Život s Vette – první dojmy

Předchozí díl blogu jsem končil slibem, že přijde pokračování, takže tady je. Asi je pořád ještě brzy na nějaké zásadní závěry a prohlášení. Vette mám nyní cca 2 měsíce a převažují veskrze pozitivní zážitky a dojmy.

Za tu dobu jsem najel okolo 1.200 km, a pokud to někoho zajímá, tak průměrná spotřeba je okolo 14 l/100 km. Ta spotřeba je samozřejmě poplatná tomu, že se s autem „sžívám“ a zároveň si jej užívám. Nicméně předpokládám, že z dlouhodobého hlediska se okolo těch 14 litrů budu pohybovat. Přece jen jsem si koupil „zážitkové“ auto.

Když píšu zážitkové auto, tak jaké zážitky už jsem stačil nasbírat? Jsou to drobnosti, ale ty malé střípky dokáží poskládat celou mozaiku. Začíná to už při nastartování motoru. Poctivost zvuku té americké mechaniky mi dokáže rozjasnit tvář.

Minule jsem psal o tom, jak jde vše ztuha. Ono to platí stále, ale je to spíše o zvyku. Už po těch „pár“ kilometrech mi to nepřijde. Naopak mi přijde nesmyslně přeposilované cokoliv jiného (viz mé další rodinné a služební vozy).

A podobně rychle si zvykám i na výkon. Už lépe rozumím onomu známému: „Výkonu není nikdy dost“. (Říká se to tak, že?) Tím nechci říct, že mám výkonu málo. A po pravdě – ta samozřejmost s jakou se dá dosáhnout na okresní silnici rychlostí vysoko nad dálničním limitem – mě trochu straší. Nicméně je to silně návykové a příjemné. (Samozřejmě je ta silnice vždy prázdná a neohrožuji (mimo sebe) jiné účastníky silničního provozu ;-).)

Jednu věc zažívám poprvé a to – plánovat si cestu tak, aby trasa vedla po co nejzajímavějších silnicích, prostě tak, abych si co nejvíce za volantem užil. Z každé cesty se tak stává cíl. A podle nálady se pak dá jet i na „kochačku“ – v mém případě umocněné střechou typu targa. Přiznám se, že jsem nevybíral Vette kvůli téhle vychytávce. Ale vidím v tom jeden z benefitů tohoto auta. Ne, nestane se z toho kabrio. Ano, fouká do toho a od nějakých 120 – 130 km/h to začíná být nepříjemné. A delší vzdálenost než 20 – 30 km bych tak asi nejel. Ale je to výborný kompromis, a pokud chce někdo takové auto provozovat celoročně, tak si to dokážu představit. Manipulace se střechou, která je relativně lehká, je v zásadě jednoduchá, a myslím si, že by to zvládlo i něžné pohlaví.

Jak se s Vette jezdí? Jde o sportovní auto z přelomu milénia ze Států. Nečekejte tedy přesnost Porsche, lehkost Miaty nebo dokonalost interiéru jako v Maserati. Mechaničnost a jisté „hrubiánství“ na vás dýchne na každém kroku a podobně je to s orientací na funkčnost před estetikou (tím narážím hlavně na interiér). Přiznejme si však, že velká část pramení z faktu, že Corvette byla a je budgetovým „sporťákem“. Za polovinu ceny dostáváte téměř stoprocentní sporťák.

Téměř stoprocentní. Dokonce bych řekl, že v určitých ohledech i více než stoprocentní. Motoricky Vette oproti konkurenci neztrácí, 345 koní v základu má s poměrně lehkou konstrukcí (1450 – 1500 kg, dle zdroje) snadnou práci. A funkčnost a jednoduchost motoru má výhodu v servisovatelnosti. Motor je dle chytrých internetových fór a zkušeností majitelů „service friendly“ a případné problémy (pokud se vyskytnou) se dají řešit relativně levně. Zatím nemohu potvrdit ani vyvrátit – mně čeká klasika v podobě výměny oleje, filtrů přes zimu, resp. na jaře. Při té příležitosti se budou řešit další věci – v diskusi zmíněné plováky / snímače v nádržích, které jsou nefunkční. To si takhle jedete, myslíte, že je vše v pohodě a máte ještě dost benzínu na dojetí k pumpě. A ono ne J.

„Hrubiánství“ je správné označení pro převodovku. Ne, že by byla nepřesná. Ale na „mazlení“ to není. Spíš se vyplatí přístup ala plácnutí od Mika Tysona, který právě rozdal K.O. v devátém kole. Nicméně meziplyny při řazení dolů řazení podstatně vylepší a zpříjemní.

Jiná věc je zpřevodování. Vzhledem k charakteru motoru (má rád hlavně střední otáčky, maximum je těsně nad 6000 ot/min, nicméně pobere skoro vše od nějakých 1100 ot/min) se dají reálně využít všechny stupně mimo šestý. To je vyloženě dálniční převod – při 200 km/hod točí na šestku okolo 2800 – 2900 ot/min. Pokud se člověk „doktorsky“ kochá, tak se dá jet od 70 km/hod na pětku. Pokud si ale jízdu chcete užít, tak si vystačíte na okresce s de fakto druhým, třetím a občas čtvrtým rychlostním stupněm. Na dvojku jede Vette nějakých 120 km/hod, dotočená trojka znamená 160 km/hod, čtyřku jsem na okresce nedotočil (ono pouštět se do omezovače a mít na tachometru 220 km/hod už chce odvahu). Předpokládám, že na okreskách nemáme nikdo moc potřebu jezdit víc – všichni jsme piloti, ale máme nějaký pud sebezáchovy ;-).

Kde určitě Vette ztrácí je řízení, resp. zpětná vazba. Do volantu dostáváte informace, ale dokázal bych si představit lepší komunikaci. A možná i kvůli tomu jsem se zatím nedostal k limitu, kdy bych řešil nějakou „krizovku“. Zatím nemám tolik důvěry v řízení, abych si troufnul vypnout kontrolu trakce a řídit plynem a volantem. Taky asi nejsem ten, kdo si potřebuje dokazovat, že „umím bokem, vole“. I s Vette jezdím tedy stylem nabrzdit do zatáčky a za apexem s rozumem zrychlovat. (Hmm, teď si vzpomínám, že jsem už jednou „s rozumem zrychloval“ na dvojku a zadek se mi roztancoval …) Nicméně důležité je říct, že Vette je má první silná zadokolka, tudíž veškerá srovnání s předchozími auty v tomto případě nejsou relevantní.

Jednou ze slabin Vette je výfuková soustava. Začínám vážně uvažovat o upgradu na Borlu – dělají i variantu, která je legální v EU a měla by podstatným způsobem vylepšit zvuk. Další slabinou, kterou už jsem zmínil, je interiér. S tím se bohužel nic moc dělat nedá. Jen zmíním, že tím úplně nejhorším je volant – ten se fakt hrozně nepovedl. Ale zvykám si.

Z čeho mám zatím rozporuplné pocity, jsou brzdy. Mám sériové a zatím jsem vždy vše ubrzdil. Co nevím a nedokážu odhadnout je jejich trvanlivost při dlouhodobějším zatížení („fading“) a taky nejsem úplně spokojený s jejich dávkováním. Uvidím časem, zda budu řešit – možná, až budou zralé na výměnu, tak je upgraduju.

Na jaro mně čeká ještě jedna důležitá záležitost a to je výběr a výměna pneumatik. Přední by ještě vydržely, ale zadní jsou už na limitu. Při té příležitosti udělám i geometrii. A tím se dostávám k problému, kde toto vše udělat – jak jsem si již ověřil, geometrii opravdu neudělá kde kdo. To samé bude platit o výměně pneu, neboť je při ní potřeba i nakódovat senzory v kolech. Mimochodem, teď jsem zjistil, že pravý a levý přední senzor jsou prohozené, takže jsem dofukoval a odfukoval na pumpě přesně opačná kola J.

K výběru pneumatik – máte nějaké tipy? Pokud možno jedna značka a typ (245/45/R17 a 275/40/R18)? A co říkáte na semi slicky pro běžné ježdění (např. Toyo Proxes R888R nebo Nankang AR-1)?

Pomalu se také začínám seznamovat z americkými e-shopy na náhradní díly (např. www.rockauto.com,  www.gmpartsdirect.com, www.ecklers.com). Už jsem i premiérově objednával zpoza „Velké louže“ a absolvoval celní procedury. Čekal jsem to horší, ale nakonec to ani nebolelo (tedy až na to clo J). Znáte nějaké eshopy, které můžete doporučit pro US auta (cena, kvalita, rychlost dodání, dostupnost dílů)?

Vzhledem k listopadovému datu předpokládám, že v tomto roce už další kilometry nepřidám, tudíž s dalšími dojmy, zkušenostmi, problémy (?) a tedy i s blogem se ozvu až zjara. To doufám přidám i nějaké fotky. A taky doufám, že klapne nějaký ten společný výlet ;-)