Splněný dětský sen část 6.

Tak a je to tu. Nastal říjen, teploty jdou dolů, vlhka přibývá, je čas odvézt Probe na renovaci. 

Už dávno padlo rozhodnutí, že Probe pojede k jednomu z největších fanoušku těchto aut Thullovi do Ostravy. 

Jenže Ostrava je z mého bydliště vzdálena 415 km. Po okrskách je to dle map 6,5h…po dálnici 4 hodiny, ale D1 s uzavírkama atd. takže klidně taky šest. Navíc s autem jsem zatím za den nikdy neujel víc jak 80 km a v kuse max 50 a nejelo v kuse více než hodinu a už vůbec ne v nějaké namáhavější rychlosti. Maximálka zatím 110Km/h :) Takže jsem měl dost obavy o tom kam a zda a jak vůbec dojedu. K tomu všemu bez spolujezdce a bez rádia :)  Nicméně vzhledem k tomu co vše jsem již vyměnil jsem doufal, že bude vše v pořádku. 

Nakonec jsem se rozhodl zakoupit 10 denní dálniční známku a risknout D1 se zpáteční cestou vlakem. 

Den předtím jsem doplnil nádrž po okraj v očekávaní drastické spotřeby při jízdě po dálnici, dofoukl kola a pohledem auto zkontroloval :) 

Ráno odvezl děti do školky pak zpátky domu vyhodit dětské sedačky, vzít si lahev s vodou a můžeme vyrazit. Zároveň jsem si naplánoval abych ušetřil čas a nemusel nic řešit, že tento den si dám očistný celodenní půst a budu pít jen čistou vodu. 

Tak a jedeme…na R7 zkouším překročit bájnou 110km/h, ale ve 120 zase raději nohu z plynu sundavám. A je to tady..první zácpa hned po 10ti kilometrech od domu..klasika…..takže popojižděčka až do Prahy….na okruhu samozřejmě hned za Zličínem další parkoviště až ke sjezdu na Barandov..to nám to krásně začíná. Hodina “jízdy” pryč a já jsem na okruhu. Začínám se bát abych stihl odjezd vlaku z Ostravy v 17:25. Pak se to naštěstí rozjede. Nicméně čůrací pauza. Tak a jedeme dál…auto jede…ukazatele jsou bez hnutí takže pokud fungují tak je vše ok a já si to užívám a piju a piju. Hlad teda nepřepiješ. Takže čůrací pauza. A jedeme dál. Zamyslím se, ztěžkne mi noha…a ejhle…je tam 150Km/h a auto jede nejtišeji a nejlépe co kdy jelo. Panikařím a ubírám…no pak mi to nedá a zas přidám a chvilku při předjíždění jedu 160km/h a jsem překvapen jak pěkně to jede. Nic nedrnčí, motor si hezky vrní. No ale už takhle to staré auto budí pozornost svým stavem tak není potřeba provokovat ještě rychlostí takže nakonec jedu lehounce přes povolený limit a fakt si to užívám. Do doby než přichází další zácpa a pak čurací pauza….fakt to nebyl dobrej nápad hodně pít a nejíst. A jedeme dál…přichází úsek s dalším dopravním omezením. Naštěstí. Protože po té roletě co tam byla i v té 80ti kilometrové rychlosti vše na autě vibrovalo tak, že jsem ani nemohl nechat hlavu opřenou o opěrku hlavy jaké rány jsem do ní dostával. Tam jet rychleji tak mi upadne palubka do klína a auto se rozpůlí. No ale přežilo to a jede se dál….čtvrteční doprava na D1 úplně v pohodě a já k mému překvapení po 4h od startu z domova přijíždím do Ostravy. Pobavený jízdou a výkonem auta, které to zvládlo naprosto s přehledem. Odpočatý jak z moderního auta….tímto bych Probe pasoval do kategorie GT, protože opravdu takhle v pohodě spolykat kilometry v tom stavu co aktuálně je to klobouk dolů. A asi největší překvapení byla spotřeba, která vyšla na 7,1 l na 100km.  

Auto předáno mistru Thullovi a jeho dvornímu lakýrníkovi (tímto oba zdravím, kdyby náhodou četli) a domluveno co a jak. Mimochodem ten člověk má tyhle auta fakt rád a pan lakýrník svou prací žije. A to už se dnes zas tak často nevidí. 

Tak ještě za kamarádem na kafe a šup na nádraží. Jsem tam o 2h dříve. Musím pochválit České dráhy, že možnost stornovat přes internet jízdenku jde velmi snadno a dokonce bez storno poplatku. Takhle “hi-tech” věc jsem od nich nečekal. Kupuji lístek na vlak co jede o hodinu dřív než ten původní. Teď zas kritika ČD. Nástupiště…na jedné koleji Leo Express – přijede včas…na druhé koleji můj vlak ČD. 5 minut zpoždění – zatím. Chvála ČD. – místo v první třídě – samostatná kožená sedačka, zásuvka, wifi, voda zdarma a případně noviny. Vagon tichý, že člověk ani neví, že jede. Po mnoha a mnoha letech co jsem vlakem nejel velmi příjemné překvapení. Kritika ČD.  Leo Express přijel do Prahy na čas. Můj vlak 15 minut zpoždění. Díky tomu mi ujel autobus do mého města a další jede za hodinu…no a co uděláte, když stojíte na zastávce v osm večer a máte hodinu čekat a je tam mekáč….no vlezete do něj….sníte 2 největší hamburgery, gorgonzolové kuličky a jablečnou taštičku a celodenní půst je totálně v prdeli (pardon za to slovo). A za vše můžou ČD!!!! :)   Následně je mi samozřejmě v autobuse z toho jídla strašně špatně a srdce mi buší, že přemýšlím požádat vedle sedící paní o zavolání záchranky. 

Po desáté večer totálně vyčerpán konečně dorážím domů. Ale jsem spokojený. Krásný výlet, skvělá projížďka. Pocit, že to auto zas přeci jen nebyl takový kus šrotu a očekávání toho jaké bude po renovaci. Už se nemůžu dočkat :)

P.S. Toto je poslední fotka auta v modré barvě :) A jakou barvu tam dám. To se dozvíte příště :)