10 zapomenutých hot hatchů

205 GTI, Clio Williams, Civic Type-R nebo Golf GTI, to jsou jen některé z názvů ostrých hatchbacků, které nikdy nezapadnou. Ale ne každý hot hatch měl to štěstí sklízet úspěchy, když byl horkou novinkou a následně se v trysku let stát malou legendou. V dnešním výběru jsme se snažili dát dohromady partu hatchbacků, po kterých dnes už skoro ani pes neštěkne a v tématické debatě si na ně skoro nikdo nevzpomene. U některých za to může skromný počet vyrobených kusů, či zánik jejich mateřské značky, jiné chvátila koroze, další zase jen nedokázali vyjít ze stínu slavnějších konkurentů své doby. Tady jsou…

Autobianchi A112 Abarth

Slávu mikro hot hatche využívajícího komponent Fiatu 127 a Fiatu 128 už dávno odvál čas a dnes už si na něj vzpomenou leda milovníci historických rally, kde zažil italský pidižvík dlouhou kariéru. Převlečený Fiatek v úpravě Abarthu měl skromný motor o objemu jednoho litru o skromném výkonu 70 koní. Ale také vážil skromných 700 kg, a malá kolečka byla v rozích karoserie. Dobové zdroje uvádějí, že prcek byl velmi nervózní a horlivý, takže mladí Italové z něj byli u vytržení a houfně jej posílali do okolí apeninských okresek…

MG Maestro Turbo

Výrobky konsorcia British Leyland mají díky Top Gearu (budiž mu země lehká) pověst mizerně vyrobených křápů s děsivou mírou neřidičskosti, jež je ideální pálit, ničit, případně na ně shazovat piana. Nejinak tomu je i u dvojice Austin  / MG Maestro, jež sice bodovaly prostorností a vzdušným interiérem, ale jakousi míru přitažlivosti ze sebe dokázaly vydolovat snad pouze v případě, že jste konzervativní britský senior dbalý svých mravů, vlněného svetru a čapky s anténkou. Jenže na sklonku kariéry těchto modelů se na výstavě v Birminghamu roku 1988 objevila verze s velkými nárazníky od Tickfordu a velkým nápisem TURBO na zádi. Dvoulitrová jednotka stále ještě krmená karburátory a dopovaná foukátkem poskytovala 150 koní a poměrně lehké Maestro tak zvládo stovku za výtečných 6,7 sekundy, což bylo rychleji, než to v té době zvládlo Ferrari Mondial. Vyrobeno bylo pouze 505 kusů, z nichž se značná část přentransformovala na zrzavý prášek. Takže dnes už vlastně ani nikdo pořádně neví, jak jezdilo. Dle jistého pana Clarksona to však nebylo žádné terno.

Mazda 323 GTX

I další kandidát schovával pod kapotou turbo a rád snižoval svou hmotnost korozí. Avšak oproti MG se dá rychlá Mazda ještě stále sehnat. 323 GTX byla poháněna oturbenou variantou motoru B6, jež se nalézal také v MX-5 a díky výkonu 150 koní zvládlo GTX stovku pod 8 sekund a mximální rychlost 213 km/h. 323 GTX však nebyla typický hot hatch, sloužila jako homologační silniční varianta rally speciálu pro skupinu A, takže kdesi pod kabinou je ukryt středový diferenciál a Mazda hrabe nejen předními koly. Podovzek byl tvořen vpředu vzpěrami McPherson a vzadu víceprkvovým zavěšením, proto byla 323 GTX velmi mrštná. Vzpomínám si, že kdysi v 90. letech měla dosti zuboženou GTX parta místních vesnických autokutilů – měli ji moc rádi, než umřela, prý se s ní moc dobře ujíždělotehdejším policejním Feliciím.

Toyota Yaris Turbo

Milý Yarisek první generace má každý zafixován jako nákupní tašku pro mamky. O existenci přeplňované varianty, jež se v některých zemích EU chvilku prodávala, už ví jen málokdo. Motor 1.5 byl použit i v relativně běžné variantě 1.5 TS, avšak bez přeplňování. Yaris Turbo má výkon…  no neuhodli byste, opět 150 koní :-)  Pro malý hot hatch našeho milénia tak akorát, pro hot hatch našeho milénia s karosérii Yarisu ovšem nečekaně mnoho! Toyota však v oblasti ostrých hatchbacků nikdy neměla moc velké ambice a potažmo ani zkušenosti. Yaris Turbo byl zabit poměrně tvrdým odpružením a stabilizační systém nešel vypnout. Společně s tehdejší možností pouze individuálního dovozu a poměrně vysoké ceně tudíž není hot hatchem pouze zapomenutým, ale vlastně reálně nesehnatelným.

Alfa 33 1.7 16V

Čert ví proč se na kompaktní Alfu zapomnělo. Už jen kvůli jejímu statečnému srdci – čtyřválcový boxer o objemu 1.721 cm krychlových – by si zasloužila více místa na výsluní. Alfa 33 v nejsilnější motorizaci byla prvním "pořádným" autem, kterým jsem kdy byl vezen. Mohlo mi být možná 14, ale ten sytý a vysoce sportovní zvuk motoru si pamatuju stejně dobře, jako zátah neadekvátní skromným 137 koním a podvozek tvrdý jako skála. Velmi výživnou akceleraci vysvětluje pohled na údaj pohotovostní hmotnosti, která by měla činit rovnou jednu tunu. Alfa 33 krouhala zatáčky stejně řízně, jako byly tvarovány hrany její karoserie. Snad jen brzdy hrály druhé housle a bubny vzadu u Alfy s čtyřlístkem nepůsobily zrovna nejlíp – což byl ovšem problém spousty soudobých vozů. Přesto je nejvýkonnější Tři-a-třicítka levnou cestou k statečnému alfímu srdci – pokud tedy najdete nějakou na prodej… A dovolím si ještě jeden technický poznatek – Alfa 33 1.7 16v má čtyřklapku už v seriovém provedení. Ukažte mi jiné auto této cenové kategorie, co má víceklapku. Vždyť tahle věc zcela měnící rychlost odezvy plynu a zvuk motoru se běžně v seriové produkci vůbec neoběvuje a když náhodou jo, tak jsou to Mkové BMW a podobné stroje.

Proton Satria / Mitsubishi Colt GTI

Kulaté supermini od Mitsubishi a jeho následná licenční varianta od Protonu se v tuzemských končinách nikdy pořádně neusídlily ani v běžných variantách, verze GTI pak je v rámci celé Evropy dosti výjimečné vzezření. Přitom byl Colt GTI podle dobových testů velmi zdařilým ostrým hatchbackem, jež působil za každých okolností velmi nadšeně, netrpěl nekomfortně kamenným podvozkem a jeho motor nezkazil žádnou radost – a to je na začátek 90.let, kdy třída hot hatchů prožívala temné období, docela dobré hodnocení. Jediné výtky směřovaly k možná až příliš lehkému řízení. Přesto však Colt či Satria těžily z točivého čtyřválce 1,8 l o výkonu 140 koní, krátce poskládané převodovky a malého půdorysu karoserie. Ostatně, jeden pravidelný účastník Plech Cupu by  o schopnostech mohl vyprávět.

Citroen BX GTI

Spojení slov BX a GTI vypadá na první pohled spíš jako pokus o kanadský žertík. Když si člověk vybaví houpavou a konejšivou charakteristiku klasických BX a přidá si k tomu nepříliš sportovně působící karoserii tvarovanou jako když na kvadruplegika na vozíku zezadu spadnou dveře, nedává to příliš smyslu. A úsměvnost završuje ruční brzda, která zesměšní všechny neznalé při pokusu o U-turn, poněvač působí netradičně na přední kola, či volant, jimiž nebudete moci ovládat přední kola i když vám praskne jen jedno jeho rameno… Přesto prý BX GTI jezdilo překvapivě dobře a v momentálním opomenutí je neprávem. Atmosférický dvoulitr dával 160 koní a BX s ním bylo ještě rychlejší, než naznačovala oficální hodnota zrychlení na 100 km/h za 7,9 s. Díky upravenému odpružení hydractive a tlustším stabilizátorům pak také získalo na jistotě a přesto zůstalo poddajné a komfortní – ve všech aspektech překonávalo slavnější 405 MI16 z vlastní stáje. Hnití v propadlišti dějin však BX přesto neuniklo…

Daihatsu Charade GTTi

Tříválec, litr objemu a laciné tvary malého Daihatsu jsou spolehlivou cestou, jak způsobit výbuch smíchu u každého, komu byste se pochlubili, že vlastníte starý hot hatch. Kdybych chtěl být zlý, řeknu, že Daihatsu bylo díky downsizingu uncool už v době, kdy downsizing ještě nikdo neznal. Ale nebyla by to pravda, protože Charade má na malinkém motůrku i malinké turbo a jeho váha je nižší, než 850 kg. 100 překrmených koní tak má spoustu prostoru pro projevy bujnosti a bujarého zaržání na semaforech za překvapených pohledů konsternovaného publika ve velkých autech… Koneckonců, malá Daihatsu si svého času zjednala docela slušnou porci respektu na tuzemské sprintové scéně. Jen už skoro všechna sežrala kovomorka…

Nissan Micra Super Turbo

Myslíte si, že trojice Polo GTI / Fabia RS / Ibiza Cupra byla první, která mezi malé ostré hatchbacky přinesla vrcholnou technologii dvojitého přeplňování? Vůbec ne. Oním autem už byla dlouho předtím Micra zvaná Super Turbo, která měla instalovány oba vyvíječe nucenéhoo plnění na čtyřválci MA09ERT o objemu pouhých 930 kubíků. 110 koní sice není nijak závratná hodnota (s ohledem na objem je samozřejmě moc fajn), přesto je Super Turbo dodnes nejrychlejší Microu historie – stovka za 7,7 skundy zní velmi sibně. Koneckonců, kompresor dopoval motůrek do 4.000 ot./min. a po něm až do omezovače v 6.500 ot./min. převzalo roli turbo – hluchých míst nebylo. Mezi malými předními koly se navíc schovával viskózní diferenciál s omezenou svorností, což je pro předohnanou rychlou věc vždycky velký přínos. Váha 770 kg pak je poslední kapkou, která způsobuje, že tuhle legračně vypadající pixličku zřejmě nutně potřebuji. Najít některý exemplář z desetitisícové produkce v kontinentální Evropě však zřejmě bude drobný problém…

Talbot Sunbeam Lotus

Toužite po druhé generaci Escortu, ale z jeho cen vás berou mrákoty? Řešení má jméno Talbot! Model Sunbeam má v sobě rally zakořeněno stejně hluboko, jen karoserie už nemá tu sedmdesátkovou eleganci dvoudvéřového sedanu od Fordu. A pokud to myslíte opravdu vážně, potřebujete Sunbeam Lotus – takové BMW 130i v předokolkovém světě vintage hot hatchů. Poháněn dvouvačkovým čtyřválcem 2,2 litru o výkonu 155 koní a vážíc přitom pouhých 960 kg, zašlapal Sunbeam každé RS2000 hluboko do země a byl úplně jiným autem, než dýchavičné základní verze poháněné litrovým utrpením. Ačkoliv mu sprint na stovku trval oficiálně 8,3 sekundy, reálně to prý dokázal okolo sedmi vteřin. A protože si Lotus pohrál i s nastavením podvozku, je Sunbeam určitě našim horkým favoritem z celé této desítky. Být tak ukrutně rychlý a přetáčivě teatrální v něčem, co má designovou nápaditost kostičky lega, je velmi… autíčkářské…

Úchylnost pod čarou – Ford Festiva Shogun

Ford Festiva je věc v Evropě známá spíše jako Kia Pride – tedy vozíček k přepravě idí, které přestalo bavit žití. Jenže Festiva Shogun je přesným opakem neduživé malé Kie. Je to předchůdce brutálního Clia V6, kterému se pidimotůrek z pod přední kapoty přestěhoval na zadní sedadla a ještě k tomu po cestě spolykal pár anabolik, takže se z něj stala Yamaha V6 užívaná v Taurusu SHO. To si vyžádalo masivní rozšíření karoserie a kompletní přepracování šasi, protože poháněná kola nyní byla samozřejmě ta zadní. Čtvrtmíli dalo zlé dvojče Festivy prý pod 13 sekund… Úpravce Chuck Beck postavil 6 těchto malých monster. Dvě z nich parkují ve slavné garáži Jay Lena.