4 auta z osmdesátých let, co si už nekoupím.

V současnosti jsou skoro všechna auta z osmdesátých let těmi perspektivními youngtimery a mezi lidmi jsou mnohdy populární, protože „tehdy se ještě auta dělala poctivě.“ Ač se s tímhle tvrzením nemůžu ztotožnit, protože auta se podle mě dělají stále stejně, jen člověk má selektivní paměť, tak sleduju, že spoustu z těch aut, která mám rád, už si nekoupím. Tady máte výběr mých čtyř ‚hrdinů‘.

Mazda RX-7 FC 

Zase Mazda. Skončí to někdy?

Začneme hned jednou z pomyslných model osmdesátých let. RX-7 FC je krásné coupé, které se designově neuvěřitelně povedlo. Není žádným tajemstvím, že předobrazem pro ni bylo Porsche 944, které se toho času velmi dobře prodávalo v USA, a i Mazda se na tehdejší vlně popularity GT chtěla svézt.

Je pravda, že ještě pár let zpět by mě na RX-7 nenapadlo ani pomyslet, ale od té doby, co jich několik potkávám v korporátních garážích, se mi prostě dostaly pod kůži a nemůžu si pomoct. Výklopné světlomety, neotřelý interiér a vlastně nakonec i ten podivný zvuk wankelu. Vlastně, pojďme ještě do interiéru. Ten se řadí mezi ty kosmičtější, je plný otočných přepínačů, páčky blinkrů netrčí ze sloupku řízení, ale z palubní desky. Je to jiné. A vlastně milé.

Stejně tak strašlivě zbožňuju kufr, který je sice prakticky úplně na nic, ale dostávat se do něj skrz výklopné zadní sklo je boží. Koneckoců, že se mi tohle líbí je vidět i dále v tomto výběru…

Proč si ji ale nekoupím? To je kombinace několika faktorů. Jedním je rozhodně provozní náročnost. Ta sice není tak hrozná, jak říkají zlí jazykové, ale i tak by mi v mém provozním režimu bylo toho wankelu líto. Druhým a třetím zároveň je to, že nejsou. A když už, tak jsou to buď vraky anebo jejich ceny vystoupaly do nebes. Za to beztak může to zpropadené Initial D.

Isuzu Piazza

Hej, oni jsou na tu Piazzu asi ujetí…

Ve všelijakých výčtech a bazarových snílcích nevidíte poprvé. Není se čemu divit, tenhle hatchback je totiž vlastně úplně koncepčně správně. Motor vepředu, pohon zadních kol, mrkačky. Co víc od auta potřebujete? V našich končinách navíc většinou potkáte variantu Turbo, která v osmdesátých letech svým nápisem ukazovala okolí, že zrovna vy máte největší čůro v okolí. Dneska můžete mít nápis Turbo na svém Opelu a znamená to jen, že máte Turbo. Stejně jako všichni ostatní okolo.

Kromě statusu největšího frajera to ale taky znamená, že máte 180 koní, které na zadní kola samosvorný diferenciál. A to je fajn. Tady ale dobro nekončí. Pokračuje totiž štítkem ‚Handling by Lotus‘, což znamená že podvozek si vzali na paškál pánové v Hethelu. Takže tu máme dobře ovladatelnou, lehkou a přiměřeně silnou zadokolku.

Pro tenhle hatchback mám vlastně slabost už od doby, kdy jsem ho viděl poprvé. Nojo, víte, já nikdy neměl ten vkus. Ještě před pár lety byly k dispozici v částkách do padesáti tisíc korun, ale dnes už nejsou. A nejsou ani dražší. Prostě jen nejsou. Škoda.

Chevrolet Camaro IROC-Z / Z28E

Camaro, pak ještě oholit půlku hlavy a mullet hunting může začít.

I když v posledních letech to vypadá, že už mám rád jen japonská auta, pravda je úplně jinde. Mám strašně rád Camaro. Trojková generace, ze které se stala placka, pro mě v patnácti letech byla naprosto nejvíc, nehledě na to, jak vidlácká se může zdát všem ostatním.

Oproti předchozím generacím zhublo a podle mého názoru zvenku dostalo i dost nadčasový design. Jasně, trochu ho zastínil Pontiac Firebird (což bylo od začátku dvojčat Camaro/Firebird poprvé), ale to na tom, že je to ten správný muscle car, nemění. I když. U třetí generace se poprvé (a až donedávna naposled) dostal čtyřválec Iron Duke, který byl tak špatný, že pokud ještě dnes potkáte Camaro s tímhle motorem, tak byste si to měli napsat do deníčku.

Nojo, Camara ale na prodej jsou, tak proč si jedno nekoupím, a dokonce si troufám tvrdit, že už si nikdy žádné nekoupím? Problémem je, že jsem moc vybíravý. Na prodej jsou většinou kusy s šestiválcem, což bych akceptoval dříve, ale dnes už ne. Kdybych si kupoval Camaro dnes, tak by to musela být varianta IROC-Z, což byla pojmenovaná po International Race of Champions, která byla nižší s lepším podvozkem, výztuhami, a hlavně předními mlhovkami. S pětilitrovým osmiválcem to je podle mě nejlepší varianta, která může být. Jenže u nás je takových aut jen pár a je jasné, že své majitele jen tak neopustí.

Jasně, našel bych i alternativu. Z28E, což byla Z28 pro Evropu. Slyšeli jste o ní někdy? Viděli jste ji někdy na prodej? Tak vidíte.

Porsche 944

Pokud tu je RX-7, nemůže chybět ani 944. Ta je následovníkem 924, která byla v kolektivu neoblíbená hlavně protože „má motor z dodávky“. Což by byla pravda v případě, že by Audi toho času nějakou vyrábělo. Tak či tak 924 neuspěla a na její místo nastoupila vizuálně skoro stejná 944, která už měla pod kapotou 2,5 litrový čtyřválec od Porsche, který je pod kapotou nakloněn doprava. Na rozdíl od 924 byla také lépe vybavena a skoro se dalo říci, že jistou dobu se v USA prodávala jak rohlíky na krámě. Nabídku motorů doplnily přeplňované dvaapůlitry a později i třílitrový čtyřválec ve verzi S2.

944 byla mým vysokoškolským hrdinou. Je to možná tím, že tou dobou byla Porsche pro plebejce, nebo jen prostě Porsche, které není podle pravověrců to správné Porsche? Možná za to mohly i ty mrkačky nebo víko kufru sestávající ze zadního okna. Tak proč si ho nekoupím? Víte, mám kamaráda, co má 944. V jejích sedačkách jsem strávil mnoho času, i jsem se svezl. A vím, že 944 je skvělá, má úplně nejlepší sedačky, výborně se s ní jezdí, ale jen mě prostě úplně přestalo lákat taky jednu vlastnit. Zvláštní, že? 

A co vy, máte auta, která byste chtěli, ale víte, že si je nejspíš nikdy nekoupíte? Diskuse je vaše!