Citroen C5 Aircross 1.5 BlueHDi: Jen dobrý recept nestačí

Myslím, že už jsem to zde několikrát zmiňoval, ale mám prostě slabost pro velká francouzská auta. Platí to především pro klasické sedany, ale věci jako luxusní hatchback vyšší střední, nebo extravagantní rodinná MPV dokáži také ocenit. Na francouzských autech mě často baví ta ničím neskrývaná snaha odlišit se od běžné produkce. Bývají jiná. Mají svůj specifický styl, šarm a charakter, kterými umně zakrývají občasné nedostatky. A zbožňuji ten nenucený jízdní komfort, který obvykle poskytují. Docela mě tedy zajímalo, jestli do tohoto schématu zapadá i aktuální vlajková loď Citroenu, model C5 Aircross. A když se konečně objevil v redakčním kalendáři, tak jsem ho uzurpoval se zvědavostí sobě vlastní. Je to pořád ten správný Francouz, kterého si snadno oblíbím skrze jeho charakter? Anebo se z něj stal obyčejný crossover bez duše?  

Nový Aircross dostal do vínku i modelové označení C5, což z něj dělá nástupce Citroenu C5. Teda aspoň to tvrdí někteří fanoušci značky. Já nevím, vzhledem k tomu, že zrovna dvakrát neprožívám jména aut a nelpím na historickém pojmenování, je mi docela fuk, když nějaký moderní crossover dostane jméno, které dříve bylo vyhrazeno pro sportovní kupé a podobně. Však je to jen jméno. A možná proto osobně nevidím v C5 Aircross přímého pokračovatele předchozí “cépětky”, ale spíš jej beru jako nástupce modelu C-Crosser, což bylo poměrně robustní SUV, které vycházelo ze spolupráce PSA-Mitsubishi. Ale pokud v novém Aircrossu vidíte nástupce posledního “hydro Citroenu”, tak prosím, já vám to brát nebudu. 

Hodnotit vzhled bývá ošemetné, protože vkus není univerzální. A v případě C5 Aircross to platí naprosto dokonale. Musím říct, že do mého vkusu se ztvárnění tohoto kompaktního crossoveru vůbec netrefilo. Je to takové ocucané, zbytečně nazdobené a chybí tomu vzhledová lehkost. Masivní příď mi přišla lehce přeplácaná, záď zase maličko obyčejná a nepomáhá ani zvolená barva. Asi by to chtělo nějakou veselejší. Chválím snad jen boční profil a vcelku originální provedení C sloupku. Jenže k mému překvapení snad každý, komu jsem C5 Aircross ukázal, řekl, že je to opravdu moc pěkné auto, které se mu líbí. A vzhledem k tomu, že se rozhodně nepovažuji za nějakého neomylného arbitra vkusu, pak musím prohlásit, že na základě hodnocení veřejnosti (v počtu cca 15 lidí), je C5 Aircross oficiálně pěkné auto. Aneb hlas lidu, hlas boží. 

Zatímco na exteriéru designéři kreativitou nešetřili, v interiéru jim došla. Vnitřek Aircrossu je k mému překvapení poměrně hodně konzervativní. Teď to prosím neberte jako kritiku, nemám nic proti konzervativním interiérům, ba naopak, obvykle mému ryze praktickému naturelu sedí lépe než nějaký kýčovitý galimatyáš. Ale tady se bavíme o Citroenu. Tady by nějaký “divnointeriér” měl přece být. Kde je pevný střed volantu? Nebo snad jednoramenný volant. Či miliony tlačítek, jejichž ergonomie nedává smysl ani po letech používání? Ne ne, je nová doba, nic z toho v C5 Aircross nečekejte. Pokud chcete originální vnitřek, musíte k sourozenci se lvíčkem ve znaku. 

Pokud však netrpíte jako já utkvělou představou, že interiér Citroenu má být divný, pak dostanete po všech stránkách funkční prostor. Například sedačky s paměťovou pěnou jsou perfektní a nesmírně pohodlné. Stejně tak pozice za volantem je velmi dobrá a netrvá ani moc dlouho ji najít. Dominantou interiéru jsou dva displeje. Ten středový je typický centrální mozek infotainmentu, který skupina PSA používá už léta. Proto asi nebudu ztrácet čas popisováním všech specifik onoho systému a spokojím se s lakonickým konstatováním, že mé představy ohledně intuitivnosti uživatelského prostředí se lehce liší od těch francouzských. Ale zvyknout si lze na všechno. Druhý displej nalezneme pod volantem, ten plní funkci přístrojového štítu. Na první pohled mě zaujala jeho grafika, která mi připomněla můj oblíbený sci-fi film Tron. Za to dávám palec nahoru, to mě potěšilo. Stejně tak chválím jeho rozlišení a rozumnou přehlednost. Snad jen ten otáčkoměr by mohl být větší. Tady bych k odečtení hodnoty potřeboval laboratorní mikroskop. 

Uvnitř vozu ještě na okamžik zůstaneme. Zaujalo mě totiž řešení vnitřního prostoru. Na předních sedačkách je místa přehršel, jak řidič, tak spolujezdec se mohou rozvalit v těch úžasně pohodlných křeslech dle libosti a nebudou strádat. Na nedostatek místa si rozhodně nebudete stěžovat ani v kufru, ba naopak, tam se vejde mnohem víc věcí, než bych při pohledu do technických parametrů vozu hádal. Jak však jistě tušíte, někde to musí mít háček. Ten jsem objevil ve chvíli, kdy jsem se snažil nasoukat na zadní sedačky kvůli pořízení interiérového fota. Co vám budu vyprávět, nebyla to zrovna příjemná činnost. Nejsem žádný dlouhán, ale když si při svých 184 centimetrech nastavím přední sedačku tak, jak potřebuji ke správné a pohodlné poloze za volantem, vzadu už toho životního prostoru příliš nezbývá. Naštěstí jsem pod zadní sedačkou objevil páku, která by mohla tento problém elegantně vyřešit. Vzal jsem za ni a celá sedačka popojela… směrem dopředu. Ano, už tak velký kufr si můžete zvětšit a už tak málo místa vzadu si můžete ještě ubrat. Chvíli jsem přemýšlel, jestli náhodou někdo v továrně nenamontoval kolejnice obráceně, ale patrně je to tak zamýšlené. Ptáte se proč? Na to nemám odpověď. 

Pod kapotou C5 Aircross můžete mít celkem čtyři různé motory ve dvou výkonových verzích (130 a 180 koní). My jsme k testu dostali slabší ze dvou dieselů. Říkáte si, že tohle auto jste na našich stránkách už viděli? Ano, kolega Kuba testoval před časem prakticky stejné auto (i ve stejné barvě), s automatickou převodovkou, což je vlastně jediný rozdíl. Přestože tuhle konkrétní naftovou malorážku mám docela rád a nedávno jsem ji chválil pod kapotou malého Peugeotu 208, ve větším a mohutnějším Citroenu rychle narazíte na její limity. C5 váží více než 1,5 tuny, což je na malou 1.5 HDi tak na hraně. Všech 130 koní a 300 Nm se snaží, seč může, ale když k tomu připočteme až příliš těžkou převodovku, tak je nad slunce jasné, že reálná dynamika nebude zrovna silnou stránkou vozu. Tohle na žádné velké závodění není. Osmistupňový automat s kratšími kvality bude asi lepší volba. Samozřejmě s tím lze jezdit a spoustě lidí to bude na běžné cestování stačit, ale chybí tam výkonová rezerva, která se hodí třeba při nějaké krizové situaci. Co mě rozladilo nejvíc, byla spotřeba paliva. Od malého nafťáku podvědomě čekáte nízkou hodnotu. Jenže ta se v tomto případě nekonala. Já zakončil testovací týden s číslem 7,4 litru a absolutně nechápu, jak výrobce dokázal stlačit normovanou spotřebu pod 4 litry. Já se při sebevětší snaze nedostal pod 5, a to už mluvíme o jízdě, která otravuje život ostatním účastníkům provozu. Poměr provozní efektivity a výkonového potenciálu v tomto případě není úplně nejlepší. 

Automobilka Citroen pro mě znamená synonymum pro komfort a pohodlí. Je mi úplně jedno, že to není rychlé, nebo že hodně žere, či zvláštně vypadá. Jediné, na čem záleží, je cestovní komfort. Obstojí C5 Aircross v tomto úkolu? Ano, ale…  Jízda v Aircrossu připomíná plavbu na lodi. Celé se to příjemně pohupuje sem a tam, všude klid a pohoda a jen opravdu nepěkné, ostré výmoly dokáží pohodu mírně narušit. C5 se nenechá rozhodit ani záplatovanou silnicí nižší třídy a většinu nerovností absorbuje možná lépe, než bych čekal. Prostě si tak jedete, na rychloměru něco mezi 90 a 100 a neřešíte. Aircross se o vše postará za vás. V kombinaci s těmi pohodlnými sedačkami je to velmi příjemný zážitek. Ted však přijde to ale. Cestovní komfort se skládá z více položek než jen houpavého podvozku. K tomu, aby člověk mohl během cesty příjemně zrelaxovat, potřebuje také dobrý akustický komfort. A toho se bohužel C5 Aircross příliš nedostává. Na dálnici je slyšet poměrně rušivý aerodynamický svist, na běžné okresce zase zvukovody přijímají až příliš hlasité ruchy od podvozku a od kol. Na tomhle by to chtělo ještě zapracovat, protože jde o detail, který kazí ten správný požitek z jízdy. 

Verdikt 

Z předchozích řádku jste patrně vyčetli, že Citroen C5 Aircross se tak úplně netrefil do mého vkusu. Myslím, že mu schází kousek toho typického šarmu, kterým bývají francouzské automobily nasáklé. To však nemusí znamenat, že je to špatné auto. Citroen nabízí pohodlný podvozek, skvělé sedačky, velký kufr a jiné praktické stránky. Také reálná cena bude jistě velmi příznivá. Pokud jsou tohle vaše priority při výběru auta, budete s Aircrossem jistě spokojeni. Jen bych doporučil spíš silnější dvoulitr, který bude mít víceméně stejnou spotřebu, ale pojede lépe.

Technické údaje

Motor: vznětový přeplňovaný čtyřválec 1499 ccm
Výkon: 96 kW  (130 koní)
Točivý moment: 300 Nm 
Převodovka: šestistupňová automatická
Maximální rychlost: 188 km/h
Zrychlení 0–100 km/h: 10,4 s 
Provozní hmotnost: 1505 kg 
Průměrná spotřeba dle výrobce: 3,8 l/100 km kombinovaná
Průměrná spotřeba v testu: 7,4 l/100 km kombinovaná
Cena testované verze: (Feel, 1,5 BlueHDI) 731 500 Kč