Autíčkář na lovu: Auta s nejhorší pověstí

Každý týden pro vás hledáme auta, která jsou něčím zajímavá a výjimečná. Ať už v oblasti designu, použité techniky, nebo jízdních výkonů. Dnes jsme si pro vás ovšem připravili výběr aut, která jsou vhodná jen pro největší odvážlivce. Jsou to automobily s tou nejhorší pověstí, co se spolehlivosti týče. Bývají na chvostu všemožných žebříčků spolehlivosti i spokojenosti uživatelů. Když voláte do servisu, že byste potřebovali něco opravit a přijímacímu technikovi oznámíte, že máte jedno z těchto aut, on vám vysvětlí, že všichni automechanici odjeli na dlouhou dovolenou do Karibiku a doporučí nechat to opravit jinde. V autobazarech je nechtějí ani vidět. Dokonce i mateřské automobilky od nich dávají ruce pryč, stojí totiž velké úsilí napravit pošramocenou pověst modelu a občas se to nepovede ani v další generaci. Co jsme si tedy pro vás připravili? Pokud máte pro strach uděláno, tohle bude něco pro vás. 

Renault Laguna 

Začněme s jedním z nejkontroverznějších aut nového tisíciletí. Když Renault v roce 2001 vypustil do světa novou Lagunu, vypadalo to jako zjevení. V době, kdy konkurenční Volkswagen píchnul velkou jehlu botoxu do čelní masky svého čtyři roky starého Passatu a vydával to za nový model, přišel Renault s opravdu převratným autem. Laguna předběhla svou dobu minimálně o tři roky. Jako první auto vůbec absolvovala nárazový test EuroNCAP s plným počtem hvězdiček. Stejně tak přinesla do své třídy prvky výbavy, dosud vyhrazené pro luxusní kategorie. Už v roce 2001 totiž dokázala nabídnout věci jako bezklíčový přístup do auta, monitorování tlaku v pneumatikách a další. Přílišná komplikovanost se však stala Laguně stala osudnou. Monitorování tlaku v pneu fungovalo do první zimy a pak už nikdy. Podobné problémy měla i vstupní karta, někdy jste nemohli nastartovat, někdy vás nepustila do auta vůbec. Závady na elektrické síti byly na denním pořádku a servisy Renaultu praskaly ve švech. Když se k tomu přidají i nepříliš povedené turbodiesely (minimálně z počátku výroby), tak tohle byl pro mateřskou automobilku opravdu průšvih. Dokonce ani následující generace Laguny nedokázala v očích zákazníků očistit své jméno, byť se jednalo o vážně povedený vůz. Jméno Laguna tak skončilo na smetišti dějin. Pokud ovšem máte nutkání vyzkoušet si na vlastní kůži, co je na tom pravdy, pak máte možnost. Našli jsme pro vás jeden kousek s třílitrovým benzinovým šestiválcem, který vzešel ze spolupráce s PSA. Jeho 207 koní už stačí na příjemné svezení a ani spolehlivostí se nejedná o žádnou tragédii. Složitější bývá snad jen výměna rozvodů. Pokud Lagunu koupíte, dejte nám vědět jestli je to s ní opravdu tak špatné nebo zda se jedná jen o pověry. 

Audi A6 Allroad 

V roce 1999 automobilka Audi překvapila spoustu lidí novým modelem Allroad. Drsně se tvářící kombi s vyšší světlou výškou si okamžitě získalo srdce všech manažerů, kteří trávili svůj život mezi vilou v satelitu a korporátním open spacem. Cesta do práce s oplastovaným skoro teréňákem jim dodávala onu potřebnou dávku emocí. Abych Audi nekřivdil, ono to vážně vypadalo jako recept na ideální auto. Velké kombi s dostatkem prostoru, vzduchový podvozek pro případ nouze, prémiový interiér a silné motory, to všechno bylo v naprostém pořádku. Jenže osud tomu chtěl jinak, sudičky nadělily Allroadu do kolébky místo jedné dávky spolehlivosti další dávku stylu a rázem bylo zaděláno na problém. Ony silné motory fungovaly jen pokud jste si podali písemnou žádost. Vzduchový podvozek, který měl zajišťovat průchod lehčím terénem, díky zvyšovaní světlé výšky, často dělal přesně pravý opak a A6 se potupně plazila břichem po zemi. Výjimečné nebylo selhávaní ani palubní elektroniky, třeba takový palubní počítač si občas žil vlastním životem. Spolehnout se nedalo ani na zámky dveří. Jestli vás i přesto tenhle stylový kombík láká, jeden pro vás máme. Našli jsme kousek z roku 2003 s automatickou převodovkou a dvakrát přeplňovaným benzinovým šestiválcem. Jeho 250 koní si už dokáže zjednat respekt i na autobahnu. Ve výbavě nechybí na první pohled snad vůbec nic. Jestli máte pro strach uděláno a potřebujete do své sbírky jednu německou prémiovku, která hraje na city, tohle by pro vás mohla být zajímavá možnost. 

Volkswagen Phaeton 

Ferdinand Piëch, bývalý šéf koncernu VW byl na přelomu milénia posedlý myšlenkou, že v portfoliu jeho milované značky chybí luxusní sedan. Ano, má to logiku, když prodáváte lidové vozy, určitě musíte mít v nabídce i lidovou limuzínu. Celý tenhle projekt skončil samozřejmě kolosálním fiaskem, protože marketing Volkswagenu nedokázal přesvědčit lidi, aby si pořídili luxusní auto právě od nich. Celý tenhle projekt, však dal světu jedno poměrně zajímavé auto. Phaeton dokonce sdílí platformu s Bentley Continental. Škoda jen, že design vzniknul v kopírce, kde někdo nechal výkres Passatu. Cílení na nejnáročnější zákazníky mělo za následek ohromnou technologickou komplikovanost. V celém autě je několik kilometrů kabelů a pokud něco selže, oprava je noční můrou každého automechanika. Bohužel to není nic neobvyklého, závady na elektrické síti jsou až nepříjemně časté, kvůli enormní hmotnosti trpí také mechanické díly podvozku, obzvláště pak na cestách jako jsou ty české. Třešničkou na dortu jsou pak pohonné jednotky. Šestiválce nedokáží poskytnout adekvátní dynamiku takovému kolosu, dvanáctiválec zase svou spotřebou konkuruje zaoceánskému parníku. Zbývá tu už jen zážehový osmiválec, což je asi nerozumnější volba v poměru spotřeba/výkon/spolehlivost a pak vcelku unikátní naftový desetiválec. Ten vzniknul spojením dvou řadových pětiválců 2,5 TDi. Volkswagen se při konstrukci tohoto motoru patrně inspiroval matematickými poučkami a zkoušel jestli vyjde při vynásobení dvou záporných hodnot jedna kladná. Protože si jinak nedokážu vysvětlit, jak si někdo mohl myslet, že spojením dvou motorů, které nikdy pořádně nefungovaly, vznikne jeden funkční. Naftová V10 je co do spolehlivosti opravdové neštěstí. Jste-li odvážní, tady jsme pro vás jeden kousek našli. Jen prosím nikde neříkejte, že jsme vás k tomu navedli my.