Alfa Romeo 33 Stradale: Kam až to fantazie dovolí

Na počátku šedesátých let padlo ve vedení automobilky Alfa Romeo zásadní rozhodnutí. Motorsport procházel v té době bouřlivým vývojem a z malých závodních dílen se stávala skutečná vývojová střediska. Jak technologie rychle postupovaly kupředu, dříve naprosto dostačující zázemí náhle rychle ztrácelo dech.

Alfa Romeo tak v roce 1963 nakupuje společnost Auto-Delta, zabývající se úpravami jejích vozů. Tak vzniká Autodelta SpA, specializovaná závodní divize Alfa Romeo. Jejím primárním účelem je samozřejmě stavba závodních speciálů, vznikají tu ale i od nich odvozené civilní verze, často označované prostě Stradale (tedy silniční). A jednou z nich je i hlavní postava dnešního příběhu.

Prvním velkým počinem Autodelty se v tomto směru staly modely TZ a modernizovaný TZ2, postavené ve spolupráci s karosárnou Zagato. Ten první pochází ještě ze samostatné éry, světlo světa spatřil již v roce 1962, TZ2 jej vystřídal o tři roky později. Právě na tahle auta si Zagato zavzpomínal skrze speciální TZ3, o které jsme se už psali.

To bylo všechno samozřejmě moc hezké, ale nestačilo to. Alfa Romeo potřebovala ukázat svou převahu, potřebovala skutečně výjimečné závodní auto, které dokáže porážet soupeře na hlavu. A tak vznikl model Tipo 33. První prototyp poháněl ještě čtyřválec z modelu TZ2, brzy jej ale už vystřídal moderní závodní vidlicový osmiválec. A právě tento motor dal autu konečně křídla.

Ze skromného objemu dva litry dokázali konstruktéři vymáčknout 270 koní a to v extrémních 9.600 otáčkách za minutu. S takovou strojovnou a s novým moderním zázemím musel být úspěch okamžitý. Akorát, že vůbec. V sezoně 1967 se Alfě Romeo nedařilo, nejlepším umístěním bylo páté místo na Nürburgringu. Důvodem byla chronická nespolehlivost jinak velmi schopného vozu. 

To vše se mělo ale rychle změnit. Pro sezonu 1968 přichází Autodelta s upraveným autem, pojmenovaným prostě Tipo 33/2 nebo zkráceně T33/2. A tahle auta už si jela pro vítězství. Celkovému pořadí tehdejších vytrvalostních závodů vévodily vozy Porsche, ty však závodily s mnohem většími motory, v kategorii do dvou litrů tak Alfy Romeo neměly konkurenci.

Alfa Romeo Tipo 33 patřila ve své době mezi absolutní špičku. Takové auto bylo snem mnoha tehdejších nadšenců. A tento sen si mělo osmnáct šťastlivců již brzy splnit. Alfa Romeo se totiž rozhodla nabídnout světu i civilní verzi, model Alfa Romeo 33 Stradale.

Jak už to u takových civilních verzí bývá, spoustu věcí bylo třeba náležitě upravit. Zatímco při závodech dostává motor maximální péči, v autě pro běžné cestování musí dokázat pracovat spolehlivě i bez týmu mechaniků. Úpravy tak snížily maximální výkon na stále obdivuhodných 230 koní (stále se tu bavíme o atmosférickém dvoulitru). To stále stačilo na velmi solidní dynamiku, auto totiž bylo lehké. Hodně lehké.

Původní prototypy byly dokonce postaveny z hořčíkové slitiny, náklady na takovou stavbu a nezanedbatelné riziko požáru (záběry z nehody monopostu Mercedes-Benz 300 SLR v Le Mans 1955 měli ještě všichni v živé paměti) nakonec vedly k přehodnocení tohoto rozhodnutí. Produkční auta tak dostala karoserii hliníkovou připevněnou k hliníkovému trubkovému rámu. Celková hmotnost auta tak zůstala pouhých 700 kilogramů.

Technika byla sice modifikována pro silniční provoz, nijak zásadně se však od závodních speciálů nelišila. Zavěšení zůstalo prakticky beze změn, vpředu tedy byla klasická dvojitá lichoběžníková ramena, vzadu potom každé kolo ustavovala dvojice ramen vlačných. Karoserie zůstala extrémně nízká, 33 Stradale neměla na výšku ani metr. Pro lepší přístup do kabiny tak konstruktéři navrhli vzhůru výklopné dveře. Skvělý výhled z auta zajišťovala silně zakřivená rozměrná skla. 

Vraťme se ještě na okamžik k motoru. Jak už jsme si řekli, v zádi Alfy Romeo 33 Stradale se nacházel vidlicový osmiválec o celkovém objemu 2 litry. Tento motor dostal pro své civilní provedení rozvod hnaný řetězem a čtveřici vačkových hřídelů. Zapalování zajišťovala čtveřice cívek, pro každý válec tu byly dvě zapalovací svíčky. Maximální otáčky motoru dosahovaly hodnoty 10.000 za minutu. Veškerá síla motoru se na kola přenášela pomocí šestistupňové manuální převodovky od Colotti Trasmissioni.

Alfa Romeo 33 Stradale dosahovala maximální rychlosti 260 km/h a z nuly na sto kilometrů za hodinu se dokázala rozhýbat za 5,5 vteřiny. To bylo rychlé. Nejen na dvoulitr, ale i v absolutní konkurenci to bylo rychlé. Kilometr s pevným startem auto dokázalo pokořit za 24 vteřin, což byl mezi cestovními vozy absolutní rekord. Ještě aby ne, když si za 33 Stradale automobilka účtovala více, než na kolik tehdy vyšlo konkurenční dvanáctiválcové Lamborghini Miura.

Vyrobeno bylo pouhých osmnáct vozů. Nejen extrémní cena, ale i velmi omezené využití dělalo z 33 Stradale automobil určený výhradně znalcům či sběratelům. Extrémně nízká karoserie dokonce ani nedisponovala zámky dveří, auto tak nelze zamknout. 33 Stradale se tak stala ideálním autem z plakátů, ztělesněním automobilového snu. 

Pozoruhodná technika vozu nedala spát ani italským karosářům, na podvozku 33 Stradale tak vzniklo hned několik konceptů. Studio Pininfarina přišlo s verzí Alfa Romeo 33/2 Coupé Speciale s ještě dynamičtějšími tvary, konkurenční Italdesign zase předběhl dobu, když už v roce 1969 představil na autosalonu v Turíně svou kreaci Alfa Romeo Iguana.

V roce 2023 se Alfa Romeo 33 Stradale dočkala reinkarnace. Na základě sesterského Maserati MC20 byl představen speciální retro-model. I tady jde o limitovanou sérii pouhých 33 kusů. O téhle novince jste již na stránkách Autíčkáře četli. Důležité však je, že Alfa Romeo nezapomíná na svou závodní DNA ani na historii, která z italské značky učinila fenomén, jakým je a zůstává i v dnešní době. Ostatně na závodní speciály odkazuje i edice Intensa, kterou dnes Alfa Romeo nabízí jako speciální úroveň výbavy současných modelů.

Zdroje: motorlegend.com, carfolio.com, Alfa Romeo