Concorso d’Eleganza Villa d’Este, 24h Le Mans & LM Classic

Tento rok se mi poštěstilo mnoho věci, mimo jiné jsem si udělal čas na pár automobilistickych akci. Původně jsem chtěl o každé napsat nějaký drobný blog, ale okolností tomu daly tak, že se k psaní dostávám až se značným zpožděním. Předem se omlouvám všem, které popudí absence diakritiky, ale vězte, že napsat článek a snažit se ji doplnit ex-post je slušně řečeno masivní opruz. Ale zkusím to. Časem.

Concorso d’Eleganza Villa d’Este

otázka stará jako automobilidstvo samé – co s načatým víkendem. Někde jsem zaslechl, že na břehu jezera Como se děje něco zajímavého a po rychle domluvě sedláme před východem slunce oře a vyrazíme vstříc Itálii. Jak praví klasik cesta na uhlí probíhala dobře a dorazíme dokonce v předstihu, což působí u ukazatelů trochu zmatení a posílají si nás mezi branami pro dva různé levely účastníků tam a zpět. No to bych totiž musel bookovat lístky trochu v předstihu, zbyly na mě už jenom lístky na sobotu na Amici & Automobili Wheels & Weisswürscht tedy něco jako pražské Kafe a Káry, akorát sponzoringem dosáhli toho, že jim tam BMW přivezlo telecí wurst-y. Brzkým příjezdem se nám zjednodušuje parkování, dokonce se dostáváme do podzemních garáží vjezd je trochu zalomený, ale v sendviči Porschat se nás ujme místní ukazatel a ukazuje jak si nadjet, aby vše prošlo hladce, takže se tam i stane. Lehká procházka městem, snídaně a vzhůru do areálu. Po cestě jenom pozorujeme, jak provoz řádně italský houstne, přibývá zvuku klaxonu, mezi vším tím se proplétají motorky no, ještě že jsem byl tak konzervativní s dojezdem. I fronta na vstup se takhle ráno ještě dá, ale těch pronárodů tady.

Ted už by bylo na místě se přiznat velké plány, ale já na místě neudělal jedinou fotku. Sam nevím proč, auta účastníků byla velice zajímavá, směska všech možných ročníku, značek, stylu, ale nějak mě to nepotáhlo za srdíčko. Dokonce i pavilón připraveny k aukci plný Bugatti (Chiron), Ferrari (všechno možné od 250 do 550), Lamborghini (Diablo SV, …), prostě automobilové šlechty, mě nedonutila vytáhnout fotak. Jestli jsem se spíš snažil atmosféru vstřebat, nebo jestli jsem byl tak “star-struck” po setkání (silné slovo, jsem plachý, jenom jsem proplachtil kolem) se Sreten-em z M539 Restorations, který tam dorazil svou M5, nevím. Prostě jsem reportér jako noha, akce skvělá, ale já ji prostě nedokázal přetavit v událost pro sebe, tudíž i jakákoliv dokumentace z ní tomu odpovídá. Tak příští rok snad bude lépe.

Low-light potom pro mě byla prezentace BMW i7 jsem rád, že nejsem v pozici, kdy bych nad takovým autem uvažoval, stýská se mi po starých dobrých časech, kdy ještě tahle klasa nebyla tak opulentní a celé to bylo spíš elegantní než takhle divné zplacane. Těším se, že někdy uvidím nějakou nakonfigurovanou vkusně, ale… jestli ono to vůbec jde.

Obligátní otázka pak je – už se vám stalo, že jste takhle dojeli na akci a přestože  – byla, úžasná, skvěle možnosti a všechno, ona tak nějak vyšuměla?

24h Le Mans, 100. výročí

Tak tohle byla akce na kterou jsem naopak plánoval velice dlouho. Technický několik let. Měl jsem být už i na minulém ročníku, ale spoléhal jsem tam na kolegů, který měl mít kontakty a všechno takové, nicméně ten jakoby se do země propadl, od minulého prosince jsem o něm neslyšel. Je možné, že vzal Brexit tak vážně, že už s Evropou nekomunikuje vůbec Tento rok to tedy značně po haluzí vyšlo. Je možné, že neumím hledat, ale pořád mi přijde, že LM je pro “prvničku” poměrně komplexní akce a i při odjezdu jsem si nebyl úplně jistý, jak budu hledat kemp a obecně takové ty praktické věci okolo, občas je ale dobře prostě do věci skočit a spoléhat to, že to člověk nakonec nějak splácá. A splácal. Ubytování nakonec proběhlo relativně v pohodě a mužů začít vstřebávat kde jsou jaké “resources”, kudy se dostanu na tribuny a jiná divácká místa.
 

Ve středu už na značkách a šlo to postupně všechno Ferrari Challenge, Road to Le Mans (mix GT4 a LMP3) a v mezičase vždycky projížďky výrobců, klubu a dokonce kvůli tomuhle i vybrakovali muzeum a člověk měl dvě kola na pozorování vpravded historické podívané. Od starých Bentley, přes Mazdu 787B, Audi R8, R10, R18 až po Toyoty a Porsche. Kromě pátku odpoledne bylo vlastně pořád na co koukat, buď se jezdí practice, kvalifikace nebo pak i závody těch předskokanů, nepočítám doprovodné programy okolo, projížďka jezdců městem a podpůrné městečko kolem paddock-u. Tady byl vrcholem asi stánek cizinecké legie, kde mi málem odvedli kolegů prý 30 není až tak moc, že ještě vypadá mladé no tak si aspoň odnesl bloček s jejich “code of honor” a nějaké nášivky. A já si z toho odnesl fotku jak zápasí s Browning M2 50cal kulometem. Některé momenty jsou k nezaplacení. Ehmmm… vlastně ne – highpoint byl asi pít walk. Na auta by se dalo dosáhnout, na některé i doslova, protože jsme zrovna chytili skupinu, co se vracela že scruteneeringu, sundané kapotáže a kolem toho všeho lidí, kteří očividně ví co dělají. Jak se říká práce mě fascinuje dokážu se na ní celé hodiny dívat.

Závod samotný je prostě “blast” skoro se mi až chce říct, že člověk něco málo ztrácí svou fyzickou přítomnosti – těžko je vidět víc, než jeden komplex zatáček. Mě se osvědčilo předplatné fia.tv (které mám tak jako tak) a případně Radio Le Mans. Na druhou stranu člověk má pocit, že je u toho, cítí všechny vjemy o které člověk jinak přichází. Třeba takový průjezd NASCAR na to by člověk musel mít doma aparaturu z menšího stadionu. Už z dálky bylo slyšet a na blízko spíš cítit. Těžko si dokážu představit, jak toho vypadá plný stadion. Měl jsem ve skupince člověka, co tam takhle jezdí už padesát let (jo, byl docela v letech) a musím říct, že mě až skoro zamrzelo, že jsem nebyl nikdy dřív. Když si jenom představím, jak to muselo vypadat v devadesátých letech, nebo takové ty 2000+. Zkrátka, potkáte mě tam i příští rok.

Le Mans Classic

Po velkém LM (a čtrnáctidenní pauze) přišla tato daleko menší akce od pátku do neděle, šest startovních poli a většinou 90-ti minutové sprinty. Celkové daleko víc stylová akce, hodně automobilových klubu (osobně mě nejvíc zaujalo jak moc Morgan-u tam bylo po vlastní ose asi proto, že by se mi taky líbil na důchod…) všeho možného od relativně mainstreamovych až po dost zvláštní, aspoň pro mě. Tolik AC Cobra jsem asi na jedno místě ještě neviděl. Jag-y E a D type, překvapivě milión a půl zaniklých francouzských značek, sem tam nějaké anglické motorky jedním slovem pěkně. Dokonce i Škoda se tam ukázala s 200RS a sporťák o které jsem neměl ani párů (966 SuperSport). Ze závodu samozřejmě víc technických defektu, olej, spíš menší nehody, rozhodně si nevybavuji nic velkého. Ale tak je to dobře.

Překvapilo mě startovní pole aut pro děti prostě představte si elektrické ride-on, případně šlapacího zigulika, ale ve tvaru Porsche, Ferrari nebo Mercedesu a jste tam. Hned v závěsu to potom byly výtvory De Tomaso P72 a tandem Apollo.

Epilog

Do konce roku mám ještě naplánované 2-3 menší závody, příští rok bych si rád přidal do sbírky Festival of Speed nicméně Epilog tradiční vytrvalostní závod v Brně to už nebude. Další z těch, co jsem nestihl očividně. Už asi třetí blog končím tedy v duchu “carpe diem” – vyrábějte si zážitky pokud k tomu máte jenom trochu možnost, je fakt cool říct si “jo, takhle před deseti lety jsem stal támhle jak dneska hoří ten Caddy”.