7 konceptů Fordu, které chceme vidět na silnici

V našem dlouhodobém seriálu, mapujícím nejvýznamnější koncepty jednotlivých značek, se dnes podíváme k Fordu. Tato americká automobilka patří na poli konceptů k nejpilnějším. Snad na každém autosalonu představí něco nového, a že je na co koukat. Ford se nebojí netradičních typů pohonu, experimentuje s tvary karoserie, vymýšlí nová uspořádání interiéru a představuje své vize supersportů. Tady si přijde na své každý nadšený fanoušek automobilů. Jaké studie jsme si pro vás připravili? Výběr je dnes opravdu pestrý, takže si nalijte šálek kávy (nebo čaje) a pojďte se s námi ponořit do bohaté historie Fordu. 

Ford Nucleon 

Začneme hned zostra. Ford Nucleon je vize budoucnosti z roku 1958. Abych byl přesný, nejedná se o koncept v pravém slova smyslu, ale spíš o jakýsi model ( v měřítku 3/8). Je to ovšem natolik bláznivá studie, že tady prostě nemůže chybět. O co se jedná? Samotný název Nucleon je asi všeříkající. Třináct let po skončení druhé světové války si lidé mysleli, že jsou pány atomu a mohou si dělat co chtějí. Nad středním Ruskem a nevadskými pouštěmi svítily atomové hřiby prakticky neustále. Inženýři z Fordu tak dostali revoluční nápad. Použít k pohonu auta malý jaderný reaktor. Klepete si na čelo co je to za blbost? Inu divoká padesátá léta. Nucleon měl být poháněn jaderným reaktorem jaký můžeme najít například v atomových ponorkách. Jen výrazně menší. Princip pohonu nepřekvapil. Teplo vznikající při štěpení radioaktivních látek měnilo vodu na páru. Ta pak poháněla dvě turbíny – jedna měla pohánět samotný vůz, druhá vyráběla elektrickou energii. Pára by pak opět byla zkondenzována a celé by se to opakovalo dokola. Říkáte si jaké výhody by mohl mít takový typ pohonu? Především by byl čistý, žádné škodlivé emise. Druhou výhodou měl být extrémní dojezd. Na jednu kazetu, obsahující palivo pro jaderný reaktor, měl Nucleon ujet až 8000 km. To zní krásně, že? Problémy spojené s provozem takového auta se však ukázaly jako neřešitelné. Co s vyhořelým palivem? Jak zařídit aby cestující v autě nesvítili jak lampičky kvůli ozáření? Co by se stalo v případě nehody, to snad radši ani nechci vědět. Asi je dobře, že se nikdo nepokusil takové auto dostat do provozu. Přesto je však zajímavé sledovat, kam se ubíraly myšlenky vývojářů před šedesáti lety.  

Ford GT90 

Tohle je patrně jedna z mých nejoblíbenějších studií vůbec. Mám jej doma jako model 1:18 a pořád je na něj úžasný pohled. Tohle neuvěřitelné auto vyrazilo lidem dech na detroitském autosalonu v 1995. Nebylo se moc čemu divit, však se můžete přesvědčit sami. Dodnes vypadá naprosto úchvatně. Ostře řezaný design započal novou éru Fordu označovanou jako New Edge. Snad ještě impozantnější než vzhled, byly technické údaje tohoto supersportu. Dvanáctiválec, uložený uprostřed, byl dopovaný čtyřmi mohutnými turbodmychadly. Maximální výkon dosahoval neskutečných 730 koní (pořád jsme v roce 1995!) a točivý moment 895 Nm. To vše při hmotnosti 1450 kg. Akcelerace z nuly na sto měla zabrat pouhé 3 sekundy, na 160 auto potřebovalo ještě další 3,2 sekundy navíc. Maximální rychlost se podle výpočtů měla pohybovat za hranicí 370 km/h. McLaren F1 mohl dostat opravdu vážného konkurenta. Podvozek využíval většinu komponent z Jaguaru XJ220, stejně jako manuální pětikvalt. Neméně fascinující byl také interiér. Je neuvěřitelně modrý. Zajímalo by mě kolik šmoulů bylo použito k výrobě takového vnitřku. Je ohromná škoda, že se GT90 nikdy nedostala do sériové výroby. Kdo ví, třeba bychom dnes místo božského McLarenu opěvovali kouzelný Ford GT90. 

Ford 021C Concept 

Pod poněkud krkolomným jménem se ukrývá malé a veselé vozítko, určené především do městského provozu. Název tohoto konceptu je označením konkrétní oranžové barvy, kterou byl tento Ford původně nalakován (dnes už je zelený) i když oficiálně se uvádělo, že 021C znamená ,21st Century'. Ford 021C byl od začátku brán jako designové cvičení bez ambicí na sériovou výrobu. Jeho vzhled dostal na starost Marc Newson. Je zajímavé, že Marc není automobilovým designérem, ale specializuje se na průmyslový design. Jeho nejznámějším výtvorem je Lockheed Lounge, mimo jiné se věnuje navrhování interiérů letadel nebo třeba hodinkám Jaeger-LeCoultre. Automobil má na kontě jediný a to právě 021C. Přesto s ním zabodoval a na autosalonu v Tokiu roku 1999 získal cenu pro nejlepší studii. Při návrhu 021C byl kladen důraz na jednoduchost. Má vypadat jako kdyby jej nakreslily děti. A to se povedlo. Ford 021C je malé autíčko do města a proto je trochu nezvyklé, že se jedná o čtyřdvéřový sedan (pamatujete si na jiný mini sedan do města?), většina mini aut jsou hatchbacky. Boční dveře se otevírají proti sobě, jako to umí Mazda RX-8. Vtipné je otevírání kufru. Víko se nevyklápí jak je obvyklé, nýbrž se vysouvá celý panel jako šuplík. Pod karoserií tvořenou z uhlíkových vláken se nachází vcelku konvenční technika. Benzinová jednašestka Zetec o výkonu 100 koní, spojená se čtyřstupňovým automatem. Ford 021C je zábavné autíčko, které je plné vtipných řešení. A přesně takové by měly malé vozy být. 

Ford Forty-nine Concept 

Podle názvu není pochyb na co vlastně tato studie z roku 2001 navazuje. Je to jasný odkaz na 1949 Ford, což byl v podstatě první, zbrusu nový, poválečný Ford. Nejste si jistí jak starý Ford vypadal? Viděli jste někdy nějaký hot rod? S velkou pravděpodobností byl vytvořen právě na základech 1949 Fordu. Jeho o 50 let mladší následovník čerpá z odkazu původního modelu opravdu hodně. Na začátku nového tisíciletí frčela módní retro vlna a koncept Forty-nine, do ní zapadl na jedničku. Dlouhá karoserie, jednoduché a velmi elegantní tvary. Kulaté přední světlomety kontrastují s ostře řezanou zádí, jako celek to ovšem funguje dobře. Základ pro Forty-nine poskytl Jaguar S-type a Lincoln LS. Samozřejmostí je pohon zadních kol a automatická převodovka. Podvozek je převzatý praktický beze změny z Lincolnu, pod kapotou pracuje pro potřeby Fordu mírně upravená AJ-V8. Díky tomu se Forty-nine může pochlubit opravdu důstojným zvukovým doprovodem. S Forty-nine se původně počítalo do výroby, nakonec ale dostal přednost kabriolet Thunderbird. Vzhledem k prodejnímu fiasku T-birdu je možná dobře, že Forty-nine zůstalo jen hvězdou autosalonu, Ford si tak nejspíš ušetřil trápení. 

Ford Bronco Concept 

Pamatujete si na Bronco? Legendární off-road, který začal svou pouť v polovině šedesátých let a skončil v 1996 prakticky bez náhrady. V roce 2004 se zablesklo na lepší časy. Ford představil na detroitském autosalonu studii Bronco a potěšil tím mnoho fanoušků. Ostře řezaný off-road odkazoval svým vzhledem na původní model. A nutno říct, že vypadal naprosto skvěle. Navozuje dojem, že je vysekán z jednoho kusu železa, je svalnatý, drsný a plný testosteronu. Přesně jak se sluší a patří na pravověrný off-road. Neméně povedený je také interiér. Jednoduchý, bez zbytečných serepetiček a jako bonus má dřevěný volant. Tohle se povedlo. Šéfdesignér J Mays a jeho tým, opět odvedli skvělou práci. Pod svalnatou karoserii se ukrýval dvoulitrový turbodiesel o výkonu 130 koní. To se nezní moc slibně, že? Proto Ford připravil po vzoru filmové série ,Rychle a zběsile' vstřikování NO2 a případě nutnosti mohlo Bronco dostat krátkodobou výkonovou injekci. Novinkou také tehdy byla nová dvouspojková převodovka Powershift, samozřejmostí byl pohon všech kol. Také vás mrzí, že se Bronco nedostalo do výroby? Pak mám pro vás dobrou zprávu. Nezoufejte, Ford slíbil že v roce 2020 se konečně dočkáme. Já už se těším jak malý kluk.  

Ford Interceptor 

Interceptor. Slyšíte jak to jméno zní, jak rezonuje? Tohle je asi to nejlepší možné označení auta vůbec. Zjednavá si respekt už když ho vidíte napsané na papíře. Zaslouží si však tento Ford takové zvučné jméno? To si teda pište, že jo! Bavíme se to totiž o studii z roku 2007, která byla jednoduše úchvatná. Full-size sedan, pohon zadních kol, svalnatý osmiválec pod kapotou a manuální převodovka. Také se vám z toho tají dech? Tak si zopakujeme ještě jednou a tentokrát přidáme pro lepší představu čísla. Délka 512 cm, atmosférický V8, 400 koní, 6 rychlostí manuálně a umí jezdit na E85. Zatraceně Forde, proč jsi tohle auto nepostavil na značky? Víš jak bychom tě za něj adorovali? Silnému závodnímu motoru (pětilitrový Cammer, který prošel rukama oddělení Ford Racing) sekunduje platforma z Mustangu, takže nemusíte mít strach, že by takový přísun výkonu auto nezvládalo. A ten design. Vypadá báječně. Je masivní, svalnatý a ničeho se nebojí. Tohle auto má koule. Strašně mě mrzí, že jsme se jej nedočkali v sériové výrobě. 

Ford Airstream 

Že vám označení Airstream něco říká? No jasně, to jsou přece nejstylovější obytné přívěsy. Hliníkové, ve vysokém lesku. Nikdy jsem nebyl příznivcem pojízdného domova, ale v téhle věci si dovolenou představit dokážu. Ford se v roce 2007 rozhodl vzdát hold této značce a postavil na pohled trochu zvláštní, ale velmi promyšlený crossover. Však jen to pohonné ústrojí stojí za zmínku. Airstream je v podstatě vodíkový hybrid. Auto jezdí primárně na elektřinu, kterou dobíjejí vodíkové články. Ideální vůz pro záchranu ledních medvědů, že? Ještě zajímavější je samotný design. Asymetrické dveře se na jedné straně otevírají klasicky, na té druhé se vyklápí celý bok. Víko kufru je tvořeno třemi díly pro lepší nakládání. A vnitřek? To je kapitola sama pro sebe. Tvůrci tvrdí, že při návrhu interiéru se inspirovali filmem 2001: Vesmírná odysea. Je bláznivý, ale zábavný. Myslím, že Kubrickovi by se to jistě líbilo. Ford Airstream je, stejně jako jeho předloha v podobě přívěsu, vpravdě fascinující automobil.