Auta zasáhla doba přeplňování. Podobá se zkracování v Postřižinách?

Automobil, rádio, kratší nohy u stolu a nakonec i ostříhané vlasy Maryšky byly v Postřižinách symbolem doby zkracování. Zkusme si položit otázku, zda by snímek obstál v očích benzínových hlav, kdyby ve scénáři místo zkracování bylo přeplňování.

Verze 1.: Snímek se odehrává nedaleko Zlína. Obyvatelé města jsou přirozeně nadšenci do rally. Madam z pivovaru nejezdí na jednom kole, ale rovnou na čtyřech, konkrétně v Toyota Celica GT4. Připusťme, že má v autě ALS (Anti Lag System), který ohlašuje její příjezd pěknou kanonádou. Plameny z výfuku pak jen dokreslují romantiku efektivní piruety přes ruční brzdu na náměstí za potlesku všech přihlížejících.

V tomto případě by snímek měl velkou šanci na úspěch u všech automobilových fanoušků, snad jen s výjimkou majitelů nachipovaných naftových Octávii s ústeckou poznávací značkou.

Verze 2.: Snímek se odehrává na blíže nespecifikovaném místě, avšak i zdejším obyvatelům města koluje v žilách vysokooktanový benzín. Madam z pivovaru je známá tím, že jezdí v BMW M3 generace E90. Protože se pivovaru daří, dostane od manžela nové BMW M4. Od této chvíle trvá mladé paní cesta z pivovaru do města o nějakou tu vteřinku méně a během cesty ušetří i nějakou tu decku paliva v nádrži. Potud vše v pořádku. Jenže jak k tomu přijdou ti chudáci petrolheadští měšťané, kteří si zvykli na zvuk hřmotného osmiválce a nyní slyší něco jako prskající vysavač. Kdyby tohle věděla správní rada pivovaru, tak by jistě lobovala za nákup 340i. Pivovar by tím ušetřil asi půl milionu a s doplňky M Performance by madam udělala i tak dost parády. A zvukově to vyjde téměř na stejno.

Verze 3.: Buďme trochu nacionalisti a sobci. Madam z pivovaru jezdí starou Fábií. Dýchavičná atmosférická čtrnáctistovka nevyvolává náznak vzrušení ani u majitelky , ani u obyvatel města. Pivovaru se daří. Pán si koupí vůz značky Laurin&Klement, tedy Škodu Superb, avšak ve zmíněné výbavě a mladé paní pořídí novou Fábii 1,2 TSI. Plácne se přes kapsu a pořídí hned tu silnější verzi. Na to její poskakování k holiči to bohatě stačí a těm závistivcům ve městě alespoň nedá záminku k hloupým řečem. U nového vozu sice nehrozí zvýšená hladina adrenalinu, ale turbodmychadlo motoru objektivně prospělo. I přes menší objem surfuje řidička na tsunami točivého momentu (ve srovnání s předešlou atmosférou), spotřeba je víceméně stejná a akceleraci už nemusí měřit kalendářem. 

Úspěch jednotlivých verzí téhož příběhu záleží pochopitelně na tom, zda divák upřednostňuje vnímání turbodmychadla jako zdroj výkonu nebo jako cestu k nižší spotřebě a emisím. Charakteristiky starých přeplňovaných motorů měly k dokonalosti daleko. To, že se jednalo o spojení atmosférického a přeplňovaného motoru v jeden mi připomněla nedávná projížďka s Escortem RS Cosworth rané série s velkým turbem. Tento motor se do cca 4 tisíc otáček choval jako čistokrevná, a nutno říct nezáživná, atmosféra. Po překročení této hranice se turbodmychadlo přihlásilo o slovo a to velmi naléhavě. Zkrátka pan Jekyll, pan Hyde a plynový pedál, který mezi nimi přepínal. A byla to ohromná zábava takové auto řídit. Těšil jsem se z toho náhlého přívalu síly. Na rovinkách to bylo opojné, v zatáčkách děsivé.

Co ale takové první 911 Turbo? S ním nemám zkušenost a možná právě díky tomu jsem zatím mezi živými. Podle toho, co jsem slyšel, si řízení prvních přeplňovaných devětsetjedenáctek představuji jako chůzi po laně. V bruslích. A to lano hoří.

Lehce výkonově optimalizovaný Lancer Evolution deváté generace řadím mezi další turbo auta na které rád vzpomínám. Mnou zkoušený vůz bych přirovnal k šelmě připravené ke skoku. Vždy a za všech okolností. Mistrovskou disciplínou tohoto auta bylo pružné zrychlení. Kdykoliv jsem jen přitlačil na plynový pedál, auto ochotně a mocně akcelerovalo. Připočtěte pohon všech kol a máte dokonalého lovce na okresky bez ohledu na počasí.

Nic z toho jsem u současných přeplňovaných motorů nenašel. Současná auta jsou dokonalá. Nebo se o to snaží. Umí se chovat jako beránci i jako šelmy, ale takové ochočené šelmy. A navíc, když jedou, tak podél cest rozkvétají kytičky.

Přes všechny zjevné klady moderních motorů je tu však jedno mínus. Zvuk. Turbo zabijí zvuk. Alespoň dnes ano. To se týká jak sériovek, tak formule 1. Pořád platí, že rychlé auto se silným motorem musí skvěle znít. Dříve si vystačilo s výfukem, dnes si vypomáhá reproduktory. Tím se vracím opět k novým BMW M a zdravím všechny majitele těchto vozů, kteří neváhali investovat nekřesťanské částky do výfukových systémů věhlasných značek. Vždy jsou to peníze vyhozené z okna. Sebelepší výfuk nezbaví přeplňované eMko toho chraplání a frkání, rozdíl je pouze v intenzitě hlasitosti. Na řezavý zvuk předešlých atmosférických šestiválců divize M to nemá. O osmiválci ani nemluvím.

Nejsmutnější je, že ono vlastně ani nezáleží na počtu válců a výrobci auta. Když jsem onehdy na okruhu v Mostě sledoval stíhací jízdu nového E63 AMG a Giulie QV, bylo mi smutno z toho, že z výfuků tak krásných a rychlých aut se ozývá jen frkání a chraptění. Stejné stigma si nese i Ferrari 488 GTB.

S Postřižinami jsem začal a s Postřižinami skončím. Strýc Pepin v jedné scéně říká: „Jen aby se lidem z toho zkracování nezkrátilo taky myšlení.“ To samé bych já přál automobilkám v případě přeplňování.