Peugeot 508 SW GT: je krása pomíjivá?

Není to tak dávno, co jsem měl domněnku, že všechna nová auta jsou v pohodě, že mi jako běžnému uživateli při přechodu z 18 let staré krabice bude příjemné prakticky všechno. Ve své naivitě jsem si představoval, že rozdíly mezi novými vozy jsou minimální. Ok, Mazda bez podřazení netáhne do kopce a VW bude takové konzervativní. A dál? Peugeot byl v mých očích prostě jen další pohodlné auto s trochu netypickým kokpitem. Spoiler: během testovacího týdne jsem se neprojel ani Mazdou, ani VW. Stačil totiž jeden vůz, aby moje zjednodušené předpoklady postavil na hlavu. 

Když se v redakčním chatu objevila francouzská vlajková loď, dostal jsem zálusk. Ono jaké taky máte možnosti, pokud si dneska chcete koupit nového velkého kombíka, co bude na parkovišti vyžnívat z šedi a průměru? Když mi můj seniorní kolega Honza Křeček lakonicky pravil: „Bude se ti líbit”, nemohl jsem dospat. 

Víte, jak se říká „Tohle auto nezestárne, to má nadčasový design”? Představuju si, že toto typické zadání dovolí designérovi rozmáchnout se, jak libo, a zároveň pouze do té míry, aby měl výsledek zároveň konzervativní linky, co nikoho nepohorší. Jen žádné výstřelky. Lid to tak chce. A pak je tu Peugot 508. 

Subjektivně říkám: podívejte se na tu nádheru. K té barvě skvěle padne i tmavé panoramatické okno. Když někam přijedete s touhle rudou krasavicí, reakcí je hodně. A to hodně pěkných. Majestátní vzezření přechází v divadlo ve chvíli, kdy k autu přicházíte. Obzvlášť v noci jsem přes bezklíčové odemykání žmoulal klíče a mačkal tlačítko. Proč? Na uvítací sekvenci zadních světel by uznale pokýval hlavou i David Hasselhoff alias Knight Rider. Nejlepší na tom je, že se to neokouká. Alespoň mě po celý týden nepřestalo bavit hledat další a další úhly pohledu a nacházet stále nové linky a prolisy. 

Uvnitř designové orgie pokračují. Milion dojmů. Středový displej. Zapadne do interiéru jak zadek na hrnec. Vesele poklikáte a jdete dál. Ještě netušíte, jak si s ním vyhrajete, až vám bude při jízdě vedro a vás napadne, že byste si mohli nastavit klimu… Pod ním ty čudlíky. Kovové prvky. Jsou všude. Vzbuzují solidní pocit. Kombinace estetiky a trvanlivosti propracované do detailu. Pedály. Plošky na volantu. Místa kolem řadičky. Ovládání výdechů ventilace. Jako kdyby to neprojektoval inženýr, ale architekt. Úplně se vám chce tahat, kroutit, mačkat. Zkoušet. Během týdne jsem se přistihl, jak měním funkce ne proto, že bych to potřeboval. Prostě jsem se jich chtěl dotýkat. 

Ale není všechno zlato, co se třpytí. Zvlášť pokud máte rodinu a řešíte i praktickou rovinu. Žena si stěžuje, že není kam dát velká petka od Matonky. Mě zase překvapuje loketní opěrka, co se neotevře dokořán, pokud nemáte sedačku posunutou dopředu. Že to není záměr, poznáte i podle toho, že se nerozsvítí vnitřní světýlko. Přemýšlím, jestli to je chyba konkrétního kusu. Dojem nenapravují ani madla nad dveřmi. Protože tu žádná nejsou. 

Na druhou stranu, rodina a obzvlášť děti milují multimédia a ta tu fungují dobře. Sice máte vzhledem k době projektování automobilu k dispozici pouze drátový car-play, ale zato dobře fungující. A propo – musím vychválit do nebes i-cockpit displej. To, jak přirozeně funguje navigace nebo zobrazení všeho podstatného o autě v několika módech (včetně možnosti vytvořit si vlastní) nezastíní ani fakt, že animace, které vám oznamují změny jsou spíše efektní, než efektivní. Kdyby šly alespoň vypnout – mám zkrátka jiné preference. Napadá mě, že jako potenciálního kupce by mě to při předváděcí jízdě nenapadlo zkoumat. Takže až si jednou půjdu koupit nový vůz, chci ho na osahání minimálně na víkend, abych se vyhnul nechtěným překvapením. A to jak pozitivním – noční režim, o kterém jste určitě slyšeli, stojí za každou korunu příplatku –, tak i těm, které vám nadzvednou obočí.

Příklad: sedačky. První dojem je… ale co, koukněte se sami. Prošívání. Výrazné. Luxusní. Dokážou vyhřívat a masírovat (odvětrávání bohužel stále neumí, škoda). No a pak v nich projedete ostřeji zatáčku a trochu v nich plavete. Po dalších 200 km jsem přemýšlel, co je na nich dle výrobce ergonomického. Kolega z práce rád říkával – zážitek nemusí být dobrý, hlavně když je silný. To druhé tady platí beze zbytku. Vidíte to krásné perforování? Garantuju, že ho budete i cítit pod zadkem. Obyčejně mám kůži děsně rád, tady mi nesedla. Zbytek posádky měl podobné dojmy… 

Na test jsme přivítali verzi s nejsilnějším benzínovým motorem. Nevím, jestli to byl zelenomyslný evropský úředníček nebo schovaný trpaslík uvnitř auta, ale co se týká reakce na plyn, byl jsem zklamán. Mód sport. Pedál na podlaze. Reakční doba? Snad napoví fakt, že od okamžiku, kdy dáte plnej po okamžik, kdy auto vyrazí dopředu (a vyrazí, jede pěkně), na světě vznikne 18,8 webových stránek a 744 lidí vyhledá porno. Mám podezření na viníka. Neověřený drb zní, že u pežotích benzinových agregátů automatická převodovka postrádá vyladění, které u nafty nechybí. Pokud nejedete pilu, řadí plynule. Jakmile potřebujete razantně předjet, je to trochu jako ruská ruleta. Chvíli nic, načež otáčky vyletí vysoko a zůstanou tam viset. Nemluvě o tom, že turbomotor točící 4 nebo 5 tisíc předvádí spíše akustický výstup než točivý moment. Řazení na volantu je částečné řešení, i když plnou kontrolu vám stroj nepřenechá. 

Abych nekřivdil, s touto situací se většina uživatelů potká málokdy. Lvíček mě totiž od pohledu docela mátl. Ten volant, digitální i-cockpit ani svaly neznamenají, že jedete ve Formuli. Možná vás to bude svádět, protože 165 kW. Prosím, mějte rozum, toto je plavný francouzský kombík. Pokud se chystáte jen tak korzovat, pak doporučím nějaký méně dynamický režim nebo rovnou EKO mód, který auto ještě zplavní a vám dodá klid. Ten na palubě skutečně zažijete. Podvozek se mi líbil moc. Především kvůli odhlučnění a komfortu. Na konci dne pro mě představuje etalon v mixu pohodlné dopravy kvůli tichu na palubě a jistotě, či spíše suverenitě, kterou předvádí. Celkově jsem se během testu víc a víc utvrzoval, že tohle není auto, co byste řídili. Spíš mu zadáváte pokyny a ono je s grácií a trošku podle své vůle plní. 

Dovolte mi to ilustrovat na adaptivním tempomatu. Při nejlepší vůli jsem mu nevysvětlil, že když se blížím k autu, hodím blinkr doleva a zatímco čekám, abych tam rovnou nevjel rychlejšímu vozidlu, nechci brzdit. Nebojte, myslí za vás, brzdí za vás. A fest. Přes vzdálenost snad 10 délek vozů nejede vlak, i když máte nastaven minimální odstup. Ještě že alespoň ovládání je na samostatné páčce, to miluju. Vůbec, jak má něco dedikované ovládání, tak to po chvilce sžívání najdete se zavřenýma očima. Pamatujete na tu zmínku o ovládání klimatizace na začátku? Připravte se, že za jízdy budete ťukat na displej. 

Verdikt: 

Pokud dáte na první dojem, na design, nebo jste zubaři a baví vás koukat na otevřená ústa okolostojících, pořiďte si pětsetosmu. Za cenu lehce nad milion uděláte neskutečnou parádu. Na každý pád, tenhle vůz funguje jako optický klam. Možná, že realita není přesně taková, jak to vypadá. Ale stejně vás ten celkový vizuál dostane. Tohle auto je jedinečné a jedinečně se i chová, tak vás prosím – zkuste mu těch pár mušek prominout. A my ostatní se budeme mít čím kochat. 

Poděkování: 

Za tu hezčí polovinu fotek patří velké díky Honzovi Křečkovi, který mě zase jednou zachránil. 

Technické údaje

Motor: přeplňovaný zážehový čtyřválec 1 598 cm3
Výkon: 225 koní (165 kW) v 5 500 ot./min
Točivý moment: 300 Nm v 1 900 ot./min
Převodovka: osmistupňová automatická Aisin
Pohotovostní hmotnost: 1 505 kg 
Maximální rychlost: 245 km/h
0-100 km/h: 7,4 s 
Kombinovaná spotřeba (udávaná): 5,7 l/100 km
Kombinovaná spotřeba (v testu): 8,3 l/100 km (najeto pouze 2500 km)
Cena od (GT 225): od 1 090 000,- Kč