Auta slavných: Jay Leno, díl druhý. Špetka Francie a závan starých dobrých časů.

Už minule jsme si o jednom z nejznámějších amerických autíčkářů pověděli, že jeho sbírku tvoří přibližně 180 aut. A prvních pět kousků, které podle nás vážně stojí za pozornost, jsme si i představili. Co dalšího se ale najde v rozlehlých prostorech Black Dog Garage? Najdeme kousek Francie, závan starých časů a třeba i kousek Česka? Pojďte se s námi podívat!

GMC Syclone

Do Jayovy garáže si našel cestu nejrychlejší sériový pickup své doby. I když se to nezdá, pod povrchem černého pickupu GMC Sonoma se skrývá něco, co ve své době naprášilo i Ferrari 348, jak Leno vzpomíná ve svém videu. Jde o vidlicový šestiválec LB4 o objemu 4,3 litru, který má oproti běžnému GMC jiné písty, těsnění pod hlavou, palivový systém, no prostě skoro všechno. A pod kapotou rozhodně není sám. Společnost mu dělá turbodmychadlo TD04 z dílen Mitsubishi. Ve specifikacích najdete i informaci o výskytu pohonu všech čtyř kol, kotoučových brzdách na všech čtyřech kolech a velice americkou automatickou převodovku. Zajímavostí je nepochybně intercooler z dílen Garrettu, díky kterému je vzduch jdoucí do motoru chlazen vodou. Leno si svůj Syclone koupil jako nový v roce 1991 a od té doby si ho hýčká ve své garáži. No, podívejte se sami.

Citroën SM 

To, že se v prostorech Lenovy garáže zjevilo i SM, by mě vlastně nemělo překvapovat, ale opak je pravdou. Francouzské coupé, které vzniklo poté, co Citroën koupil Maserati, bylo tehdejší vlajkovou lodí, byť se v konkurenci tak trochu ztrácelo. To ale neznamenalo, že by nebylo nabité technologiemi, jak by vlajková loď měla. Objevilo se DIRAVI, což znamená posilovač řízení s proměnitelnou účinností v závislosti na rychlosti, nemohl chybět ani hydropneumatický podvozek, který se stal symbolem Citroënu. A i světla se uměla sama natáčet a srovnávat, kromě amerických verzí, kde byla taková černá magie zakázána. Jayův exemplář tedy tuhle vymoženost postrádá. Rozhodně ale nepostrádá šestiválec DOHC o objemu 2,7 litru, což je tak akorát, aby se SM dostalo mezi méně zdaněné vozy. Menšímu motoru odpovídá výkon 170 koní, který vlastně nebyl nic moc. Ani po zvětšení objemu na tři litry se situace nijak zvlášť nezlepšila. SM bylo ve výsledku spíš neúspěch a jeho žezlo vlajkové lodi po něm převzal s větším úspěchem Citroën CX. Ať už tedy bylo SM jakékoli, vidět ho dnes ve spojených státech s vysmátým moderátorem za volantem musí být vážně boží, stejně jako umístění přední značky mezi světly.

Duesenberg model J Town Car

V roce 2005 se poslední Duesenberg Model J Town car dostal z rukou svého původního majitele. A ke komu jinému než k Jayovi? Coupé, tehdy velice poznamenané dlouhým stáním v garáži, do které zatékalo, potřebovalo kompletní renovaci a také ji dostalo. Kromě toho dostalo i pár vylepšení, jako jsou chromované lišty a nově očalouněný interiér v broskvové barvě. To, že Town Car tak trochu připomíná pohřební Lincoln, je nejenom názvem, ale i tím, že karoserii vyrobila firma Woods, která se jinak zabývala stavbou pohřebních Lincolnů. Pohonem ‚malého‘ (ve skutečnosti měřil samotný rozvor 3,62 metru) Duesenbergu je řadový osmiválec o objemu 6,9 litru a výkonu úctyhodných 265 koní. Po jeho kompletní renovaci se ozvala rodina Straussů, že aukce, ve které Leno auto koupil, byla podfuk a auto, které svojí cenou přesahuje milion dolarů, chtějí zpátky. Všechno se nakonec vyřešilo ke spokojenosti Jaye, který si i dnes občas připomíná, jaké to bylo jezdit ve třicátých letech.

Chrysler Turbine Car

O autě, které pohání turbína, jsme psali už minule, ale Jay není troškař, takže mu jedno prostě nestačí. A jaké jiné auto by mohl mít než Chrysler? Ten se totiž s tehdejším doháněním tryskových letadel dostal úplně nejdál. Do karoserie, kterou pro Chrysler navrhla italská Ghia, byl usazen turbínový motor čtvrté generace, který měl sice jen 125 koní, ale kromě nich měl i 576 Nm kroutícího momentu. A dokázal spalovat skoro všechno od kerosinu, nafty a benzínu, přes všemožné oleje, až k tequile a Chanelu číslo 5. Jayův Chrysler je jeden z posledních dvou exemplářů, které jsou dodnes pojízdné. Jak to vypadá, když se s něčím takovým jezdí, vám nejvíc napoví video.

Tatra 87 

Kdo by to byl řekl, že Američan si oblíbí i klenot naší automobilové historie – Tatru 87. Ano, přesně tu, se kterou Hanzelka a Zikmund zvládli objet půl zeměkoule. Ono se vlastně není čemu divit. Na svá léta to bylo jedno z nejrevolučnějších aut a podle plátku New York Times se v roce 2010 stalo sběratelským skvostem. Na to, že v době výroby (1937 – 1950) neexistovaly žádné systémy, které vám napovídají, jak postavit karoserii s co nejmenším odporem vzduchu, se Tatra může pochlubit extrémně malým koeficientem odporu vzduchu, který budí obdiv dodnes. Pro srovnání – Tatra má koeficient Cx 0,21 a VW XL1 0,189. Stříbrná kapka byla poháněná vzduchem chlazeným osmiválcem, který se nacházel nad zadní nápravou a disponoval 75 koňmi, kteří ji dokázali rozparádit až na 160 km/h, což jí řadilo k nejrychlejším automobilům. Díky motoru bylo velké procento váhy vozu právě nad zadní nápravou, a tak bylo velmi důležité dodržet správné tlaky v zadních pneumatikách. Pro lepší vyvážení dali konstrukteří pod přední kapotu ne jednu, ale hned dvě rezervní pneumatiky, benzínovou nádrž a olejový chladič. Přesto měla Tatra velmi lehké řízení, právě kvůli vyvážení. Díky skvělé aerodynamice byla oproti jiným automobilům velmi příznivá i spotřeba, protože se dalo dosáhnout hodnoty někde okolo 12l/100 km, kdežto konkurenti se pohybovali u litrů 20.