Mercedes W164 ML 63 AMG - Medvěd na steroidech

Na vývoji Mercedesu ML druhé generace se začalo dělat už v roce 1999, čili hned už 2 roky potom, co se začala vyrábět generace první, a trval celých 6 let. Za tu dobu se stihlo vybrat ze tří produkčních designu, přičemž vyhrál ten od Steva Mattina (designer SLR McLaren, Volvo V60 I a XC60 I nebo Lada X-Ray), který pracoval pod vedením Petera Pfeiffera (CLS C219, CL C216 nebo C W204). Vůz byl podroben testování, aby mohl být v roce 2005 předveden světu na severoamerickém autosalónu, jako produkční model pro následující ročník. Na přelomu let 2007 a 2008 přišel mírný facelift, kdy byly přepracovány přední světlomety, nárazníky a další detaily, včetně interiéru. Změnu přinesla i motorová paleta, kdy současné nafty posílily a pozměnily označení. Posléze přibyl i hybrid.

Co se týče verze AMG, tak ta se představila opět na severoamerickém veletrhu a to v roce  2007. Krom kosmetických změn je pod kapotu implantován atmosférický ručně seskládaný motor M156 od firmy AMG. Ten je schopen skrze 7-mistupňovou automatickou převodovku AMG Speedshift 7G-Tronic a systém pohonu 4 Matic přenášet na vozovku 357 kW (510 koní) a 630 Nm. Zrychlení? 5 sekund. Díky těmto parametrům se z vozu stalo nejvýkonnější SUV s atmosférickou V8 na světě.

Já třímám v rukou klíč od černého kousku z roku 2008, čili už po faceliftu. Auto budí od pohledu respekt. Na fotografiích jsou sice zimní 20-tipalcová kola, avšak měl jsem možnost jet i na letní sadě o velikosti 21 palců. V takových rozměrech je sice už rozdíl nepatrný, ale říct někomu, že to má "jednadvacítky" má o něco větší "wow efect". Oproti standardní verzi jsou nárazníky robustnější, "kovové" spodky jsou v chromu a blatníky jsou vytažené víc ven. Pro ruskou mafii jak stvořené… Vlastně ne, to by to muselo být G-čko.

Na klíči není potřeba nic mačkat. Na klikách jsou čidla, kterých se v blízké přítomnosti klíče stačí jenom dotknout a vůz se odemkne. Do auta se musíte lehce vyškrábat, ale k tomu vám mohou dopomoci příplatkové nášlapy. Odměnou budiž usednutí do plnohodnotných AMG sedaček – kůže v kombinaci se semišem, bočním vedení, odvětrávání, elektrický posuv s pamětmi, výhřev a jako bonus plaketka AMG v opěradle.

Člověk by ani nevěřil jaký dokáže být rozdíl v jednom modelu na poli výbavy základ vs. AMG. Měl jsem možnost řídit i tu "socka verzi" a šedá palubovka ve mě spíš evokovala, že sedím v dodávce. Ano sice "ve Sprinteru", ale pořád v dodávce. U verze AMG? Palubovka obšitá stejným semišem jako je na sedačkách, budíky obsahují více hliníkových prvku + další AMG logo. Jinak je tu všechno tak nějak vesměs stejné. Plný servis v podobě dvouzonové klimy, dotykového 2din rádia, tempomatu, apod.  Posledním rozdílným detailem je volant. Ten má totiž oproti standartu jinačí tlačítka, čímž i nejspíš u Mercedesu tak nějak nepřímo vyřešili jejich degradující pogumování, na které trpí obyčejná verze ML-a, a pak je tu hlavně perforovaná kůže a bicepsy.

Co je tu jinak je i zapalování. Nikam už nestrkáte klíček s plastovým koncem. Pod volantem se nachází pouze tlačítko START-STOP. Sešlápnete brzdu a po zmáčknutí se probudí V8 k životu, ozve se hluboké zamručení jak od medvěda, které hned přejde v jemné dunění. Mezitím se začne hýbat řidičova sedačka a volant do uložené polohy a auto si za zvuku upouštění vzduchu začne nastavovat svou provozní výšku. Asi to není překvapení, že tahle stodola stojí na vzduchovém podvozku.

Co se strká pod kapotu, jsem sdělil už v úvodu. Ale těch 510 koní není žádné splašené stádo. Po zařazení D voličem automatu pod volantem, se auto v klidu rozjíždí a celkově se chová velmi civilizovaně. Podvozek kopíruje nerovnosti skvěle a veškerý hluk je takřka perfektně izolován. Pokud by někomu to ticho vadilo, tak je tu povedený audio systém od Bose. Prakticky se vůz chová jako o něco málo lepší obyčejná verze Mercedesu ML W164, což je i tak dle mě dosti povedené a příjemné auto. Akorát se navíc přemístňujete v o něco ušlechtilejším interiéru a na onom pocitu výjimečnosti vám přidává ten fakt, že řídíte A-eM-Gé.

Vzadu to s pohodlím pro cestující není vůbec špatné, jenom světlá výška a sklon sedadel ve mě lehce evokují jízdu v autobuse. Kufr krom elektrického ovládání nenese žádné změny. Dokonce je tu i ta stejná roleta, jejíž mechanismus mívá sklony k poruše.

Co se mi líbí jako malý detail, tak to, že když praskne žárovka brzdy nebo blinkru u koncových světel, tak vozidlo automatický nahlásí chybu na palubním počítači, přičemž než dojde k servisnímu úkonu, tak využívá obrysová světla jako blinkr, nebo brzdu. Ale to jenom tak mimo…

Takže je to svým způsobem jenom přikrášlené obyčejné ML-o. Teda asi do té doby, než víc sešlápnete plynový pedál. Ono ho stačí sešlápnout asi zhruba do půlky jeho chodu a auto se podřazením a ozvěnou z výfuku probudí k životu. Sešlápnete pedál až na podlahu, odezva je rychlá, auto podkopne a V8 se rozezní do okolí. "Ty pi**!" Ani to nestačíte doříct a na tachometru z 80-ti máte najednou o kilo víc a přitom si to ručička dál neúnavně letí po rychloměru doprava. Vy jenom máte zaťatý pařáty ve volantu, jste zaražený v sedačce, lechtá vás v břiše a máte rozšířené zorničky. Šílené, jak něco tak velkého a těžkého dokáže zrychlovat!

Jednou z nesporných výhodu motorů od AMG, krom udržení hodnoty vozidla, je že i po letech neztrácejí na výkonu. Majitel tohoto kousku ihned po koupi jel na brzdu, která tuto tezi potvrdila. Dostat se na omezovač 250 km/h na autobahnu taky nebyl podle všeho problém a dokonce prý i s tímhle 2,9 tuny těžkým strojem a pohonem čtyř (širokých) kol dokázal zahrabat na suchém asfaltu.

Samotný podvozek nezůstává vůbec pozadu za motorem. I při vyšších rychlostech je auto schopné projet přesně zatáčku bez jakéhokoliv zaváhání. Ano, hmotnost je tu znát hodně, ale kluci ze Stuttgartu a Affalterbachu se činili. Navíc jsou tu ty obrovské děrované brzdy o průměru 390 milimetrů, což je v přepočtu cca 15 palců. Svým způsobem brzdíte na něčem, co je velké jako základní disk z Oktávie. Účinek? Velký. Takže rozhodně nemusíte hned začít odříkávat modlitbu, když vám to tam někdo pošle.

Spotřeba za tohle představení je pro normálního člověka lehce děsivá. V průměru je auto schopné se pohybovat okolo 15-ti litrů na 100, po městě je ale jeho apetit i dvojnásobný.

A pak jsou tu servisní serepetičky. Krom maličkostí typu: špatná patice zadních světel, odcházení elektroniky v zámcích dveří, loupání chromu z rámečků mlhovek, apod.; se řešilo zadní vzduchové odpružení, jehož cena je někde okolo dvojnásobku průměrného platu. No a necelá desítka za jeden přední kotouč není zrovna taky příjemná. Jestli u aut platí rčení o opicích a banánech, tak zde to platí rovnou trojnásob.

Co říct závěrem? Je to magorismus, těžký magorismus, ale člověku to imponuje a dělá radost. Auto funguje na běžné ježdění na výbornou. Teda až na tu spotřebu… Motor je úžasný a podvozek je tomu dolazen co nejlíp to šlo. Akorát vystává otázka, proč si kupovat AMG motor v něčem takovým, když ho můžete mít třeba v C-classe? Asi ten výhled. Nicméně auto ve mě na nějakou dobu nechalo stopu toho, že jsem měl nutkání si taky pořídit něco s osmi válci do V.

Takže moje rada zní: Kupujte, dokud jsou! Teda pokud máte půl mega a dalších sto klacků bokem na případný servis.

Mercedes W164 ML 63 AMG

Motor: AMG M156 – atmosférická V8 o obsahu 6,2 litru
Výkon: 375 kW (510 koní)

Točivý moment: 630 Nm 
Převodovka: AMG Speedshift 7G-Tronic – sedmistupňový automat

Maximální rychlost: 250 km/h (omezovač)
Zrychlení 0–100 km/h: 5 s
Provozní hmotnost: 2880 kg 
Tabulková spotřeba: 12,2 l/ 100 km (mimo město); 24.1l/100 km (město)
Reálná spotřeba: 14,5 l/ 100 km (mimo město); 29,2l/100 km (město)

Pořizovací cena v roce 2008: 4 618 350 Kč

Cena v současnosti: cca 500 000 Kč

Foto: Mercedes – NetCarShow.com; osobní archív.