Autíčkář se ptá: Nejlepší kit car?

Když někomu z vašich “normálních” přátel či příbuzných řeknete, že byste si jednou chtěli postavit v garáži auto, nejspíš na vás budou hledět oním soucitným výrazem, obvykle vyhrazeným pro děti, které jsou ještě “příliš malé, aby něčemu rozuměly”, nebo pro osoby duševně choré. Vždyť postavit auto přeci není jen tak! Na to jsou velké továrny, ve kterých pracují tisíce odborně vyškolených dělníků pod dohledem studovaných inženýrů, na nejmodernějších strojích a s precizními postupy. Jak by si mohl někdo troufnout ukutit něco v garáži a pak se s tím vrhnout na silnice? Vždyť taková věc přeci ani nemůže být legální! Kde bychom skončili, kdyby si každý stavěl co chce…

A co teprve když jim řeknete, že by váš “garážový projekt” měl být třeba osmiválcový, mnohasetkoňový sporťák. Nebo staré Porsche. Nebo moderní sporťák s motorem z Imprezy WRX uprostřed, jak o tom dnes ráno psal Vavris. Vždyť byste doma neposkládali ani autíčko do města, tak jak vůbec můžete myslet na takovou obludu…

Jenomže jak už to tak v podobných případech bývá, “rozumní a světaznalí” pesimisté se mýlí a beznadějní snílkové vědí věci, o kterých jiní nemají tušení. Třeba to, že postavit si auto doma v garáži není vůbec nereálný sen, který by se mohl splnit jen geniálnímu vynálezci a zároveň milionáři. Samozřejmě to ale má nějaké ty háčky…

Především je tu samozřejmě ten fakt, že ono “stavění si vlastního auta” nevypadá tak, že byste si v kavárně na ubrousek načmárali geniální nápad, ten potom přetvořili do vlastní představy ideálního sportovního vozu, udělali pár nákresů a začali stavět. Zkonstruovat nové auto, byť využívající technických komponent “vypůjčených” ze sériových vozů, je úkol vyžadující přinejmenším několik talentovaných inženýrů, kteří ve svých daných oborech vědí, co dělají. Možná by to zvládl i génius – samotář, ale to není případ drtivé většiny z nás.

My obyčejní lidé jsme tak odkázáni na některý z továrně vyráběných kitů. Naše volnost v tom, jak si výsledné dílo přizpůsobíme, není o moc větší, než když bychom si kupovali klasický, sériově vyráběný vůz. Jednoduše si objednáme stavebnici, která dorazí v krabicích, doplněná o návod a seznam věcí z jiných aut, které potřebujeme dokoupit – typicky motor a převodovku. Pokud si budeme vymýšlet a rozhodneme se, že nechceme Cobru s osmiválcem z Mustangu, ale trváme na dvanáctiválci z Jaguaru, nebo že chceme změnit tvar toho či onoho, dostáváme se do zcela jiných sfér. Zatímco postavit kvalitní stavebnici (jako jsou třeba ty od Factory Five) je podle zkušeností lidí, kteří to absolvovali, leckdy jednodušší, než zrenovovat “obyčejné” auto, úpravy nás posouvají do oblastí, kde musíme mít zatraceně dobrou představu o tom, co vlastně děláme.

Druhý problém je poněkud přízemnější a pro většinu z nás očekávatelný. I Factory Five 818, jeden z nejlevnějších kitů na trhu, vyjde ve výsledku odhadem na půl milionu korun, nepočítaje v to desítky tisíc za individuální homologaci. Typický kit Cobry či Porsche 356 se bude blížit spíše k milionu – a to i tehdy, když si nebudete příliš vymýšlet, pokud jde o motor a dodatečná vylepšení. 

Na druhou stranu, správně zvolený kit, jehož stavbu se podaří dotáhnout do konce (což nebývá pravidlem) je něčím mnohem víc než jen sporťákem za rozumné peníze. Je to životní zážitek a věc, kterou můžete další desítky let kralovat hospodským debatám o autech. Protože jste si  v garáži postavili sporťák. Nehledě na poměrně příjemný fakt, že takový dobře postavený kit Cobry, Porsche nebo třeba Lotusu Seven klesá na ceně mnohem pomaleji, než jakékoliv nové auto. Dokonce by se dalo říct, že téměř neklesá.

Takže otázkou zůstává už jen jediná věc. Kterou z mnoha stavebnic byste si vybrali? Šli byste tradiční cestou a postavili si doma brutální Cobru? Nebo vás více láká pitvat Brouka a transformovat ho v repliku 356? A nebo vás repliky nezajímají vůbec, a chtěli byste raději něco modernějšího, jako je už zmiňovaná FF 818, nebo GTM? Či nějakou úplnou úchylnost, jako je Brubaker Box či Coyote ze seriálu Hardcastle & McCormick?