Pořád to tam je

Už dlouhou dobu nerad řídím. Marně vzpomínám na radostný čas před dvanácti roky, kdy jsem dostal, rozuměj zdědil, moje první auto. Byla to Mazda 323 z roku 87, takže o tři roky starší než já. Najednou se nedalo do školy jezdit trolejbusem, v okolí bylo spousta nutných výletů s kamarády, koupaliště v dochozové vzdálenosti stály za kulový a prostě se muselo jet na ty vzdálenější autem… Navíc protože jsem abstitnent, najednou jsem se byl nejdůležitějším členem kapely, kde jsem v té době hrál. Prostě všechno bylo fajn a řízení jsem miloval.

Tahle radost z jízdy se ale postupně začala vytrácet. Vlastně ani nevím, kdy to konkrétně začalo. Byla to nutnost denně 2h dojíždět do práce, provoz nebo změna auta za mnohem mladší a nudnější fabii 1.2HTP 12V? Ano, vím, co si teď všichni myslíte, ale věřte mi, že to byla v té době opravdu dobrá koupě nejen co se ceny týče, ale taky spolehlivosti a spotřeby.

Prostě se z ničeho nic stalo, že nerad jezdím na vzdálenější výlety a s každým rokem se mi o pár kilometrů zkrátí definice „dlouhé trasy“. Očekávám, že za deset let už jen vycouvám autem z garáže a pak s ním zase zajedu zpět a budu protivnej na manželku, aby mě s dalším výletem aspoň půl roku neotravovala.

O tomhle mém stavu manželka ví, ale stejně ji to neodrazuje v plánování „vzdálených“ výletů za památkami nebo za přírodou. Letos nám naplánovala výlet do Kutné Hory, od našeho bydliště u Pelhřimova hrozivých 80km!!!, a aby mě nalákala, tak to zdůvodnila nově otevřeným Alien muzeem. Přiznám se, že jakožto velkého fanouška Aliena a Predátora (dokonce je v plánu tetování s tímhle tématem), to na mě byla opravdu velká páka.

Termín tohoto mezinárodního výletu z Vysočiny do Středočeského kraje byl v úterý 6.7. tedy státní svátek. V pondělí jsem večer kouknul na předpověď počasí a s nadějí jsem manželku začal přemlouvat, že bude horko a že nemáme klimatizaci a že je svátek, tak tam bude spousta lidí a že bude provoz… No prostě nejlepší bude to odložit. V úterý ráno se stalo to, v co jsem doufal a manželka mi oznámila, že teda v tom horku nemusíme jet, ať navrhnu jiný výlet. Navrhnul jsem hrad Lipnice, což je podstatně blíž a shodou okolností je to stejnou cestou jako Kutná Hora. Takže se sbalilo pití a vyrazili jsme.

Mezi Pelhřimovem a Humpolcem nerad jezdím, protože i přes to, že je tady hezká nová silnice, je na ní vždycky velký provoz, kde se nedá moc předjet, a buď musím auto hnát, abych nikoho za mnou nebrzdil a nebo mě brzdí nějaký „debil“ přede mnou. Znáte to ;)

Ale teď nic! Krásná prázdná silnice, 110 na tachometru a cesta příjemně ubíhala. V Humpolci jsme byli snad jediné auto na silnici a za Humpolcem to vypadalo stejně. Navíc svítilo sluníčko, ale nebylo horko, takže jsem dokonce ani nemusel švihadly „zapnout klimatizaci“.

               A v tom mě to zasáhlo – cesta mě opravdu bavila! Tak jsem navrhnul, že když je takhle fajn cesta, že klidně můžeme až do té Kutné hory. Paní na mě překvapeně koukala a nakonec jsem ji dokonce musel popohnat v přenastavování navigace.

               Pokud to tam neznáte, tak cesta přes Ledeč vede vlastně pořád v lesích a mezi poli. Jede se po klikatých silničkách na šířku zhruba 1,5 auta nebo jeden náklaďák. Já dojel jen jednoho ohleduplného pána s dodávkou a vozíkem plným dřeva, který mi uhnul na krajnici hned, jak to bylo možné, a jinak jsem jel sám! Všude krásná příroda, hezky udržované vesničky, nikde nikdo. Žádný termín, kdy musím přijet, nikdo mi do řízení nekecal (musím říct, že to manželka nedělá nikdy), v rádiu hrála ta správná hudba, prostě vše bylo tak, jak má být.

K mému překvapení bylo i v Kutné Hoře jen pár lidí, tak jsme si i muzea a památky mohli užít.

Cestou zpátky manželku chytla migréna z horka, tak jsem otevřel okýnka, pustil do rádia Blackmoores Night, protože Slaughter to Prevail by asi v jejím stavu neocenila, a jel zpět stejnou cestou. Jelo se mi ještě líp než cestou tam. Neměl jsem potřebu dokonale trefit vcholy zatáček ani jet co to dá. Jel jsem přesně tak, jak se mi chtělo. Vlastně ani nevím, jestli jsem předjel navigaci nebo ne :)

Takže nakonec vám můžu s klidným svědomím říct, že to ve mně pořád je. Pořád rád řídím! Jen to teda chce prázdnou okresku, hezké okolí, dobré počasí a tu správnou záminku :)

PS: V sobotu jsem jel k Ledči znovu a znovu jsem si tu cestu užil.