Srovnání Volv 700/900

Volvo řady 900 je prakticky pouze faceliftem řady 700. Jako první vyjelo z bran továren švédského výrobce Volvo 760 a to už v roce 1982. Je poměrně zajímavé, že jako první vyjela luxusnější verze, 740 následovala o dva roky později. Přestože se bavíme o autech starých 35 let, nedá se rozhodně říct, že by nebyla dnes použitelná.

Design je lehce kontroverzní, ale když vezmete za netradiční otevírání dveří, schovanou páčkou mezi madlem a dveřmi, sednete si do krásně pohodlných křesílek, zabouchneme za sebou dveře, což vydá dnes již nezvyklý zvuk, zjistíte, že je to vlastně stále velice pohodlné a příjemné auto i jen na pobyt v něm. Přístrojovka má ostře řezané tvary a dnes se zdají být také lehce kontroverzní, jako vnější design. Ale vše je příjemně dostupné, po ruce. Jediné, co mně osobně lehce vadí, jsou páčky pod volantem umístěné za deset minut dvě. Po otočení klíčkem naběhne atmosférický redblok o obsahu 2,3 litru se vstřikováním LH-Jetronic od Bosche. Motor vibruje celým autem na volnoběh, je poměrně dost slyšet, ale co by člověk chtěl od auta vyrobeného v roce 1988? Volvo je synonymem bezpečnosti, a tak už v těchto dobách na vás, pokud jsme si nezapnuli pásy, bliká na přístrojovce ikonka, která má brášku ještě vzadu na tunelu, aby vaše děti viděly, že jste se nepřipásali. Blikání je doplněno ještě o zvukový signál. Po zařazení D na automatické převodovce se auto dává do pohybu. Převodovka je poměrně dost pomalá, ale s autem kupodivu poměrně slušně sladěná. Pokud necháme vytočit motor nad 3000 ot./min., je už doopravdy velmi v interiéru slyšet a převodovka to ví, takže jak může, nechává motor někde fous pod 2000 ot./min., kdy hluk neotravuje cestující. Ale Volvo má být předně o pohodlí a to tu je značné. O sedačkách jsem mluvil, k nim si připočtěte velice pohodlný podvozek a výsledek je prostě skvělý. Marně vzpomínám, kdy jsem jel pohodlnějším autem. A to je ten podvozek naprosto archaický a obyčejný. Vpředu máme MacPhersona, vzadu tuhou nápravu. V tom se blíží zatáčka, člověk šlápne na brzdy a je mile překvapen, jak moc dobře tohle auto umí i na svůj věk brzdit, je to až neuvěřitelné. Ale v dobách, kdy mnozí ještě měly bubny alespoň vzadu, mělo Volvo již nějaký ten rok na všech kolech kotoučové brzdy. Zatočíme volantem, který není přeposilovaný a je v něm i nějaký cit, a auto se šílenym způsobem nakloní. Tak tomuhle člověk už hodně odvykl v dnešní sportovních a ještě sportovnějších autech převážně do města. Pokud jsme přehnali rychlost, je auto citelně nedotáčivé, ale stačí přidat plyn a zlepší se to. Tady to kazí jen ta automatická převodovka. Ale netřeba se bát, 740 drží neuvěřitelně ochotně stopu a riziko smyku je malé, to už by člověk musel jet doopravdy nesmyslně rychle. A to díky náklonům karosérie si každý rozmyslí, protože to není zrovna příjemný styl ve starém Volvu, kdy bočním vedením sedaček je středový tunel za asistence dveří na opačné straně. Proto zpomalíme, začneme si vychutnávat pohodlnou jízdu, za které může být hýčkáni klimatizací či výhřevem sedaček, a pokud sedíme v lépe vybaveném autě než zrovna já, byla zrcátka, okna a dokonce i šíbr v elektrice. K dispozici je i příjemná měkčená loketní opěrka se zabudovanými nápojáky. V rychlostech nad 70-80 km/h k nám ale začne pronikat poměrně značný aerodynamický hluk, který nám nejlépe ukáže, v jak starém autě sedíme, protože jinak je svezení doopravdy velice komfortní a příjemné, motor rozhodně není lenivý a brzdy jsou stále dobré. To už se točímě na parkovišti a nevycházíme z údivu, jaký má to auto dlouhé 4812 mm rejd (k otočení mu stačí průměr 9,9m).

Zaparkujeme vedle druhého Volva, vezmeme i v interiéru za poměrně nezvyklé otevírání dveří, a přesedneme do 940 z roku 1997. A doopravdy, ta auta jsou si neuvěřitelně podobná. Ano, 940 má jiný čumák, upravený zadek, ale interiér je prakticky shodný, což je fajn, teda až na ty páčky pod volantem, já si na ně prostě nezvyknu. Nastartujeme B230FT pod kapotou a hned je znát, že z motoru se přenáší menší vibrace (hydrosilentbloky motoru) a interiér je o moc lépe odhlučněný. Ještě aby ne, tato druhá generace (po roce 1995) byla lépe odhlučněná než ta první od roku 1991. Zařadíme jedničku (hurá, převodovka M90) a rozjíždíme se. Podvozek je vlastně tentýž, jen tady jsou tužší stabilizátory a údajně snad o centimetr nebo dokonce centimetr a půl jsme blíž k vozovce (Turba mají o fous kratší pružiny). To je velmi znát, auto se již tak moc nenaklání, byť na dnešní poměry je to stále hodně, přesto ale pohodlí je stále značné, byť již nedosahuje dokonalosti 740. Má to ale za následek, že nedotáčivost přichází později a dříve mizí pod plynem. Pokud v 740 stačil atmosférický motor, přeplňovaný je logicky hbitější. Celkově je ale 940 příjemnější jak 740 a to díky odhlučnění a menšímu aerodynamickému hluku.

Ale to už koukáme na poslední Volvo z dnešního krátkého srovnání, 960 z roku 1993. Na První pohled vypadá stejně jako 940, z které vystupujeme, ale pokud se zaměříme na detaily, všimneme si drobností jako jsou chromované lišty či jiná kapota (hliníková, stejně jako víko/dveře kufru dle provedení) s předními blatníky. Po otevření dveří nás přivítá jiná, moderněji tvarovaná palubka (velmi podobná je v 850), která ale stále jasně odkazuje na Volvo, a konečně páčky pod volantem tam, kde jsme zvyklí je mít, ve ¾ na tři. Dále zaujmou čalouněné sloupky a plasty kolem stropnice a v kufru (v případě kombíka) a sedačky v elektrice. Ano, toto je vrchol, vlajková loď Volva před 25 lety. Po otočení klíčku, který také dáváme do standardněji umístěné spínací skříňky na sloupku řízení, nikoli na přístrojovce, se ozve B204FT, lehce vyběhnou otáčky a ustálí se fous pod 1000 ot./min. Co nás překvapí je klid. Vibrace jsou cítit jen když se na ně doopravdy zaměříme, či podle lehce se vrtící řadicí páky na neutrálu. Zapneme si pás, aby děti viděli, že tatínek myslí na bezpečnost (nebo prostě nechce poslouchat ten zvuk či koukat na blikající žárovičku na přístrojovce, nebo za tmy blikající světlo ze zadní části interiéru), zařadíme jedničku a jedeme. Je to zvláštní, na jedničku je slyšet převodovka, což spolu s vyvažovacími hřídeli dělá poměrně zajímavý zvuk. Na dvojku již je převodovka tichá a pokud držíme otáčky nízko, jsou slyšet vyvažovací hřídele. S narůstající rychlostí a otáčkami je záhy přehluší motor. Ale vše je slyšet jen nevtíravě, protože míra odhlučnění je na svou dobu velmi dobrá a je lepší jak v předešlé 940. Dokonce Švédi odhlučňovali tak moc, že je silnější interiérový koberec jak v 940 a proto by 960 měla mít jiné koberečky, hlavně ty plastové, které pak vzadu nesedí. Podvozek mi přijde lépe odladěný jak u 940, o fous méně se naklání a je o něco málo pohodlnější, ale to může být dáno stavem podvozku, furt se bavíme o autech, jenž mají najeto kolem 300tkm. Motor je zdaleka nejkultivovanější z dnešní trojice, je doopravdy úžasně příjemný a auto s ním o něco agilnější jak 940. Převodovka M46, předchůdce M90, má z dnešního hlediska velmi dlouhé dráhy (začala se dělat v roce 1975), a místo pětky je overdrive. Ten je také skvělý, až jsem nečekal, jak moc. Škoda, že se ho dnes již nedočkáme. Kombík, v kterém sedíme, má stále tuhou nápravu, ale sedan má již multilink a může se tedy chovat trošku jinak.

Celkově z dnešní trojice je nejlepší z mého pohledu 960, je doopravdy skvělá. Ano, z dnešního pohledu je poměrně značný aerodynamický hluk a spotřeba není zrovna nízká (kolem 10 l na 100km), ale je to úžasně pohodlné auto které se příjemně řídí, pro moje plutí krajinou dostatečně výkonné a z výbavy mi doopravdy nic nechybí. Jediným úskalím tak může být motor v 960. Pokud máte možnost, vřele doporučuji se alespoň svézt s krabicí, dokud ještě nějaké jsou. Rez je mocný nepřítel i těchto švédských vozů.

Volvo 740, modelový rok 1988, najeto přibližně 90tkm

Motor: B230F

Objem: 2,3 l

Plnění: atmosférické

Výkon: 116 k při 5300 ot./min.

Točivý moment: 186 Nm při 2500 ot./min.

Převodovka: automatická 4°

Hmotnost: 1300 kg 

Volvo 940, modelový rok 1998, najeto přibližně 330tkm

Motor: B230FT

Objem: 2,3 l

Plnění: turbo

Výkon: 165 k při 4800 ot./min.

Točivý moment: 264 Nm při 3450 ot./min.

Převodovka: manuální 5°

Hmotnost: 1400 kg 

Volvo 960, modelový rok 1993, najeto přibližně 260tkm

Motor: B204FT

Objem: 2 l

Plnění: turbo

Výkon: 190 k při 5300 ot./min.

Točivý moment: 280 Nm při 2950 ot./min.

Převodovka: manuální 4° + OD 

Hmotnost: 1500 kg 

Negativa dnešního provozu těchto aut:

– koroze převážně prahů a to zevnitř, takže člověk zjistí problém až po tom, co je auto na kaši a on možná také. Pokud jsou viditelně chycené prahy, dveře či blatníky, je koroze s největší pravděpodobností již poměrně rozsáhlá. Jedna z mála možností jak se tomuto teoreticky vyhnout, je auto z jihu
– mizerná dostupnost náhradních dílů, mnoho se jich již nevyrábí (proto mnoho domácností a přilehlého pozemku krabicářů připomíná spíš vrakoviště či sklad)
– v řízení se musí měnit olej, což nebylo nikde psáno. Když tak nikdo nečinil, řízení při zatáčení kňučí. Pokud nepomůže proplach a nový olej, je jen malá pravděpodobnost, že se řízení podaří zachránit. Klasická repase většinou stojí za prd, nové díly nejsou
– automatická klimatizace si ráda dělá co chce. Trpí na úniky podtlaku, kterým jsou ovládány klapky, často to mají za sebou samotné podtlakové ventily (nedají se koupit)
– u řady 700 se odlepuje stropnice
– povrzávající interiér
– praskající plast v nastavení tuhosti bederní opěrky. Oprava je poměrně jednoduchá
– u řady 700 se odlepuje stropnice
– povrzávající interiér
– praskající plast v nastavení tuhosti bederní opěrky. Oprava je poměrně jednoduchá
– nefunkční posuv elektrických sedaček. Oprava bývá též jednoduchá
– odlepování/shrnování vinylu na tapecech dveří po roce 1995
– nefunkční počítadlo kilometrů (převážně u řady 700)