Pro Lexus lexusně - díl 3., vzít či nevzít

V předchozím díle účinkovali:

David a Mára z firmy LexuSpa – zajistí lázeňský pobyt Vašemu plechovému miláčkovi a pomáhají mi v Německu vybrat budoucí vozidlo s L ve znaku,
Vždy profitující prodejce – aspoň díky tomu se cítím jako doma v ČR,
Konstantin, holohlavý prodejce s ruským přízvukem, u jehož nestartujícího, údajně „top zustand“ Lexusu GS stojíme – říká, že v autě jezdila jeho dcera. Podle “vůně” v autě musela jezdit v kufru. Už celých 13 let. Bez známek života,
Kupující, který hájí obvyklou českou náturu a hledá hodně muziky za málo peněz (já).

Předchozí díl nemá smysl víc rozebírat a bude nejlepší si ho přečíst. Mysleli jste snad, že se jen tak vzdáme? A co se dělo při prohlídce tohoto auta dál? 

Tichý hladký start. Už si spokojeně vrčí, ten vidlicový šestiválec pod kapotou Lexusu GS. Aby taky ne, když z motoru už před startem sálalo teplo jako z krbu. Můžeš prodávajícímu opakovat 10x, že to chceš studený, ale stejně si pak najde výmluvu, že s tím musel přijet k bráně. Už je to takový klišé. Stejně tak je jasný, že tím chce něco schovat. Co se dá dělat, žádné další auto na prohlídku už není. Hlavní je, že aspoň s jumpstarterem motor naskočil. Ještě že ho mí dovozci vzali, je to pohodlnější než startovat z druhého auta. Prodávající se snaží situaci ještě “zachránit” komentářem, o nové baterce. Jaká to náhoda, že zrovna dnes před hodinou startované auto s novou baterkou nenastartuje, protože je vybitá.

Statická kontrola je hotová a honem sedáme do auta, teď už s nadějí, že vyjedeme. Čas utíká rychle. Je 11:40. Ve 12:30 má zavírat úřad. Máme asi 20 minut na projížďku, rozhodování zda vzít či nevzít a na smlouvání. Protože jsem věděl, že za svůj rozpočet nekoupím úplně perfektní auto, počítám s určitými vadami a tím i s prostorem pro vyjednávání. Jen nechci domů dotáhnout úplný vrak.

“Svítí VSC, TRC, ABS, check engine”, hlási David jak usedá za volantem čerstvě nastartovaného motoru a auto první vyzkouší, “jak dojedeme, píchneme to na techstream (Toyota diagnostika) a uvidí se. Teď to neřeš. Může to být cokoliv, i prkotina. Okna nestahujou, ale to se neboj, taky vyřešíme za minutu”, a ukazuje prodejci “nicht funktioniert”. V plné náloži ve 4 osobách sedáme do zanedbaného Lexuse a vyrážíme na testovací jízdu. Rozptyluje mě silná nelibá vůně zašlého kouře. Připomíná mi brněnský polistopadový stripbar Ponrepo, kde to z koberců a sedaček čpělo podobně, ale snažím se pozorně poslouchat jak se auto chová.

Při projížďce se neprojevuje žádná závada. Snad možná pískající brzdy přijdou časem obměnit. Motor běží jak má, žádné vibrace ani nerovnoměrný chod, automat řadí bez problémů. Diferenciál taky nehučí. Zahučel jen prodejce, po průjezdu jedné ze zatáček lehkým powerslidem. Já se přitom bavil, prodejce už méně. Až později se dozvídám, že to nebylo plánované a David jen zapomněl, že vlivem chyb je vypnutá kontrola trakce. U stojícího auta ještě zjišťujeme svištění kladky klíňáku, to snad nebude nic drahýho. Jenže co ty chyby? Proč byl motor zahřátý? Proč byla baterka KO, i když prodejce auto projížděl? A proč je auto v takovým nevábným stavu?

Mára připojuje diagnostiku. “Špatný signál z čidla vačky první hlavy, druhé hlavy a čidlo kliky”, říká docela zaskočeně, protože nechápe, jak se auto mohlo při jízdě chovat úplně normálně s takovýma chybama. “Jen to?”, ptám se ironicky a počítám v hlavě cenu dílů. “To bude tisícovka za čidlo”, odpovídá David, jak kdyby mi četl myšlenky. Jenže ho už poslouchat nechci. Myslím si svoje. Třeba že to taky může být něco horšího, než jen čidla. Diskutujeme, čím by chyby mohly být způsobené. Přece je až moc velká náhoda, že by odešla všechna zaráz. Začíná těch problémů být víc a testovaný stroj mě přestává zajímat. Myslím si, že se domů opravdu pojede s prázdnou. Co na tom, že mi kluci tvrdí, jak dobře auto funguje při jízdě dobře, že se kosmetika vyřeší a cigaretový odér se z auta vyžene. Nevěřím.

Když se navíc dozvídám, že chyby někdo smazal z jednotky před půl hodinou, líčím si ty nejhorší scénáře, co za vrak to před sebou vlastně máme. Těžko se v takové situaci zachovává chladná hlava.

“Jdem Marku, jdeme to ještě projet“, volá na mě David, když zrovna vytahuju cigáro, abych se smířil s neúspěchem. “Nechce se mi, jeďte sami”. Je mi to už jedno. Sami dva sedají do auta, znovu startují a odjíždí. Mezitím stahuju svůj „hřebík do rakve“ a koukám mlčky na prodejce, protože mu nemám co říct. Německy ani rusky neumím. Chtěl bych se ho zeptat, jestli si dělá prdel a ve který stodole je to “top zustand” auto, který inzeroval.

Lexus přijíždí sotva dokuřuju. David hned z otevřených dveří, „Je to dobrý, funguje fakt vše dobře, chyby se nevrátily, mohlo to souviset teda s tou vybitou baterkou, ale zkusím je použít při vyjednávání. Jen musíš říct, jestli o to máš zájem”. „Nevím, Davide. Tady ten nárazník popraskanej. Okna nestahujou. Smrad uvnitř. Co výfuk, kontrolovali jste, jestli není prohnilej? A koukej tady…“, snažím se mu vyjmenovat, co všechno mě na tom autě odpuzuje a trochu už i hledám chyby, když mi skáče do řeči: “Všechno je nějak řešitelný. Okna vyřeším za minutu, jen nechci, aby prodejce viděl, že fungují. Lak dáme do pořádku, není nic kitovanýho, stříkanýho, rovnanýho. Není žádná koroze. Smrad taky vyřešíme, vyčistíme interiér. Máš to všechno v ceně dovozu. Nárazník má popraskanej lak, ale taky se to dá řešit. Hlavně že není rozlámanej a nosníky jsou zdravý. Na tom autě jinak není co řešit, možná ta baterka a běžný servis po koupi. Brzdy, klíňák až časem dle potřeby, jak se projeví. To sou malý položky ve finále”.

“Když se ráno vzbudíš, budeš spokojenej, že máš tohle auto?”, pronáší Mára svou oblíbenou větu. Snažím se oběma vysvětlit moje obavy a myšlenkové pochody, až nakonec trochu povolím, když slyším kladné poznámky ke stavu auta. „No za tu původní cenu to nechci“, už jen kvůli tomu rozdílu očekávání-realita.

Řešíme kolik prodejci nabídnout. David využívá veškerých nalezených chyb, i těch v souvislosti s vybitou baterkou. Postupně se se daří smlouvat o 15% z původní ceny. Kdykoliv se prodávající trochu začne kroutit, je potřeba přihodit další problém. Brzdy, klíňák, baterku na výměnu. I bez té slevy je to druhé nejlevnější levostranné GS300 na prodej v Německu, takže mě to těší. Až čas ukáže, jak moc “výhodná” koupě to je. Ale ještě jsme si neplácli. Sakra, vždyť sem se v tom ani neprojel!

Nakonec když už sem začínal mít radost, že se daří, přijde rána pod pás: “Pánové, úřad zavřel ve 12:00“, přijde nám říct David po diskuzi s prodejcem. Doháje, údaje o otevírací době jsem z Google Maps zjistil špatně. Co teď? V mé dohodě s Davidem jsme s touhle situací nepočítali. Domluva byla jeden den v noci do Německa, druhý den zpět do ČR. Probíráme možnosti. Vše je o času a hlavně o financích.

Nechat to tady a vrátit se, až zase budeme mít všichni čas? Třeba si to do té doby rozmyslím. Třeba se prodá. Ale ono to ve finále za ty peníze nevypadá jako špatný auto, možná by mě to mrzelo. “Když už máme dost času, co kdybych se teda projel (za volantem)?”, navrhuju. “Jasně, není problém”, a už se s prodejcem domlouvá ještě jedna projížďka, abych se konečně rozhodl, jestli opět být či nebýt majitelem Lexusu. 

Prodejce Konstantin neochotně (už potřetí) vytahuje z garáže děravé propadlé převozky. Jet s náma už ale nechce, jedna jízda mu prý stačila. Usedám za volant, pomalu řadím D a už se ozývá David sedící vedle mě: ”Lepší je volit rychleji, nezatěžuje to tolik převodovku”. Mám to na háku. Řídím.

Konečně řídím GS. Když už by z dneška nic nebylo, aspoň tohle mi dělá radost. Už chápu čím je to auto kouzelné. Rozplývám se nad kombinací ticha a dynamiky. I když jsem už v několika seděl, až při řízení cítím tu souhru. Vzpomínám u toho i na Clio. Nepostřehnutým řazením automatu ztrácím pojem o rychlosti, a do zatáček s 1,9 tuny těžkým autem (včetně posádky) letím jak s bývalým hothatchem. Jen je obtížnější vykroužit ten správný oblouk. Možná se budete divit, dokonce mě auto řidičsky potěšilo. Hlavně díky dostatku citu ve volantu. Stejně sem si powerslide nelajznul. Přijíždím zpět na lidový parkplatz prodejce v maloměstské zástavbě (pro názornou demonstraci místa musel posloužit internet, Forda si odmyslete). 

“Je to fajn“, sděluju skromně svoje první dojmy nahlas a uznávám, že vyloženě závady nejsou. Jenže jak vím, za 10 minut jízdy toho moc nezjistím. Jen ten smrádek, to je darda. „Trochu vibrují brzdy, slyším i nějaké klepání od podvozku, ale určitě je to lepší svezení, než nahodile řadící IS250 bez výkonu, co jsem zkoušel před týdnem v ČR”, srovnávám s nedávnou zkušeností a ještě v autě se ptám „co tak tady zůstat o den dýl? Máte čas?”

V dalším díle – malý soukromý Oktoberfest, na úřadě sám, nezvratný osud…