Ford Tourneo Custom: Povedený základ, kompromisní pohon

V roce 2020 se automobilky Ford a Volkswagen dohodly na intenzivní spolupráci na poli užitkových vozů. Ne vždy jsem byl z výsledků tohoto spojenectví úplně nadšený, bál jsem se, že tím přijdeme zase o kus pestrosti a možností výběru na automobilovém trhu, nicméně dosud se spojenectví soustředilo spíše na okrajovější části portfolií. Amarok, který byl jen převlečený Ranger, ani Tourneo Connect, u kterého se pod fordí maskou skrýval Volkswagen Caddy nejsou zrovna nosnými pilíři nabídky jednotlivých výrobců. Teď se ale situace mění – značky představily společně vyvinutý vůz, který bude pokračovatelem dvou bez přehánění kultovních rodokmenů. Ford Transit i Volkswagen Transporter patří mezi stálice na užitkové scéně amají za sebou zástupy oddaných fanoušků.

Vždycky šlo o přímé konkurenty. Rivaly, chcete-li. A ačkoli se velikostí, nebo motorizacemi oba vozy dříve trochu podobaly, v mnohem více věcech byly rozdílné. A na obou stranách fanouškovské „barikády“ byli tací, kdo nedali na tu kterou dodávku dopustit. Já osobně jsem se vždycky řadil spíše mezi „fordaře“, více mi vyhovovaly jízdní vlastnosti Transitů, zdály se mi čitelnější, pohodlnější a mrštnější, přesto jsem ale nemohl Volkswagenu upřít, že měl mnohem lépe vyřešenou variabilitu interiéru a kvalitu zpracování. 

Společná dodávka tak mohla dopadnou různě – trochu jsem se obával, zda výsledkem nebude bezcharakterní univerzální přepravník postavený tak, aby v něm bylo ode všeho trochu (ale nic pořádně). Tajně jsem však doufal, že každá ze značek přispěje tím, co umí nejlépe a společně postaví skutečně dobré auto.

A výsledek je…zatím vám to neprozradím, to byste to pak nečetli dál. Pozastavím se místo toho u vnějšího vzhledu. Kdybych nevěděl, že je tohle auto produktem spolupráce s Volkswagenem (ano, vím, že z větší části jde o práci Fordu, ale není to tak, že by německé značce dodal hotové auto), vůbec by mě to nenapadlo. Křivkami je to typický Ford. A obzvláště v pěkné modré metalíze je to velice pohledný Ford. Líbí se mi zajímavý vzor masky, světelný podpis i lehce přiostřené tvary. Tohoto receptu se Transity už nějaký pátek drží a ačkoli na papíře působí idea sportovně laděného designu na dodávce přinejmenším netradičně, v reálu to funguje velice dobře. 

Jedinou drobnou výtku mám ke stoupající lince bočních oken. Zatímco u malých aut nebo crossoverů vypadá tohle optické „naklonění“ dopředu vcelku dobře, dodávka kvůli tomu působí trochu jako by stála nakřivo. Chápu, že to sebou nese určitou úsporu a menší prosklená plocha znamená menší tepelné ztráty a méně hluku, přesto bych se bez ní obešel. S tím souvisí i má druhá výtka – vzhledem k tomuto tvarování je okno v zadních dveřích příliš nízké a velká masa víka působí těžce.Ačkoli ji trochu rozbíjí náízev modelu a pár prolisů, stejně je tam toho plechu prostě moc.

Víte jak jsem se zmiňoval o tom, že Volkswagen měl vždycky lepší a variabilnější interiér? Vnitřek Transitu na lidi byl dříve trochu frustrujícím místem. Sedačky se sklápěly nelogicky, šly špatně vyndávat a neuměly se posouvat v kolejničkách, nacvakávaly se do předem připravených děr. Celé auto působilo tak, že s manipulací se sedadly vlastně nikdo moc nepočítal. Volkswagen to měl vždycky vymakanější – sedačky jezdily hladce v hliníkových lištách a nabízely širokou škálu pozic a konfigurací. 

A přesně tak je to v novém Transitu. Kolejničky, ale i mechanismus posuvu na sedadlech jako by vypadl z Multivanu 6.1 a je to skvělé. Interiér si snadno upravíte k obrazu svému, je tu spousta místa a možnostem se meze nekladou. Pro rodinné cestování se výborně hodí tzv. konferenční varianta se sedadly proti sobě, prostřední sedačka ve druhé řadě lze navíc využít jako praktický stoleček. Místo na nohy je v této variantě skutečně královské, přesto ale zůstává i dostatečně objemný zavazadelník. Sedadla navíc nejsou nijak zvlášť těžká, jejich vyndání je dílem chvilky, takže v případě, že je třeba z vozu udělat plnohodnotnou dodávku a převést třeba zahrandní traktor, není to žádný problém. Věřte mi, vyzkoušel jsem to. 

Mezigeneračně si Ford zásadně polepšil i ve zpracování prostoru pro cestující. Zatímco u předchozích generací bylo vždycky docela poznat, že sedíte v lehce adaptovaném užitkáči, tohle je plnohodnotná osobní dodávka. Je tu mnohem lépe odhlučněný aerodynamický svist, materiály jsou kvalitnější, nachází se tu dostatek odkládacích prostorů a nabíjecích portů a nikde nic nevrže ani necvaká na nerovnostech. Vůz se také konečně zbavil nepraktického výstupku zadního topení, který celkem zásadně zmenšoval nakládací otvor. Tohle zkrátka Transit (potažmo Tourneo) potřeboval jako sůl. 

A neméně povedená se mi zdá i přední část. Příplatková ergonomická sedadla nabízí celou řadu nastavení, sedí se v nich pohodlně a potěšila mě prodloužitelným sedákem. Pozice za volantem je zase o kus více osobáková, volant skoro kolmo dolů a dojem z vozu velice osobní. Palubní systém je fordí Sync, funguje bez výhrad, je svižný a spolehlivý, jen mi trochu vadí jeho výchozí modrá barva. Chápu, že tento odstín má co dělat s identitou značky, ale v noci zbytečně tahá za oči. 

Líbí se mi spousta odkládacích schránek a prostorů v dosahu řidiče, zajímavé jsou dva dedikované montážní body na držák na telefon – pod krytkami vedle středové schránky a nad levým výdechem klimatizace se nacházejí čtyři otvory se závitem, do kterých můžete namontovat originální fordí stojánek, případně i jiné příslušenství. S trochou kutilství tam půjde nabastlit leccos, pro specifické potřeby firemní výbavy tak nebude nutné vrtat do palubky. Poslední „malé plus“ si Transit zaslouží za schránku na notebook před spolujezdcem. Je dostatečně hluboká a navíc vybavená dostatečně výkonným USB-C nabíjecím portem.

Jízdními vlastnosmi je to pořád spíše Transit, než Transporter. To znamená poměrně pohodlně nastavený podvozek, který se nebojí lehce houpat, narozdíl od Volkswagení nekompromisní německé tuhosti. Řízení je přeposilované a neposkytuje moc zpětné vazby, což v dodávce asi nikoho nepřekvapí, brzdy jsou s rekuperací sladěné na jedničku. 

Na konec jsem si nechal pohonné ústrojí. Testovaný exemplář byl totiž elektromobil. A právě kombinace elektrického motoru a baterií byla bohužel asi zdaleka nejslabším článkem vozu. Dojezd vozu je sice dle výrobce až 305 km, bohužel se během testu ale i přes příznivé teploty pohyboval kolem 200 kilometrů. Přitom si nemyslím, že bych měl nějak těžkou nohu. Problémem je ale jednak poměrně průměrná využitelná kapacita akumulátoru, která činí 64 kWh (celková instalovaná kapacita je 82,5 kWh), a pak hlavně vysoká spotřeba. Ve městě to ještě jakž takž jde a s trochou disciplíny lze udržet výrobcem deklarovaných 24,9 kWh/100 km, ale jakmile vyjedete na okresku, nebo dokonce na dálnici, běžně se na ukazateli spotřeby ukazují čísla přes třicet. Přitom jsem se rozhodně nehnal s větrem o závod – ono to ani moc nejde, protože maximální rychlost je elektronicky omezená na 130 km/h. 

A trochu zklamaný jsem byl i z výsledné dynamiky. Na papíře sice vypadá 160 kW z elektromotoru, který má maximální krouťák skoro od nulových otáček jako bohatá porce, ale obzvláště v meziměstském provozu už mi občas přišlo, že se Tourneu moc zrychlovat nechce. Důvod je samozřejmě nasnadě – velká čelní plocha (ačkoli aerodynamicky se mi zdá karoserie celkem dobrá, na neutrál dokáže vůz plachtit překvapivě dlouho) a nezanedbatelných 2541 kg pohotovostní hmotnosti bez řidiče si zkrátka nějakou energii k dopřednému pohybu vyžádá. 

Naštěstí je ale v nabídce i celá řada lepších a levnějších variant. Naftový dvoulitr EcoBlue s manuálem i automatem ve dvou výkonových verzích (110 a 125 kW) a dokonce i plug-in hybridní 2,5 litrový benzínový Duratec se slibnými 171 kW síly. Nejsilnějším konkurentem této elektrické verze je tak paradoxně právě onen plug-in hybrid, který za méně peněz také nabízí možnost nabíjení a čiště elektrického provozu, zároveň ale láká výkonným dvou a půl litrem. Už se těším, až ho vyzkoušíme v testu. 

Verdikt

Nový Transit je fakt dobrý, povedl se výborně. Úpravy v ergonomii, zpracování a interiéru vozu opravdu prospěly a v luxusně vybavených osobních variantách se posádka konečně necítí jen jako v dělnické dodávce, do které dovnitř někdo nalepil koberec, ale jako v osobním autě. Elektrická varianta je…přinejmenším kompromisní a moc si nedovedu představit, co by mělo zákazníka motivovat k jejímu pořízení na úkor levnějšího plug-in hybridu (nebo mnohem levnější naftové verze). Chápu ale, že dnes jde o nezbytný doplněk modelové řady, který do nabídky z principu musí patřit. 

Technické údaje

E-Tourneo Custom
Elektromotor 160 kW / 218 k 
Pohon zadní nápravy
1st. automatická převodovka
Využitelná kapacita akumulátoru 64 kWh
Instalovaná kapacita akumulátoru 82,5 kWh
Dojezd na elektrický pohon dle výrobce 297-305 km
Dojezd na elektrický pohon v testu 202 km
Průměrná spotřeba dle výrobce 24,7 – 25,2 kWh / 100 km
Průměrná spotřeba v testu 30,1 kWh / 100 km
Základní cena naftového Tournea: 1 310 430 Kč s DPH
Cena testované elektrické verze bez příplatků: 1 690 975 s DPH