Robert Opron aneb přejete si aerodynamiku?

Trochu si říkám, jestli by nestálo za to trochu vzpomenout na jednotlivé osobnosti automobilového designu a jejich výtvory, zvlášť v době data miningu, marketingu a počítačových simulátorů z doby, kdy automobilový design dělali sochaři a kdy vymyslet revoluční a krásné řešení nebylo dílem počítače, nýbrž mistra s plátnem. Samozřejmě ani tehdy to nebyla práce jednoho člověka a předchozí řádky jsou idealizovaně vyhnané mírně do extrému, jen mě fascinuje ten "staromilský" přístup k věcem, byť jsem ještě nepostoupil ani do sedmé pětiletky svého života. Samozřejmě, nebyl bych to já, kdyby to nemělo něco společného s dítětem pana Andrého.

Robert Opron se narodil v únoru 1932 ve Francii a studoval obor sochařství, malování a architekturu. Po zaměstnáních v továrně na cukr a na výrobu letadel se v 26. letech v roce 1958 dal k Simce a začal svou éru designu v automobilním průmyslu. 

Prvním jeho velkým projektem byla Simca Fulgur. Jednalo se o koncept aerodynamického vozidla, kdy se inspiroval leteckým designem stejně jako američtí automobiloví designéři. Poprvé se představila na ženevském autosalonu v roce 1959 a měla ukazovat, jak budou vypadat automobily v roce 2000. Měla pouze dvě kola uspořádaná jako motocykl, vyrovnávání mělo být gyroskopicky a měla mít hlasové ovládání, pro ježdění něco jako radar a jaderný pohon. 

Od Simcy přešel Opron místo Flaminia Bertoniho v roce 1961 k Citroënu. Jelikož měl velkou zálibu v aerodynamických tvarech, výrazně zasáhl do faceliftu modelu DS (1967) a využil tenkrát velmi málo vídaných překrytých světel. Jelikož technologie ještě neumožňovala takové psí kusy s tvary světel, byly dány kulaté paraboly za čiré překryvné sklo. V té době se také přišlo s tenkrát revoluční technologií dálkových světlometů natáčených podle předních kol do zatáčky. On tedy ten vynález byl podstatně starší, ale Citroënu se ji povedlo dosadit do sériové výroby.

Jeho dílem byl též čtyřdveřový fastback Citroën GS, který přišel v roce 1970 na trh a hned v roce 1971 se stal Evropským automobilem roku. Stejně jako označení DS mělo označovat "Déesse" neboli Bohyni, označení GS zase mělo označovat "Grand Série", což se povedlo, všech GS (včetně tří a pětidveřových kombi, verzí Birotor a faceliftů s názvem GSA) se vyrobilo dohromady skoro 2,5 milionu, což je po 2CV a BX jedno z nejvyšších čísel vyrobených kusů. Dnes GS/A téméř vyhynulo, především na kovomorku.

Dnes můžeme obdivovat i Citroën SM s motorem 2,7 a 3.0 V6 z Maserati, který přišel v roce 1974. Zajímavostí byla hydropneumatika a DIRAVI. Bohužel přišel ve špatné době, kdy propukla ropná krize a špatná pověst mu ke špatným prodejům jen dopomohla.

Na druhou stranu model CX se celkem uchytil. Jméno dostal po koeficientu aerodynamického odporu Cx, kdy tento model oplýval hodnotou 0,30, což bylo nejméně z tehdejších běžně prodávaných aut. Robert Opron pak přišel i s další specialitkou, která CX celkem charakterizovala a Citroën se k němu vrátil s modelem C6 (od 2006) a to je konkávní zadní sklo "provalené" do interiéru. CX bylo pak v roce 1975 zvoleno také Evropským automobilem roku.

Jenže pak, když se Citroën musel spojit s Peugeotem, došlo na výraznou restrukturalizaci v automobilce a Robert Opron byl propuštěn. Do roku 1985 pak pracoval v Renaultu. Dal podobu Renaultu Fuego, Renaultu 9 nebo "faceliftu" Alpine A310. Fuego ale bohužel nikdy nezaznamenalo prodejní úspěch.

Design Renaultu 9 byl naproti tomu na svou dobu sice jednodušší, ale zase velmi povedený. Bohužel jak Fuego, tak 9 také ve většině skončily v hutích díky kovomorce, neboť rez byla v té době nevyžádaným standardem. Stejně tak u dalších Opronových dětí, Renaultu 11 a 25. Dnes už po nich pomalu ani pes neštěkne a je to velká škoda…

Po práci v Renaultu, kde ukončil působení v roce 1985 Robert přešel k Fiatu. Tam spolu se stylistickým centrem Alfy Romeo a karosárny Zagato měl na starosti maloseriovou Alfu Romeo SZ a RZ. Od roku 1991 do 2000 pak pracoval u Alfy Romeo jako designový konzultant. V roce 2002 mu byla k jeho 70. narozeninám udělána výstava na počest jeho práce "Opron: 50 let stylu" (OPRON: 50 years of Style). Robert pronesl také jednu památnou větu: "Delfín, leopard i rorýs jsou uzpůsobeni k tomu se pohybovat co nejrychleji ve svém přirozeném prostředí při využití co nejméně energie. To je velká inspirace pro stylistu." (

Poté se Robert Opron stáhnul do pozadí a užívá si až dodnes zasloužený důchod. Bude velmi zajímavé sledovat, jestli současní designéři budou stejně vzpomínaní, jako byl Robert Opron a jeho kolegové z téže doby.