Alfa Romeo Giulia SWB Zagato: Dokonalé propojení

Koncem loňského roku byla světu představena zbrusu nová Alfa Romeo. Konečně přišlo tolik očekávané kupé odvozené od povedeného sedanu Giulia, auto, které nám Alfa Romeo slibuje už hezkou řádku let. 

Akorát, že vůbec. Tedy kupé odvozené od Giulie jsme skutečně spatřit mohli, nejedná se však o oficiální novinku Alfy Romeo. Tuhle kreaci představilo studio Zagato. Je to unikátní vůz a to v tomto případě v pravém slova smyslu. Vyroben byl pouze tento jeden a víc jich v plánu není. Není to přitom žádný showcar, auto vzniklo na zakázku pro konkrétního zákazníka, kterému také bylo obratem předáno. 

Než se tak ale stalo, ukázala ho karosárna světu, abychom se i my mohli pokochat tvary a odborně zhodnotit, jak se Zagatu daří oblékat Alfy Romeo. A to se mu pochopitelně daří. Ostatně tento projekt není žádným velkým překvapením, však spolupráce mezi značkami Alfa Romeo a Zagato trvá dnes už neuvěřitelných 102 let. Vážně! Už v roce 1921 se objevil lehký sportovní vůz Alfa Romeo (tehdy ještě A.L.F.A.) Tipo G1 Zagato. 

A spolupráce pokračuje až do dnešních dní. Nevím, jak to máte vy, ale můj pohled na karosárnou Zagato snad nemůže být rozporuplnější. Narozdíl třeba od Pininfariny, jehož kreace jsou vždy vrcholným dílem čisté elegance a dokonale vyvážených proporcí i tvarů, Zagato dělá věci výrazně jinak.

Jistě, ve zdejší dílně vzniklo nejedno fantastické auto, Zagato však má potřebu provokovat. Ne každý detail zde vytvářených kreací je jemný a ladný, Zagato si musí jít vždy svou vlastní cestou. A přesto, ač bych neřekl, že auta od Zagata jsou ta nejhezčí na světě, právě ta kombinace jemného vyváženého designu a nějaké té překvapivé nenapodobitelné provokace je něco, co mě k Zagatu táhne.

Typickým prvkem automobilů Zagato je specificky tvarovaná záď tvořící jakousi vlnu. Prohlédnout si ho můžeme třeba na krásné Giulii Tubolare Zagato z roku 1962. Tento prvek je funkční a pomáhá aerodynamice auta, zároveň ale tvoří i jistý podpis karosárny, byť se zdaleka neobjevuje na všech zde postavených autech. Tubolare Zagato byl postaven jako závodní speciál a pro velký úspěch se dočkal i nástupce, Alfa Romeo Giulia Tubolare Zagato se tak objevila ještě dvakrát. Nejprve to byla verze TZ2, ta přišla vlastně velice krátce po TZ1, pro mě nejzásadnější je však až Giulia TZ3. 

Ta přišla s velkým odstupem, v roce 2010 ji v dílnách Zagato postavili jako vzpomínku na ony krásné závoďáky. Ve skutečnosti to nebylo jedno auto, ale auta hned dvě. TZ3 Corsa byla koncipovaná jako závoďák, TZ3 Stradale potom jako silniční auto. Nejde však jen o dvě verze jednoho vozu. Vlastně spolu ta auta nemají společného skoro nic. 

TZ3 Corsa pohání vidlicový osmiválec, síla motoru se přenášela na zadní kola skrz šestistupňovou sekvenční převodovku. Tuhle techniku, známou třeba i z Alfy Romeo 8C Competizione, si Alfa vypůjčila od Ferrari. K perfektnímu vyvážení pomáhalo i posunutí motoru za přední nápravu, jak to má u sporťáku být. 

I TZ3 Stradale si vypůjčila koncernovou techniku, trochu překvapivě však základem tohoto auta není žádné Ferrari, Maserati či jiná Alfa Romeo. Zagato si pohonné ústrojí tentokrát vypůjčil jinde, totiž u amerického Dodge. A není to jen tak ledajaká technika, pochází totiž přímo z brutálního Dodge Viper ACR. Zatímco závodní TZ3 Corsa tak má osmiválec 4,2 litru a výkon 420 koní, TZ3 Stradale ohromuje motorem 8,4 litru V10 a výkonem 600 koní.

Auto to tedy je schopné a dost určitě sakramentsky rychlé. To ale na něm nebylo to nejlepší. Giulia TZ3 Stradale je jednou z nejhezčích věcí, jakou jsem měl možnost vidět. A to i ve srovnání s téměř dokonalou Alfou 8C Competizione. Zatímco závodní TZ3 Corsa vznikla v jediném exempláři, TZ3 Stradale bylo postaveno hned devět. Jasně, ani to není mnoho, ale už je tu jistá šance, že se s tímto krásným autem na nějaké výstavě či přehlídce elegance potkáte.

Zagato však nestaví jen závodní speciály a unikátní desetiválcové bestie, některé modely byly vyráběny i v relativně vysokých počtech. Tedy nečekejte žádné mnohatisícové série, ale třeba dvojice modelů Alfa Romeo SZ a RZ vznikla v počtu asi 1300 kusů. Z toho připadá něco přes tisícovku na kupé SZ a zbytek tvoří otevřené roadstery RZ. To pořád není mnoho, ale tady už se dá hovořit o naději, že takové auto někdy potkáte nebo si jej dokonce budete moci pořídit.

A právě tohle auto, přestože výjimečně nedostalo typickou vlnu na zádi, je perfektní ukázkou práce Zagata. Vůz je postaven na základech Alfy Romeo 75 a pohání ho šestiválcový třílitr, design je však naprosto svébytný. To auto je tak šeredné, až je vlastně krásné. Rozhodně to není prvoplánově krásná věc, proporce nejsou takové, aby lahodily oku na první dobrou. 

Sám si pořád nejsem jistý, zda se mi Alfa Romeo SZ líbí či nikoli. Auto je to divné, z mnoha úhlů až neforemné, přitom jej ale prostě nemůžu označit za škaredé. Něco na něm je, něco z toho prapodivného kouzla kreací Zagato.

A tím se dostáváme k loňské novince a Alfě Romeo Giulia SWB Zagato. Tohle auto je krásné. Tady není pochyb. Stejně jako u SZ ani tady nečekejte úplnou silniční placku, jakými byly modely Tubolare Zagato, tohle je sporťák, nikoli závoďák. Na autě sice najdeme některé prvky, které známe z jiných modelů, třeba přední světlomety pochází z Tonale, palubní deska je potom až na barevné provedení kompletně převzatá z Giulie, přesto mě při dnešní úrovni složitosti vývoje překvapuje, jak moc je Zagato unikátní a originální a jak málo dílů si půjčuje z koncernových skladů.

Technika pohonu také pochází z Giulie, konkrétně pochopitelně z modelu QV, pod kapotou tedy najdeme přeplňovaný šestiválec o výkonu hezkých 540 koní. Převodovka zde zůstala manuální. Platforma Giorgio byla pro Giulii SWB (jak zkratka SWB, tedy Short Wheel Base, napovídá) zkrácena a auto je značně odlehčeno i díky použití karbonu. 

Alfa Romeo Giulia SWB Zagato je dokonalým ztělesněním stoleté spolupráce karosárny Zagato a značky Alfa Romeo. Auto ctí designový jazyk Alfy Romeo, přitom k němu neváhá přidat svoje nové nápady. Z některých úhlů vypadá trochu zavalitě, z jiných štíhle a jako celek je možná i kvůli té špetce nedokonalosti naprosto dokonalé. A my tak můžeme litovat jedině toho, že vznikl jen jeden jediný kus a víc už jich nebude. Ale buďme rádi i za ten jeden, takové lahůdky jsou zkrátka tou pravou třešničkou na dortu automobilového světa.