Start. “Strom Levá 1” řve strejda do mikrofonu. Hrrryyyccc za dva, hrrrryyyyy brzdaaa. Brzdit razantně ale s citem. V Seicentu neni ABS a hranice, kdy se kola zablokují je tenká i teď na asfaltu. Poslední dva metry i tak kloužem ve smyku a auto se natáčí do vracečky na zámkovou dlažbu, která vede na parkoviště. Hrrryyyyccc “Barel zleva”, snaží se přeřvat výfuk, za dva, hrrryyyy na prorostlé zatravňovací dlažbě je rychlejší to plynule objet, než dávat přes ručku. Udržet jemně trakci v oblouku plynem hrrryyy hrrrr hrrryyyy. “Levá 1 mezi stromy” hryyyyyycc za tři, hrrryyyy brzda brzda! Proklouzat zpátky po zámkové dlažbě a zahnout doleva. Kam dřív koukat? Mezi stromy nebo jak projet mezi krátery, které kolem křižování chodníků vyhloubily vozy přede mnou? Rána do podvozku. “Hrbol Levá 3” hrrryyyycc za dva, hrrryyyyyc za tři po tentokrát panelovém parkingu. Rána za ránou. Brzdit to něčeho hrozného. Nazvat hrbolem příčný hliněný kaňon, který býval trávníkem mezi parkovištěm a úzkou asfaltkou, je minimalistické. Prásk, hňáp, bech. Vyhrabat se na jedna po zanesené asfaltce srkz úzkou bránu. Hrrryyyyccc za dva, hrrryyyyyyy.
Calibra je hodné auto. O tom, že hodlá nadhodit svůj kýl vám sděluje, jakoby jste ji sledovali, zatímco jedním prstíčkem vyťukává smsku: "Tady se hezky připrav, za chvilku bude potřeba korigovat". Přestavěné Seicento není hodné auto. Je to agresivní bestie, která vás neustále zaplavuje hromadou dlouhých emailů plných vjemů, že je sotva stíháte číst. A dožaduje se odpovědí. A občas je mezi nimi jeden s obsahem: "Teď! Nebo nikdy…". Až se mi jednou podaří zkrotit tohle cento, tak už mě asi nic nepřekvapí.
“Brána Levá 3”, hrrrryyyyyy, brzdit na asfalt, podřadit za dva, pokusit se o cut, hrrryyyyyccc, “Na konci Levá 3", za tři hrrrryyyyyyyy, najet úplně vpravo, lehce přibrzdit před zatáčkou. “Na konci Levá 4", hrryy hrr hrryyy hrrrryyyyyyyycc, za čtyři hrryyyy, “Brzdi!”, lehce na brzdu, za tři, hrrryyy hrrr hrryyyy hrrr.
Tady na asfaltu jsem jako doma. Konečně úsek čistého asfaltu, kde s tím umím bezpečně pracovat. Můj dvorní mechanik mě přijel podpořit a pomohl i s potřebnými opravami po těch ranách. Říkal, že to letí dopředu fantasticky a ať se neopovažuju nemít nohu v podlaze. Tohle cento má charakteristický zvuk a jakmile trochu popustíš, je to okamžitě jasně slyšet.
“Levá 3 do Levé 2 napříč” brzdit z asfaltu na rozdrolené panely, podřadit na dva, vybrat rozhozené auto a vyhrabávat se mírně nahoru do levé na další panelový parking, “Levá 1" hrrryyyycc za tři, hrrryyyy napříč parkovištěm, brzda z panelů, cut přes kdysi trávník zpátky na zasviněný asfalt “Bacha nahoru Pravá klouže" hrryyyycc za dva, hrrryyyyy a brzdit před něčím hrozným. Na konci rozdroleného panelu malá branka (pro lidi) vedoucí do zarostlého tunelu. Branka je zlom do tak 12° stoupání na ochoz stadionu Szombierki zbudovaného dělnickou třídou. Povrch stoupání je původní asfalt. Samá hluboká díra, zvlněný mohutnými kořeny okolních stromů. Jeb, prásk, bech, hňáp, křáp. Sorry autíčko, fakt se snažím opatrně a nervu to tady. “Šikana!”,i když řve tak jej přes ty rány a výfuk sotva slyším, nahoře přibrzdit a mezi tři barely, “Šikana!" hrrryyyyycc za tři, po asi dva metry širokém asfaltu na hřebeni prudkého travnatého svahu nalevo, sloužícím jako tribuna. Hrrryyyyyyy, brzdit, brzdiiiit! Kua to klouže! Najezd za první levý barel cosi rychleji než bych chtěl, volant doprava, utíká prdel, kontra hrrryyyyyy hrabat se na dvojku ze svahu zpátky nahoru na asfalt “Tyole! Pozor brána, bacha klouže Levá 3” hrrryyyycc za tři, opatrně přes další branku na ochozu. Kde se tady nahoře sakra vzalo tolik štěrku??? Hodně opatrně brzit a stejně s široce otevřenýma očima korigovat tanec (tady už nalevo není tráva, ale betonové schody na sezení) před pravou skrz bránu ven ze stadionu, hrrrryyyycc za tři.
Došlo mi proč se říká, že přestoupit z rally na okruhy není tak těžké, ale z okruhů na rally je to oříšek. Ta zákeřná proměnná je povrch. Na okruhu si hlídáš optimální stopu, brzdné body, plyn, brzdu, kvalty, přilnavost… pohoda jazz by jeden řek’. V rally není optimální stopa jako by byla na okruhu. Je to ta, která má ZROVNA nejlepší přilnavost. Na okruhu je kvalita povrchu relativně stabilní. Jasně, rozlišuješ obrubníky, kde je to zanesené, jestli je sucho, morko, sníh a ostatní civilní rozmary silnice a počasí. Jenže na rally se tohle zatáčku od zatáčky, kolo od kola mění. V rally musíš zakomponovat neustálé vyhodnocování povrchu. Zámková dlažba, zatravňovací dlažba, hlína, rozježděný trávník, panely, rozbité panely, štěrk, hladký asfalt, hrubý asfalt a jestě jednou štěrk. Si dovolím napsat štěrk dvakrát. Stíhat to číst je jedna věc. Ještě musíš vědět jak to vyhodnotit a to jde jen se zkušenostmi, jak se ten který povrch chová. Tohle vše dát efektivně dohromady není vůbec snadné.
“Drž se vlevo šikana” hrrryyyyyycccc, brzda, za dva, “Pravá 1 ručka", prosmýknout hrryyy, najet si, z asfaltu na panely brzda, za jedna, hrrryyy, ručka, yeeeees, na potřetí to konečně vyšlo správně, “Na konci Levá 3 dlouhá", strejda už zřetelně chraptí, hrrryyyyyccc na dvojku po zatravňovací dlažbě, najet co nejvíc doprava, pohladit brzdu, udělat hodiny, zařadit zpátečku, zacouvat, znovu si zapsat, že z čisté stopy se nesmí ven. Ani kousek. Cosi štěrku a finito. “Nevadí, na konci Levá 2 a do cíle”, hrrryyycc za dva, hrrryyyycc za tři, hrryy brzda, dva, hrrryyyyycccccíííl.
Po příjezdu do tábora přispěchá žena a ptá se: ”Tak co? Jaké to bylo?”. Nejsem schopen nic vyslovit. Tělo je zaplavené adrenalinem a vším ostatním co dokázalo vyplavit. Tělo je ready bleskurychle reagovat za jakýkoli podnět, který zaregistruje. Ještě několik minut ale nejsem ve stavu na cokoli racionálně odpovědět.
Jela se poznávací jízda krokem a pak čtyřikrát naostro. Konec kolem půl paté odpoledne. Cíl byl nebýt poslední a strategie zajet vše čistě a bez chyb. Ani jedna jízda se neobešla bez hrubé chyby. Dobrý reality check. Hodně pokory. Velká výzva.
V osm večer mi strejda napsal SMS: “Kazdopadne dekuju za super zazitek teprve ted se zklidnuju a zacinam si to uzivat. Fakt super splneny sen jet rally. Dik”.
Strejdo, diky za parádní navigaci, taťovi za akční spájení sluchátek do interkomu, a ženě díky za podporu a šanci si to dát(vat?)!
18. června 2018, 16:29
0
Tady se píše příběh o splněném snu :-)
Skvělý report, rally je studnice nových zkušeností a je super, že rodina tě v tom bláznovství podporuje.
Moc pěkné. Ten adrenalinovej konec je trefa do černého!
18. června 2018, 17:51
0
Zapomněl jsi tam napsat Kubo ze ta sedačka copilota byla o 5 cm užší než můj zadek, ještě teď nemůžu chodit jak me bolí kyčle :-) ale to nevadí bylo tu SUPEEEER
Ukol pro první závod rally v životě byl jasný 1/ dovéz káru do cíle celou, 2/ užít si to parádně včetně doprovodu a 3/ nebýt poslední :-) vše splněno
19. června 2018, 11:48
0
Hezky pěkně. Oceňuju odvahu. Video pěkné, povrch je opravdu peklo a udržet auto na ochozu stadionu...klobouk dolů. Já asi zůstanu u okruhů, tam nepotkám za zatáčkou strom :-)
19. června 2018, 12:55
1
Pecka, nepotřebuju vědět víc! Fáčko po tchánovi, co mělo být veterán bude rallyový speciál...;)
19. června 2018, 14:20
0
Rozhodne lepsi osud, nez cekat, az (jestli) to nekdo bude za 50 let obdivovat :) Klec kazdopadne nechat udelat.
13. června 2019, 22:25
0
Hele, teď to bude rok. Co to Fáčko?