, která značka je tu pánem. Bohužel osud tomu nechtěl a 288 GTO ukončilo svou závodní kariéru, aniž by nastoupilo byť jen do jediné soutěže. Po sérii smrtelných nehod byla skupina B zrušena dříve, než Ferrari stačilo svůj trumf nasadit. Smutný osud. 288 GTO bylo postavené na základech 308 GTB. O design se postaral Leonardo Fioravanti a na první pohled je jasné, že styl byl plně podřízen funkci. Buďte si jisti, že každý nasávací otvor, každá linka na karoserii má svůj přesně daný účel a je funkční. Ostré hrany zcela korespondují s dobou, ve které "dvěstěosmaosmdesátka" vznikla. I přesto, že výsledný vzhled je z větší části výsledkem technických řešení, musím říct, že se mi to auto opravdu hodně líbí. Mrkačky vpředu, kulatá světla vzadu, trojúhelníkový prolis na dveřích a jednoduchá pětipaprsková kola. Tohle na mě funguje. Nemohu si pomoct, i po letech to auto vypadá opravdu skvěle. Velmi podmanivý je pohled přímo zepředu. Z očí do očí. Čtveřice hranatých světel s černou linkou nad nimi jasně dává najevo, kdo je tu pánem. 

Přestože základ poskytla 308 GTB, bylo 288 GTO technicky dost odlišné. Rozvor se musel prodloužit ve prospěch 288 o celých 11 cm. Ptáte se proč? Inu, 308 měla umístěný motor napříč, kdežto 288 jej měla podélně uložený. Výrazně kratší převisy jak vpředu tak i vzadu měly za následek, že 288 byla i přes výrazně delší rozvor ve výsledku o pár milimetrů kratší než výchozí model. Rám 288 byl vyztužen kevlarem a nomexem. Tyto materiály se tehdy běžně v autech nevyužívaly a Ferrari si je vypůjčilo ze své Formule 1. Většina karosářských dílů byla ze sklolaminátu, jen dveře byly z kovu. Přepážka mezi motorovým prostorem a kabinou byla taktéž vyrobena z kevlaru. Díky tomu se ručička váhy zastavila na skvělých 1 150 kg. Není divu, že 400 koní nemělo s takovou muší váhou sebemenší problém. 

A propos motor. Osmiválcová "dvadevítka" (konkrétně 2 885 cm3) byla dopována dvěma turbodmychadly a její kulatý výkon doplňoval točivý moment vrcholící těsně pod 500 Nm. Tento podčtvercový a celohliníkový motor dokázal katapultovat lehkou 288 GTO z nuly na stovku pod pět sekund. Na dvoustovku to trvalo zhruba 15 sekund a ručička rychloměru dosprintovala až na hodnotu 305 km/h. Ano, jednalo se o první silniční auto, které překročilo třísetkilometrovou hranici. A to nebylo zdaleka všechno. Pomyslnou třešničkou na dortu byla verze Evoluzione. Ta posouvala hranice ještě mnohem dál. Pod upravenou karoserií pracoval závodní motor Tipo F114 CR. Tlak turbodmychadel vzrostl z 0,8 na 1,4 baru. O něco málo povyskočil i kompresní poměr. V této konfiguraci byl finální výkon 530 koní. Další vývojovou verzí motoru byla varianta Tipo F114 FK, která ze svých útrob dolovala masivních 630 koní. Spolu s masivní redukcí hmotnosti (Evoluzione zhublo o více než 200 kg) a upravenou převodovkou dokázalo Evoluzione uhánět rychlostí až 360 km/h a z nuly na dvě stě zrychlilo za rovných 10 sekund. A to všechno prosím v roce 1985! Úchvatné, že? Původním záměrem bylo, že verze Evoluzione vznikne v 25 kusech. Nakonec se jich vyrobilo pouhých 5, z toho jen 3 se zachovaly do dnešních dnů. 

Ferrari 288 GTO bylo vpravdě výjimečným vozem. Ve své době posouvalo limity a hranice možného. Ryzí závodní stroj, který omylem zabloudil na veřejné silnice. Z jakého důvodu tedy zůstává tento úžasný vůz stranou zájmu fanoušků? To má velmi jednoduché vysvětlení. Nahradila jej totiž neméně skvělá F40, která si přivlastnila srdce fanoušků jen a jen pro sebe a na 288 GTO už nezbylo místo. Je to škoda, a proto je potřeba čas od času připomenout si, jakým fantastickým autem 288 GTO bylo.