načítám data...

Nákaza americkým virem V8

18. října 2016, 09:58 14 komentářů Knightrider

Trochu jsem se rozepsal o tom, kterak relativně normální kluk amerikami nakažen byl. :-)

zobrazit celou galeriiMr. Knightrider: Nákaza americkým virem V8

Říkal jsem si, kde začít, ale nejlepší asi bude vrátit se o nějakých 25 let zpátky, kdy u mně propuklo šílenství jménem Nákaza americkým virem V8. V té době jsem dokončoval základku, Komančéros už přišli o svojí neomezenou vládu a najednou se pomalu začaly otevírat hranice Západu a k nám se dostávaly informace o tom, že tam někde za Velkou louží taky dělají auta a ne tak ledajaká. Informací bylo tenkrát strašně málo, internet doma neměl skoro nikdo, mobil vůbec nikdo, ale i tak jsem pomalu začal objevovat krásy amerických korábů a sporťáků, ať už tehdejší doby nebo z minulosti. Zlom přišel ve chvíli, kde se i u nás v televizi objevil seriál Knightrider s Davidem Hasselhoffem a hlavně božským Pontiacem Firebird Trans Am v hlavní roli. To auto pro mně bylo naprosté zjevení. Nutně jsem ho potřeboval a hltal každý díl seriálu. Došlo to dokonce tak daleko, že na střední, na elektro průmyslovce, jsem vyráběl na praxi ten scanner, který mělo auto vpředu. Byl jsem tím seriálem naprosto pohlcený a už v té době jsem věděl, že nějakou tu Ameriku chci, nejlépe právě černý Trans Am. Jenže koupit si jako student v první polovině devadesátých let americký sporťák, bylo stejné scifi, jako dneska výlety turistů na Mars. Ne, že by to nešlo, ale obojí je tak trochu problém. :-) Nicméně už tenkrát jsem se zařekl, že si za tím svým snem půjdu a udělám maximum pro to, abych si ho splnil.

V průběhu té střední jsem měl tu smůlu (nebo štěstí?), že jsem při školním výletu do Prahy objevil na Národní u divadla mezi těmi Žiguly a Favority zaparkovanou tenkrát úplně novou Corvette C4. Při přímém srovnání s tehdejším vozovým parkem byly její tvary naprosto dech beroucí. Jen jsem u ní stál v němém úžasu a díval se na tu neuvěřitelně nízkou a protáhlou siluetu se širokým postojem. Obcházel jsem to auto snad půl hodiny a tady už jsem věděl, že něco takového jednou musím mít. Dneska to zní asi dost neuvěřitelně, výjimečných a krásných aut je všude spousta, ale tenkrát takové auto člověk potkal jednou za rok – za dva. Navíc, četl jsem tenkrát rozhovor s nadšeným majitelem C4 a tehdejším prezidentem Corvette clubu Praha, který jí kupoval na leasing za 3,5 milionu Kč. Průměrný plat byl tenkrát kolem 6-ti tisíc čistého. To člověk jen zalapal po dechu. Ale co, sny se mají plnit nejen o Vánocích. :-) 

Jenže roky plynuly a sen byl pořád v nedohlednu, už jen proto, že po střední jsem dál pokračoval ve studiu. Psal se rok 2000 a přišla vojna. A ke mně se v jejím průběhu nějakým záhadným způsobem dostala informace, že tam kdesi daleko v Praze (byl jsem na Šumavě) se koná první ročník mezinárodního srazu Corvette. Bylo jasné, že tuhle příležitost si nemůžu nechat ujít. Zařídil jsem si opušťák na jeden den, vstával ve tři ráno, abych mohl jít pěšky 7 km na vlak, s přestupem v Českých Budějovicích do Prahy. To, co jsem viděl, mi naprosto vyrazilo dech. Poprvé v životě jsem měl možnost vidět všech pět generací na jednom místě a hlavně naživo. Byl jsem z těch tvarů naprosto konsternovaný. A ten zvuk jejich motorů, Bože, ten jejich zvuk. Popravdě, dodnes mi běhá mráz po zádech, když slyším burácet americké osmiválce. Je to nádhera a balzám pro moje uši. :-) Zpátky na posádku jsem se vrátil až pozdě v noci, totálně vyšťavený po celém dni a po 7 km pochodu lesem z vlaku, ale už nebylo cesty zpátky. Nakažení americkým virem V8 bylo dokončené a trvalé a Corvette se stala mým autem snů číslo jedna.

Čas běžel, ale po vojně už jsem začal pracovat a přibližovat se svému snu o americkém sporťáku Number One. Jenže financí nebylo dost a tak trochu v té době vítězila i racionalita v podobě polemizování nad využitelností dvoumístného auta a já si řekl, že Corvette možná ještě odložím a koupím si něco jiného. A jaká jiná volba by to mohla být, než právě Trans Am, kterého jsem tak miloval jako kluk? Chtěl jsem ale co nejnovější auto a proto jsem nakonec zvolil 4. generaci Firebirda, a to po jeho poslední modernizaci. U nás se tohle auto sehnat nedalo, ale podařilo se mi najít firmu, která by ho dokázala přivézt z USA. Kritéria pro výběr jsem neměl skoro žádná, jen verzi Trans Am s motorem 5,7L V8, 305HP z Corvetty C5, targu, manuální šestikvalt a kůži. Nic víc. :-) 

Byl rok 2004 a pro mně ta nejzásadnější chvíle mého automobilového života. Na cestě z Texasu byla moje první Amerika, 1999 Pontiac Firebird Trans Am. Firma, která mi ho dovezla, byla ze Zlína a tak první výlet mně čekal právě tam, abych si ho tam vyzvednul. První přímé srovnání bylo úžasné. Do té doby jsem tuhle generaci znal jen z fotek. I přesto, že to byl sporťák, tak byl obrovský, ve zpětných zrcátkách byly vidět jen boule blatníků, kapota motoru končila asi kilometr před čelním sklem, široký, agresivní postoj, prostě nádhera. Když jsem nastartoval, otřáslo se celé auto a i já v něm. Ta síla byla cítit v každém kousku plechu a plastů. Byl jsem z něj tak vyklepaný, že během těch 300 km zpátky domů jsem snad nepřekročil 130km/h. Zvuk motoru, úžasné tvary, sundaná targa v kufru, myslel jsem, že mi snad potečou slzy. Po dlouhých letech čekání jsem konečně seděl ve svém vlastním autě snů. Na našich silnicích to bylo hotové UFO. Nikdo to neznal a každý se za mnou otočil a když jsem někde zastavil, tak se lidé hned dávali do řeči. Ten pocit byl prostě úžasný. :-) 

Trans Am přišel v barvě Champagne. Fotka je z netu, protože tenkrát jsem neměl digitální foťák. Jenže každý přece ví, že Trans Am má být černý jak bota, stejně jako ten seriálový, i když ten byl o generaci starší. Taky by bylo fajn, kdyby měl hezčí kola a kapotu WS6 Ram Air s nasávacími otvory, která se dávala za příplatek. Jenže sehnat jí tenkrát u nás moc nešlo a když už, tak za strašlivou raketu, takže jsem jí prostě nechal vyrobit. :-) A tím začala druhá fáze mého šílenství, kterou je upravování si aut podle svých představ. Ale o tom zase třeba někdy příště. :-) Výsledek úprav mého Trans Amu můžete posoudit sami na přiložených fotkách. Konečně došlo i na ten digitální foťák :-)

P.S. Kde jsou ty časy, kdy jsem jezdil bez přední SPZ, jen proto, abych nezakrýval tu orlici na nárazníku. To byla Amerika :-D

Netvrdím, že Ameriky jsou nejlepší auta na světě. Určitě je hromada lepších nebo zajímavějších aut, ale pro mně jsou tou jedinou správnou volbou. Mají koule, charisma, i určitou obhroublost a neurvalost. Nepotřebuju auto, které umí všechno samo. Chci divoké zvíře, se kterým se budu prát a budu se v něm klepat hrůzou a modlit se, jestli mně nezabije. To je to, co mně na nich baví. Pro mně to nejsou jen auta, ale životní styl, kterému jsem naplno propadl už před 25-ti lety a který mně asi nikdy neomrzí. A dneska už vím, že sny se dají splnit. A nejen o Vánocích. :-) 

 


Pro přidání komentáře se přihlašte nebo registrujte

Komentáře

RCNP
18. října 2016, 17:13
1

Musím říct, že máš hezkej vztah k autům a pěknej příběh jak ses k nim dostal. Jsem z jiný generace, takže můj vztah k pozdně osmdesátkovým a devadesátkovým americkým autům je prakticky nulový a je to pro mě vzhledem k americký produkci trochu nezajímavá doba. Ale rozumím, že k tomu máš svůj vztah, což je super. Jediný co z té doby má moji pozornost jsou právě corvetty, které považuji za svým způsobem unikátní. A taky pár úchyláren, kdy si amíci nevěděli rady se soudobým vývojem. Třeba GMC Syclone, nebo Buick Grand National. Plus T-Topy a targy, co tenkrát frčeli a co mi dneska trochu chybí, ale snad se blýská na lepší časy.

reagovat
Knightrider
18. října 2016, 18:19
0

Osmdesatky byly peklem na celym svete. I u mne se ten pohled vyviji a dneska bych volil dnesni Ameriky a ne ty stary z osmdesatek nebo devadesatek, ale tenkrat to proste byly novy auta.

RCNP
18. října 2016, 18:44
0

Tomu naprosto rozumím, navíc po revoluci. Tenkrát bych na tom byl asi úplně stejně :) Jinak doufám, že přibudou další díly!

Knightrider
18. října 2016, 19:59
1

Az bude chvili cas, tak napisu o dalsich autech. :-)

krab
18. října 2016, 19:35
1

Moc hezký. To mi připomělo dobu když jsem byl ve škole a někde na základce a pak na gymplu v druhý půlce devadesátejch let. Zajímavý auta kolem sebe aby jeden pohledal, kór když vyrůstáte na malým městě!
V ulici byly dvě káry co mě hodně braly. Peugeot 205 GTI s aerodynamickým kitem a spoilerem od nějakého původně Švýcarského úpravce a pak chlapík s Firebirdem přesně té generace s Knighridera. Ač to byla "jen" V6tka stejně to byl hukot když to nahodil....
Tenkrát jsme měli doma Formana a pak Feldu a vím jak vehementně jsem tenkrát ( musel to bejt rok 1994 nebo 5) jako čerstvej teenager tatíkovi radil že místo nový Feldy s autosalonu musíme koupit jednu červenou Lancii Deltu dotaženou ze Švajcu od místního bazárníka :) hmm neklaplo to...
To byla zajímavá doba. Představit si že v tý době máš Corvettu! Tak to snad ani nejde....

reagovat
Knightrider
18. října 2016, 20:03
1

Presne tak. Ja jsem taky z malyho mesta a tyhle auta clovek znal jen z obrazku. Potkat neco takovyho v ty dobe, se rovnalo spis zazraku. A asi nemusim rikat, jakej to byl kulturni sok, kdyz jsem ze stodvacitky od nasich presednul rovnou do toho Trans Ama. :-D

ToMyx
18. října 2016, 20:54
0

Parádní čtení, nebyl jsem daleko od nakažení se stejným virem. Pán v ulici v mém malém městě renovoval camaro. To bublání si pamatuju ještě dnes a to je už nejakých 20 let. V té době jsem byl rozhodnutý, že si ho v budoucnu pořídím. Nějak to nevyšlo. Rodina žádá kombajna. K tomu jsem si konečně pořidil daily pro radost a na učení se řízení a servisování. Až mě pustí blbnutí na okruhu, přijde na řadu V8 a poklidná bubli, bubli jizda....

reagovat
Knightrider
18. října 2016, 21:07
0

Neni to pro kazdyho, ale ma to neco do sebe. :-)

be
beastar
19. října 2016, 12:14
0

Wow pěkně napsáno a hlavně super cesta za vlastním snem taky sem si něco takového zažil ale neumim o tom tak dobře napsat:)) jinak auto vypadá skvěle...!

reagovat
Knightrider
19. října 2016, 13:40
0

Díky. :-) Dneška už je to snadný. Stačí sehnat peníze a jít koupit, ale tenkrát to takhle snadno nešlo. :-)

whitenight
20. října 2016, 19:47
1

Super článek, budu se těšit na další.
Za sebe musim říct, že devadesátkový ameriky zrovna nejsou můj šálek kávy po stránce designu, ale to je asi tim, že pro mě už to jsou starý plechovky, který ale nejsou dost starý, aby to byli veteráni, takže k nim nemám moc vztah. Nicméně je super, že si někdo plní sny...

reagovat
Knightrider
23. října 2016, 10:44
1

I pro mně jsou 80. a 90. léta to nejhorší období automobilismu, ale je potřeba se na to podívat pohledem tý doby, když ty auta byly nový. O tom tady píšu. Je to totéž, jako když dneska slintáme nad novou Corvettou C7 nebo novým Mustangem. Tenhle článek není v podstatě vůbec o nějakých konkrétních autech, ale o cestě k nim.

PeterLuk
22. října 2016, 21:25
0

Pekné čítanie. V tej dobe to by musela byť doslovná revolúcia, nie? Presadnúť do toho z vtedajších Škodoviek, v tej dobe :D :D

reagovat
Knightrider
23. října 2016, 10:46
0

Přesně tak. Dneska už ty rozdíly nejsou nijak markantní. Dá se koupit nebo dovézt cokoliv, stačí na to jen mít. Ale tenkrát byla úplně jiná doba. Navíc v tý době 300HP znamenalo dost brutální výkony, kterýma se mohl chlubit málokdo i z automobilových nadšenců, pokud se nebavím o milionářích. Dneska tahle hodnota už nikomu nepřijde nijak závratná.