Od motokáry k motokáře

        Psal se rok 2014 a čerstvě po maturitě jsem začal pracovat. Po první výplatě jsem s bratrancem vyrazil na motokáry a opravdu jsem si to užíval. Já vím, je ostuda, že jako petrolhead jsem v motokáře seděl poprvé ve 20 letech, ale na svoji obranu musím sdělit, že jsem si již v šesti letech osvojil tátovu zánovní Felicii na louce za barákem. Pochopitelně táta seděl vedle a já musel mít pod zadkem polštář, abych vůbec viděl přes volant, ale což, řídil jsem. Dodnes si nejsem jist, zdali to neodborné a uskákané ježdění na první rychlostní stupeň bylo ideální pro zajíždění motoru, ale na tom dnes už stejně nesejde.

Hned pondělní ráno jsem ve známých serpentýnách, které jsem zdolával každou cestu do práce, pocítil, že mému naftovému Toledu něco chybí. Jakožto čerstvý absolvent, kterému pochopitelně nemůžete dát žádnou zodpovědnou práci a na zaučování nemáte čas, jsem měl takříkajíc ho*no co na práci. Vlezl jsem tedy na internet a po zadání klíčových slov auto a motokára mě strýček Google odkázal na vůz Mazda MX-5. Pro svůj dobrý pocit jsem zapomněl, jak jsem se na střední škole smál svému spolužáku Soutymu slintajíc nad inzeráty Miat, že co na tom vidí, když to má jen 146 koní, vždyť i moje načipované Toledo má víc, a začal jsem inzeráty brouzdat také.

Naštěstí bylo po sezóně a nabídek bylo dost. Neváhal jsem a běžel za babičkou pro výpůjčku na praktické auto. „To víš baby, u Toleda odchází pružiny a začíná to být nebezpečné… A co teprve až přijde zima.“ Po slibu, že budu jezdit pomalu a poslouchat maminku mi byla půjčka schválena a hned druhý den jsem se s tátou vydal na sever pro věc, která mi na dalších pár let částečně změní život. Mimochodem ještě v ten den jsem v té věci málem přizabil sebe i svého kamaráda, ale jenom málem. (Jestli to teď čte, tak mu stoprocentně naskočily vzpomínky, po kterých se mu stáhly tepny, a zrychlil tep.)

První zima byla famózní a auto jsem si užíval s úsměvem od ucha k uchu. Dovolím si i říct, že toto roční období bylo ideální pro kvalitní sžití s autem. V březnu 2015 jsem za sebou měl prvních 10 tisíc km a první Sosnovou. Z které jsem měl mimochodem jednu z nejsilnějších a nejdéle trvajících euforií v mém životě. (Snad kromě prvního sexu… vlastně i druhého…). Další měsíc jsem přezul na UHP pneumatiky a navštívil Písek. Po písku jsem vyměnil originální tlumiče s pery za coilovery od V-maxu a originální silentbloky za polyuretany. Jak moje první léto s Miatou utíkalo, stihl jsem ještě několik okruhů včetně MX-5 CUPu, kde se mi kupodivu se sériovou 1.6 dařilo nad moje očekávání.

Přišla další zima a ta byla stejně skvělá, jak ta předchozí, až na pár maličkostí.  Přestal jsem předjíždět silničáře, po snížení se totiž průchodnost zimním terénem Vysočiny snížila na silnice výhradně čerstvě prohrnuté. Po Novém roce jsem se rozhodl, že svojí okruhovou bestii hračku vylepším o nové H&R stabilizátory. Na první pohled to vypadá, jako banální úprava, ale to bych ty stabilizátory musel mít za co připevnit (čti shnilé nosníky). Mazda tedy rychle putovala ke karosářovi, který mi navařil nové motorové nosníky a zadní lemy. Když se mi auto vrátilo, zima ještě nebyla u konce, tak proč rovnou neudělat celolak, když je tak pěkně odstrojené. Pustili jsme se tedy s tátou do celolaku a aby toho nebylo málo, objevil se inzerát ťuknuté MX-5ky s vnitřnostmi, který by se mi hodily. Takže jsem jel pro další MX-5 s 1.8 VVT motorem, 6 kvaltem a samosvorem.  Sice mě to stálo 6 kg tělesné hmotnosti a spoustu nervů, ale po měsíci vyjela z dílny šedivka s novým lakem a znatelně vylepšeným pohonným ústrojím.

Léto 2016 bylo pravděpodobně doposud jedno z nejpovedenějších. Zažil jsem s autem výtečnou dovolenou v Alpách, zúčastnil kompletního seriálu MX-5 CUP, i když ne v jedné kategorii, jelikož mě v polovině roku opět začali svrbět ruce a došlo ke zkrácení stálého převodu, montáži odlehčeného setrvačníku a nasazení semi-slicku, což mě šouplo do kategorie Racing. Z celkového hodnocení nic nebylo, ale naštěstí jsem si spravil chuť na podzimním Joyridu, kde jsem se svojí atmosférickou Miatou vybojoval 2. místo a nechal za sebou desítky Japonských ikon. Jó, tenkrát jsem byl na sebe i auto hrdý a nelitoval ani jedné hodiny práce a koruny, které jsem autu dal.

Další zima za dveřmi a já si koupil Twingo první generace, abych mohl Miatu uložit k zimnímu spánku. Snad bych tuto část i přeskočil, za zmínku stojí snad jen to, že jsem si přivezl dalšího dárce, takže moje šedivka na jaře vyjela s novým BC podvozkem, ještě tvrdšímy silentbloky a kompresorem.

Léto 2017 se neslo v podobném duchu, jako to předchozí, až na to, že strasti v dílně časově dorovnaly zábavu za volantem. Ale celkově jsem za to rád, přece jen s kompresorem a programovatelnou jednotkou je člověk nucen přiučit se něčemu novému. A až na zlomenou ojnici, děravý blok, věčně nefungující vodní vstřikování a prokluzující spojku šlo vše podle plánu. MX-5 CUP jsem opět projezdil celý a tentokrát došlo i k celkovému umístění, což bylo převážně způsobeno nepravidelnou účastí ostřílených a zkušenějších matadorů.

Nyní je auto uloženo pod prachem v jedné kolně na Vysočině s tím, že si od projektu částečně odpočinu a načerpám nové odhodlání k pokračování. No, a jelikož můj sen byl od prvního svezení v Caterhamu právě Caterham, tak cestou k jeho splnění jsem si pořídil něco, co se mu může rovnat alespoň dynamikou. No a jak název blogu napovídá, je to dospělá motokára. Teď už nezbývá nic jiného, než čekat na první teplé dny…