Bazarový snílek: Poválečné ameriky

Čím jsem starší, tím víc mě překvapuje, kam se posouvá můj automobilový vkus. Když mi bylo dvacet, hltal jsem americkou šedesátkovou klasiku: Mustangy, Cadillacy s křídly, Corvetty, Chevrolety Impala. Auta z plakátu, taková, která v devadesátkových filmech řídil každý, kdo byl aspoň trochu cool. Postupem času jsem se posunul do let sedmdesátých a osmdesátých a našel zalíbení v hranatých a podle mnohých naprosto nudných vozech. Kombíkový Caprice classic, Foxbody Mustang, nebo hranatý Dodge Van jsem považoval za vrchol americké produkce. A myslel jsem si, že to tak zůstane. Jenže poslední dobou si u sebe všímám zajímavého posunu směrem k amerikám z let čtyřicátých. 

Byla to doba zvláštního paradoxu, i když si to určitě trochu idealizuju. Válka skončila, svět byl rozbitý, ale přesto naplněný optimismem a touhou po novém začátku. Americké továrny rozjeté válečným hospodářstvím nasazovaly nové modely, které sice vycházely z převálečných modelů, zároveň ale přinášely něco nového. Ještě to nebyly uhlazené pontonové siluety padesátých let, ale zároveň už to nebyla ryzí předválečná estetika se samostatnými blatníky a vysokými karoseriemi. Tohle bylo období proměny, kdy se křivky rozlévaly přes kola, blatníky se postupně začleňovaly do těla vozu a všechno se oblékalo do vrstvy chromu a ozdob.

Některé značky, které tehdy nabízely dechberoucí vozy, dnes neexistují. Desoto, Packard, Studebaker, Hudson, Kaiser–Frazer… Jejich auta byla plná art-deco estetiky. Všechno rámoval chrom – silné lišty, masivní masky chladiče, ozdobné křivky kolem oken. Každý detail měl svůj ornament, od emblémů po kliky dveří. Byla to doba, kdy se dalo jen těžko najít hranici mezi uměním a technickým designem. A ty interiéry. Přístrojové desky se leskly lakovaným kovem, filigránské budíky byly vykládané perletí, volanty měly průsvitné věnce z bakelitu či celuloidu. Výrobci se předháněli, kdo nabídne luxusnější výbavu. Všechno to působilo spíš jako salón na kolech než dopravní prostředek. Je to baroko v automobilové podobě – a možná proto mě dnes fascinuje víc než strohá modernita následujících dekád.

Pořídit si poválečnou ameriku mi zkrátka poslední dobou přijde jako čím dál lepší nápad. Naštěstí ale nemám dostatečně vhodné a pro takto unikátní auto důstojné garážové stání a tak nezatížím rodinný rozpočet touto nezodpovědností. To mi ale nebrání se alespoň zasnít. Jeden by si myslel, že česká inzerce bude těhle aut celkem prostá, ale není to tak. I u nás se dají najít krásná auta za mnohem méně peněz, než bych čekal. Nakonec jsem vybral šest kousků, které mě zaujaly nejvíce. Tak se pojďme zasnít.

1. DeSoto S15 Custom (1951)
   

   Pravda, technicky vzato jde o automobil ze samotného počátku let padesátých, onu poválečnou estetiku ale vystihuje nádherně.  Její proporce — široké blatníky, masivní přední maska, gigantická chromovaná lišta kolem oken — dávají jasně na jevo, že DeSoto byla značka, která nikdy nechtěla splynout s davem. To se konec konců ukazuje i uvnitř. Krásné gauče, imitace dřeva a do toho ten krásný slonovinový volant. Pohled na svět přes kšilt nad čelním oknem a dlouhou oblou kapotu za doprovodu bublající šestky musí být krásný zážitek. To vše za cenu městského SUV v základní výbavě. Já vím, porovnávat veterán a moderní auto není úplně fér, ale přijde mi, že za půl milionu tu dostanete krásný a unikátní kus automobilové historie.
    

2. Oldsmobile 98 Futuramatic (1949)
   

   Už jen ten přídomek “Futuramatic” je něco, kvůli čemu bych tenhle Oldsmobile chtěl. Krásně odráží ducha doby, kdy se díky velkým pokrokům na poli výzkumu do životů lidí dostávaly netušené moderní technologie. Tehdy všichni věřili, že v roce 2000 budeme cestovat létajícími auty a na dovolenou vyrazíme třeba na měsíc. No, dopadlo to tak, že dnes nezanedbatelná část populace věří, že země je placatá. Oldsmobile krásně odráží dobu velkých nadějí a v dnešním společenském klimatu univerzálního zklamání na mě působí jako balzám na nervy. Tohle kupé má všechno – krásnou siluetu, zakryté blatníky, spoustu chromovaných lišt a mimo jiné i skvělé pohonné ústrojí – rocket 303 a čtyřstupňový (v roce 1949!) automat. A koukněte na ty nádherné přepínače na palubní desce…
    
3. Buick Roadmaster (1948)
   
   Naleštěný černý Roadmaster je přesně ten typ auta, se kterým bych jezdil večer “odpočívat” po náročném dni. Cena není nízká, ale když si představím, jak se v noci v chromech odráží světla lamp, jak při otevření dveří voní ta typicky veteránská směs kovu, kůže a oleje, jak se asi sedí na široké lavici…to je zážitek k nezaplacení. Pod kapotou navíc burácí “Fireball 8” – řadový osmiválec s nádherným zvukovým projevem spojený se zajímavou převodovkou Dynaflow, která má konstrukční kořeny v převodovce Torqmatic ze stíhače tanků M18 Hellcat.
    
4. Chevrolet Stylemaster (1947)
   
   
   Komu je Buick příliš velký, může sáhnout po menším, ale podobně stylizovaném Chevroletu. To bylo vlastně celkem normální auto střední třídy, žádný přehnaný luxus. Mě na něm kromě velice příznivé ceny zaujala i skutečnost, že je úplně normálních bílých značkách, má platnou technickou a zaplacenou eko daň. Vlastně to zní jako inzerát na nějakou starší oktávku, ale bavíme se o autě které za dva roky oslaví osmdesátku. Nebude to žádný trhač asfaltu a i pohled do kabiny odhaluje, že šlo o méně opulentní vůz, než ty předchozí. Ale to je na něm vlastně to krásné. Ačkoli nebyl určen nejbohatším, má v sobě pořád spoustu té správné poválečné estetiky. Velká mříž chladiče, tvar kapoty, dělené čelní okno – to se prostě neokouká. 
    
5. Chrysler Royal (1941)
   
   
   Tohle auto sice nepatří do období poválečného, vzniklo ještě před tím, než se Spojené státy vstoupily do druhé světové války, je ale natolik unikátní, že jsem ho do výběru rád zařadil. Jeho přední maska ukazuje, že ve čtyřicátých letech se výrobci nebáli experimentovat. Psaly se automobilové dějiny a právě se utvářelo pojetí automobilu tak, jak ho známe prakticky dodnes. Šlo dost možná o nejodvážnější období v automobilové historii a to nejen v USA, ale třeba i u nás, kde vznikaly první aerodynamické Tatrovky. Mnohé vozy té doby zůstaly nedoceněny ne proto, že by byly špatné, ale proto, že svou kuráží předběhly dobu. Tenhle krásný Royal byl vlastně základní model Chrysleru – nad ním byl ještě Imperial a New Yorker. I tak ale působí důstojně a hodnotně. Na svou dobu také přinesl velice moderní přístrojovou desku s hranatými budíky a velice slušnou výbavu. Přesto si ale zachoval spoustu zdobnosti a dřevo v interiéru vypadá jak vypůjčené někde ze zámku. Jo, to je skutečně “royal”.
    
6. Hudson Hornet (1951)
   
   
   Výběr zakončím autem, které považuji za jakýsi mezikrok z poválečného designu do pastelových padesátek. Hudson Hornet, auto proslavené svojí rolí z filmu Auta, ale také rolí v Kerouacově románu “Na Cestě” a skutečností, že ho vlastnil Steve McQueen asi nemusím představovat. I když je to trochu patrné i z fotek, naživo mě překvapilo, jak nízký je vzhledem ke svým rozměrům. K tomu přidejte obrovskou přední masku, svalnaté blatníky, malá okna a tu krásnou linku zakončenou označením modelu, táhnoucí se přes celé auto a získáte tím výsledný dojem trochu rozzlobeného a nevraživého auta, ne nepodobný charakteru doktora Hudsona. Nabízený kousek má navíc nádhernou patinu a když se tak na něj koukám, není nic, co bych na něm upravil, nebo vylepšil. Navíc je to Twin-H-Power – výkonnější verze s dvěma karburátory, ve své době šlo o nejobjemnější řadovou šestku na trhu. Dávala slušných 170 koní, to znamená, že 1,6 tuny těžký Hornet by se neztratil ani v dnešním provozu. Ne snad, že bych s ním chtěl závodit, to se skoro nesluší, ale občas to trochu přišlápnout, rozvalit se na gauči a kormidlovat bakelitovým volantem, to musí být něco krásného. 
    

Tak to byla šestice aut, která si letos téměř určitě už nestihnu koupit. A příští rok asi taky ne. Tohle je zatím opravdu jen snění. Ale na druhou stranu – nejde o sny nesplnitelné. I v téhle veteránské hladině jde narazit na auta, která jsou překvapivě rozumně naceněná, nejsou to desítky milionů, většinou ani jeden. Vlastně mi přijde až bizarní, že si třeba Hudsona nebo Stylemastera můžete koupit za cenu nižší, než na kolik vyjde vylítaný patnáct let starý Mustang. 

Jaké auto byste z dnešního výběru zvolili vy? A jaká je vaše oblíbená automobilová dekáda? Napište nám do diskuze.