Bazarový snílek: UAZ-469B

Náklonnost k automobilům, potažmo ke kolové technice všeobecně, se ani zdaleka neomezuje výhradně na rychlé a obratné popisovače asfaltu. Ačkoliv nikdy nevynechám příležitost zapojit se do skvělého kolotoče Autíčkářovských trackdayů, již delší dobu se nemohu ubránit kacířským myšlenkám na výlet mimo zpevněné cesty. Bohužel mám tu smůlu každý den chodit kolem jednoho výjimečně zachovalého ZiLu 157 a elegantní Chrysler, ve kterém trávím slunečné počasí, pokaždé parkuji do garáže vedle sousedovy Pragy V3S. I mě se tak začala zmocňovat chuť vyzkoušet si netradiční zážitek za volantem spartánského vojenského speciálu, určeného do tvrdých podmínek nezkrocené přírody. Nabízí se tedy otázka, v čem o své offroadově-militantní panictví přijít.

Jako nejschůdnější alternativa se nabízí UAZ-469 vyřazený z přebytků AČR. Američané mají svůj Jeep, Britové Defender a teroristické organizace blízkého východu sedlají výhradně pickup od Toyoty. Český venkov se musel smířit s tím, oč se podělil velký bratr ještě než centrálně řízenému hospodářství došel dech. UAZ se poprvé představil v roce 1971, když první exemplář opustil výrobní linku v Uljanovsku po celých deseti letech náročného testování. Lehká terénní auta se skvělou prostupností terénem a snadnou údržbou si rychle našla cestu do armád ‚spřátelených‘ zemí a později i do státních podniků a záchranných složek. Všestranný sovět sloužil snad každému účelu a tak lze najít vozy speciálně upravené jako nosiče zbraňových systémů, rychlou zdravotnickou pomoc nebo tankovou dopravní policii. Po drobné úpravě v osmdesátých letech byla 469 přejmenována na 3151 a dodnes zůstává ve výrobě Uljanovského automobilového závodu. Exportní verzi Hunter je možné koupit ještě dnes jako zcela nový vůz, přičemž na výběr je ze dvou benzínových a dvou naftových variant.

Na našem trhu s ojetými vozy je nejčastější verze UAZ-469B, což je civilní varianta vojenského speciálu, která oproti ruskému bratříčkovi postrádá kolovou redukci a nabízí tak o 80 mm sníženou světlou výšku. Ve standartním provedení je vůz vybaven sedmi sedadly, plátěnou střechou nataženou přes sundavací trubkový rám a čtveřicí dvoudílných dveří. Zajímavostí je možnost zaměnění předních a zadních dveří na každé straně. Po vzoru americké legendy lze sklopit čelní sklo do roviny, sejmout horní díly bočních dveří a demontovat střechu i s rámem, čímž vznikne jediný na našem trhu oficiálně prodávaný čtyřdvéřový kabriolet.

Jenže málokdo si koupí spartánský teréňák kvůli slunění se a větru ve vlasech. Hlavní devízou jsou schopnosti v terénu a jednoduchá údržba. Obojímu nahrává zavěšení čtveřicí podélných listových per. Na každém páru najdeme tuhou nápravu s dvojčinnými olejovými tlumiči v podbězích a kuželovým diferenciálem uprostřed. Kombinace jednoduchého podvozku se samonosným rámem zajišťuje nejen vynikající schopnosti v terénu, ale i snadný servis a opravy. Archaickému zavěšení sekunduje podobně vyspělý motor. Čtyřválec o objemu 2,5 litru se čtvercovým vrtáním je určený pro provoz na 76 oktanový benzín a jeho konstrukce snad ani nemůže být jednodušší. Rozvod OHV v kombinaci s karburátorem nabídne 72 koní a 167 Nm. Nepříliš potentní strojovna je spřažena s dvoustupňovou redukcí a čtyřstupňovou napůl synchronizovanou převodovkou.

Ze suchého popisu je jasné, že ruský džíp obětoval komfortní zavěšení a synchrony na prvních dvou stupních na oltář jednoduchosti a prostupnosti terénem. Rád bych na tomto místě doplnil i dojem z jízdy ale jak už to tak u bazarového snílka bývá, UAZ je jen objektem teoretického zájmu. Jenže nadšenci provozující vyřazenou vojenskou techniku jsou známí svojí vstřícností (už jen proto, že jejich miláčky je dost těžké rozbít) a tak je jen otázkou času, kdy se za volant 469 vnutím a přinesu podrobnou reportáž. Mezitím budu dál snít o řízení v kanadách, sněhu na plátěné střeše a všudypřítomnému bahnu.