Vývoj designu světel

Přední světla jsou jedním z hlavních designových prvků. Spoluutváří tvář vozu a mnohdy na nich závisí celková líbivost. Dnes se setkáváme s rozličnými tvary a velikostmi, ovšem ne vždy tomu tak bylo. Design byl výrazně ovlivněn vývojem jak na poli materiálů, tak samotné světelné techniky. Dlouhá desetiletí byla světla kulatá anebo (od 60. let) hranatá. Občas se je sice někdo pokusil ozvláštnit elegantním rámečkem, či změnil jejich umístění, případně je schoval, základní koncepce však zůstávala stejná.

V 60. letech se začaly objevovat kryty světlometů, vzpomeňme Jaguar E-Type nebo modernizovaný Citroën DS, přičemž druhý jmenovaný v tomto směru vykazuje velkou nadčasovost. Podobně řešená světla bychom nalezli u řady moderních aut, například Golfu páté generace. Zároveň přicházejí nápady, že by světlomet mohl mít nějaký tvar. Přesto ale situace zůstává poměrně nudná a designéři se snaží kreativně vyřádit spíše na blinkrech.

Změna nastává vlastně až v 80. letech, kdy do designu začíná čím dál více promlouvat aerodynamika a v USA konečně povolují kryty světel. Spolu s tím přichází trend opětovného zakulacování a zmenšování.

Skutečným zlomem jsou však léta devadesátá. Až tehdy se objevují zvlněné křivky, které doplňují dosavadní vykulená (Corsa B), nebo úzká horizontální světla (Civic 5. generace). Takovému pojetí světlometu sice máme tendenci říkat „asijské“, případně „korejské“, ve skutečnosti ale není o nic méně euroamerické. Asiaté si jej však velmi oblíbili a trochu zprofanovali přílišným nadužíváním.

Následně jsme se k němu, snad ve snaze zalíbit se tamním trhům, snad ovlivněni designem Chrise Bangela, na nějaký čas opět vrátili.

Počátkem nového milénia se do módy zároveň dostává velmi nadčasové řešení v podobě nízkých, s horní hranou masky zarovnaných světlometů, jejichž dolní linka se zvedá směrem ven.

Ovšem zpátky do devadesátek. Tou dobou Ford představuje designový směr „New Edge“ a světlo přestává být pouhou modifikací základních geometrických obrazců, nýbrž je tvořeno průnikem několika z nich. Tento směr byl vystřídán „kinetickým designem“, kterému zase vděčíme za světla protažená až k zrcátkům, což mnozí opět považují za rozmar dálného východu.

Dnes je sice rozmanitost větší než kdy jindy, ale přesto je patrná jistá preference střízlivějšího pojetí. Zajímavé je, že ze všech výše uvedených přístupů dodnes v určité podobě přežily všechny. Otázka je, co bude dál. Stanou se světla pouhým LED čmárancem kopírujícím linie karoserie? Schovají se úplně? Nebo se naopak dočkáme nějakých bláznivin, které si dnes ani neumíme představit?

Dnes tak populární rozdělené světlomety přisuzované Citroënu měl už Phantom v roce 2003