Vyrážíme!(?) aneb Bednou na Balkán po třetí

V posledním dílu cestopisu z ročníku 2022 jsem prozradil, že se Bedna nakonec do Brna opravdu vrátila, byť se solidním časovým skluzem. Ovšem rozhodně se nedá říci, že by byla připravena k téměř jakékoliv další aktivitě. Sice prodělala výměnu CEM (která nám tak zatápěla celý poslední ročník a byla důvodem pro předčasný konec auta v Bratislavě) a dostala také nové hydroštely nad ventily, ale v pořádku nebyla ani zdaleka.

Chyby Haldex jednotky, které jsem původně přisuzoval právě tuhé centrální jednotce, nejen, že nezmizely, ale postupně se začaly množit. Stejně tak rozteklý tištěný liftkit v předních hrncích se zapracoval do horního uložení tak, že auto zatačí v okamžiku přijezdu do Brna pouze na pružinách. Další překvapení přichazí ihned po demotáži krycího plechu motoru, ze kterého se stává lehce adrenalinová zábava. Možná si vzpomínáte na loňský první den v Rumunsku a můj poněkud nepovedený výjezd na vyhlídku, jenž byl korunovan ztrátou mlhovky… kulantně řekněme, že to byl nejmenší problém. Při dopadu se totiž krom trochy lítajících střepů z nepotřebného a nevhodně umístěného osvětlení, prohnul také rám pod motorem. A to takovým způsobem, že nám aktuálně pekelně napružený šusplech při demontáži málem urazil ruce. Prostě povolíte poslední šroubek a prásk… plech startuje od auta se zrychlením, který Bedna nebyla schopna vyvinout ani jako nová.

Jak už to tak bývá když zrovna stavíte barák, není prostě tak nějak čas. Díky tomu si Bedna udělala jen pár výjímečných výletů při dovozu nějakého toho materiálu na stavbu a jinak jen zarůstala trávou.

Mezi tím však začal vývoj nového liftu. Po přechozím extempore s tištěným liftem, bylo třeba jít do větší jistoty a tak když se ozval kamarád, že by u něj v práci byla možnost tak nějak pod rukou “vytisknout” lift z leteckého hliníku, nemohl jsem říci ne. Chvilku trvalo doladit data, aby si s nimi mašina od SLM Solutions rozuměla, ale nakonec se zadařilo a kompletní lift byl doma. Cena? Moje – igelitka plná ruzných ořechů (protože realizátoři v práci nemůžou chlastat). Oficiální – pokud by se to realizovalo standardní cestou, by byla poněkud ostřejší. Hodina tisku, respektive laserového svařování na této mašině stojí cca 1200 USD. Můj lift se tiskl 23 hodin. Výsledek si spočítejte sami. Schválně jsem se díval, jestli jsou ty podložky spoň pozlacené, ale nejsou. Televize v nich taky není. Každopádně jsem pro jistotu podlepil všechny šrouby, takže pokud je někdo bude chtít, musí si vzít flexu. :D

Krabice ne úplně levných kusů hliníku byla doma, ale tím jakékoliv další aktivity utichly. To se změnilo až s blížícím se červnovým srazem VolvoKlubu ČR, kde už po několik let Bedna standardně na majáky vodí kolonu.
A tak se nakopnutá crosska, toho času v zimním módu stěhuje opět na Slovensko do Bratislavy, kde absolvuje konečně instalaci nového liftu. Po návratu začíná laborace se špatně plnícím turbem a nefunkční čtyřkolou. Ani jedno se do srazu vyřešit nestihlo, takže kolona sice odvedena, ale sem tam jsem ji přes černé uhlí sypající se z výfuku skoro neviděl.

Takhle to fakt nepůjde. Kombinace nefunkčního Haldexu, nemožnosti regulovat krouťák a ne zrovna malé váhy dělá z tohoto mastodonta asi nejneschopněší auto v terénu ever. Jakýkoliv výlet do nestandardních podmínek probíhá asi následovně. Bedna najíždí na zatravněný mírný svah. Řidič se snaží regulovat výkon, aby přední kola udržela grip. Crossce asi po deseti metrech dochází bez turba pomalu dech, takže řidič přidává lehce plyn. Otáčky postupně rostou, výkon však stále nikde. Další velmi lehké přidání plynu. Motor velmi neochotně dosahuje cca 2800 otáček. Právě v tento okamžik zabírá skokově turbo a srdce Bedny během okamžiku posílá na přední kola plných 120 kW a 440Nm. To má ovšem jen jediný efekt – hlína lítá všude kolem a Bedna se během okamžiku uhnizďuje ve dvou efektních hrobech, které si pod sebou právě vyhrabala přední náprava. Prostě ideální stroj do terénu. Přidejte ještě trochu vody a ta hrouda švedské oceli nedostane mimo asfalt pomalu ani zadní kola. (V rámci možnosti číst tento članek před dva a dvacátou hodinou, byly z popisu vynechány různé pejorativní výrazy množící se po celou dobu operace v oblasti volantu…)

Prostě je třeba zprovoznit buď Haldex nebo systém přeplňování. Idealně pak obojí. Po pár peripetiích s ruznými jednotkami a čidly Haldexu, korunovanými menší ekologickou katastrofou postihnuvší širokou oblast okolo autoservisu (holt, když vám lehce uhne tesnění pod jedním čidlem na Haldexu a vy to zjistíte až po testovací jízdě tak, že můžete jít po vlastních olejových stopách), je Bedna konečně opět AWD stroj (stále zůstává otázka “Na jak dlouho?”. To jí dává jistou šanci přežít další ročník, protože se mi letos nepodařilo sehnat jiné přední poloosy. Tím pádem jedeme na loňských, trochu utahaných. Zadek by jim tak měl trochu odlehčit – taková je alespoň teorie. :D



Proběhlo také několik pokusů o umravění systému přeplňování, avšak zde se nějak významný úspěch zatím neprojevil a nám dochází čas. Zhruba za 26 hodin vyrážíme na trasu, takže já se loučím a jdu balit.
Držte nám pěsti, letos to budeme asi potřebovat. Za těch několik let s touto XC70, jí letos věřím snad úplně nejméně – ale stále věřím. :)

Něco málo z průběhu cesty se bude tradičně vyskytovat na instagramu Bedny (https://www.instagram.com/gumbalkan_bednakytu). Zbytek pak zase v průběhu roku v cestopisech zde na autíčkáři.