Mitsubishi Outlander PHEV: Jackie Chan do zásuvky

Značku Mitsubishi mám odjakživa spojenou se svým dávným plakátovým idolem – Jackie Chanem. Pokud jste neviděli legendární honičku Lanceru Evo IV ve filmu Who Am I? z roku 1998, vřele vám doporučuji najít si alespoň sestřih na omnipotentním YouTube. Nezapomenutelný je i obojživelný Starion v jinak průměrném druhém dílu Cannonball Run. Mitsubishi se aspoň na chviličku mihne v každém Jackieho filmu, což je samozřejmě dáno obchodním partnerstvím, jak jinak. Jenže vzhledem k tomu, že tohle partnerství trvá víc než třicet let, musí být v pozadí něco víc. Jackie Chan prostě má rád Mitsubishi a to v mých očích značce přidává notný kredit. 

Dnešní nabídka tří diamantů se sice do akčního filmu hodí asi jako galoše na bál, na nezájem zákazníků si ale automobilka stěžovat nemůže. Nejen adrenalinem živ je člověk a Mitsubishi rozhodně není jediná značka, která shledala, že k úspěšnému fungování je výhodnější věnovat se uspokojování méně dobrodružných lidských potřeb. A když dáme stranou předsudky, najdeme v dlouhém zástupu běžných spotřebičů i kousky velmi nadprůměrné, ba pozoruhodné.  

Outlander je na první pohled další z řady středně velkých SUV. Má důstojné, ale přiměřené proporce, takže to není trendy cross-skrček ani otylý mastodont, který by se snažil spolknout Suburban. Vlastně to vypadá, že se kromě trochu ujetého japonského designu ničím neliší od konkurence. Stejně jako Jackie Chan ale klame tělem. Pod vizáží ničím nezajímavého prosťáčka najdeme jeden z nejlepších hybridních pohonů, jaké jsou aktuálně na trhu. Nijak mě nepřekvapuje, že jde o nejprodávanější plug-in hybrid v Evropě a vlastně i na světě. A loňský facelift ho posunul zase o hezký kousek vpřed.

Kupříkladu interiér už nezastírá, že patří do 21. století, také materiály přidaly na kvalitě. Řadicí páka pořád vypadá jako sprcha, ale dobře se s ní manipuluje – hlavně proto, že zpátečka se řadí od sebe a jízda vpřed k sobě, takže prakticky není možné se netrefit. A parkování má vlastní tlačítko. Velké významné plus dávám za návrat točítka ovládání hlasitosti. 

S faceliftem se do kabiny dostaly také předtím absentující prvky výbavy. Jsme rádi, že si v Mitsubishi přečetli Honzovu recenzi a chytili se za nos – všechno, co tu dříve chybělo, už je na svém místě. 
Elektrické automatické stahování všech čtyř oken – check.
Elektricky ovládané dveře kufru -  check. (Uvnitř dokonce najdete butonek, kterým si můžete zvolit, zda chcete víko kufru zvedat ručně, nebo za pomoci elektřiny)
360° parkovací kamera – check.
Adaptivní tempomat – check. 
Nadále tedy chybí jen head-up displej, ale tady si říkám, jestli není Honza trochu zpovykaný… 

Leckoho možná překvapí, že auto není vybaveno navigací (ta patří až k nejvyššímu výbavovému stupni Instyle+). U auta přes milion by to člověk bral jako samozřejmost, ne? Když budu hnidopich a naháněč odškrtnutých kolonek, tak nejspíš ano. V reálném světě ale zabudovanou navigaci v nových autech zapínám jen proto, abych zjistila, jestli je k něčemu dobrá, případně se pokochala hezkou grafikou. Jinak automaticky připojím telefon a spustím Waze. Absence vlastní navigace mi tedy žíly nerve, to už bych se spíš přimluvila za bezdrátový Carplay. 

Změny s faceliftem proběhly i na méně viditelných místech – objem dvoulitrové benzinové atmosféry se zvětšil na 2,4 l. Výkon tak lehce narostl, mnohem zajímavější je však fakt, že motor umí pracovat v Atkinsonově cyklu, což také většinu času činí. Efekt na úspornost posoudit nedokážu, každopádně vidím velký přínos v tichosti a kultivovanosti. Spalovací motor v běžném provozu není skoro slyšet, teprve ve vyšší rychlosti se nakopne klasický cyklus Ottův a pak už slyšet je. To je moment, kdy oceníte docela slušné, i když “neznačkové” audio. 

Změna hybridních režimů je v provozu téměř nepostřehnutelná. O to víc mě bavilo sledovat na displeji tok energie. Řídící jednotka jednoznačně preferuje čistě elektrický mód, tedy pohon dvou elektromotorů umístěných na přední a zadní nápravě, a zdaleka se přitom neomezuje na nízké rychlosti. Na elektřinu můžete v pohodě předjíždět, dokonce svištět po dálnici. Nadšení samozřejmě moc dlouho nevydrží, protože kapacita baterie stačí zhruba na 40 až 50 kilometrů s hodně lehkou nohou. V dálniční rychlosti tedy kilowatthodiny mizí jako pára nad hrncem. Když systém vyhodnotí, že elektřiny není nazbyt, spustí se spalovací motor, který primárně slouží k pohonu generátoru dobíjejícího baterie. A teprve když budete plynový pedál opravdu ždímat, začne se výkon ze spalovacího motoru přenášet přímo na kola. 

Tlačítkem vedle řadicí páky si můžete vybrat způsob hospodaření s energií. Režim normal nechává manažerská rozhodnutí na řídicí jednotce, prostě jedete a neřešíte. Režim Save šetří elektrickou energii na později, spotřebovává jí jen nutné minimum. A konečně režim Charge dobíjí baterii spalovacím motorem, abyste ji měli k dispozici později, až to budete potřebovat. Na cca 90 km dlouhé cestě jsem byla schopna dobít baterie zhruba na poloviční kapacitu. Motor v režimu Charge přirozeně začne chlemtat benzín jako najatý, takže není problém jet po dálnici za 13 litrů. Ale plug-in hybrid si logicky nekupuje někdo, kdo má v plánu ho nabíjet rychlou jízdou po dálnici, že? Koupí si ho člověk, který má snadný přístup k elektřině.

Z rychlonabíječky nabijete baterii na 80 % asi za půl hodiny, plné nabití z obyčejné zásuvky pak trvá něco přes 5 hodin. (Jen mě malinko zaskočilo, když jsem při dobíjení u chytré lampy PRE zjistila, že kabel jde od zamčeného auta odpojit. Nezbývá než doufat, že už nejsou devadesátá léta a kabely se krást nebudou.) Během týdne tedy můžete dojíždět do práce čistě na elektrický pohon a to je, oč tu běží. Přiznávám, že čísla nejsou moje silná stránka a o přesném fungování hybridního ústrojí si jinde přečtete víc, ale jedno vám můžu říct s jistotou a klidným svědomím: jede to hladce, tiše a jak z praku. Trollit na semaforech potuněné sporťáky tuctovým esúvéčkem je osvědčený lék proti špatné náladě, to vám potvrdí devět z deseti ekologických aktivistů.

Outlander pochopitelně není žádné sportovní náčiní. Podvozek má naladěný do komfortu a raději se nonšalantně pohupuje, než by někam chvátal. V zatáčkách krotí řidičův závodnický zápal náklony karoserie a nedotáčivostí, která je ale snadno detekovatelná a tím pádem řešitelná. Prostě je třeba ubrat. Na dálnici se však nezadržitelně řítí vpřed, dokud vás ve stopětaosmdesáti neklepne přes prsty omezovač.

Verdikt

Hybridní Outlander je skromný společník s velkým potenciálem. Nestrhává na sebe pozornost davů, i když by si ji svým způsobem zasloužil. Je to takový Jackie Chan. Pod jeho pohledem se ženským nepodlamují kolena, vlastně spíš vypadá, že neumí napočítat do pěti. A pak udělá nějaký hustotrik, na který zůstanou James Bond se Spidermanem jenom nechápavě civět. Jenom tak, bez fanfár a ovací. Je dostatečně velký, dostatečně komfortní, dostatečně vybavený, navíc s ním můžete parkovat v zónách a ještě se tvářit uvědoměle. Za cenu, která v zásadě nemá konkurenci, dostanete auto, které je dobré, a hybrid, který je naprosto parádní.

Technické údaje:

Motor: zážehový čtyřválec 2 360 cm3 + 2 x synchronní elektromotor
Výkon: spalovací motor 135 koní (99 kW) v 4 500 ot./min
           elektormotory 82 koní (60 kW) a 95 koní (70 kW)
           celkový výkon soustavy 224 koní (167 kW) v 5 700 ot./min
Točivý moment: spalovací motor 211 Nm v 4.500 ot./min
                        elektromotor 2 x 137 Nm                        
Převodovka: Automatická s fixním převodem
Maximální rychlost: 170 km/h 
Zrychlení 0-100 km/h: 10,5 s 
Kombinovaná spotřeba (udávaná): 1,8 l/100 km
Kombinovaná spotřeba v rámci testu: 8 l/100 km 
Cena od (výbava Intense): 959 900 Kč
Cena s výbavou Instyle: 1 179 900 Kč