7 důvodů, proč nezbohatnete na klasickém sporťáku

O investování do starých aut už jsme psali několikrát. Psali jsme, jak to udělat, abyste si pořídili hračku a neprodělali na tom peníze – nebo jich možná i trošku vydělali. A teď se podíváme na to, proč dnes není dobrý nápad nechat se zlákat pohádkovými výnosy, které postihly trh s klasickými automobily v posledních letech. 

7. Už o tom všichni vědí

Známá investorská poučka říká, že pokud se o něčem píše v novinách a časopisech jako o skvělé investici, je čas začít myslet na prodej. Na nákup je pozdě. Ti, kdo ví víc, už nakoupili a vydělali. Teď se přihrnou masy a dofouknou bublinu k prasknutí. Těm, kteří na horskou dráhu nastoupili pozdě, zbude v ruce Černý Petr a posléze oči pro pláč, protože to budou s největší pravděpodobností oni, kdo zaplatí těm prozíravějším jejich zisky a pak spolknou hořkou pilulku prodělku, až se ceny vrátí na přirozenější úroveň.

6. Stará auta nevytvářejí hodnotu

Pokud jste před léty nakoupili akcie Applu, jste patrně dnes milionáři. Z malé garážové firmičky se totiž stal celosvětový gigant, produkující každý rok miliony a miliony zařízení s jablíčkem ve znaku. Vaše akcie na začátku představovaly kousek garážové firmičky, a dnes představují kousek obřího impéria, které přináší užitek desítkám milionů lidí. Ferrari ze šedesátých let přináší dnes stejný užitek jako před deseti lety – tedy radost z jízdy a radost z vlastnictví něčeho výjimečného.

Nemá ale žádný praktický účel. Nevydělá vám peníze, neposlouží k žádném praktickému účelu a jako dopravní prostředek ho zahanbí mnohonásobně levnější moderní auto. Jsou to jen hračky. Krásné a historicky cenné, ale pořád jen hračky.

5. Je to módní vlna

Móda se pravidelně vrací, a nejen v oblečení. Podívejte se na stránky módních magazínů z posledních let, a zjistíte, že abyste byli opravdu cool, měli byste nosit v podstatě modernizovanou variantu věcí, které nosil Steve McQueen. Nejuctívanější dnešní hodinky? Staré vojenské hodinky, populární v 60. letech. Speedmastery, Submarinery a Carrery, u nás zase staré Primky, všechny ze stejné doby jako dnes nejrychleji stoupající auta. Dokonce i výrobci fotoaparátů dnes s velkým úspěchem uvádějí na trh přístroje, které jsou v podstatě digitální verzí foťáků ze 60. let . A fotografové, od profesionálů až po uživatele Instagramu, se snaží dokonce i fotky samotné stylizovat do podoby obrázků z doby před půl stoletím. 

Návrat do dob jednoduchých, opravdových a mechanických věcí je in. Všichni si dělají legraci z hipsterů, ale přitom je kousek hipstera skoro v každém z nás – všichni chceme mít "ty pravé" věci, pocházející z dob, kdy "to ještě nebylo cool" a kdy se všechno dělalo "doopravdy". 

Každá móda ale jednou opadne. Ostatně v oblečení už se začínají objevovat náznaky návratu 80. let. Brrrrr…

4. Už to tu bylo

Všechny předchozí body by se daly vysvětlit a popřít, pokud bychom mluvili o autech, která "svět ještě neobjevil", o modelech, které teprve překonávají hranci mezi "starým autem" a "cenným sběratelským kouskem". Jenomže nejcennější auta dnešní bubliny, tedy stará Ferrari, Porsche, Jaguary a jiné, většinou evropské, sportovní vozy z 50. až 70. let, už jednou drahá byla. Na přelomu 80. a 90. let jejich ceny vystřelily raketově vzhůru. Lidé do nich investovali svoje peníze a když jim došly, půjčovali si u bank. Každý chtěl Ferrari Daytona, protože každý věděl, že na něm zbohatne. Na vlně se svezli i výrobci – kupříkladu Aston Martin v roce 1988 dovyrobil další 4 kousky slavného DB4 Zagato, podobně jako dnes Jaguar využívá situace a  vyrábí auta k volným výrobním číslům pro Jaguar E-type Lightweight.

A potom se přišlo na to, že ceny klasických aut nemůžou stoupat donekonečna. I E-type a Ferrari Daytona, dokonce i 250 GTO, to všechno jsou pořád jenom auta. Celá bublina se zhroutila, ti kdo prodali včas si mnuli ruce a ti, kteří zůstali ve hře jako poslední, zaplakali.

3. Kupci z východu jsou mýtus

V debatách o tom, jestli dnešní vývoj na trhu sběratelských vozů je nebo není bublinou se často objevují argumenty tím, že za nárůst cen může příval nových sběratelů a investorů z jihovýchodní Asie, případně ze Středního východu. Jenomže o tajemných kupcích z Asie sice všichni mluví, ale nikdo je nikdy neviděl – všechny tyto země mají stále ještě velmi mladou automobilovou kulturu a ještě se nedostaly do bodu, kdy je pro zámožného člověka zajímavější a prestižnější pořídit si klasický vůz namísto dalšího zbrusu nového. Navíc většina z těchto zemí nemá historickou paměť, ve které by uvízly vzpomínky na doby, kdy se ulicemi proháněly Miury a E-typy. Na Arabském poloostrově tehdy byla poušť a v Číně kulturní revoluce. Výjimkou může být snad jen Japonsko, ale japonští sběratelé byli na trhu klasických vozů aktivní již na konci 80. let – stejně jako šejkové. A bublině to nezabránilo.

2 Jde jen o část trhu

A pokud byste měli ještě nějaké pochybnosti, podívejte se na jednu zajímavou věc. Okruh aut, jejichž ceny raketově letí vzhůru, je víceméně úzce vymezený. Jsou to klasická evropská sportovní auta z 50. až 70. let, v některých případech (do značné míry tažených poptávkou po starších modelech) i z 80. a začátku 90. let. Jakákoliv Ferrari, včetně těch, která byla ještě nedávno téměř bezcenná a dnes je skupují ti, kteří si žádné lepší nemohou dovolit. Staré Jaguary. BMW s písmenkem M na kufru. Všechna vzduchem chlazená Porsche 911 – která patrně při prasknutí bubliny čeká nejmenší pokles, protože starou 911 si jako jeden z mála klasických sporťáků lidé kupují skutečně kvůli tomu, jak jezdí.

Pokud by však platil scénář zmíněný v předchozím bodě, tedy příval kupců z "nových trhů", dočkala by se vzestupu i jiná ikonická auta. Americké muscle cars ze 60. let jsou dnes v každém druhém filmu či videoklipu. Ploutvaté americké křižníky z konce 50. let jsou ucítvané už po desetiletí. Předválečné stroje jsou skutečným automobilovým uměním a většinou se zachovaly v mnohem menších počtech než "tuctovky" ze 60. let. Ale ceny muscle cars se po prasknutí jejich bubliny před pár lety ustálily a jen mírně stoupají, mírný a konstnatní nárůst vykazují i ploutváky a předválečná auta. Jen evropské klasiky letí do stratosféry.

1. Zní to příliš dobře

A když něco zní příliš dobře, než aby to byla pravda, obvykle to pravda není. V poslední době často slýchám od sběratelů a obchodníků s klasickými vozy vychloubačné řeči o tom, jak vždycky říkali, že stará auta jsou nejlepší investice na světě a nárůst hodnoty o desítky, nebo dokonce stovky procent za pár let je toho důkazem. Omyl, pánové. To, že se dnes E-type s plochou podlahou nebo 356 Speedster prodávají za ceny násobně vyšší než před pěti lety, není způsobeno tím, že by je svět automobilových sběratelů náhled objevil. Už vůbec to není tím, že by tahle auta měla dnes ve skutečném světě o tolik vyšší hodnotu než před oněmi pěti léty. Ikony se z nich staly už před víc než generací a pořád to není nic jiného než krásné, nablýskané a technicky výjimečné hračky. A pokud někde plynou pohádkové zisky "z ničeho", dostáváme se do kolize se základním pravidlem fungování veškerého byznysu na této planetě, totiž že peníze nerostou na stromech. Jestliže vám někdo strom, na kterém peníze rostou, chce za spoustu peněz prodat, je dobré zvýšit ostražitost. A v případě veteránů platí totéž.

Ostatně stačí se podívat, co se s "hokejkovými grafy" u zmíněných aut děje teď…

A co teď s tím?

Už už jste si chtěli koupit Ferrari 330 GTC za cenu slušné vilky? Nebo jste chtěli uložit úspory po babičce do  zachovalé 911? Raději s tím počkejte. A nebo hledejte v jiných vodách. Hledejte auta, která byla idolem generací, které ještě nedospěly do věku, kdy má člověk opravdové peníze na hračky. Kupte si S2000 nebo Integru. Sežeňte si Supru Mk IV. Nebo jděte úplně jiným směrem a sáhněte třeba po amerických klasikách – v jejich případě si můžete troufnout i na klasické koráby. A nebo, jak už jsme jednou psali, si kupte Rapida…