BMW M135 xDrive: Rychlý hatchback, který by potřeboval okořenit

Jedničkové BMW prošlo v roce 2019 radikální proměnou. Totálně tehdy změnilo koncepci pohonu. Z kompaktního hatchbacku s pohonem zadních kol, ve kterém jste mohli mít silný šestiválec, se stal vcelku obyčejný hatchback s pohonem předních kol a motory uloženými napříč. Mezi automobilovými nadšenci tato změna samozřejmě vyvolala negativní odezvu. Běžní kupující jedničky však patrně nepoznali rozdíl, tak to prostě je. Po pěti letech nastal čas na nějaký ten refresh, jak bývá zvykem v automobilovém světě. Nicméně v BMW se na to vrhli tak trochu od podlahy a těch změn provedli tolik, až jim z toho vznikla nová generace. Jednička tak dostala zcela nové kódové označení F70, namísto dřívější F40. Pojďme se tedy nyní podívat na to, co všechno se změnilo. Zkoumat to budeme na nejsilnější a nejsportovnější variantě M135 xDrive.

Zvnějšku si změn všimnete jako první. Ačkoli základní silueta zůstala stejná, změny na přídi i na zádi jsou jasně rozeznatelné. Přední světlomety dostaly užší profil a celkově jiný tvar. Proměnou prošly i typické ledvinky a celý přední nárazník. Z bočního profilu změny na první dobrou a bez přímého srovnání s předchůdcem asi nepoznám, ale na zádi opět můžeme pozorovat jiný tvar světel a upravený nárazník. Celkově se nejedná o žádné revoluční změny, rozhodně se však jedná o velmi důslednou evoluci. Jen se pořád tak nějak nedokážu rozhodnout, jestli se mi to líbí, nebo ne. Je to takový svalnatý knedlíček, u kterého trochu postrádám bližší propojení k ostatním modelovým řadám. Mám za to, že kdybych zakryl bavorácké ledvinky, jakožto hlavní poznávací znak, pak bych na příď mohl nalepit prakticky jakékoli logo.

Uvnitř vozu však proběhly změny výrazně větší. Máme tu velký sdružený displej před řidičem, skrze který ovládáte prakticky všechny funkce auta. Fyzická tlačítka se prakticky všechna odebrala do věčných lovišť. Jak už je pro mě zvykem u nových BMW, stále se neumím dokonale zorientovat v uživatelském prostředí jejich operačního systému. Pořád mi přijde neintuitivní. Tohle nepochopení trvá překvapivě dlouho na můj vkus, přeci jen obvykle s obsluhou těchto systémů jinde nemívám problém. Že bych už byl tak starý, abych tomu nedokázal porozumět? I to je možné. Interiér nové jedničky tak působí velmi uklizeným, skoro až minimalistickým dojmem. To ve výsledku není špatně. Co však neodpustím, to je ambientní osvětlení. To je rozmístěné tak nelogicky, že při jízdě v noci vysloveně oslňuje. Odráží se dobře v 30 % ve zpětných zrcátkách (v obou), takže tam prakticky není nic vidět, stejně tak jej vnímáte v odrazech na čelním skle, což je dost rušivý prvek. Tohle se moc nepovedlo. Jinak interiéru asi nelze vytknout nic moc jiného. Na poměry třídy je vcelku průměrně prostorný, jsou tu fajn sedačky, které mají příjemné boční vedení, a třísetlitrový kufr bez potíží obsáhne všechny každodenní potřeby. Prostě běžný kompaktní hatchback.

Označení M135 (ano, skutečně chybí písmenko i, aby se to nepletlo s elektrickými vozy) poměrně jasně dává na vědomí, že máme co do činění s nejsilnější verzí, kterou si v případě jedničkové řady můžete dopřát. Tady nečekejte žádné plnohodnotné M, ale vlastně asi ani moc nevadí. Pod přední kapotou se nachází dvoulitrový čtyřválec, uložený napříč, který má rovných 300 koní (o 6 méně než dřív) a rovných 400 Nm točivého momentu. Celá tato síla putuje na všechna čtyři kola skrze sedmistupňovou dvouspojkovou převodovku. To je taky celkem změna, protože dříve tu byla sportovní automatická převodovka s měničem a jedním stupněm navíc. Na funkci to však nemá vliv, i tato dvouspojka funguje hladce a řadí skvěle. Nachytat ji na švestkách prakticky nejde. Přeplňovaný čtyřválec má síly více než dost, jeho dynamika je rozhodně velmi slušná a na běžné používání zcela nadstandardní. Pokud jste však někdy řídili konkurenční hot hatche, na zadek si z toho asi nesednete. M135 sice má poměrně ostře mapovaný plynový pedál, takže je připravená vyrazit kdykoli a dává to řidiči na vědomí. Ale motoru jako takovému chybí nějaká výraznější ostrost, chybí mu výbušnost, na kterou jsme zvyklí třeba právě u ostatních hot hatchů této výkonové kategorie. Je to motor, který ukazuje svaly v celém otáčkovém spektru. Nemá hluché místo, dole i nahoře má pořád kde brát. Ale to svalstvo je všude stejné. Chybí mi tam ten wow efekt. Ten však nepřichází ani co se zvuku týče. Přestože tu máme jasně viditelné koncovky výfuku, zvuk je prostě nijaký. Uvnitř vám to dokresluje jakési zvukové šidítko, ale na můj vkus je to trochu málo na sportovní hatchback. Apetit motoru se pak dá udržet v rozumných mezích, já jsem ukončil testovací období s nějakými 9,7 l na sto, což je rozhodně slušná cifra na poskytované výkony.

Důležitou otázkou u ostrých hatchbacků je samozřejmě samotná jízda. A tady jsem s nejrychlejší jedničkou trochu v rozpacích. Začněme tím lepším. Řízení je příkladně ostré a dostatečně rychlé. Navzdory chybějící zpětné vazbě se na něj dá spolehnout a při rychlejší jízdě se nedostaví pocit nejistoty, kdy byste si nebyli jistí, co se s autem děje. V tom vám zdatně sekunduje i podvozek, který je velmi neutrální v každém ohledu, i když na něj hodně zatlačíte. Kdybych to měl popsat konkrétně, tak bych hovořil o maximální možné efektivitě. Velmi dobrý pocit jsem měl i z brzd, které potěší velmi dobře nakalibrovaným nástupem i celkovým účinkem. Ostrá jednička je prostě jako dobrý skalpel. A to je právě možná ten kámen úrazu. Chybí mi tam větší vášeň, zapojení řidiče do děje. Prostě něco, co by vyvolalo nadstandardní emoce. M135 je samozřejmě čtyřkolka, ale zpoza volantu máte pocit, že zadní náprava je tu poháněna výhradně kvůli lepší trakci, ale na silnici při ostré jízdě už vám nijak nepomáhá, nijak s vámi nekomunikuje. Jako takhle, pokud do M135 přesednete z něčeho, co nemá torque splitter, tak vám to asi vadit nebudete. Pokud jste si tohle kouzlo už někde vyzkoušeli, pak budete mít otázky, proč BMW nevytasilo něco podobného. To je totiž něco, co umí přinést nadstandardní zážitek.

Verdikt

Z pohledu všech sledovaných a důležitých vlastností není BMW M135 vůbec špatné auto. Je rychlé, zároveň efektivní a úsporné, má fajn převodovku a velmi dobré brzdy. Podvozek taky funguje při sportovní jízdě velmi slušně, a kdybych měl být hnidopich, tak bych si snad jen postěžoval, že by mohl být o chlup poddajnější při běžném cestování. Ale to už je vysloveně o hledání chyb. Chybí mi to však onen neměřitelný X faktor. Prvek, kvůli kterému bych pro tento kompaktní hatchback zahořel nehynoucí touhou. A ten postrádám. Kategorie ostrých hatchbacků je neúprosná, a je nutné přijít s nějakou věcí, kterou ostatní nemají. Nejsem si jist, jestli se to v tomto případě povedlo.

Technické údaje

Motor: přeplňovaný zážehový čtyřválec 1998 cm3
Výkon: 306 koní (221 kW) v 5 750 – 6 500 ot./min.
Točivý moment: 400 Nm v 2 000 – 4 500 ot./min.
Převodovka: sedmistupňová dvouspojková
Pohotovostní hmotnost: 1 625 kg 
Maximální rychlost: 250 km/h
Akcelerace z 0 na 100 km/h: 4,9 s 
Průměrná kombinovaná spotřeba (udávaná) v testu: (7,6, – 8,1 l/100 km) 9,7 l/100 km 
Cena od (M135 xDrive): 1 358 500 Kč