Volkswagen Arteon 2.0 TDI: Nenápadný premiant

Volkswagen Arteon se, možná ještě spolu s Touaregem, může bezpochyby pyšnit přídomkem “vlajková loď”. Být tím nejlepším v nabídce ale není vždy výhra. Drobnosti, které byste u levnějších modelů přešli mávnutím ruky, se tady neodpouštějí, vše musí být co možná nejlepší. V brožurkách věnovaných Arteonu najdete přídomky jako “nezaměnitelný”, “dokonalý”, “stylový” nebo “nepřehlédnutelný” – to jsou vcelku silná slova a při pohledu na bílý kombík si jimi nejsem úplně jistý, ale uvidíme… 

Zároveň jde ale také o Volkswagen. Automobil od značky, na které máme rádi její určitou předvídatelnost a příjemně nepřekvapivou, leč solidní úroveň zpracování a jízdních vlastností, na kterou se u jejích (spalovacích) aut můžeme většinou spolehnout. Ano, vím, možná namítnete cosi o dotykovém ovládání moderního Golfa, ale v současném světě, kde velká část aut vypadá jako had, co sežral ufo, a v rámci honu za jinakostí se ovládají hranatými volanty, je to spíše drobnost. Navíc Arteon je s těmi dotykovými věcmi vcelku střídmý a pořád si ho můžete koupit i v naftě bez baterek – a právě tuhle variantu jsem dostal k testu. Mohl by tento lehce zaoblený pohledný kombík být nenápadným etalonem “dobrého normálního auta” ve dnešním turbulentním světě?

Kombinace bílé karoserie a kontrastních matně šedivých ráfků sice není nijak odvážná nebo překvapivá, ale působí elegantně mně osobně je milejší než na můj vkus už příliš křiklavá, leč na Arteonu často se vyskytující tmavožlutá metalíza. Vyhovuje mi i výbavový stupeň Elegance, který je, narozdíl od sportovně koncipované R-Line, potažmo R, vzhledově vcelku jednoduchý, ubírá na falešných násosech a výfucích a nechává vyniknout nadčasové linky karoserie.

Ve vizuálně jednoduchém duchu se nese i interiér, který je sice zpracovaný na jedničku, ale na můj vkus už přeci jen trochu sterilní. Nějaké to dřevěné obložení nebo světlejší kůže by mi tu vůbec nevadila, leč to je čistě věc konfigurace a věřím, že i takto minimalistické řešení má své publikum. 

Sluší se napsat i pár slov o “dotykovém volantu”, který ale není tak dotykový, jak by se z některých zkazek mohlo zdát. Totiž – ony dvě lesklé plochy poseté piktogramy jsou vlastně dvě veliká tlačítka s asi půlmilimetrovým chodem, která lze normálně fyzicky zmáčknout. Díky reliéfu na jejich přední straně navíc poslepu snadno poznáte, na kterém ze symbolů spočine váš prst. Dotyková vrstva tu slouží k tomu, aby systém poznal, jakou z funkcí máte vybranou, k její aktivaci je ale vždy třeba fyzického stisku. Malou výjimku tvoří dvojice posuvníčků na spodní hraně (hlasitost a skladby), kterou lze ovládat posouváním prstu, ale tento pohyb je třeba provést v dostatečné délce a nestalo se mi, že bych si šoupal hlasitostí omylem. Z uživatelského hlediska je největší rozdíl oproti předchozím samostatným tlačítkům v tom, že tu nejsou takové ty malé spáry, ve kterých se časem zachycuje prach a mastnota.

Panel klimatizace je pak sice dotykový, ale má alespoň reliéfem naznačenou polohu virtuálních tlačítek a jeho ovládání je vcelku jednoduché. Infotainment, digitální přístrojovka, páčky pod volantem nebo panel kolem voliče převodovky jsou pak staří známí, které můžete potkat v různých vozech napříč koncernem, a ačkoli možná vypadají vcelku obyčejně, jsou funkční a intuitivní.

Sedačky Ergocomfort nabízí výhřev a ventilaci a to dokonce i s možností zapnout obojí najednou. Možná to vypadá zbytečně, ale na unavená záda je možnost suchého tepla a zároveň větrání, které zabrání pocení, ta vůbec nejlepší léčba. Masáž, kterou oplývá sedadlo řidiče, je naopak vcelku jednoduchá, vlastně jde jen o různě se vlnící bederní opěrku – tady už bych si uměl představit něco trochu sofistikovanějšího.

Tandem dvoulitrového naftového přeplňovaného čtyřválce a sedmistupňového DSG zní sice jako vcelku nudná záležitost, ale přesto bych mu rád věnoval pár slov. Je totiž naprosto skvělý – funguje přesně tak, jak by takový motor měl. Má nízkou spotřebu, je kultivovaný, dostatečně silný a odladěný tak, aby fungoval při městském poskakování i při nízkých přeletech na dálnici. DSG si s ním výborně rozumí, necuká, nesnaží se nesmyslně držet nízké otáčky. Za necelou tisícovku testovacích kilometrů jsem se ani jednou nepozastavil nad tím, že by snad automat udělal něco, co se mi nelíbí, nebo že by zařadil jinak, než by mi vyhovovalo. To u dvouspojek zdaleka není pravidlem, tady ale vše funguje přesně tak, jak by mělo.

Něříkám, že je to pohon, který by ve vás snad vzbuzoval nějaké emoce nebo vzrušení, Nečekejte od něj burácivý zvuk a dechberoucí zátah – jeho hlavní devizou je totiž skutečnost, že o něm prakticky nevíte. Je to tichý sluha, který je vždy přesně tam, kde by měl být, a dělá svou práci tak dokonale, že si vlastně neuvědomujete jeho existenci. To, jak je skvělý, vám pravděpodobně dojde až ve chvíli, kdy přestoupíte do jiného auta. A i přes dvě sta koní pod kapotou se dá spotřeba v pohodě udržet pod šesti litry. Už jsem to psal vícekrát, ale znovu mi nezbývá, než si postesknout nad tím, že se s dieselovými motory do budoucna nepočítá. Zrovna tady jde totiž o etalon skvělého služebníka, jehož srovnatelnou náhradu budou muset šikovní inženýři vyvíjet dost možná další desetiletí. 

Jízdním vlastnostem velice pomáhá dlouhý rozvor, díky kterému je vůz příjemně jistý a drží výborně stopu i ve vysokých rychlostech. Známé adaptivní tlumiče DCC fungují dobře, osobně jsem ale prakticky neměl potřebu je ani jednou přepnout z komfortního nastavení. Je také poznat, že se při ladění podvozku počítalo s tím, že Arteony budou ve většině případů obouvat příplatkové dvacítky, a neměl jsem pocit, že bych od nich cítil pocitovou těžkost a neklidnost, jak se občas u velkých ráfků s nízkou pneumatikou stává. 

Verdikt

Po týdenním soužití s Arteonem je to jasné – tohle je neředěná esence Volkswagenu. Automobil předvídatelný, naprosto bezkonfliktní, univerzální a fungující tak nějak samozřejmě, bez kudrlinek a samoúčelných ozdob. Víte, sám jsem trochu kýčař a baví mě spíše auta výrazná a netradiční, kterým pak za zajímavý vzhled nebo inovativní výbavu odpouštím i vcelku velké prohřešky. Arteon  se mi sice žádným takovým “bonbónkem” nepodbízel, i tak si ale odnáší velmi dobré hodnocení. 

Technické údaje

Motor: vznětový přeplňovaný čtyřválec 1968 ccm
Výkon: 147 kW (200k)
Převodovka: sedmistupňová dvouspojková automatická
Maximální rychlost: 237 km/h
Průměrná spotřeba dle výrobce: 5,2 l/100 km kombinovaná
Průměrná spotřeba v testu: 6,0 l/100 km kombinovaná
Základní cena: 1 136 900 Kč
Základní cena testované verze (2,0 TDI Elegance Shooting brake) 1 362 900 Kč