Nejmenší, a přitom nejlepší? Jaké první dojmy ve mně zanechala Škoda Epiq

Novou Škodu Epiq právě teď okukují návštěvníci pražského Designbloku a obecně se kolem ní točí spousta očekávání. Nejmenší z elektrického portfolia automobilky si uzurpuje dokonce víc pozornosti než souběžně přicházející novinka, největší Peaq. Ale asi se nemusíme divit, že lidi zajímá apriori auto, které si potenciálně mohou dovolit – a těch bude významně více v případě Epiqu, aspirujícího na (v poslední době poněkud nadužívaný) titul „dostupného elektromobilu“.

Jak se to vezme, samozřejmě. Když před průměrným obyvatelem průměrné české obce s nadšením vytasím trumf, že cenovka začíná na 629 tisících, nadšení mi dotyčný obvykle nevrátí. Představa, že pokud auto nestojí pod půl milionu, je drahé, u nás má kořeny, za jejichž hloubku by se nemusel stydět ani stoletý dub. Jenže když pak dojde na skutečný proces nákupu, konfigurátory tyhle optimisty rychle uvedou do dnešní reality. Auto za 619 tisíc a BEV tím spíš, se za dostupné zcela jistě považovat dá. I když pak můžeme dlouze diskutovat výbavě a velikosti baterie…

Cena „již od“ u Epiqu 35 znamená LFP akumulátor s využitelnou kapacitou 38,5 kWh, elektromotor o výkonu 85 kW a k tomu základní výbavu, která není zas tak špatná – automatická klima, zadní parkovací senzory, dálkový centrál, startování tlačítkem a balíček klasických asistenčních systémů včetně hlídání mrtvého úhlu. Z druhé strany spektra však můžete mít třeba Epiq First Edition s 55kWH baterií, výkonem 155 kW a spoustou výbavy za 939 tisíc. A pak je tu množství možností někde mezi tím.

Proč by mohl jít na dračku?

Nehodlám zde rozvíjet teorie, jimiž se celý internet jen hemží a které skloňují v různých formulacích odvážná prohlášení o autu, které přivede Čechy k elektromobilitě. Nepřivede – ani Epiq, ani žádné jiné auto. Na elektřinu lidi přejdou ve chvíli, kdy pro ně bude výhodná a pohodlná. U některých je to realita už teď, u jiných nebude ani za dvacet let a žádný, byť sebefikanější, vůz na tom nic nezmění. Na druhou stranu – když člověk získá dojem, že si elektromobil může dovolit, začne víc přemýšlet i o tom, jestli by to s domácím nabíjením nešlo nějak zařídit a jestli pro něj dojezd 400 kilometrů není vlastně dostačující. 

Kromě cenovky je Epiq na tyto váhající střelce připraven i po dalších stránkách. Třeba tím, že je nebude nutit, aby si zvykali na jiný svět. Zvenčí i zevnitř vypadá jako normální auto, funguje jako normální auto. Všechny ty futuristické tvary, světýlka, zvuky a animace sice spolehlivě přitáhnou geeky a takzvané „early adopters“, jenže kolik jich je? Ti ostatní budou chtít svět, který znají a v němž si sami nepřipadají jako dinosauři. 

Epiq má na dveřích klasické kliky, na volantu pořád ta samá tlačítka a válečky, pod displejem tu samou lištu s čudlíky. Že je prvním autem demonstrujícím nový designový jazyk Modern Solid je zajímavé pro novináře a marketingové oddělení automobilky, Pepa Novák z Dolního Bousova víc ocení proporce, na které je zvyklý ze služební Fabie.

Dalším benefitem v arzenálu Epiqu je jeho velikost. Reálná čísla nám okamžitě dokážou, že je to malé auto – o 6 čísel delší než Fabia, o 7 čísel menší než Kamiq. Jenže „dojem“, jaký dělá, je úplně jiný. Jako malé auto prostě nepůsobí, takže na první dobrou neodradí zákazníky, kteří chtějí „něco normálního“. Jasně, nedává to racionální smysl, jenže lidi nakupují srdcem víc, než si uvědomují, a zdaleka nejde jen o cuore sportivo. 

Realita navíc prvotní dojem podpoří. Do kabiny Epiqu se v klidu vejdou čtyři dospělí a kufr s objemem 475 litrů nepředstavuje žádný velký kompromis (do nabídky časem přibyde i 25litrový frunk). Pro lidi se standardními nároky na prostor může fungovat jako rodinné auto, i když ve skutečném světe bude vozit spíš mladé, nebo naopak starší páry.  

Skryté nadání malé Škody

Na závěr jsem si nechala věc, která mě na Epiqu překvapila úplně nejvíc – jak jezdí. První jízdy už mám za sebou, a i když zatím nejde o plnohodnotný test, nějaké ty dojmy k dobru dát můžu. Z hlediska pohodlí to je takový lepší standard, nic omračujícícho, ale víc, než by člověk čekal. I v tomto ohledu Epiq dělá dojem o číslo většího auta, na nerovnostech zůstává stabilní a do kabiny neposílá nepříjemné rány ani drncání. 

Hlavní je ovšem celkové naladění a pocit z řízení. Do Epiqu jsem přesedla z Enyaqu RS s 250 kilowatty a adaptivním podvozkem – bum bác, Epiq poráží většího bráchu na hlavu agilitou, ochotou zatáčet i onou těžko postižitelnou „zábavností“. Jak to dělá, když má pohon pouze přední nápravy, elektromotor vpředu a obyčejnou podvozkovou techniku? Velkou roli určitě hraje o půl tuny nižší hmotnost, ale jinak je to prostě jen auto se skvěle naladěným podvozkem. A ty brzdy! Žádné propadání pedálu, žádné kejkle s rekuperací. Epiq na sešlápnutí pedálu reaguje okamžitě a brzdí jako spalovací auto, nebo třeba BMW iX3. 

Ne, není to žádný sporťák, tohle se říct nesnažím. Jen zkrátka postrádá otravné vlastnosti, které jsou pro většinu elektromobilů více či méně standardní – těžkopádnost a nepředvídatelnost při brzdění. 

Pepa Novák mě odbyde s tím, že řeším blbosti, ale právě tohle je ten důvod, proč dávám Epiqu pomyslný titul nejlepší elektrické škodovky.