Kia Optima GT: Kam ten spěch?

Nějak se mi to všechno vrací. Těsně po přelomu milénia jsem toužil po luxusně vybaveném americkém autě s automatem a alespoň dvousetkoňovým víceválcem. Kamarádův Chrysler Vision pro mne byl ukázkou toho, jak jsou evropské vozy se švihadly, bez klimatizace, tempomatu a s podivným klackem místo voliče, zpátečnické a zbytečné. V té době byly "ameriky" levné a nikdo je nechtěl. Nejčastějším dotazem nebyla spotřeba, ale cena povinného ručení. Ostatně sazby se účtovaly dle objemu motoru a nad 2,5 litru už byla jen jedna. Takže ameriky měly tu nejvyšší. Takový hezký komunismus. Až teda na můj Chrysler Lebaron 2,2 Turbo, ale to probereme někdy jindy v rámci černé kroniky…

Vždycky mě bavila udělátka, čudlíky, chytrá řešení a všechny ty podivnosti, které dodávaly těm starým a z bůhvíčeho posvařovaným zombiím dvojitý charakter. Nebylo třeba nic dělat, když jel člověk jen tak někam a nespěchal. Ale když se hnul testosteron, stačilo na to šlápnout, planetovka s hydroměničem podřadila a mnohoválec vyprodukoval hluk, smrad a radost. Optima GT tak nějak sází na stejnou notu. Jen těch udělátek je víc, podvozek je tvrdší a uprostřed auta je mapa co se hýbe. Pokrok nezastavíš. Nebo je to slogan odvedle?

První velké překvapení přišlo hned s otevřením dveří. Sedačky jsou nádherné. Při pohledu na ně mě napadlo jen "čtyři dveře na dvanáct". Nemuselo by se za ně stydět cokoli choulostivého na olej, provozní teplotu a korozi. Ostatně celý interier působí sice poněkud usedle, ale elegantně a prostorně. Najdou se chybičky jako třeba ostrá hrana falešného hliníku kolem držáku na pití a pitoreskní imitace švu na zcela upřímně plastové palubce, ale já tohle všechno bez jediné pochybnosti promíjím, protože interier funguje. A není to jen o tom, že hlasitost rádia se ovládá kolečkem na které bez problému dosáhnete. Tady totiž funguje infotainment. Cokoli na něm zmáčknete, za cokoli potáhnete, to ihned na dotyk reaguje. Nedějí se tak časté prodlevy, při procházení seznamu neklikáte na nějaké pitomé šipky, ale jednoduše na to hamtáte tak jako na telefon a ono to funguje, nenadává a když už to trošku nestíhá, tak se to přizná a oznámí, že to bude chvilku trvat. Čudlíky potvrzující nebo rušící nějakou funkci jsou u spodního okraje, takže si jen prst opřete o spodní hranu a neminete. A návrat na úvodní menu je vlevo nahoře s podobným výsledkem. Tohleto se mi líbí. A je tu CarPlay a ta věc od Googlu, takže i kdyby vám funkce auta nestačily, můžete si napojit telefon a hotovo. A když už jsme u velkých drobností, místo popelníku máte bezdrátovou nabíječku na mobil. Jak já miluju tenhle přístup!

A tímhle to nekončí. Na palubce máte velké krásné popsané spínače, které vás rovnou přesunou do mapy, k telefonu, do nastavení a já nevím kam ještě bez toho, abyste nad tím museli jakkoli přemýšlet. A pak jsou tu ještě dedikované ovladače pro:

1. Regulaci podsvícení celé palubky
2. Vyhřívání volantu
3. Vyhřívané a ventilované sedačky
4. Dvouzónovou klimatizaci
5. Kamery kolem celého auta
6. Automatický parkovací asistent
7. Volič tří jízdních režimů
8. Vypínač ESP a kontroly trakce
9. Adaptivní tempomat
10. Aktivní asistent jízdy v pruzích
11. A ještě něco na co už jsem zapomněl

Hraček tedy požehnaně. A všechny se ovládají naprosto intuitivně a to i po pouhých čtyřech dnech používání. Já jednoduše nevidím důvod pro menu a podmenu a položku nastavení ve které je možno najít předvolby pro kombinaci nastavení vhodnou pro zapnutí či vypnutí kontroly trakce za předpokladu že je vozidlo v klidu a kufr uzavřen. Já mám rád čudlíky.

Většina z hraček také funguje jak má. Zejména adaptivní tempomat je kámoš do kolon. Sice se trošku letargicky rozjíždí, ale tomu se dá pomoci plynem. No a nebo taková malá blbost že když sednete do studeného auta tak bez jakéhokoli nastavování velký černý sedan vyhřeje volant a sedačku na příjemnou teplotu. Nezačne topit, jen si dá pozor, aby to nestudilo.

Najdou se však i chyby. Asistent jizdy v pruzích (nejde o autopilota a Kia jej tak také neinzeruje) se někdy chová jako opilec a kýve s autem od čáry k čáře, hlasitě nadává když sundáte ruce z volantu, ale v momentě kdy se na něj spolehnete, jen tak pro forma držíte volant a užíváte si tu modernu, najednou přestane fungovat. Volant pustí a jediný důvod, že si toho všimnete je hluk tření kovu o svodidla a změna barvy viníkovy ikonky ze zelené na bílou. Upřímně řečeno je to trošku o ústa, protože řízení je díky asistentovi extrémně necitlivé a přímo antiintuitivní. Možná tomu nerozumím, ale přišlo mi, že se na to dá buďto spolehnout a stát se pouhým pasažérem, nebo se s tím můžete tak trochu prát a snažit se řídit sami, ale to mi přišlo fakt nepříjemné a zbytečné. Takže když dojde k samovolné deaktivaci buďto podřimujete, nebo se šťouráte v mapě a hledáte hospodu po cestě. Pak už následuje jen panika, defekace a expresivní výrazy. Oceňuji snahu, ale pokud nejedete ve dne po suché a dobře značené dálnici tak na tohoto skřítka zapomeňte.

Jenže to znamená začít řídit manuálně. Je pochopitelné, že když vám elektronika kecá do řízení, nečekáte v něm cit. Jenže ono to pokračuje i když tu elektroniku vypnete. A kdyby jen cit. Hlavně je v něm uměle simulován odpor, takže nikdy nemáte šanci předvídat, co se bude dít. Zkusím to popsat na příkladu. Jedete táhlou zatáčkou, najedete do ní, řízení přituhne, vy to překonáte, cesta se začne rovnat, ale řízení klade odpor při návratu do středové polohy. Pak se něco stane a řízení odpor ztratí jen proto, aby jej při dorovnání na rovinku zase získalo. Je to celé takové chaotické a otravné. Nejhůře to celé funguje když jedete zvolna. Když začnete řádit jako Vatanen, problémy zmizí. Konsensuální teorií redakce je, že sportovní Optima musela dostat sportovní řízení a kalibrace se nepodařila. A upřímně, tohle je věc, přes kterou já bych se asi přenést nedokázal.

Zbytek auta pak už je celkem predikovatelný. Dvoulitr s turbem má prodlevu jak při akceleraci, tak v momentě, kdy už zrychlovat nepotřebujete, což se šestistupňovým automatem semtam znamená, že se celá věc chová jako kopající kůň. Na to se ale dá zvyknout a je to šarmantní. Nehamtejte na to jako na velký buben a auto začne tahat civilizovaně, převodovka odřadí stupně sametově a repráček v palubce začne znít jako osmiválec. Ten zvuk je falešný a ve sportovním módu asi oprávněně trošku hlasitý, ale je to celé hračka. A kdo nikdy nenamontoval kus kelímku od jogurtu do špic bicyklu jen proto, aby to dělalo brm brm, si stejně žádné sportovnější auto nekoupí. Já si to – samozřejmě s niterným odporem pravověrného puristy – několikrát omylem užil.

A podvozek? Je tvrdý, sebejistý a aktivní tlumiče jsou cítit, což upřímně nevím, jestli je plus nebo mínus. Nezničí vám záda, neutluče ze smetany máslo, ale přijde mi, že stejně jako velmi nepovedené řízení je tento docela povedený podvozek zbytečně tvrdý a auto by bylo skvělým hotrodem i bez něj. Ostatně mám z toho takový pocit, že bez sportovního podvozku a špatně nakalibrovaného řízení bych se začal všem majitelům Oktávií RS smát nad jejich špatným výběrem.

Optimě prostě chybí topmodel bez zbytečné sportovnosti. Je to škoda, protože pak by se jednalo o skvělé auto na dlouhé cesty. Bylo by to pravé GT.