Stilo aneb Golf po italsku

Nová technika pro nové tisíciletí

S tehdy novým Stilem někoho ve Fiatu napadlo, že by snad mohli chtít konkurovat Volkswagenu a nabídnout auto obdobné kvality a praktičnosti. Ono taky po předchozích modelech Bravo/Brava/Marea, které všechny tři nahradil model Stilo, bylo co napravovat. Zejména kvalita interiéru, ale i samotná karoserie nepatřily k jejich silným stránkám. Však taky šlo pouze o několikanásobný facelift letitého Fiatu Tipo, něco jako když se u nás Škodovka stále tou dobou snažila prodávat ocucaného Favorita a všemožnými výhodnými edicemi z něj dělala „nové auto“. Také elektroinstalace na starších modelech nepatřila k jejich silným stránkám. Stilo tak hned na začátku dostalo do vínku na tu dobu velice moderní a robustní techniku. Zcela nová karoserie postavená na úplně nové platformě měla excelentní tuhost a poskytovala na tu dobu nadprůměrnou ochranu při nárazu. Elektronika auta byla taktéž zcela nová, poprvé u Fiatu kompletně založena na sběrnici CAN, což mělo minimalizovat počet kabelů v autě a umožnit výrazně jednodušší komunikaci rozsáhlé výbavy. Standartně mělo Stilo zcela nový a revoluční posilovač řízení integrovaný ve sloupku řízení s proměnlivým účinkem a režimem City pro snadnější parkování. Dále tu mohla být veškerá tehdy myslitelná výbava nejen v této, ale i v mnohem vyšších třídách. ASR a ESP? Samozřejmě! Automatické stěrače, xenonové světlomety, duální digitální klimatizace, vyhřívané sedačky… prostě vše, co vás napadlo jste mohli mít a k tomu ještě mnohem víc. Stilo totiž jako jedno z prvních aut nabídlo bezklíčový přístup a startování, stejně tak ve výbavě mohlo mít i radarový tempomat. No kdo z vás to tehdy měl? Kdo z vás to má dneska! Samozřejmě každá sranda něco stojí a tak Stilo v plné náloži není nic běžného a obvyklého. Ale už jen dálkový centrál, elektrická okna, klimatizace a standartní ABS/ASR nebo kotoučové brzdy na všech kolech, to je na tu dobu slušná základní výbava.

Evoluce, ne revoluce

Pod kapotou se mnohé změny neodehrály a Stilo dostalo v zásadě staré a už léty prověřené motorizace. U benzínu to byly motory Fire. Pak také motor 1.6 Torque známý už z předchozích modelů, nebo například Multiply. Nad ním pak stál čtyřválcový motor 1.8 a vrchol nabídky atmosferický pětiválec 2.4. Diesely byly pouze čtyřválcové 1.9 JTD a to ve variantě 8V a později 16V Multijet.

Jednoduše robustní

Podvozek také není nic sofistikovaného, je konstruován spíše na výdrž a snadnou opravitelnost než na skvělé jízdní vlastnosti. Vpředu se nachází jednoduchá náprava se vzpěrami McPherson a litinovým ramenem s malým předním a vodorovným zadním silentblokem, vzadu je pak torzní náprava uchycená do karoserie dvěma hydraulickými silentbloky, pro lepší tlumení hluků.

Tolik tedy základní holá fakta a teď už přejděme k tomu, jak to jezdí, jak se s tím žije a jestli má smysl to vůbec chtít.

Rodinné zkušenosti

Náš konkrétní kus je z roku 2002, je to tedy jeden z prvních kusů a je vybaven motorem 1.6 16V 74kW, tedy Fiatí jednotkou Torque z Multiply a dalších. V rámci přísnějších emisních limitů tady již plní normu Euro 3 a dostal standartně elektronickou škrtící klapku a výfukové svody s katalyzátorem. Dále tu jsou čtyři okýnka v elektrice, modrý látkový interiér, manuální klimatizace, ABS/ASR, polohovatelná zadní sedadla, loketní opěrka nebo například stoleček pro zadní cestující. Samozřejmostí je pak palubní počítač s údaji o spotřebě, dojezdu a dalších věcech, které se občas můžou hodit. Dodatečně byl do tohoto vozu dodělán tempomat, což je u každého Stila v zásadě poměrně jednoduše možné.

Mechanika funguje

Samotné pohonné ústrojí s převodovkou nebývá problémem. Motor sám o sobě je mechanicky dost nezmar a pokud jej někdo nezničí zanedbáním výměny rozvodového řemene (předpis říká 120tkm/5let, ale z praxe vydrží mnohem déle), přežije zbytek auta. Je to motor ze staré školy, dole moc síly nemá, ale ochotně se vytáčí a příjemně reaguje na plyn. Bohužel jeho dynamickým projevům stojí v cestě pětirychlostní převodovka s hodně dlouhými převody. Táhlé kopce tak jezdíte na vytočenou dvojku a na dálničních 130 km/h neočekávejte na pětku jakoukoliv dynamiku. Když vám tam někdo vjede a zbrzdí vás, hezky podřadit, nejlíp o dva kvalty a zrychlit kam je potřeba. Průměrná spotřeba pohybující se okolo 7l/100Km je pak zcela v normě. Achillovou patou tohoto motoru je však naprosto nevhodně umístěná řídící jednotka motoru – přimontována na samotné víko ventilů, takže se celou dobu připéká a je jen otázkou času, než selže. Preventivním řešením je její přesunutí k baterii (kabely výjdou, takže je to vcelku snadná a rychlá operace), pak problém pomine. V opačném případě je potřeba ji nechat specialistou přepájet a doufat, že ji teplo a vibrace z motoru nepoškodily víc. Dnes lze tuto opravu realizovat okolo 5000kč, v minulosti kvůli ní končily i jinak dobrá Stila na vrakovišti, protože si s tím nikdo nevěděl rady.

Zbytečná chyba

Celkově je tedy vhodné se motorizaci 1.6 16V 74 kW vyhnout, protože všechny ostatní benzínové i naftové motorizace takovéto problémy nemají a i papírově slabší 1.4 Fire má díky šestistupňové převodovce lepší dynamiku a zároveň vás nečekají případné nepříjemnosti s jednotkou. Pokud 1.6, tak jen s jednotkou, kterou už někdo řešil a úspěšně vyřešil. Poslední ročníky Stila mají motor 1.6 z produkce Opelu (od Euro 4) a to konkrétně 1.6 Ecotec známý například z Astry.

Lety prověřené motory

Ostatní motorizace jsou víceméně bez připomínek, nejsilnější pětiválec 2.4 poskytuje Stilu celkem solidní dynamiku bez většího dopadu na jízdní vlastnosti, ale vykoupeno je to samozřejmě vyšší spotřebou a bohužel ve většině případů robotizovanou převodovkou Selespeed. Proti tomu základní motory 1.2 a 1.4 Fire jsou naprosto nesmrtelné.

Diesel není problém

Co se týče nafty, tak motory 1.9 JTD a JTDm platí dlouhodobě za spolehlivé motorizace. Ve Stilu ještě většinově nejsou osazeny filtry pevných částic (pouze kusy pro některé trhy s normou Euro 4) a tak s nimi problémy v zásadě nebávají. Kdo mění pravidelně rozvody, které nejsou drahé, nemívá problém. Obzvláště slabší 8V verze může spolehlivostí směle konkurovat těm nejlepším dieselům. Ani cena dvouhmotových setrvačníků není závratná a vstřikovače Bosch jsou plně repasovatelné. Obojí má běžnou životnost přes 350 000km. Nakonec největší bolestí bude tu a tam zanesený a netěsný EGR ventil. Je to sice špinavá práce, ale za hodinku s čističem na karburátory je většinou po problému.

Praktický a promyšlený

Interiér je řešen s ohledem na praktičnost a dostatek prostoru. Úložné přihrádky naleznete skoro všude, místa na nohy je dostatek a vlastní držák na nápoj má každý cestující. Příjemným bonusem je možnost sklopit nejen sedadla zadní, ale i přední sedadlo spolujezdce a tím pádem převážet opravdu dlouhé věci, jako je například lednička. Stejně tak praktická je možnost posouvat zadní řadu sedaček, čímž lze docílit většího kufru nebo možnosti sklopení zadního opěradla. Sedadla samotná pak poskytují dostatečnou úroveň komfortu, kde největší výhradu, bohužel schytává sedadlo řidiče. Sedí se na něm docela dobře, ale bohužel posed je to poněkud záchodový a pro dokonale věrný efekt výrobce přidal škvíru mezi sedákem a opěradlem, takže vám v zimě táhne na zadek.

Stilo neshnilo

Karoserie nejen, že se chlubí příkladnou tuhostí a ochranou při nárazu, ale ještě k tomu přidává solidní antikorozní ochranu. Nebouraná Stila zpravidla nereznou. Výjimku tvoří, jako u většiny aut kapsy za předními koly. Kdo je alespoň jednou ročně vyčistí, nemusí se koroze bát, kdo to neřeší, dřív nebo později bude měnit přední blatníky, v extrémním případě i prahy.

Na okruhy zapomeňte

Podvozek není nic pro závodníky. Je měkký, dobře funguje na rozbitých cestách ale zároveň ostrá jízda v zatáčkách se může stát adrenalinovým sportem. Ač drží stopu příkladně, přidává k tomu nemalé náklony a cit v řízení je díky obrovskému volantu s tlustým věncem a přeposilovanému řízení zkrátka nevhodné k jakýmkoliv řidičským prožitkům. Na druhou stranu pro normálního řidiče jde o takřka ideální kombinaci, protože i na rozbitých cestách může držet svižné tempo bez toho, aby auto kamkoliv odskakovalo nebo rozbil vajíčka na zadním platu.

A zase ta elektrika

Elektronika je dlouholetým postrachem majitelů italských vozů a Stilo jde v tomto ohledu příkladem. Fatální chybou je pouze ona ECU u motorů 1.6, ale Stilo umí zazlobit i v jiných oblastech. Zoxidované kostry či konektory k airbagům jsou po letech docela časté, stejně tak jsou Stila dosti přecitlivělá na slabší akumulátory a po startu pak umí vyhazovat celou plejádu chybových hlášek, které však zmizí stejně rychle, jako se objevily. Neděje se tedy nic fatálního, auto vás nikde stát nenechá a většinu závad odstraníte s použitím drátěného kartáčku a kontaktolu, na občasná chybová hlášení si však prostě budete muset zvyknout.

Chcete ho?

Měli byste si chtít Stilo pořídit? Pokud hledáte praktické auto v cenách okolo 35 – 50 tisíc (levnější Stila jsou většinou dosti dojeté vraky), může být Stilo dobrá volba. Díly jsou snadno dostupné a levné, většina oprav na Stilu je snadná a proveditelná i svépomocí a na rozdíl od soudobých Octávií dostanete většinou za stejné peníze více muziky a lepší technický stav. Pokud hledáte auto pro zábavu a chcete si chvíle za volantem užívat, pak hledejte dál. U nás přišel čas se se Stilem rozloučit, téměř deset let s minimálními provozními náklady věrně sloužilo a až na občasné chybové hlášky a onen problém s řídící jednotkou (vyřešilo přepájení a přesunutí) problémy nenastaly a auto nikde nezůstalo stát. Touha po novém přibližovadle s automatickou převodovkou však byla silná, a tak došlo k jeho výměně za dnes tolik módní crossover. Ale o tom snad zas někdy příště. Stilo věřím bude ještě dlouhá léta sloužit novému majiteli.